Příběh služebnice
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356084/bmid_pribeh-sluzebnice-N1J-356084.jpeg
4
2867
2867
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Proslulý román kanadské spisovatelky vykresluje pochmurnou vizi blízké budoucnosti Spojených států amerických, které se z demokratických výšin propadly do všeobjímajících hrůz totalitního režimu. V okovech nemilosrdného klerofašistického režimu se z každého, kdo se proti němu jakkoli prohřeší, stává otrok. Z plodných žen pak ještě něco mnohem horšího – služebnice, jejichž úkolem je rodit děti, s nimiž se nikdy nesetkají…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
The Handmaid's Tale, 1985
více info...
Přidat komentář
Kniha mě zklamala. Je příliš poznat, že autorka nikdy nezažila nic, co by aspoň vzdáleně připomínalo poměry, o kterých píše. Touhu po senzaci a originalitě pak povýšila nad všechny další motivy. Kniha je povrchní, s hrdinkami (ani s jedinou) nelze sympatizovat, odkazy na Starý zákon jsou samoúčelné. Hned několik motivů je pouze načrtnuto, ale nedotaženo, viz např. vztah k matce. Konec knihy (nemyslím "přednášku") je jakoby spíchnutý horkou jehlou.
(SPOILER) Knihu jsem četla dřív, než na její motivy vznikl seriál, a stejně jako řadu dalších mě nenadchla. Nutno ovšem dodat, že mě nenadchl ani seriál - zatímco seriál je k uzoufání natahovaný, kniha naopak končila asi tak o 200 stran dřív, než měla. V seriálu má hlavní hrdinka asi tisíc příležitostí utéct, v knize žádnou, a přesto je najednou děj knihy násilně přervaný a dál pokračuje v tom smyslu, že hrdince se podařilo utéct a o jejím příběhu se dozvídáme až v daleké budoucnosti z jejích zápisků... Celé to na mě působilo tak, že autorka už knihu potřebovala dopsat, měla vymyšlený celkem slušně rozjetý příběh a konec, jak by to mělo dopadnout, ale vymyslela si na sebe tak důkladně sevřený svět, že z něj nebyla schopná hrdinku logickou cestou vysvobodit, "vypsat". Nebo se jí prostě jen nechtělo. Nepatřím k těm čtenářům, kterým by se muselo servírovat každé slovo, výpustky a zkratky v ději mi nevadí, mám ráda i otevřené konce, ale v případě Příběhu služebnice mi připadalo, že Atwoodová na čtenáře přehodila tak asi 75 % zodpovědnosti za děj, a to už se mi zdá dost. Nenabídla žádná vysvětlení, ba dokonce ani vodítka, a k tomu, abych si sama vymýšlela příběh, já bohužel nepotřebuju číst cizí knihu... To si můžu napsat vlastní.
Geniální. Ale doporučuji číst až po seriálu. Kdybych první četla knížku, asi by mě taky tolik nenadchla. Námět spolu se všemi detaily, jak Gileád funguje, mě hrozně baví.
Těžko říct, co si o knize vlastně myslím. Nedokážu se prokousat až do konce. Skončila jsem v půlce a ať dělám, co dělám nemůžu pokračovat. I když příběh vypadá zajímavě není podle mě moc dobře podaný. I když to dělám nerada, zkusím se tentokrát podívat na film a třeba se ke knize někdy vrátím. Bohuzel jsem čekala víc...
Atwood stvořila geniálně brutální dystopickou budoucnost!! “Nolite de bastardes carborundorum bitches”!!! ;)
Zvláštní příběh, ne moc čtivý, ale zajímavý svým strohým stylem vyprávění. Hlavní hrdinka není moc sympatická, ale jak bychom se asi chovali my v její situaci ...Všechny příběhy tohoto typu jsou vlastně varováním, kam až může společnost dojít kvůli fanatismu jakéhokoliv druhu. Mně se líbilo, že příběhu chybí začátek a konec. Není zde detailně popsán celý systém Gileádu, spoustu věcí si musíme domyslet a o to je kniha víc zneklidňující.
