Přezrálé broskve
Milena Holcová
Žena, růže, píseň, kost série
< 2. díl >
Přezrálé broskve jsou studií celoživotního nepřátelství dvou žen. Znají se už z gymnázia, obě studovaly žurnalistiku, ale nikdy neměly a ani nechtěly mít nic společného. Terezie, atraktivní šéfredaktorka lifestylového magazínu je podle Anny chladnokrevná mrcha. Anna podle Terezie tlustá, zaminrákovaná, sebelítostivá babizna. Když je osud potměšile svede dohromady, ocitnou se v nepohodlných rolích, které by si dobrovolně ani jedna nevybrala. Jsou – podobně jako broskve v názvu –již příliš zralé na to nějak zásadně měnit životní názor, přesto to pro obě znamená šanci rozbít myšlenkové stereotypy, povznést se nad dlouhodobě živenou nenávist. Jejich vnitřní i vnější bitvy budí odpor i pochopení, v každém případě však touhu dospět s oběma hrdinkami k noblesnímu konci. Kniha tak s lehce ironickým odstupem sonduje, co je vlastně podstata ženství: Koketérie? Mateřství? Schopnost milovat a odpouštět? Intriky a manipulace? Solidarita? Z několika odlišných úhlů pohledu nám autorka předkládá skicu dvou odlišných přístupů k životu a světu, které se v jednom zásadním momentě musejí protnout a navíc ten otřes přežít. Poslední dvě publikované knihy – „Romance na tři doby“ a „Přezrálé broskve“ jsou volně propojeny svými postavami a tvoří první dva díly budoucí tetralogie „Žena, růže, píseň, kost“ s podtitulem „fena, kůže, plíseň, zlost“. I další dvě knížky budou sondou do osudů zralých žen, jejich emocí, vztahů, postojů k sobě i svému okolí.... celý text
Přidat komentář
Nepoznala som knihy od Mileny Holcovej, kým kolegyňa sa má neopýtala, či čítam knihy aj v českom jazyku. A po mojej kladnej odpovedi mi doniesla od tejto autorky hneď dve. Tá druhá kniha bola Láska v moll.
Bolo to príjemné čítanie. Také zamyslenie sa nad tým, že všetci neustále starneme. Zamyslenie sa nad tým, že ľudia, ktorých sme poznali v mladosti sa menia nielen vizuálne, ale aj vo svojom vnútri. Alebo sme ich v mladosti iba ináč vnímali?
Aha, tak tohle mne brzy čeká... No tak to je teda mazec. A není úniku.Tyhle myšlenky se mi táhly hlavou při čtení. Oddechovka to tedy pro mne nebyla...
Nemusí se s touto spisovatelkou tentokrát"cestovat" a stejně je to pěkný zážitek. Moc hezká kniha o ženách dvou rozdílných povah, které přeci jen mají něco společného?!
Příběh dvou povahově velmi rozdílných stárnoucích žen. Autorka úžasně popisuje radosti i strasti jejich životů i to, jak je důležité se nad sebou občas zamyslet a podívat se na své chování také očima druhých.
Z knížek Mileny Holcové se mi líbily nejvíc Babky na divoko.
Ale i Přezrálé broskve jsou prima.Tahle knížka se četla moc dobře.
Je o dvou zralých ženách,o zášti mezi nimi i o jejích důvodech.
Milenu Holcovou jsem znala jako cestovatelku stopem a píšící o cestování. Poprvé jsem od ní četla beletrii a nadchla mně.
Výborně napsaná kniha. Vybrala jsem si ji v knihovně více méně náhodou, ale už se těším, že si od autorky přečtu i další knihy.
Kniha mne velmi zaujala. Je psána báječným stylem, nepostrádá zajímavý děj a udržuje čtenáře v napětí, co bude dál. Je to velmi hluboká a zároveň citlivá sonda do duše stárnoucích aktérek, které reprezentují prakticky dvojici protikladů. Velmi působivé je opakování některých klíčových momentů, viděno jednou a pak druhou protagonistkou. Dává to do kontrastu jejich různé povahy, ale zároveň nutí čtenáře nevidět jen černobíle - jedna je zásadová, druhá je mrcha. I na první pohled bezohledná kariéristka se tak pro čtenáře stává svým způsobem sympatickou a člověk se zamýšlí nad tím, zda někdy v životě "nesoudí vína podle soudku". Při čtení této knihy jsem si všiml, že každý detail, který autorka popisuje, má do posledka perfektně promyšlený a rozhodně nepíše o něčem, co někda slyšela nebo co někdo povídal. Člověk se přo čtení této knihy dovede na jedné straně poctivě rozzlobit, na druhé straně dojmout k slzám, což je podle mne jen důkazem, jak je čtenář vtažen do děje.
Od paní Mileny Holcové jsem sice přečetl zatím asi jen polovinu z její tvorby, ale již nyní si troufám tvrdit, že tato kniha patří k nejlepšímu, co doposud napsala. A pro mne osobně je to zároveň i jedna z vůbec nejlepších knížek, které jsem v životě přečetl.
Ač se knížka tváří jako jedna z mnoha knih o dvou stárnoucích ženách, tak pokud budete číst pozorně, najdete hluboké a pravdivé myšlenky. Někdy mi až běhal mráz po zádech.
Takové smutné, o stárnutí, docela ze života. Jen asi, že se mě to zatím netýká, tak mě to moc nenadchlo. Ale starší čtenářky tu knihu jistě ocení.
Autorovy další knížky
2011 | Babky na divoko |
1995 | Nech tu děti a zmiz |
2010 | Romance na tři doby |
2014 | Láska v moll |
1999 | Orinokem k přechodu |
Pro čtenářky od 50 let výš skvělé čtení... sledujeme životní příběhy dvou typově odlišných žen a jejich vzájemný vztah a střet, rozdílné přístupy k lásce, výchově dětí, ke kariéře... nejzajímavější pro mě byla jejich psychika, svědomí, odhodlání resp. rezignace, popasování se s problémy, pocity samoty resp. touha po samotě, vzpomínky na mládí a posuzování svých tehdejších činů dnešníma očima a přístup k vlastnímu stárnutí.. tohle paní Holcová zvládla bravurně, má širokou slovní zásobu a text je velmi košatý a pro čtenáře komfortní, chvílemi i dost vtipný...