Prevtelenie
Emma Donoghue
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/329796/bmid_prevtelenie-rNl-329796.jpg
4
186
186
Spisovateľka, ktorá sa už svojím debutom zaradila medzi najčítanejšie svetové autorky, nás tentoraz prostredníctvom skúsenej ošetrovateľky zavedie do zabudnutého írskeho kraja. Polovica devätnásteho storočia do týchto končín akoby ešte ani nedorazila. Vzdelaná anglická ošetrovateľka sa ocitne v prostredí, kde rozhodujú muži, legendy a povery. Jej úlohou je zistiť, či informácia, ktorá sa zásluhou miestneho lekára dostala do sveta a ktorá spôsobila, že tento stratený kút Írska ožíva, je naozaj pravdivá. Do skromnej chalupy v slatinách sa hrnú ľudia z celého Írska, ba i z cudziny. Prichádza aj novinár, ktorý má napísať o senzačnom prípade. Lib Wrightová sa pokúša odhaliť, čo sa v skutočnosti v dome O’Donnellovcov odohráva. Priebojný novinár a emancipovaná ošetrovateľka čoskoro spoznávajú, že pravda o zázraku znamená smrť.... celý text
Přidat komentář
O knize jsem se dozvěděla od jedné Booktuberky, takže jsem ji měla už pár let v hledáčku. Po přečtení ale musím přiznat, že to povídání o knize bylo zajímavější než-li kniha samotná. První polovina se neskutečně, ale opravdu neskutečně vlekla. Ve stylu přijdu-zapíšu-odejdu se jede docela dlouho a v podstatě se děj nikam moc neposunuje. Ano, ponejvíc je budován vztah mezi ošetřovatelkou Lib (která mi tedy k srdci příliš nepřirostla) a malou Annou/Zázrakem a představují se nám také otřesní obyvatelé nějaké zapadlé irské vísky (nic proti Irsku, je to nádherná země, ale úplně mi před očima naskakují zfanatizované ušmudlané postavy s různými stupni fanatismu v očích, které by ale fungovaly kdekoliv jinde na světě). Druhá polovina knihy už je jiné kafe, najednou se toho začne dít příliš mnoho a prostoru je tak málo. Na povrch začínají probublávat strašlivá tajemství a malá Anna si dál urputně trvá na svém, život ohrožujícím, půstu. Má tohle vůbec řešení, když její blízcí jen sedí s rukama v klíně a nechávají Annu jejímu hroznému osudu? Konec byl vše jen ne nudný. Škoda těch prvních stopadesáti stran na začátku. 60%
Velice čtivý příběh jedné chudé rodiny odehrávající se v Irsku ve druhé polovině 19. století, kdy jsou lidé velmi ovlivněni kněžími, co se týká náboženství. Chvílemi mi přišla rodina až fanatická. Skvěle vykreslený příběh i krajina, kde se děj odehrával.
Obálka s anotáciou si určite ziskali moju pozornosť. Opísaná atmosféra rozmočených rašelinísk, či rašelinových zadymených miestností a domov z prútia alebo hliny, bola takisto famózna. Inak som pociťovala skôr sklamanie ako nadšenie.
Najviac ma sklamali postavy, ktorým chýbala ľudskosť a celý čas som mala nutkanie vdýchnuť im život. Tiež tempo príbehu bolo pomalé a nudné, kde môj celkový dojem nenapravil ani koniec.
Nakoniec chcem podotknúť, že ani ja nie som zástancom akéhokoľvek fanatizmu, ale v dielach oceňujem nestrannosť a nadhľad autora, a tie v prípade tejto knihy u autorky absentovali.
Pro mě úžasná kniha s originálním tématem, kterou jsem přečetla za dva dny. Autorka umí skvěle vykreslit ponurou atmosféru i jednotlivé postavy. Určitě se ke knížce ještě vrátím :-)
V zapadlé pobožné vesničce žije dívenka, která nepotřebuje k životu jídlo.
Tedy - minimálně to tvrdí a my máme za úkol zjistit, jestli to je či není pravda.
První půlku knihy hlavně pozorujete, co Anna dělá, jestli jí náhodou někdo nedává jídlo tajně, zda opravdu nestrádá a je to únavné, ne že ne. Nenápadně se mě zmocňovala frustrace a vůbec nebylo těžké se ztotožnit s emocemi zdravotní sestry, z jejíhož pohledu celý příběh prožíváte.
