Romance na tři doby
Milena Holcová
Žena, růže, píseň, kost série
1. díl >
Milostný příběh padesátileté Dity,vdané úplně normální ženské a pětadvacetiletého fotografa,který teprve zjištujeco vlastně od života chce a co je schopen pro to obětovat.
Přidat komentář
Milostný příběh padesátileté Dity, jejího manžela Petra a pětadvacetiletého fotografa Daniela.
(2013)
Moje první setkání s autorkou a musím říct, že super. Je to příběh o zkušenostech, které získaných za spoustu let, naivitě a nevědomosti mládí, stereotipu a jeho rozbití, zároveň i dobrodružství a hledání sebe samích. Vážně super příběh. Do postav jsem se dokázala vcítit. Dávám 4* a zkusím i její další knihy.
Je to moje první kniha od této autorky. Hlavní představitelka Dita je v etapě svého života, kdy hledá sama sebe a hodnotí, zda vztah s manželem je pevný a je jí s ním dobře nebo život prožila s někým, s kým ji spojovala pouze dcera. Nemocný tchán, manžel, dcera, vnuk, vlastní podnikání a najednou se v jejím životě objeví o generaci mladší milenec. Dělá něco špatně? A jakou zodpovědnost v životě převezme. V životě se dostavují situace, ve kterých není volba, zda se zatížíme vinou nebo ne. Líbil se mi i přístup manžela Petra a následný závěr knihy.
Dita sedí sama v potemnělém pokoji a zírá z okna.
uvažuje, "Stálo ti to vůbec za to?" A věříš, že jo? Byla to poctivě prožitá láska. Opravdově a stejně nedokonale, jako jsme nedokonalí my!
Safriš, tohle bylo ale dobré čtení. Žádná marmeláda, žádné romantické slátaniny, žádné nemožné sny , ale život takový, jaký prostě je. Je mi nad 50, spoustu myšlenek , které paní spisovatelka ústy hlavní postavy řekla, kolem mě taky už někdy prolétla. Ovšem reakce dcery- to jsem kvitovala s největším jásotem- žádná slátanina, jak jsme zvyklí z podobné literatury- mamince se štěstí přeje a když něco maminka nezvládne , dcera s přehledem doladí a protože je dospělá, ví dobře, co tatínek trochu nezvládl a proč maminka dělá to, co dělá. Za mě prostě supr čtení, bez depresí, bez zbytečných výčitek, bez vrhání špíny jeden na druhého a na třetího. protože všichni jsme dospělí a víme, že za nesoulad ve vztahu mohou VŽDYCKY oba půl na půl.
Moje první kniha od autorky - nezklamala.
Příjemné prázdninové čtení, trochu zamyšlení a otázek - osloví především ženy věku 50+
Kniha je velmi čtivá, závěr předvídatelný.
Především musím napsat, že autorka empaticky pracuje s pocity ...
Dita je padesátka, která pomalu rezignovala na život, když se jí do cesty postaví 25-letý student - a ona musí zvážit, zda má vůbec ještě právo na lásku ...
A co manžel, který žije prací a v ní hledá zázemí - jak on se vyrovná s její nevěrou ?
A mladý Dan - pro kterého není jen erotickým dobrodružstvím ...
Líbilo se mi, s jakou grácií všichni tři řešili další pokračování svých životů...
Je to moje druhá kniha od autorky a určitě doporučím.
Vzhledem k tomu, že se blížím k podobnému věku, byla jsem zvědavá, jak to dopadne. Asi přesně tak, jak by to opravdu dopadlo. Moc se mi to líbilo, pěkné oddechové čtení.
Když jsem si v anotaci přečetla, že jde o milostný příběh, čekala jsem nějakou pěknou romanci. Tu tady ale nehledejte. Více než milostný příběh vám tato kniha nabídne spoustu myšlenkových pochodů jednotlivých postav a jen málo dialogů. Moc citu na mě z této knihy nedýchlo, spíš jen jakási nespokojenost se životem. Vztahy mezi postavami mi připadaly dost ploché a prázdné. Nebyla to úplně špatná kniha, ale moc mně nesedla.
Příjemně čtivý příběh ze života. Ačkoli autorka vypráví velmi úsporným stylem, vyvěrají všechna dilemata vztahu bezpečně napovrch. Nikde žádná laciná klišé, naopak ve výsledku přesvědčivý příběh.
Velice pěkně popsaný vznik, průběh a intenzivní vztah mezi padesátiletou Ditou a pětadvacetiletým Danielem. Myšlenky jak Dity, tak jejího manžela Petra i studenta Daniela nám přibližují jejich pohled na život, co dávali, co brali , co přijímali a co si vlastně nakonec uvědomili. Ano, naprostý souhlas s kika 13, konec mne také rozhodně pobavil.
Autorovy další knížky
2011 | Babky na divoko |
1995 | Nech tu děti a zmiz |
2010 | Romance na tři doby |
2014 | Láska v moll |
1999 | Orinokem k přechodu |
Skvělé, uvěřitelné, místy smutné, ale asi to stálo za to.