Jedna z nejhorších knih co jsem četl. Zajímavých bylo jen posledních pár stránek, jinak se to skoro nedalo číst. Hlavní postava mi za celou dobu nedokázala přirůst k srdci a její myšlenkové pochody mě drásaly nervy. Aspoň těch pár stránek o Moiře se dalo trochu číst. Škoda že jich bylo tak málo. Knihu jsem dočetl jen kvůli tomu, že nerad nechávám knihu rozečtenou. Už nikdy víc.
jediná věc, která z knihy dělá něco byť vzdáleně zajímavého, je epilog v podobě historické přednášky.
I 1984 je realističtější dystopie než tahle klerofašistická blbinka.
Dystopie jak víno. Vypravěčka nás provází svým současným životem v Gileádu, ve kterém si díky fungujícímu páru vaječníků vysloužila post chovné klisny. Zároveň vzpomíná na svůj život před nástupem režimu, na svého manžela a dceru, o které přišla. Dílo je to hodně feministické. Ženy jsou rozděleny do skupin, podle toho jakou funkci pro muže vykonávají, tahle jejich funkce jim dává uniformu, určuje jejich identitu. Na nic jiného nemají nárok, nic jiného totiž přeci není potřeba – potřebujeme hospodyni, reprezentativní polovičku, funkční dělohu. Z dnešního pohledu bych skoro řekla, že autorka mužům křivdí. Na druhou stranu vyhnat věci do extrému a poukázat tak na možný problém společnosti, není nic neobvyklého. Taky se mi líbí, že tu autorka „zneužila“ křesťanství a slova z Bible. A ukazuje tak, že celkem jakékoliv náboženství se může stát toxické, pokud budeme jeho principy chtít aplikovat doslova. Za mě strašné povedená věc, kterou mi nezkazil ani rozpačitý konec.
Neodpustím si komentář o seriál X kniha. Takže pokud jste knihu ještě nečetli, tak asi raději nečtěte ani můj komentář.
Většina lidí zde píše, že seriál je lepší, protože má víc děje a je obsahově rozsáhlejší. Je v něm více popsáno, jak se mohlo stát, co se stalo a jak svět funguje x nefunguje. Ano, to je pravda, ale ono ruku na srdce, co by také jiného měl seriál vyprávět, když už má 4. sérii (nebo kolikátou). Přiznám se, že jsem viděla pouze 1. a 2. sérii a pár dílů ze 3. . Nechci říct, že by byl seriál horší, ale když se tak zamyslím nad tím, jaký režim tam vládne, myslíte si, že by Fredova/Offred měla tolik šancí "přežít"? Za všechno, co tam dělá, se jí vlastně nic nestalo, což je prostě blbost, promiňte.
Kniha je komornější a je více zaměřena na emoce hlavní hrdinky. Naopak se mi líbí, že vlastně není dopodrobna popsáno, jak se stalo, že vládne Gileád, protože, ruku na srdce, kdo se zajímá o politiku tolik, aby mohl říct, co se stane a kdo nám bude vládnout. Je to o tom, že člověk si nevšimne drobných změn, ale až těch větších a zpětně si uvědomí, co k tomu vedlo. Jenže to už bývá většinou pozdě. Takže pro mě je jednoznačně lepší kniha, už jen proto, že v ní není Fredova taková nezranitelná superžena. Konec mi na knize, také trochu zklamal, ale když o tom popřemýšlím s odstupem, tak je vlastně dokonalý. Jak píše klasik - Revoluce požírá své děti - takže si můžeme sami domyslet, co se asi událo. A jak to bylo s Fredovou, to už se nedozvíme, protože ona je jen jedno zrnko písku v soukolí dějin.