Během těchto stránek si vás autorka nenápadně namotává na prst a když už si říkáte, že to začíná být příliš, začne vám sázet jedno 'překvápko' za druhým a pohazuje si s vámi přesně tak, jak potřebuje.
Závěr - Donoghue je královna a snad se brzy dostanu k filmu!
Úžasná práce s popisem jídla a jezení... stačilo pár slov a člověku se skoro zvedl žaludek.
Ten konec jsem tomu úplně nevěřila, tohle by si holt zasloužilo něco trochu pochmurnějšího.
Zdravotní sestra Lib Wrightová dostane za úkol prověřit mladou dívku, která nejedla již čtyři měsíce. V malé irské vesnici ale narazí na lidi a myšlenky, které není schopna pochopit. A na případ, který je na první pohled jasný podvod. Divku musí někdo tajně krmit nebo si jidlo brát sama. Jinak tahle situace přeci nedává smysl. Celé čtyři měsíce byla Anna naprosto v pořádku. Najendou, až po příjezdu Lib, začíná dívka viditelně chřadnout. Změnilo se něco s Annou pro příjezdu Lib?
Příběh je vyprávěný z pohledu Lib. A proto se na ní soustředí nejvíc. A právě ona mi přišla jako nejkomplexnější postava ze všech. A je na ní vidět největší vývoj charakteru. Lib je už od začátku přesvědčená, že ví, co se děje. Je racionální, takže si udělala svůj závěr ještě předtím, než znala všechny informace. Protože je logická a tvrdohlavá. Proto jí ostatní vnímají jako nafrněnou, což i ona sama od nich vnímá. Protože jí rychle soudí a škatulkují stejně jako ona ostatní. A za tuhle práci je ráda, protože tím všem ukáže, že je jiná a všem tak celkově..ukáže. Možná proto je úplně na začátku emočně plochá. Má emoce, ale kvůli svému povolání a všem okolnostem je pohřbila hluboko v sobě. Proto je příjemný číst, jak jí všechny ty události ovlivňují a postupně mění svoje myšlenky. Jak je ovlivňováná ostatními v příběhu.
Autorka odvedla skvělou práci jak s jejím charakterem, tak s charaktery ostatních a soustředí se především na nitro člověka v podmínkách a událostech, které se kolem něj dějí. Protože Zázrak se odehrává v době, kdy víra a rodina byly na prvním místě. Lib je tudíž prvkem racionality rozbíjející celou komunitu. Ovlivňuje nejenom ostatní, ale ostatní ovlivňují i Lib. Protože co se dělo s Annou mě za ní bolelo. Co musím hodně pochválit, je dokonale rozebraný pohled na víru, která balancuje na tenké hranici sektářství. (Z dnešního pohledu. Tehdy to bylo bráno pouze jako nepochopení těch, kteří "pochopit nechtějí". Protože tyhle prvky zneužívání určitých věcí, naprosto chápu, proč s tím má spousta lidí problém a tím pádem s touhle tou...jejich vírou též.) A momentu, který předchází přepadnutí do propasti sebedestrukce. Naprosto jsem tedy chápala dilema a rozpolcenost Lib, když všechno pochopí. A v jejím finálním rozhodnutí jsem jí čtenářsky podpořila.
Zázrak je z počátku klidná, skoro až pomalá kniha. Plyne jako potok, který máte před domem. Jenže potom začne pršet, a vy se zoufale díváte z okna, jak začíná být stále rozbouřenější a jenom čekáte, kdy (zda) se voda dostane k vaším dveřím.
Zda si pouze namočíte čtenářské kotníky nebo záplava spláchne celý dům, zjistíte v knize.
(4,5/5)
Byla to už druhá kniha od autorky. Volí zajímavá a neobvyklá témata a píše čtivě. Také se jí daří vytvářet pestré a uvěřitelné postavy, které nejsou jednorozměrné a mívají pochopitelnou historii a vývoj. I prostředí a atmosféru zvládá výborně, takže jsem občas měla pocit, že cítím irskou rašelinu a na Annino okolí jsem měla nefalšovaný vztek... Jediné, co občas nevyjde, jsou některé dějové zvraty, které jsou někdy nereálné, a děj byl tady trochu předvídatelný. Ale pozitiva rozhodně převažují a i po té třetí autorčině knize asi nakonec sáhnu.
