Přežil jsem to
Hanuš Bader
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478857/bmid_prezil-jsem-to-IyY-478857.jpg
5
132
132
Už je to dávno a všechno se to zdá být strašně daleko. Stojím mlčky, nořím se do myšlenek před náhrobním kamenem mé ženy a snažím se vzpomenout, jak všechno začalo. Paměti Hanuše Badera: Přežil jsem to autenticky popisují životní příběh jednoho z mála pacovských přeživších holokaustu. Mapují nejen jeho nepříliš radostné dětství, dospívání a první lásku poznamenanou nacistickou okupací, ale i každodenní boj o přežití v koncentračním táboře. 2. brožované vydání... celý text
Literatura česká Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2020 , XYZ (ČR)Originální název:
Ich habe es überlebt, 2018
více info...
Přidat komentář
Četla jsem již spoustu knih z období holocaustu ale paměti Hanuše Badera byly pro mne nejstrašnější. V útlé knížečce popsáno tolik hrůzy a utrpení. Kniha je velice čtivě zpracována, přečetla jsem za dva večery.
Upřímně napsaný příběh těžkého životního osudu, strašné příběhy, které se ale musí dále šířit do podvědomí lidí. Kdyby o nich nikdo nemluvil, nevěděl, nebyla by obrana pro budoucí chyby...děkuji
Slabší svým obsahem - o táborech se až tolik nedozvíte. Spíše zaměřeno na emoce a prožitky přeživšího. I přesto, že se nedočtete o fungování tábora, tak to není lehké čtení.
Tuto knihu bych radila mezi slabsi s touto tematikou. Je napsana jednoduse, dobre se cte a nezachazi prilis do detailu. Urcite stoji za precteni.
Za mě velmi jednoduše a čtivě napsaná kniha, žádné zbytečné rozepisování. Určitě bych ji doporučila. Ten konec... Velmi dojemný, víc není třeba psát :-)
Knih a pamětí z koncentračních táborů jsem četla opravdu hodně, ale tohle byla snad jediná od českého autora. Přečetla jsem ji na jeden dech a jako u ostatních, i zde jsem si říkala, jaké štěstí mají naše generace, že už je tohle jen hrůzná minulost, která se nevrátí. Přeživší z koncentračních táborů jsou už asi všichni bohužel minulostí a nežijí, ale jejich utrpení a zároveň odvaha a odhodlání přežít by mělo být pro nás motivací pro to být prostě silnější.
Kniha se mi moc líbila. Četla se téměř sama i přes tento velmi smutný námět holokaustu. Je to první kniha o holokaustu, kterou píše český autor. Zatím jsem četla knihy spíše od zahraničních autorů. Konec byl velmi smutný.
Tak po Rajchmanovom Útěku z Treblinky sa mi dostáva do rúk ďalšia kniha o holokauste ,kde autor z vlastných skúseností opisuje hrôzy a ťažký život v lágroch. Hlavne posledná časť v Bergen-Belsen je miesto horšie snáď ako samotné peklo. A opäť sa mi potvrdzuje že ani najdesivejší hororový román nikdy nebude taký krutý a bezútešný ako to čo reálne museli prežiť ľudia v týchto táboroch smrti. Podobne ako pri Rajchmanovej knihe tak aj teraz mi je po dočítaní zle od žalúdka nad absurditou problémov, ktoré riešime v dnešnej konzumnej spoločnosti.
Přečtené téměř jedním dechem. Je až neuvěřitelné jak silný dokáže být pud sebezáchovy i ve chvílích, kdy má člověk pocit, že už není důvod žít.
Knížka se četla velmi dobře i přesto, že to bylo psáno formou vyprávění. Chvílemi se člověk nepřestává divit, co všechno lidi vydrží a pro přežití jsou schopni udělat. Můžeme děkovat Bohu, že to čteme jen jako historii a doufat, že nás to nepotká.
Je už jen málo těch, kteří mohou podat svědectví o hrůzách války a koncentračních táborů. Souhlasím s níže uvedeným názorem, že knih s touto tématikou je nyní hodně, přesto každá z nich stojí za přečtení. Kdyby pro nic jiného, tak pro připomenutí - neb historie nesmí být zapomenuta. Kniha Hanuše Badera popisuje život vězně bez příkras, včetně skutků, které člověk musel udělat pro to, aby sám přežil.
Velmi čtivá kniha, určitě mohu doporučit. Samozřejmě smutná, drsná, neustále vyvolavající otázky, jak tohle všechno může člověk vydržet a jak to jiní "lidé" mohli denodenně sledovat a být toho součástí.