Těžce jsem se do čtení dostávala. Bohužel jsem dříve viděla seriál a měla stejné ne-li větší očekávání. Spisovatelka si libuje v detailním popisu nedůležitých věcí. Nemůžu ale říct, ze by kniha byla hrozná. Takový zlatý střed.
Od knihy jsem čekala mnohem víc. Rozhodla jsem se ji poslechnout jako audioknihu předtím, než kouknu na seriál, který je tak pozitivně hodnocený a trailer mě velmi zaujal.
Někdy jsem myšlenkové pochody hlavní hrdinky musela doslova pretrpet, ale to byl asi záměr, aby čtenář/posluchač vycítil, že ji už začínalo trochu hrabat :)
Když už se schylovalo k nějaké akci, tak to pak vyšumělo a zase se nic nedělo. Otevřený konec mi vadí nejvíc a také otázky, co se tedy nakonec stalo s hl.hrdinkou, její dcerou, jejím manželem?
Plus dávám za nadcasovost, velmi mě překvapilo, že byla kniha napsána už tak dávno...
Čekala jsem něco víc, mnohem víc. Ačkoliv je kniha hodně zaměřená na myšlenky hlavní postavy a její vzpomínky, občas toho bylo, až moc. Děj byl utlačen právě odbočkami do minulosti a díky tomu trpěl celý příběh. Kniha se vyvíjela pomalu a kdykoliv se objevil zajímavý zvrat, byl po pár dalších stránkách udupán a znovu se nic nedělo. Ačkoliv má kniha druhý díl, není to něco k čemu bych se chtěla vrátit a ani otevřený konec a touha dozvědět se pravdu, to nezmění. Je to škoda, ale v tomhle případě se asi raději podívám na seriál.
Příběh služebnice je kniha se zajímavým námětem. Líbí se mi uzavřenost děje do místně sevřeného prostoru, knize to prospívá. Mám ráda dystopie, takže z tohoto pohledu dobré, ale jinak. Hm... Hlavní hrdinka je pro mne trochu nesnesitelná, vadí mi její pasivita; její chování je ale docela pochopitelné. Chybí mi tu ovšem cokoli jiného kromě hlavní hrdinky - nedozvíme se vlastně nic o režimu, který v Gileádu vládne (proč, kdy a vlastně ani jak byl nastolen), ostatní postavy jsou téměř nereálné (což však mohl být záměr autorky). Také mi dost vadí, že je to pouze ženské, o ženských pocitech, myšlení a jednání. Pro muže tahle kniha musí být nuda, jelikož z příběhu nevytěží ani přidanou hodnotu v podobě popisu politického zřízení či probíhajících válek.
I přes své vady se kniha dá číst, dokonce uvažuji o přečtení pokračování.
Přidávám se k tomu, že v tomto případě je výjimečně seriál (myšleno první série) lepší než kniha. Nicméně i pro ten seriál dala kniha skvělý základ. Autorka propracovala Gileád moc hezky a obzvlášť v dnešní době plné restrikcí a omezení (když po světě řádí covid), se dá najít mnoho paralel - ono je vlastně jedno čím to začne, jako u všech podobných reálných i nereálných převratů jde o to hlavně vzbudit v lidech strach (zde z vyhubení lidstva díky klesající porodnosti a sterilitě) a pak postupně přitvrzovat a přitvrzovat, až se to zvrtne úplně a už není cesta zpátky...
Knize bych vytkla asi hlavně rozřazení do kapitol - tak jak jsou by vůbec být nemusely a mohl to být jednolitý příběh. Když už kapitoly, bylo by dle mého lepší je dávat podle prostřihů do minulosti, takhle se v tom občas mohl člověk tochu ztrácet. Stejně tak jako občasné nepoužívání přímé řeči. Ale to jsou přeci jen drobné detaily a beru, že je vlastně dobře, že si každý autor udělá věci podle sebe a jak to cítí a vidí právě on - my čtenáři jsme jen konzumenti = berte nebo nechte být... a já tuhle knížku beru :)
Musím konstatovat, že tato dystopická fikce kanadské autorky mě neuchvátila tak, jak jsem dle příznivých kritik očekávala. Shlédla jsem i jeden díl seriálu, natočeného dle této knihy, ale ani to nebylo moje gusto. Z tohoto typu literatury pro mě nadále zůstává nepřekonatelným George Orwell s Farmou zvířat a 1984.