Knihu som "zhltla" za 4 dni (čo je u mňa expresná rýchlosť). Moc sa mi do nej nechcelo, ale už po prvých stranách som vedela, že sa mi bude páčiť. Príbeh je nevšedný, zaujímavý, koniec neprekvapujúci, ale zato dobre zvládnutý. Knihu určite odporúčam.
Príbeh ma chytil už od prvej strany. Je opradený naozaj tiesnivou atmosférou, ktorej napomáha aj prostredie – zabudnuté mestečko, močiare, dážď, hlad... A aj kopa ľudí, ktorých viera hraničí až s fanatizmom, aj keď to v tej dobe bolo asi bežné. To mi na tom trošku vadilo (naozaj nie som náboženský fanúšik), ale na druhej strane to k tomu obdobiu patrí (ešte keď sa to odohráva v Írsku), aj keď aspoň lekár na to mohol pozerať trošku vedeckejšie. Celé to zachraňuje Lib, ktorá žiadnu vieru nevyznáva a jej úsudok je triezvy a racionálny, aj keď na niektoré veci ma napadli skôr ako ju. Lib síce spočiatku pôsobí dosť neprístupne, ale aj tak som si jej postavu obľúbila. Obľúbila som si aj malú Annu, ktorá tiež vyzerá rozumne, aj keď teda tvrdí, že nepotrebuje jesť. Táto záhada ma vskutku zaujala a od knihy som sa nemohla odtrhnúť, pretože som naozaj chcela vedieť, čo v tom je a ako to nakoniec dopadne. Koniec ma nakoniec trochu sklamal, pretože som čakala trochu iné vyústenie príbehu, aj keď teda neviem presne aké. Napriek tomu ma celá kniha prekvapila, pretože príbeh je naozaj zaujímavý a pútavý a čítanie som si vážne užívala.
Táto kniha ma oslovila vďaka jej netypickej téme. Príbeh je inšpirovaný skutočnými osudmi európskych a amerických dievčat, ktoré v minulosti dobrovoľne odmietali potravu a v mene vyšších cieľov držali pôst. Autorka sa nám snaží priblížiť vtedajšiu dobu 19. storočia a vplyv vtedajšej morálky a cirkvi na osudy ľudí, hlavne to, čo dokáže nesprávne vyloženie náboženskej viery urobiť s mladým dievčaťom. Autorka vymyslela skvelé a zaujímavé postavy, ktoré môžeme v priebehu celého deja sledovať, ako sa postupne psychologicky vyvíjajú a menia. Oceňujem ako autorka vykreslila pocity a myšlienky postáv. Najviac ma oslovila postava novinára Byrnea, ktorá bola medzi všetkými veriacimi dobrým príkladom zdravého rozumu a ktorý bol pre ošetrovateľku Lib oporou, aby ani ona svoj zdravý úsudok nestratila. Mrzí ma, že začiatok knihy bol trochu pomalší, čo môže veľa čitateľov odradiť, ale zhruba v 3/4 knihy vás príbeh určite vtiahne do deja, odkryje sa zápletka a vy už si len budete užívať strhujúci príbeh. Mne osobne pomalší začiatok nevadil, akosi mi pasoval k celkovej atmosfére knihy.
Tento román je inspirován skutečnými událostmi. Příběh vypráví o jedenáctileté dívce Anně, která žije na irském venkově. Donedávna to byla normální holčička, ale te%d se do světa rozšířila zpráva, že již několik měsíců nejedla. Celé záhadě má přijít na kloub ošetřovatelka Lib, která je povolána z Anglie. Je to psychologický román, který nám postupně, někdy až hodně pomalu odhaluje svoje tajemství. Knížka má hodně tísnivou atmosferu a stejně jako v knize Volání hvězd se nám autorka snaží přiblížit tehdejší dobu a vliv tehdejší morálky a církve na duše lidí, zvlášť to, co dokáže nesprávně vyložený náboženský fanatismus udělat s mladou dívkou. Autorka vytvořila skvělou psychologii postav a v průběhu děje můžeme sledovat jejich postupný vývoj. Hodně se zabývá pocity a myšlenkami postav. Musím tedy říci, že zpočátku mi nebyli postavy zcela sympatické, ale v průběhu děje jsem si je oblíbila. V knize se hodně mluví o jídle, takže rozhodně doporučuji mít po ruce nějakou svačinku.
