Příběh služebnice
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356084/bmid_pribeh-sluzebnice-N1J-356084.jpeg
4
2855
2855
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Proslulý román kanadské spisovatelky vykresluje pochmurnou vizi blízké budoucnosti Spojených států amerických, které se z demokratických výšin propadly do všeobjímajících hrůz totalitního režimu. V okovech nemilosrdného klerofašistického režimu se z každého, kdo se proti němu jakkoli prohřeší, stává otrok. Z plodných žen pak ještě něco mnohem horšího – služebnice, jejichž úkolem je rodit děti, s nimiž se nikdy nesetkají…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
The Handmaid's Tale, 1985
více info...
Přidat komentář
Představa totalitního režimu a s ním spojených "pravidel" je pro mě velmi děsivá. Věděla jsem, o čem kniha je, protože jsem slyšela vyprávění o seriálu. Radši jsem sáhla nejdříve po knize, protože vykreslování některých otřesných situací je pro mě snazší číst, než se na ně dívat. Přečetla jsem velmi rychle, na mě kniha nebyla rozvleklá, rozhodně jsem neměla potřebu přeskakovat, bavilo mě to a byla jsem zvědavá, jak to skončí. Upřímně ale váhám, zda kouknout na seriál či nikoliv.
Skvělá myšlenka a poutavě zpracovaná, ale nemůžu si odpustit porovnání a závěr, že tématu více těží stejnojmenný seriál. Ten se kromě popisů květin a potahů křesel soustředí daleko více na věci, které by tento režim přinesl.
Přečteno podruhé, protože chci navázat pokračováním - začínám číst Svědectví. A ještě se těším na Přežívá nejsmutnější. Knížky od Margaret Atwood mě baví.
Ne tak tohle vazne nebylo nic pro mě. Nejvic jsem tam postrádala přímou řeč a to hodně. Jinak samotna kniha pro mě hodně zvláštní...
Stojím tady. Jdu támhle po takové podlaze. Z takové podlahy přecházím na koberec. Je měkký a takový a makový. Po mé levé ruce je komoda. Z toho a toho materiálu a s tolika šuplíky. Na komodě je.... Zkrátka a dobře je kniha napěchovaná hromadou zbytečných popisů, které má běžný čtenář tendenci přeskakovat. Děj je rozkouskovaný kvůli neustálému vzpomínání hlavní hrdinky na minulost. Sem tam autorka přimotá nějakou zvrácenost. Jádro má ale kniha dobrý, není bez nápadu.
Zajímavá kniha. Čte se jedním dechem. Těším se na Svědectví. Teď pustím seriál a uvidíme
Vize budoucnosti, snad nereálná. Důmyslně propracované. Knihu jsem si chtěla přečíst po shlédnutí ukázek na seriál, teď se na něj budu moci podívat. Jsem zvědavá, zda splní má očekávání.
Uff. Mám to za sebou. No řeknu vám, žádná sláva. Seriál jsem neviděl, ale slyšel o něm, tak jsem chtěl nějdříve zkusit knihu a nemám moc chuti teď na seriál. Je to stráááááášně rozvleklý. Musel jsem se fakt nutit to znovu a znovu otevírat knihu a mezitím jsem přečetl další dvě knihy. Téma jistě zajímavé, provedení knihy dost slabé.
Musím přiznat, že i když jsem částečně věděla, o co v knize jde, při čtení mi běhal mráz po zádech. Stačila mi k tomu představa možné reálnosti, protože to, co ke stavu v knize vedlo, není až tak moc odlišné od dnešní doby. Román napsala autorka v roce 1985 a samozřejmě jej dovedla do tak krajních mezí, kam se to snad nikdy dostat nemůže. Totalitní režim poháněný náboženským fanatismem zde byl popsán velmi silně, naštěstí se však i zde sem tam objeví nějaká malá jiskřička pozitivna. Jenže za jakou cenu...
Kniha ma zaujala. Zo začiatku sa mi horšie čítala a dlhšie mi trvalo kým som sa do deja dostala, ale potom ma zaujala. A záver som úplne hltala. Nemám rada takéto konce o to viac ma potešilo zistenie, že je aj pokračovanie.
Príbeh služebnice ma pohltil, s hrôzou som čítala čo všetko by mohlo byť možné v budúcnosti. Mám dve malé deti a predstava žeby mi ich odobrali a potom by museli žiť takýto život, ma hrozne desil. Autorka to napisala fakt dobre, že som sa dokázala do deja sama vcítiť.
