Příběh služebnice
Margaret Atwood
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Proslulý román kanadské spisovatelky vykresluje pochmurnou vizi blízké budoucnosti Spojených států amerických, které se z demokratických výšin propadly do všeobjímajících hrůz totalitního režimu. V okovech nemilosrdného klerofašistického režimu se z každého, kdo se proti němu jakkoli prohřeší, stává otrok. Z plodných žen pak ještě něco mnohem horšího – služebnice, jejichž úkolem je rodit děti, s nimiž se nikdy nesetkají…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
The Handmaid's Tale, 1985
více info...
Přidat komentář
Přiznávám, že knížku jsem četla až po zhlédnutí seriálu. Tento fakt je nejspíš i důvod, proč se mi knížka líbila. Od začátku jsem věděla o co jde, takže mi nevadilo, když nebylo vše vysvětleno hned na začátku. Kdybych neviděla seriál, kniha by mě pravděpodobně tolik nezaujala a měla bych problém se do ní začíst.
Tak z téhle knížky čišela deprese. Líbil se mi styl psaní, celou knížku jsem byla ve střehu, co se stane. Ale za celou knížku se vlastně nestalo nic pozitivního. I tak se mi ale líbila.
Musím se přiznat, že při hodnocení jsem taky hodně ovlivněná seriálem.
Sálodlouhé popisy v knize jsem díky němu přešla lehce, jelikož jsem jistou představu v hlavě už měla.
Nicméně celkově, když se odprostím, se mi kniha líbila i tak.
Jedná se o velice dobrý námět, který rozhodně není žádne sci-fi a věřím, že v budoucnu je reálně možný. Dnešní lidstvo se totži cítí tak nedoktnutelné, že věřím, že bychom také seděli doma a vše sledovali v poklidu v televizi dokud by nebylo pozdě.
Rozdílné osudy hlavních hrdinů oproti seriálu mi nevadily, ba se mi dokonce líbilo víc, že to není v knize takový "happyend".
Otevřený konec mi též nevadil, já totiž věřím, že se jí to povedlo. :-)
Zároveň se mi moc líbil dodatek s přednáškou, kde byl krásně vysvětlen systém GIleádu a pomohl mi v dovysvětlení některých otazníků, které jsem měla ještě před čtením knihy
nejhezčí citace: "Všechno, co bylo umlčeno, se zase s křikem ozve, byť neslyšně." - brilatní. 3,5/5*
(SPOILER)
K Příběhu služebnice jsem se dostala skrz psaní eseje do školy. Nejsem si totiž jistá, jestli bych si to přečetla i bez této povinné četby.
Před čtením jsem moc nevěděla, do čeho jdu, seriál mě nenalákal a bez toho jsem si nechtěla kazit dojem nebo spoilerovat čtení. Každopádně, bylo to pro mě utrpení. Deset dní jsem četla, jak nejpozorněji jsem dovedla, a k tomu i lístečkovala, protože jsem se snažila nahlédnout hlouběji do symbolů a alegorií knihy. Musím říct, že jsem si to však vůbec neužívala. Děj nebyl děj, celé se to táhlo a nebylo to o ničem. Vadilo mi časté přeskakování do minulosti a absence přímé řeči. Nechápu jak to někdo může nazvat takovým "1984 pro ženy." Ne, ne a ne. Žena je zde sice povýšena na chodící dělohu, ale celkový smysl knihy nám uniká, na čtenáři je tři čtvrtě práce, aby si domýšlel a dosazoval události do různých historických kontextů. Posledních asi 60 stran mě překvapilo, konečně dostal Mayday a odboj nějaký spád a tak jsem si říkala, že to třeba zlepší moje hodnocení. Bohužel, otevřený konec a pak epilog profesora na univerzitě mi to celé zkazil. Za mě ne, ale jsem ráda, že jsem ji přečetla, je fajn mít přehled.
Nejdřív jsem viděla seriál a do knihy jsem se pustila, abych se dozvěděla něco víc.... Bohužel tomu tak nebylo. Jsem ráda, že knihu jsem si nechala jako jednohubku nakonec, protože jak už bylo napsáno níže, kniha by byla nudná a nic neříkající. Jako doplněk k seriálu je super.
Kniha i seriál jsou oboje velmi povedené. Jako první jsem viděla seriál a myslím že v tomto případě to bylo spíše výhodou.
Já prostě ty utopie číst nemůžu. Pro mě to byla strašně hloupá knížka a dočetla jsem ji jen z donucení, že nakonec to taková hrůza nebude. Ale byla :(
Nevím. Nezaujalo. Neuvěřila jsem. A upřímně jsem se první půlku knihy nudila. A to mám spisovatelku ráda a její knížka Slepý vrah patří k mým oblíbeným. Přišlo mi to jako zavádějící představa o totalitě od člověka, který žije celý život ve svobodě, hodně si toho sice nastudoval, ale vlastně vůbec netuší. Je to na mě příliš neuvěřitelný konstrukt. Pozitivně hodnotím dvě věci. Za prvé zmínění toho, že totalita často přichází nenápadně a bývá tu často dřív, než si to plně uvědomíme. A za druhé mé poučení z příběhu, že je vždy dobré mít doma nějakou hotovost, než Vám zablokují účet v bance a bez manžela si nekoupíte ani kávu.