(SPOILER) Knížka mě nadchla, neměla jsem pocit, že se děj vyvíjí pomalu - i když se strhujícím závěrem to tak někomu opravdu může připadat. Happyend snad až příliš sladký - ale nemůžu si pomoct, přála jsem jim to a v určitou část jsem od jisté chvíle i očekávala. Postava novináře Byrnea byla mezi náboženskými fanatiky velmi osvěžujícím paprskem zdravého rozumu, který byl oporou pro Lib, aby ani ona svůj zdravý úsudek neztratila.
Zajímavý příběh, hezky popsaný život v chudem Irsku v minulém století, plný náboženských předsudků. Chudák dívenka, co měla být zázrak.
Jen příliš neuvěřitelné zakončení románu.
(SPOILER) Kniha mě nadchla. Tempo děje postupně zrychluje, vyhovovalo mi, happyend byl až moc sladký, ale stejně jsem jim to přála:-) Dost aktuální mi přijde téma, kdy si dítě dává za vinu hřích, za který samo nemůže a nejbližší dospělí mu bohužel nepomohou, přestože o něm ví.
(SPOILER)
Tato kniha má velmi poutavý a netipycký námět.
Dej je pomalý a je možné, že mě kniha bavila jen z pohledu zdravotníka.
Rozuzlení je až příliš velkým happy endem.
Celkově knihu doporučuji, připravte se ale na velmi velmi pomalé tempo.
Šmankote, to byl tedy opravdu "jiný kraj, jiný mrav" ten fanatismus v rodině, mezi obyvateli vesnice byl pro našince přímo k neuvěření. Kniha svým "tempem" naprosto korespondovala s popisovanou ospalou, vlhkou , rovnou a monotónní krajinou plnou rašeliny. Přiznám se, že se mi postupně čtení začalo táhnout jako med, popisovaný den po dni se podobal jako vejce vejci a splýval... drobátko tomu něco chybělo... jsem poměrně kritická i k tomu dobrému konci...ehm ehm si autorka trošku zafantazírovala :)
Dlouho, velice dlouho se děj odvíjí až příliš pomalu a já jsem pořád čekala, co se z toho Annina "zázračného" půstu vyklube... a on se z toho vykluboval nečekaně temný psychologický thriller!
Příběh ve mně zanechal rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem musela nenávidět ty, kteří dokázali nečinně přihlížet Anninu strádání a neposkytnout jí více než planá (a ne zcela upřímná) slova duchovní útěchy. Na druhou stranu: lze se jejich postoji vůbec divit? Irský venkov 19. století je kraj pochmurný, kde je hlad záležitostí běžně vídanou až očekávanou a vyhnout se mu dá snad pouze emigrací. Jedinou útěchou je víra v Boha. To formovalo myšlení místních lidí a kvůli tomu je smrt hladem malého děvčete přijatelnější než možnost připustit si, že pro mnohé je ta hlásaná pobožnost a dobrota vlastně jen fasáda.
Toť má (chybná?) interpretace.
Jako pozitivum musím vyzvednout postavu ošetřovatelky Lib. Zpočátku se jeví jako protivná a povýšená osůbka, ale i přes dobové předsudky a osobní nedostatky má srdce na správném místě. Byla jsem ráda, že jsem se s takovou postavou setkala, protože v poslední době jsem všude narážela na samé dokonalé, pozitivně laděné vypravěčky, které vlastně žádnou osobnost nemají a lidsky moc nepůsobí.
Moc ráda jsem měla i postavu řádové sestry Michaely a novináře Byrnea, které též působí živým dojmem (i když sestra Michaela příliš neskotačí). Autorka jejich prostřednictvím mimo jiné zřejmě chtěla napravit dojem, že by hlavní příčinou pokrytectví Annina okolí mohlo být samotné katolictví.
Negativně naopak hodnotím moc pomalé tempo děje ( i když ke konci to už pěkně odsýpá). Pomalé knížky mi nevadí, ale tady se to přece jen trochu vleklo.
Hlavní zvrat (tj. odhalení důvodu Annina půstu) je v současné literární a filmové tvorbě už trochu ohraný, ale přesto mi nevadil.
Štítky knihy
19. století zfilmováno irská literatura katolická církev incest ošetřovatelství emigrace myšlení dítěte
Kniha mě nebavila. Nemohla jsem se do ní začíst a nedočetla jsem jí.