Opět silná kniha, netřeba komentovat, je třeba přečíst! Četla jsem jedním dechem. Stojí za přečtení.Je neuvěřitelné, co může člověk vydržet. Překvapila mě autorova upřímnost, kdy i na sebe prozradil, jakým způsobem musel bojovat o samotný zivot na úkor spoluveznu. A co všechno musel zazit, aby přežil a se vším cim se srovnal, když přišel o vsechno, co miloval. A jak do poslední chvíle věřil ve společnou lásku se svoji milou. A co vse ho potkalo a co musel ustát.Nehodnotim, co vse musel udělat, ale obdiv k jeho odvaze a síle, kdy nakonec stoji nad hrobem své ženy a vypráví celý příběh. Ještě dlouho tento příběh ve me zůstal a hodnotím kladně i to,že se nesnažil nijak přikrášlit ,ani ospravedlňit
,ale napsal to tak,jak bylo.
Knihu jsem přečetla za tři dny a to ještě protože jsem neměla tolik času. Kdybych mohla, zvládla bych ji během dne. Je velice čtivá, příjemně napsaná - čtenář si ani neuvědomuje kolik stran už má za sebou a jen se těší na další.
Příběh muže který přežil snad nemožné. Detailně popsané podmínky tehdejšího života a zacházení s nepohodlnými a nechtěnými. Ukázáno, že kde je vůle, tam je cesta. Věřím, že kdyby Hanuš vše vzdal, tak nevydrží vše co zde popisuje.
Upřímně přiznává a poukazuje na to, že pokud člověk chce přežít, udělá pro to cokoliv, i to, že nechá hladovět už tak vyhladovělé a přivlastní si jejich kus chleba. Ikdyž on sám moc dobře ví, jaké je mít tak obrovský hlad, vždyť je jeden z nich. Ale oni jsou pro něj cizí, v těchto podmínkách se už nehraje na ohledy k ostatním, v těchto podmínkách musí člověk hledět jen a jen na sebe.
Je až neuvěřitelné jak si u tohoto příběhu a nejen čistě u tohoto, ale celkově u podobných témat a příběhů, uvědomíte co všechno je člověk schopný udělat a vydržet. Ikdyž si teď můžete říkat, že je to nemožné, nebo že takový a makový nejste a nikdy byste se tak nezachovali, něco neudělali. Tento příběh Vám otevře oči a ukáže, že v určitých situacích nic jiného nezbývá.
Za mě silné a poutavé čtení.
A to jsem si myslela, že mě již nemůže nic v tomto tématu překvapit.
Velmi silný, drsný příběh muže, který toho tolik prožil a přežil. Neskutečné, co vše dokáže lidské tělo vydržet. Koncentrační tábory zde poznáme z dalších úhlů. Některé pasáže jsem četla s vykulenýma očima. Tentokrát zde není kladný hrdina, jenž rozdá chleba jiným. Tento jej krade ostatním, ale ani trochu jej neodsuzuji. Buď ty nebo on. Rovnice má jednoduché řešení.
Opět se nestačím divit, co vše dokáže člověk spáchat člověku. To vážně měli nacisti tak silné žaludky? Šílené. Smutné. Hrozné.
Četbu doporučuji, byť se jedná o velmi náročné čtení.
Brečím...
Skutečný příběh člověka, který přežil ta příšerná zvěrstva, za která věřím,že každý nacista do jednoho, hnije v pekle...
Knihu zkrátka doporučuji, bohužel nelze říci "líbila se mi, hezky příběh" atd.. Ale na tyhle věci nesmíme zapomínat... Pokaždé, když čtu o lidech, kteří přežili tábory, citim neskutečný obdiv, že vůbec dokázali přežít... V tomto příběhu jsem se zatím asi poprvé setkala s tím, jak se autor sám přiznává s chováním "dravce".. Krádeže jidla slabším vězňům, prospecharstvi,ne úplně "hezke" chování, jen aby zachránil sám sebe...už za tu odvahu to přiznat, ho obdivuji, protože už to musí být velice ponižující... Pro "obyčejného" cloveka, je nepochopitelné, nebo asi ne zcela, že mu je jedno, že sní něci chleba, a ten někdo druhý den zemře, protože nedostal aspoň část jídla... Je hrozne, jak může člověk člověka ponizit, tryznit a donutit aby se choval jako zvěř v divocine, a navíc myslet, že je to v pořádku a vyzivat se v tom..
Zkrátka knihu doporučuji i když se nečte nejlehceji..
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) paměti, memoáry okupace židovská ghetta Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 holokaust, holocaust
Drsný příběh Hanuše z koncentračních táborů, bez příkras. Sice mohl některé části trochu více rozepsat, ale i tak to bylo šílené. Nelze pochopit, jak někdo mohl takovéto utrpení a týrání přežít, ale buďme za to rádi, že takový lidé byli a my tudíž můžeme o tom alespoň číst a nestačit se divit.