Příběh služebnice
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356084/bmid_pribeh-sluzebnice-N1J-356084.jpeg
4
2821
2821
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Proslulý román kanadské spisovatelky vykresluje pochmurnou vizi blízké budoucnosti Spojených států amerických, které se z demokratických výšin propadly do všeobjímajících hrůz totalitního režimu. V okovech nemilosrdného klerofašistického režimu se z každého, kdo se proti němu jakkoli prohřeší, stává otrok. Z plodných žen pak ještě něco mnohem horšího – služebnice, jejichž úkolem je rodit děti, s nimiž se nikdy nesetkají…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
The Handmaid's Tale , 1985
více info...
Přidat komentář
Zajímavý, originální román. Audiokniha ve skvělém podání Zuzany Kajnarové. Z popisu totalitního režimu mě dost mrazilo. Zní to jako scifi, ale když někdy čte člověk zprávy ze světa, tak nevím, nevím.
Totalitarismus může mít mnoho podob, může se opírat o politické ideologie, náboženství, extrémní enviromentalismus nebo cokoliv jiného. Tím primárním motivem je touha po moci, jak sofistikovaně popisuje ve své knize „Mocenská posedlost“ František Koukolík. Totalitarismus fascinoval mnohé intelektuály, ale mnoho jiných mělo a má potřebu se proti tomuto způsobu uzurpování moci vymezit.
Literatura obsahuje několik zajímavých dystopických děl. Některá z nich jsou pro mne notoricky známá, mám je v knihovně a například Orwella čtu opakovaně.
Naproti tomu „Příběh služebnice“ Margaret Atwoodové pro mne až dosud představoval velkou neznámou.
Trochu mne překvapil koncept autorky, která si pro popis politického pozadí a vysvětlení kontextu děje vybrala specifikou formu (nechci těm, kteří knihu nečetli, prozrazovat zásadní prvky příběhu). Když jsem to pochopil, korigoval jsem svoje dosavadní jednoznačně negativní vnímání knihy. Přesto příliš nejásám.
Mám pocit, že každý autor, který má potřebu napsat dystopii, svým dílem reaguje na aktuální obavy, které v něm budí politická a společenská scéna dané doby. Ale v tomto případě si tím nejsem jistý a řekl bych, že Atwoodová sáhla mnohem hlouběji a já tomu moc nerozumím. Přiznávám to bez okolků.
Zdá se mi, že svým dílem předběhla dobu o třicet, což se potvrzuje tím, že kniha doznala úspěchu až s převedením příběhu na TV obrazovky.
Atwoodová se podle mého soustředila na určitý záměr a tomu vše podřídila. Chybí mi tam hlubší myšlenky. Možná je to tím, že jsem dočítal knihu historiků Judta a Snydera a vzápětí začal číst toho Koukolíka a začal mít na beletrii příliš velké nároky.
Každopádně jsem rád, že jsem si knihu přečetl. Každá taková kniha by měla, byť nepatrným, způsobem přispět k vytváření naší imunologické reakce vůči pokusům zneužívat moc jedněch nad druhými.
Nechápu nízké hodnocení této knihy, ani komentáře o triviálním příběhu. Mě naopak fascinuje, jak autorka dokázala plasticky popsat tento brutální svět, systém, pravidla. I seriál považuju za velmi povedený.
Mně se styl psaní líbil. Sledujeme Gileád čistě skrze myšlenky hlavní hrdinky, které jsou poznamenány tím, co prožívá, v čem žije. Skoky do minulosti mi nepřišly chaotické, neztrácela jsem se. Byli jsme prostě neustále v její hlavě, bylo to jako koukat do Gileádu skrze okno a nevidět za roh. Je to zajímavý literární počin. Člověk si uvědomí, co vše znamená svoboda, co všechno může nesvobodnému člověku připadat důležité, svobodné, jaké drobnůstky si hýčká, aby se sobě úplně neztratil.
Námět není špatný a je velmi originální.
Ale zpracování a příběh jako takový nebyl mým šálkem čaje.
Knihu jsem několikrát chtěla odložit. Po velkém oslavování seriálu ( ten jsem neviděla, čekala jsem, až si přečtu tuto knihu), jsem se na příběh velmi těšila. Bohužel kniha je pouze velkým zklamáním.
Těžko říct, jestli bych si knihu užila, kdybych nejdříve neviděla seriál. Přišlo mi, že jsem v knize měla ráda postavy jen proto, že už je znám ze seriálu. Z knížky šlo těžce někoho poznat a všechny ty flashbacky byly celkem chaotické. Ten příběh samotný je naprosto geniální a děsivý zároveň, ale ta kniha prostě podle mě nemá na seriál.
