Příběh předka
Richard Dawkins
Podtitul: „Pouť k úsvitu života“ Inspirován Chaucerovými Canterburskými povídkami vyráží autor s tlupou svých čtenářů na pouť k úsvitu evoluce, ode dneška až po vznik života – prvních replikujících se molekul. Začíná u organismů, které známe nejvíce, tedy u člověka, a při sestupu do „evolučního podzemí“ postupně sbírá další skupiny organismů. Každý z přidávajících se poutníků vypráví povídku, jež souvisí s fylogenezí a evolucí. Například drozofila vypráví o Hox-genech, mravenci Atta o vynálezu zemědělství, drápkovec o kambrijské „explozi“, saranče o existenci zvířecích a lidských ras, blboun nejapný o opakované evoluci nelétavosti a mločík o „tyranii diskontinuální mysli“.... celý text
Literatura naučná Věda
Vydáno: 2008 , AcademiaOriginální název:
The Ancestor's Tale. A Pilgrimage to the Dawn of Life, 2004
více info...
Přidat komentář
Život je pro mě zázrak, nad kterým nikdy nepřestanu žasnout. Teprve po přečtení této knihy mi však došla ta neuvěřitelná propojenost mezi organismy napříč říšemi. Dawkins opět ukázal, že umí zplodil knižní informační sondu, která vás nenechá chladným. Moc se mi líbilo, že jen tak nepředložil své názory, ale podpořil je argumenty. Navíc jsem získala tipy na další autory z pole naučné literatury. Místy se vyskytly témata pro laika těžko stravitelná a skoro až nepochopitelná, zkrátka nejde o žádnou relaxační četbu, je třeba se soustředit. Není to však nic, co by mě odradilo od dalších děl tohoto autora.
Souhlas s většinou níže uvedených komentářů. Četl jsem týden a tři dny, zjistil jsem, že je lepší knize několikrát za den věnovat půlhodinu, než se snažit ji číst v kuse - přece jen se na čtení je třeba trochu soustředit. Nejprve jsem myslel, že čtení proložím nějakou lehčí knihou, ale nakonec jsem se od ní neodtrhl.
Úžasná kniha o všem živém. Pro učitele nevyčerpatelný zdroj zajímavostí a perliček. Pár kapitol hodně odborných, které mohou laika lehce odradit, ale většina knihy je opavdu nabitá informacemi, které člověka nutí neustále žasnout nad dokonalostí a rozmanitostí přírody. Styl, jakým je Příběh předka napsaný je velmi zdařilý - tím, že autor postupuje při vyprávění o evoluci opačným směrem, než je obvyklé, vytváří ve čtenáři dojem, že jsme všichni jedna rodina. Mylná představa člověka jako vrcholu všeho vývoje se rozplývá a je nahrazena tichou pokorou. Za mě jedna z nejlepších přírodovědně zaměřených knih.
Z tejto knihy som úprimne nadšená. Bála som sa, že sa mi bude zle čítať, že bude príliš dlhá a zložitá. Ale Dawkins píše tak skvele, že som sa od knihy naozaj nemohla odtrhnúť. Jej prečítanie mi síce chvíľku trvalo (asi týždeň), ale je to preto, že pri tejto knihe musí byť človek maximálne sústredený, čo nie je stále možné. Priznám sa, že nie všetkému som chápala, ale aj tak to bolo napísané tak, že mi to vôbec nevadilo. Čo ma trošku mrzí je to, že táto kniha nie je preložená do slovenčiny a tak som často musela niektoré organizmy googliť – čo v konečnom dôsledku až tak nevadí, aspoň som si rovno pozrela ako vyzerajú. Tiež by sa mi páčilo, keby tam bolo trošku viac obrázkov (ale aj bez nich je táto kniha vážne hrubá a vážne ťažká). Som strašne rada, že sa mi podarilo k tejto knihe sa dostať a už teraz sa teším, ako ju budem čítať znova.
