Přežívá nejsmutnější
Margaret Atwood
MaddAddam série
1. díl
Román se odehrává v blízké budoucnosti. Hlavní hrdina je možná posledním člověkem na zničené planetě. Mezi opuštěnými domy, rozbitými počítači a horami prázdných obalů od náhražkových potravin vzpomíná na svého nejlepšího přítele, který svými biologickými pokusy přivedl lidstvo do záhuby. Margaret Atwoodová se zamýšlí nad možnými důsledky nezodpovědného zavádění nových biotechnologií, a na pozadí dalších nám tak známých hrozeb, jakými jsou dětská pornografie, citová prázdnota, kriminalita či sociální polarizace, líčí příšernou, avšak i představitelnou budoucnost.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2005 , Mladá frontaOriginální název:
Oryx and Crake, 2003
více info...
Přidat komentář
Váhala jsem mezi 4 a 5*, ale nakonec dávám 5, protože to je kniha, na kterou si určitě občas vzpomenu. Chvíli trvalo, než mě děj vtáhl, ale bylo to čím dál lepší a ke konci už jsem byla zvědavá, jak to dopadne. Zajímavých konců mohlo být několik, ale tento mě tedy nenapadl.
Celkově příběh vedoucí k zamyšlení hned na několika rovinách.
Ušly momenty toho rozháranýho, divnýho dětství. Momenty na ostrově, genetický popisy těch pokusů a už vůbec život sex. hérečky tý slepice Oryx mě nebraly.
Takže jako vůbec.
Napřed mě zaujal popis, říkala jsem si ideální vzhledem k týhle době, ale fakt vůůůůůůůbec.
Nesympoš chlap, divná jeho matka, každej tam byl divnej.
Nijak mě kniha neuchvátila. Román se odehrává v budoucnosti, v které genetické šlechtění přivede lidstvo ke svému konci. Na jeho místo nastupuje nová vyšlechtěná rasa, o kterou se stará jeden pozůstalý člověk....Takový trochu psychologický rozbor člověka v postapo době...
Hodně silné. Bohužel jsem se trochu pral se stylem a závěr mi přijde do ztracena.
Každopádně hlasité varování před naší vzpupností a stavění se na Boží místo. Stvořit můžeme leccos, ale jaké může být stvořené nedokonalým tvůrcem?
Pozoruhodný příběh o možné budoucnosti. Vývoj nových potravin a nového člověka. Jak se vše může obrátit ke špatnému konci. Kniha mě celkem bavila.
Mezi Atwoodovou a literárními kritiky proběhla diskuse, zda jde v tomto románu o sci-fi, nebo ne. Pro mne to není podstatné.
Četl jsem jako dystopické varování. Ano, pokud se opevníme ve svých sociálních bublinách (pokud budeme vytvářet plebszóny či dovolíme, aby byly vytvářeny) a budeme vydělávat na neznalosti a neschopnosti druhých, může lidstvo skončit i takto. Civilizace, kde lidé potřebují stupňovat své (i virtuální) požitky, civilizace egoistického po zisku prahnoucího genetického inženýrství, civilizace, v níž vědci, když zlikvidovali všechny přirozené nemoci, vytvářejí nemoci nové, aby mohli na lécích proti nim dále vydělávat, je civilizací odsouzenou k zániku. A popravdě řečeno nevím, zda Crakeovy děti jsou pro ni nadějným světýlkem na konci tunelu (analogickým k robotům na konci Čapkova R.U.R). Pro mne spíše ne.
Zamyšlení nad pokusy s modifikací nejen potravin, ale i lidských bytostí ve jménu pokroku a dobré víry. Tato kniha nám nabízí scénář, kam až může tato samolibá snaha o "lepší svět" vést.
Začiatok infantilné psycho, bol som až zhnusený z niektorých pasáží. Ale to bolo očividne autorovým zámerom. Kniha prirodzene zmení tempo a sledujeme distopickú budúcnosť. Ako sci-fi priemer, ale v konečnom dôsledku originálna kniha. Koniec trošku zamrzel, mal som pocit že autorka to už nechcela rozťahovať a prosto to usekla. Určite si prečítam aj ďalšie knihy z trilógie.
název naprosto sedí k textu a melancholické atmosféře, která prostoupila celá text. Smutně krásné, krásně smutné a něčím znepokojivě realistické... těším se, až ji přečtu znovu.
Klasický utopický román, který by se atmosférou dal nejspíš srovnávat s Vonnegutovou Kolíbkou, ovšem psanou typickým "atwoodským" stylem.
Autorovy další knížky
2008 | Příběh služebnice |
2018 | Alias Grace |
2020 | Svědectví |
2001 | Slepý vrah |
2005 | Přežívá nejsmutnější |
Trochu jsem se spletla, tady mě autorka zas až tak nepobavila. Měla jsem to číst dřív a ne v dnešní době koronaviru, nových mutací a nových vakcín...