Po knize už jsem pokukovala opravdu dlouho, ale až seriál mě opravdu donutil se do ní pustit. A musím říct, paradoxně, kdybych jako první neviděla seriál, tak by moje hodnocení nebylo tak vysoké. Tím, že jsem ho viděla, jsem si spoustu věcí dokázala mnohem lépe představit, než by tomu pravděpodobně bylo, kdybych se jako první pustila do knihy. Takhle už mi před očima odehrával příběh, který znám. Vyprávění je plné popisů prostředí, věcí, zkrátka všeho možného a někdy bych ho označila až za abstraktní, takže to, že už to všechno někdo vymyslel a ztvárnil za mě, mi četbu dost ulehčilo, nejsem si jistá, jestli bych si to sama dokázala nějakým způsobem přebrat. Poměrně dost mi také vadila absence přímé řeči, které je v celé knize vážně poskrovnu, ale dá se na to zvyknout. Další věc, ve které seriál knihu hodně podpořil, byl děj. Číst pouze knihu, řekla bych, že je až skoro bez děje. Chápu, že všemi těmi popisy chtěla autorka docílit pocitu zmaru, deprese a bezvýchodné situace hlavní hrdinky a na někoho to možná může fungovat, já z toho ten pocit bohužel necítila. Když to řeknu úplně blbě, prostě jsem čekala "pořádný nářez", krev, popravy a režim v celé své surovosti a i když tam tyto věci jsou, nemělo to na mě úplně ten efekt, který bych čekala.
Celkové završení příběhu je kapitola sama o sobě. Chápu, že záměrem bylo, aby si to každý domyslel podle sebe, a někomu to možná opravdu tak vyhovuje, ale pro mě to byl zahozený potenciál, kdy se takovým zvratem mohla kniha dostat do úplně jiných otáček, než tomu bylo po celou dobu.
Nápad je skvělý i ten styl psaní má svým způsobem takové zvláštní kouzlo, když mu po nějaké době přivyknete, ale myslím, že by se z toho dalo vyždímat i víc, z hrdinky udělat větší rebelku stejně jako v seriálové adaptaci... Ale možná jsem prostě jen očekávala něco jiného, než co měla autorka doopravdy v úmyslu.
Nudný styl. Samý popis. Přímá řeč bez uvozovek. Děj v podstatě nulový. A samotný příběh plný logických nesmyslů. Nechápu, jak to někdo může přirovnávat k Orwellovu 1984.
Seriál jsem neviděla, ale vzhledem k mediální masáži jsem na knihu byla velmi zvědavá. Nemůžu říct, že bych z ní byla nadšená, ale v nějakých situacích mi spíše lehce přeběhl mráz po zádech. Člověk zjistí jak je jednoduché přijít o svobodu ... a v kontextu dnešních korovavirových dní je to ještě představitelnější.
... Tehdy pozastavili platnost ústavy. Tvrdili, že jenom dočasně ... Nevypukli žádné nepokoje, lidé zůstávai doma a dívali se na televizi, protože chtěli vědět, co bude dál. ...
... Všichni byli pro, poněvadž se shodli na tom, že opatrnosti není nikdy nazbyt. ...
Kniha mě zajímala vzhledem k tomu,že jsem sledovala seriál. Bohužel z knihy jsem celkem zklamaná. Nemohla jsem se začíst. Kniha mě chytla až ke konci,ale byla jsem překvapená,že oproti seriálu děj končí tak brzy. Nelíbil se mi ani styl,kterým byla kniha psána. Znovu už číst nebudu.
Po knize jsem sáhla díky skvělému seriálu. Ovšem, jsem zklamaná. Seriál už je s dějem samozřejmě mnohem dál, v knize jsem se nic nového nedozvěděla. Nápad sám o sobě je to skvělý, to se autorce upřít nedá, nicméně styl, jakým je kniha napsaná, mi nevyhovoval vůbec. Časté skoky v ději a myšlenkových pochodech, absence přímé řeči mi dělaly dost problémy. Nemohla jsem se vůbec začíst a hůře se mi v knize orientovalo. Seriál rozhodně doporučuji, ale kniha mi v tomto ohledu přijde celkem zbytečná.
Nebylo to špatné, ale v tomto případě musím konstatovat, že seriál je lepší. Jsem i tak ráda, že jsem knihu přečetla, aspoň mám srovnání... Do dalšího pokračování se však pouštět nebudu.
Čekala jsem víc. Mnohem víc. Autorčin styl psaní je hodně specifický, plno popisů, časté střídání časových rovin, myšlenky hlavní hrdinky, bohužel mi vůbec nesedl, to byl kámen úrazu. Samotný příběh mě začal bavit až cca 60 stran do konce.
Námet určite zaujímavý, avšak podanie príbehu bolo príliš zdĺhavé a pomalé. Dlhé opisy, malo konverzácií, celý čas som čakala konečne na nejakú akciu, ktorej som sa nedočkala...neviem či si to autorka nechala na druhú knihu, ale v tejto sme sa okrem opisu fungovanie celého systému veľa toho nedočkali.
Čtu hodně, takže se mi často nestává, že bych četla příběh, který by se odehrával v pro mě novém a překvapivém prostředí. Ale Příběh služebnice to splnil - nepodobá se žádné jiné knize, kterou jsem četla. Moc doporučuji, tohle je jedna z těch knih, které si budu ještě dlouho pamatovat.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ženy kanadská literatura feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál kasty, kastovní systém teokracie
Autorovy další knížky
2008 | Příběh služebnice |
2018 | Alias Grace |
2020 | Svědectví |
2001 | Slepý vrah |
2005 | Přežívá nejsmutnější |
Věřím, že ten kdo viděl seriál, se lépe začetl a vše chápal už dopředu. Seriál jsem neviděla a nemohla jsem se začíst. Děj mě děsil a přišlo mi to zvrácené