Jako s každým utopickým románem je to tak, že Vás překvapí jeho nadčasovost. Říkáte si, že to muselo být napsáno teď na základě dnešní doby a pak zjistíte, že ne. Kniha nemá žádný strhující děj, zápletky ani drama. Ale je to prostě melancholický a trochu se všem svírá žaludek z toho jak se to může vyvíjet, jak málo stačí k tomu, aby lidi přihlíželi k omezování svobody, a pak už je prostě pozdě.
Asi jsem čekala víc. Už podle komentářů a hodnocení jsem čekala něco jako GoT. Bohužel jsem se víceméně celou knížkou protrápila čistě ze zvědavosti. Jediné co mě opravdu fascinovalo, byl fakt, že knížka byla napsána už v 80.letech minulého století a přitom je tak nadčasová. Každopádně mě zklamala knížka samotná. Text je hlavně plný psychologických úvah. Uvítala bych asi hlubší popis systému, a i jednotlivých postav. Spoustu souvislostí musíte dedukovat, domýšlet. Ztrácela jsem se v těch přeskocích mezi současností, minulostí a fantazií.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ženy kanadská literatura feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál kasty, kastovní systém teokracie
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
U Atwoodové jsem to měla vždy stejně: prvními kapitolami jsem se prokousávala těžce, převládal u mě pocit, že píše příliš odtažitě, i když vytříbeně. U Příběhu služebnice to probíhalo podobně - ale narozdíl od Kusu temnoty a Penelopiády a shodně s Alias Grace jsem se cca na sté stránce přistihla, že hltám stránku za stránkou a tvářím se velmi nevrle, když mě někdo vyruší... Příběh Fredovy, služebnice výhradně určené pro rozmnožení prořídlého lidstva a "svědkyně umírajícího času", odkrývá postupně přechod společnosti z demokratického (?) režimu do teokracie posedlé reprodukcí, čistotou a kontrolou všeho a všech. Líčí depresivní status quo a zdánlivě neměnnou hierarchii a každodenní rutinu žen "svého druhu" a zachycuje na počátku strnulé poměry (neprolomitelnou danost postavení všech, tvrdou výchovu prostřednictvím tet, represivní prostředky režimu od likvidace a Zdi přes odstranění neposlušných do Jezábely či do kolonií...), v průběhu pak jejich slabá místa a porušení jak jinak než lidmi, kupodivu i těmi výše postavenými, velitelem Fredové a jeho manželkou, i tušený odboj žen a sympatizujících mužů. Obraz společnosti je samozřejmě závislý na rozpoložení a vývoji Fredovy, která také prochází od pasivních vzpomínek na rodinný život a původní režim k postupnému vymaňování se z nutného a dospívá k soukromé vzpouře alespoň v citové oblasti... Ve výsledku si čtenář odnese silný dojem. Mně pomohl i seriál, byť jsem viděla jen jeden díl - potěšila mě hlavně výtvarná stránka, (nejen) kostýmy služebnic jsou řešené nezapomenutelně... A mimochodem, trvalo mi to, ale přišla jsem na to: Atwoodová projevuje nenápadně smysl pro humor; např. historické poznámky pronesené historikem - tedy mužem - o mnoho desetiletí později ve srovnání s vyprávěním Fredovy převrací naruby proklamaci, že "pro ženy není jedna a jedna a jedna a jedna čtyři jako pro muže; pro ženy to zůstává jedna a jedna a jedna a jedna".