Příběh cesty na Sever III

Je velice zajímavé pozorovat, jak se autorka v průběhu psaní vyvíjela. Ačkoli v prvním díle pracovala se sny poněkud neohrabaně, nepostrádalo to autenticitu a opravdovost. Ve třetím díle se sice dopracovala k opuletně fantastickým popisům prostředí a podobenství, ale je to jako přes kopírák se všemi pseudofeministickými a jungiánkými výtvory. Škoda. První díl byl jako obrázek od někoho, kdo se nikdy neučil kreslit a malovat, ale pokouší se o to svým vlastním, svébytným způsobem. Třetí díl naopak ukázal, jak to dopadne, když člověk projde kurzem kreslení a malování, získá dobrou řemeslnnou zručnost, ale ztratí tím svůj osobitý projev a začne vytvářet dílka jako přes kopírák s tím, co už tu bylo. Spouty zdánlivě hlubokých myšlenek, symbolů, archetypů, prostě nafouknuté parnasistní nic, zaobalené do krásného obalu. A nad tím vším vévodí snaha uniknout od reality a žít jen svými fantaziemi, viz slova krásné stařeny v Říši žen, která mluví o tom, jak těžké je za Zdí být ženou a nevracet se do Říše žen, přišla by tam o lásku i o sebe sama.

17.02.2021

Koruna celé trilogie...alchymistická proměna poutnice pokračuje a příběh je už průzračný, vytříbený, posunutý do archetypální roviny. Kdo máš uši ke slyšení, slyš :-)

10.02.2021

Je zvláštní, jak přirozeně se v průběhu všech tří dílů promění žánr snění, aniž by příběh ztratil pevnou a přitom spíš tušenou nit návaznosti. Zpočátku jde o hodně živelnou, až horečnatou obraznost, druhý díl stojí kdesi uprostřed ale ve třetím díle už se jedná o filosofickou esej v mytologických, archetypálně univerzálních obrazech. Především jádro loveckého a zemědělského pojetí života a vztahu k přírodě mě hluboce oslovilo, proniknutí k dávné podstatě oběti se mnou až zacloumalo. Náhle i křesťanství se začne jevit v úplně jiném světle, dostane daleko širší kontext a návaznost na původní pohanské vnímání světa, místo aby jej vymazávalo a snažilo se vymýtit. Dospěl jsem k přesvědčení, že takováto otevřenost vede k moudrosti, zatímco jakákoli bigotnost a jednostrannost směrem od ní. Jen stejně jako předchozí komentátor lituji, že takový úžasný literární počin v podobě iniciační duchovní cesty nemá nějaký svůj mužský protějšek, nebo aspoň o něm nevím. V každém případě jsem přesvědčen, že kniha nespravedlivě zapadla v našich českých luzích a hájích. Kdyby byla přeložena do některého světového jazyka, stala by se událostí.

24.11.2020

Hypnotická kniha. A závěrečná Říše žen, i když ze všech částí nejvíce fragmentovaná, pro tu mi schází slova a jen lituji, že někdo nesepsal podobnou Říši mužů.
Budu muset znovu kouknout do Jungovy Červené knihy kvůli mnohým podobnostem (autorka ji znát nemohla, byla zveřejněná o několik let později).