Väčšina evolučných biológov vo svojich populárnych knihách popisuje cestu vývoja od baktérie k človeku. Richard Dawkins na to ide opačne- zostupuje od človeka k oným baktériám. Kniha je klasikou v danom žánri. Ak sa vám ju podarí zohnať, prečítajte si ju- rozhodne sa nebudete nudiť.
Asi budu opakovat ostatní uživatele. Dawkins je prostě romanopisec a neuvěřitelně obdivuji jakým způsobem dokáže napsat populárně naučnou knihu. Kromě "příběhu předka" seznámí čtenáře i se řadou vědeckých teorií, metodologickými postupy a spoustou zajímavostí.
já nevím, ale dokázal jsem jí přečíst do půlky a nemám dále sil :D přijde mi to jako suché odříkání kladogeneze po zpátku.
Příběh předka není jenom kniha o evoluci. Je to brilantní ukázka popularizačního psaní s dalekým přesahem, například do způsobů vědecké práce, kultury či lidské povahy. A vůbec často nutí k zamyšlení se nad životem a světem či Vesmírem tak, jak je známe, v docela jiných souvislostech. Fascinuje mě, jak Dawkins dokáže strhnout a donutit člověka žasnout i nad tím, co mu dosud připadalo jako běžná samozřejmost. (čteno v originále)
Dawkins v Příběhu předka opět dokazuje, že je mistrem popularizace, vynikajícím zoologem s opravdu velkou dávkou spisovatelského talentu. Podařilo se mu velmi čtivou formou shrnout nejen vývoj života na Zemi, ale v jednotlivých příbězích seznamuje čtenáře s nejvýznamějšími směry v biologii a téměř se mu nestane, že by nudil. A i kdyby snad náhodou ano, není problém některou z kapitol (jednotlivých příběhů) přeskočit a bez ztracení se v textu pokračovat plynule dál. Čtivost knihy je ovšem kompenzována častým zjednodušováním, občas až na úkor přesnosti, ale díky výborným českým recenzentům (Zrzavý, Grim) je čtenář na většinu nepatřičností upozorněn. V Příběhu předka, jako i v každé jiné knize, je třeba nezapomínat, že autor nám prezentuje vlastní názor na věc a i když se snaží o maximální objektivnost, často směr příběhu směřuje právě k tomu svému názoru. Tím nechci naznačovat, že by se snad Dawkins mýlil, ale spíš upozornit, že to je názor člověka, i když člověka, který je čelním představitelem mainstreamového směru v současné biologii. To jistě stojí i za tím, že z textu je často cítit silně mechanicistní a genocentrické uvažování. Vyloženě protivné jsou především pasáže, kdy autor operuje s pojmem stroj při popisu určitého druhu (doslova stroj na hryzání). Příběh předka tedy rozhodně doporučuji všem laikům k poznání současné biologie, i odborníkům pro osvěžení znalostí a náhled do oblastní, kterým se běžně nevěnují. Na druhou stranu pokládám za užitečné, aby se čtenář seznámil s názory některých českých biologů na Dawkinse (např. Standa Komárek). Trochu mě mrzí, že výše zmínění recenzenti nenapsali nějaký krátký doslov, případně nepřenechali tuto čest jiným znalým oboru. Ale možná, že byl Příběh předka na ostatní příliš rozsáhlý a nenašli si na něj čas. Přeju příjemné počtení.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Boží blud |
| 1998 | Sobecký gen |
| 2002 | Slepý hodinář |
| 2011 | Největší show pod Sluncem |
| 2008 | Příběh předka |
Tuhle knihu jsem od Dawkinse nečekal - příběh fylogeneze života byl zpracován a omlet tolikrát... Jenže to by nebyl Dawkins, aby stokrát omleté nepodal tak novým způsobem, že se i od takovéhle bichle nedokážete odtrhnout. Dawkins použil fylogenezi jako záminku ke spektakulárnímu počtu různých úvahových a metodických odboček = kniha funguje jako přirozený systém, jakým přemýšlíme - je tedy mnohem víc než jen obyčejný "přírodopis" (jak by název napovídal).
Podrobnou recenzi jsem publikoval už dříve, odkaz na ni jsem vložil do sekce Recenze.