Knize nelze upřít velkou dávku ponurosti,pochmurnosti a beznaděje. Přesto nejsem úplně spokojená, přese všechno, co se na stránkách odehrává, cítím odosobněnost, nejsem součástí děje, je mi tak trochu jedno, jak vše skončí...a nemyslím, že by toto bylo autorčiným úmyslem.
Jedno z děl, kde se mi filmové zpracování zamlouvalo o mnoho více.
Nejsem příznivec tohoto žánru (ani jemu podobných) , takže je s podivem, že jsem knihu nejenže začala číst, ale nakonec i dočetla... prostě jsem byla zvědavá.
Příběh svým způsobem zajímavý. Styl psaní takový obyčejný, nijaký, nezáživný... v první půli děj velmi rozvláčný, de facto pouze popisný a nijak neprobouzející moji představivost. Zvláštní způsob prolínání vzpomínek z minulosti se současností. Konec vlastně nedokončený...
Asi kdybych knihu četla jako -náctiletá, mohla by pro mne mít větší kouzlo. Takto mám pocit, že mi nic nedala.
"Mysleli jsme, jaké mám problémy. Jak jsme mohli vědět, že jsme šťastní?"
Stará Amerika zmizela a na jejím místě vyrostl neplodný, klerofašistický stát, kde z těch nejvzácnějších bytostí se statusem včelích královen jsou učiněny včely dělnice s utrhanými křidélky. Atwoodova svůj dystopický román položila do roviny pocitů, křivd a nespravedlností. Jsou různé formy uvěznění těla a duše, všechny jsou ale stejně destruktivní. Člověk se mění, deformuje, ztrácí svou paměť a osobnost. Veškeré vzpoury, či pokusy o vzpouru jsou tvrdě potrestány. Na příběhu služebnice Fredove autorka popisuje zvrácenost brutálního Gileadského režimu, a ještě zvrácenější příčiny jeho vzniku. Role ženy a matky je zkarikována a zneuctěna. Ach my ženy. Bez nás by lidstvo vymřelo, stejně jako bez mužů. A přece jsme první na ráně, když je něco, byť domněle špatně a muž svým prstem spolehlivě ukáže právě na ženu, když se cokoli stane. Přes svou ponurost, bezútěšnost a brutalitu však zůstává kniha myšlenkově překvapivě vyprázdněná...
Syrový popis dějů je skoro jako kdyby si Atwoodová sedla k jednomu stolu s Orwellem a spolu se pěkně pobavili o tom, jak kdo vidí možnosti uspořádání budoucích lidských společenství, a každý pak napsal něco, co je v ledasčem jiné, ale v základech stejné. Čím to je, že si každá společnost musí (musí?) ustanovit někoho nahoře a někoho dole, někoho jako prominenty a jiné jako otroky?
Poslouchala jsem to jako velmi dobře načtenou audioknihu. Bylo to hodně dlouhé a při současném pletení nebo šití jsem si uvědomovala, jak vděčná jsem za to, co mám, za to, co v současnosti mohu žít, a to i přesto, že to v posledním období taky nepříjemně zavánělo.
Nečtěte knihu po tom co vidíte film:D Hrozně to zkresluje postavy, všechny jsem viděla úplně jinak než jak je ukazuje kniha... Jinak příběh výborný, kdyby tohle bylo skutečností, nechtěla bych takto žít, ani jako služebnice, manželka nebo jinak. Na jednu stranu má být služebnice ráda, že může dělat to co může, ale na druhou stranu mi přijde že to strašně sráží pohled na ženy jako takové, nejsou pro ně nic než jen továrna na dětí a když to nejde odejdeš pryč, kde život nestojí už vůbec za nic...Tak a šup na další díl:¨)
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ženy kanadská literatura feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál kasty, kastovní systém teokracie
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Původně jsem chtěla dát jen 3 hvězdičky, protože na začátku jsem s knihou hodně bojovala. Vadily mi ty básnický popisy a přiznám se, že jsem některé odstavce přeskakovala. Ale pak se konečně začalo něco víc, dozvídala jsem se víc o fungování Gileádu a líbil se mi i závěr.
ČV 2022: 13. Kniha od držitele Ceny Franze Kafky.