Tři hvězdičky dávám za prostředí a bezútěšnou atmosféru, víc bohužel nemohu - tomu zajímavému prostředí chybí výraznější příběh. Všechno, co by se za něj dalo pokládat, je vlastně jenom další charakterizace režimu, v němž se hrdinka ocitla, a vede do ztracena. Úplně mi neseděl ani styl vyprávění a také mi připadá nepravděpodobné, že by k tak výrazným společenským změnám mohlo dojít tak rychle, v podstatě během cca pěti let, takže knize v tomto ohledu příliš nevěřím. Bezmoc a beznaděj, které že stránek přímo tryskají, naproti tomu ale je uvěřitelná až příliš, za to autorce pochvala. Kniha připomíná trochu román 1984 a svým způsobem i Pána much.
Pro mě opravdu zajímavá kniha. Když si vezmu, že originál vyšel už v roce 1985, tak je to pozoruhodná vize (ne)možné budoucnosti. Začátek knihy mě chytnul, neměla jsem problém se stylem psaní autorky. Jediné na co jsem si musela dávat více pozor bylo střídání přítomnosti a minulosti hl. hrdinky. Bohužel s blížícím se koncem to pro mě ztrácelo trochu dech. Možná je to tím, že čím víc jsem knihou postupovala, tak tím víc jsem měla otázek, ale málo odpovědí. V tomto ohledu kniha dostojí svému názvu - Příběh služebnice. Její myšlenky, pocity a omezené žití jsou v popředí. Fiktivní republika Gileád je zčásti zahalena tajemstvím. Pokud se vrátím k samotné úloze služebnic, tak je to dost smutné, ale ona i ta úloha mužů byla zvláštní. Snad se více dozvím v navazující knize - Svědectví.
Rozhodně to není oddechové čtení. Vyvolává to spíš pocity tísně a nejistoty. Člověk si na jednu stranu říká, že něco takového ani není možné, že by lidé přece nedovolili, aby se režim prakticky ze dne na den tak zásadně změnil. Ale ono to možné je a ukazuje nám to bohužel i naše vlastní historie. Stačí pár skutečně zapálených jedinců, kteří dokáží nové myšlenky dobře prodat.
Příběh měl jistě své mezery, čekala jsem, že se dozvím víc o tom, jak se to všechno přihodilo a kdo za tím vlastně stál, ale na druhou stranu, měl příběh vyprávě jen to, co vypravěčka věděla. Je tedy zřejmé, že tohle nevěděla, což jako žena ani neměla.
[Audiokniha] Vize světa, kde ženy jsou jen reprodukčním orgánem, kterého se lze bez rozmyslu, slitování a svědomí zbavit, na mě působila znepokojivě.
Vyprávění jako takové se mnou nerezonovalo tolik jako 1984 a moc se toho v něm neděje. Ale chápu, že jde hlavně o atmosféru a ta byla dostatečně tíživá. Podtrhovalo to několik momentů, které na mě silně zapůsobily (například nedovolené hry Scrabble). Na druhou stranu trochu mi vadilo, jak jednorozměrní byli muži a nerozumím, proč se ženy (a jejich muži) nebránili. Co rozhodně můžu doporučit je audioverze, která je naprosto skvěle načtená Zuzanou Kajnarovou.
Hodnotím jako audioknihu a ta byla především díky skvělému načtení velmi podmanivá a pro mě ani trochu nudná. Jen jsem asi moc nepochopila ten závěrečný cimrmanovský seminář...
Seriál jsem neviděla, ale sáhla jsem po knize. Miluju post apocalyptickou tématiku a tahle kniha byla jasná volba. I když je vyprávění takové rozvleklé a chybí mi vykreslení vícera detailů fungování společnosti, líbí se mi vnitřní pochody hrdinky a přemýšlení o vlastní existenci v režimu, který natolik omezuje svobodu.
TV seriál natočený podle této knihy jsem vbrzku opustil v zásadě proto, že sci-fi nějak nemusím. Knihu jsem si však přečetl celou, ovšem bez mučení přiznávám, že pouze rychločtením. Nebavilo mne neustále opakované popisování jasných okolností a prostředí. Samotný příběh je příliš triviální a ideologie radikálního feminismu (jak chudinky ženy trpí pod útlakem mužů) je přehnaně zdůrazňovaná. Debilní, pro blbce vysvětlující a znovu vše opakující závěr ještě tuhle šarádu (asi nechtěně) znovu podtrhl. Holky, dejte si na ty hrozné kluky bacha!
Do knížky jsem se pustil společně se seriálem. Tedy abych byl přesný - poté, co mi v seriálu některé věci neseděly a některé věci chyběly. Pokud jde o první skupinu, tu kniha o dost zmenšila. V seriálu totiž tvůrci něco přeskakují, něco přidávají, některé věci nelogicky dělají jiné postavy než mají a pak se člověk diví motivaci. To si kniha drží... Pokud jde ale o druhou skupinu, tu kniha jen rozšiřuje. Ano, chápu, že jde o výpověď jedné jediné osoby, která má své vlastní motivace a svůj přístup k věci (a musí se brát s jistou mírou kritického myšlení - a ano vím, že jde o fikci - jak uvádí závěrečná "přednáška" po příběhu...), přesto mi v knize chybí spousta informací a na mysl se mi dere spousta ALE. Jak může být Gileád udržitelný, když je založen na otrokyních a otrocích (služebnice, Kolonie...)? Kde se budou lidi brát, až dojdou náboženské skupiny/LGBT/političtí vězni atd.? Kde se pak budou brát samotné služebnice? Jasně, tisíce lidí bude stále možné brát do kolonií (vzpomeňme na ruské Gulagy, kde dostatek vězňů "nikdy" nechyběl...), ale služebnice už se jednoduše nenaberou z nenáboženských rodin/studentek/bývalých pracujících žen atd. Nemluvě o tom, jak takováhle společnost může být udržitelná z pohledu potravin, technologií atd. Kdo na tom maká? Jsou nějaké další skupiny lidí, o kterých se v knize nedozvíme? Kde vůbec nový režim nabral tolik vlastních vojáků (andělů, ochránců, očí...), když šlo fakt o nové lidí? Kam zmizela US army? Kdo vůbec ten stát vede? Je to jen kolektivní? Nikde není o žádném vůdci ani slovo, natož propaganda... A co teprve otázka toho, jak je možné, že se USA zhroutily tak neuvěřitelně rychle, prakticky z hodiny na hodinu. Velké teroristické útoky a najednou moc vlastní pár lidí, co si dělá politicky co chce? Divné... (O to divnější je to ještě v seriálu, kde je to ještě o trochu rychlejší než v knize...)
Každopádně příběh je psaný zajímavě, po Aréně smrti (Hunger games) další knížka, kde se mi líbí ženský přístup k vyprávění. A tady je opravdu hodně vidět... O to víc v knize, než v seriálu. Hlavní postavě je dávána veškerá pozornost, její psychika je víc drcena Gileádem a ustupuje mu a oproti seriálu je taky méně samostatná/emancipovaná/plná touhy po odplatě. Distopie, jak má být...
Přečteno. Na tuto knihu jsem se chystala už více než rok. Několikrát jsem ji rozečetla a pak zase odložila. Nebyla tak špatná, ale styl psaní autorky mi moc nevyhovuje. Skákání v příběhu do minulosti a zase zpátky. Ale kniha Slepý vrah byla horší
Ze začátku mě to fakt hodně bavilo, ale zhruba od půlky jsem začala přeskakovat pasáže. Ty filozofické úvahy mě prostě znudily, akce téměř žádná. Já prostě na ten antiutopický svět nejsem a nebaví mě o něm číst. Ale když už je ten seriál, řekla jsem si, musí to asi mít něco do sebe. Jako jo, námět hodně dobrý, leč celkem nevyužitý.
Co na to říct. Nejprve jsem viděla seriál, na knihu jsem se hrozně těšila, ale vůbec mě nenadchla. Příběh se mi těžko četl, vracela jsem se k němu dlouho, často jsem se musela přemlouvat. Přitom námět knihy je opravdu zajímavý.
Zajímavý námět, ale bohužel kniha pro mě byla zklamáním. Asi jsem měla příliš velká očekávání. Přišlo mi, že spousta věcí je pouze naznačena, ale nic nebylo pořádně vysvětleno. Vůbec jsem se do knihy nemohla začíst a příběh začal mít spád až pár stránek před koncem. Otevřený konec mě jen utvrdil v tom, že se mi kniha příliš nelíbila. Zatím nejsem ani rozhodnutá zda chci číst pokračování.
Pro všechny, kdo tu píší o utopii - nastudujte si, co to byl "Projekt Lebensborn". Akorát tam ty holky tehdy neponižovali. Ale mám dojem, že autorka tuhle hrůznou část Hitlerovy mašinerie znala.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ženy kanadská literatura feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál kasty, kastovní systém teokracie
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Samotnou mne to překvapilo, ale tuto knihu jsem přečetla jedním dechem. Po celkem rozpačitém setkání se se žánrem utopie/antiutopie jsem velmi překvapená, jak moc mne toto dílo zasáhlo. Zřejmě to je tím, že jsem již dříve viděla stejnojmenný seriál, jenž se mi líbil a také jistá podobnost s dnešním světem, co se týče vzrůstající neplodnosti. Co se týče stylu psaní, nemohu si stěžovat. Řazení do kapitol bylo čtenářsky příjemné a styl psaní více než uspokojivý. Jistě si tuto knihu v budoucnu ještě přečtu, jelikož mi dala mnoho námětů k přemýšlení. Dovedu si představit, že něco podobného, co se odehrávalo v Gileádu, by mohlo nastat i ve skutečném světě. Ta představa mě děsí. A i to je na této knize znepokojující a zároveň tak lákavé. V každém případě Příběh služebnice doporučuji dalším čtenářům toužícím po zamyšlení se nad dnešním světem, tím, jaký by mohl být a tím, jaký byl.