Příběh služebnice
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356084/bmid_pribeh-sluzebnice-N1J-356084.jpeg
4
2895
2895
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Proslulý román kanadské spisovatelky vykresluje pochmurnou vizi blízké budoucnosti Spojených států amerických, které se z demokratických výšin propadly do všeobjímajících hrůz totalitního režimu. V okovech nemilosrdného klerofašistického režimu se z každého, kdo se proti němu jakkoli prohřeší, stává otrok. Z plodných žen pak ještě něco mnohem horšího – služebnice, jejichž úkolem je rodit děti, s nimiž se nikdy nesetkají…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
The Handmaid's Tale, 1985
více info...
Přidat komentář
Dnes má Margaret 80. narozeniny, symbolicky tedy napíšu hodnocení zrovna dnes.
Ke knize jsem se dostala díky seriálu Příběh služebnice. Byla jsem příjemně překvapena, že se tvůrci celkem drželi knižní předlohy. Největší změnu, kromě toho, že jsou herci tak nějak hezčí, jsme pocítila u příběhu Janine. Nakonec je to však pozitivní změna, kniha je první řadou seriálu a rozvoj osudů hlavních postav dopadl zajímavě. Bohužel, kniha je oproti seriálu tak nějak plytká, méně ohromující a vlastně i méně zábavná. Vůbec mi neseděla častá absence uvozovek přímé řeči, kdy June něco zpětně vyprávěla. Působilo to dost zmateně. Také se hodně skákalo v ději, což způsobovalo líčení June, co se jí vlastně stalo. Na to jsem byla naštěstí připravena. Občas bylo potřeba prokousat se složitějšími myšlenkami hlavní hrdinky, ale jinak se četlo dobře a rychle. A teď se omlouvám za menší SPOILER. Ať už jde o knihy, filmy nebo seriály, nesnáším otevřené konce. Mám z toho tak neuspokojivý pocit a nějak mi to to dílo často zkazí.
Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a poznala kořeny oblíbeného seriálu.
K této knize mne přivedla letošní Čtenářská výzva. Domnívala jsem se, že byla oceněna Man Bookerovou cenou - chyba! Byla jen nominovaná, ale to rozhodně nevadí - najdu jinou :-) Bylo to velice zajímavé čtení, které se zvolna rozjíždělo a mrazivě gradovalo. Příběh skvělý, perfektně promyšlený, finále - podle mého - excelentní. Děsivé pro mne je, že kniha, která byla napsána v polovině osmdesátých let a leckdo ji řadil do sci-fi, dnes v lecčems popisuje realitu. Já jen doufám, že dál už to nedojde.
Po zhlédnutí seriálu jsem se těšila na knihu. Překvapivě nepřišlo žádné velké wow!: seriál je věrnou kopií knihy, jsou tu jen drobné nuance a překvapivě bych si troufala tvrdit, že seriál je o fous lepší než knižní předloha (velká výjimka).
Čekala jsem více napětí, chvílemi mi přišel příběh nudný a "Historické poznámky.." by pro mne už být nemusely.
Další díl už kupovat nebudu.
Někdo tu srovnává s 1984.. tedy 1984 jsem četla několikrát a ta kniha mne naprosto pohltila. Ale toto.. je plné myšlenek a vzpomínek, nicméně i přesto je kniha čtivou a proto hodnotím za 4*.
Ako pribeh to zle nebolo, ale spracovanie, strasna nuda. Pri prelinani minulosti s pritomnostou som sa stracala a dej ma vobec nezaujimal. Niektore pasaze som preskakovala. Serial som nevidela, takze porovnat neviem, aj ked pochybujem, ze to bude vacsia nuda ako kniha.
Tohle bylo něco skvělého. Moc se mi líbil styl psaní (a s tím překlad spojený). Líbil se mi vpád do myšlenek hlavní hrdinky. Příběh mapuje radikální změnu společnosti, v raných počátcích. Většina dystopií se zaměřuje na ustálený stav, který trvá delší dobu. Ale ta chvíle, kdy všechno začne a sledování zoufalé situace v průběhu pár let po nastolení takových změn (i přesto, že zde byla začátku věnována jen malá část, zbytek se odehrával relativně krátce poté), kdy je člověk vytržen z běžného života, jsou mu uzurpovány jeho práva a to, co by běžně bylo vnímáno jako něco nemyslitelného a zvráceného, je najednou bráno ve všeobecné blaho a ku prospěchu. Líbí se mi, jak příběh plynul svým tempem a nebylo vše řečeno na začátku. Tohle jsem si fakt užila a těším se, až zhlédnu seriál :3
Vůbec nevím co napsat do komentáře , prostě jsem tuhle knihu přečetla , asi to nebyl zrovna můj šálek kávy nebo mě ovlivnil seriál ?
Poslední věta knihy.. "Máte nějaké dotazy?" Sakra, já mám plnou hlavu otázek! Je to absurdní, geniální a co je nejhorší - není to nereálné...
Vyslo to v 1985. Zrejme si rok pred tym spomenula Margaret na Orwella. Nebabrala sa tolko s filozofiou rezimu a dejinných pohybov ako George, zamerala sa na vplyv na zivot jednotlivca. Konkretne specialnej kategorie zien, urcenych na rodenie deti pre prislusnikov vyssej triedy, ktorých zeny uz boli povacsinou neplodne (alebo aj muzi, ale to si nepripustali). No a nemala gule skoncit to ako Orwell, takze na zaver prisla zvlastna kapitolka, ktora ukazala, ze to nakoniec cele dobre dopadlo.
Ze začátku vám to připadá šílené. Než začne hlavní hrdinka odhalovat, jak a z čeho tahle promyšlená nová fašistická společnost vznikla – a vás začne mrazit, protože to nezní vůbec nereálně. Příběh služebnice můžeme nazvat vizí blízké budoucnosti, samozřejmě že s nadsázkou, autorka vybrala jen několik současných problémů, které by mohly k takovému převratu vést, pokud by se zaměřila na jiné, měli bychom tu zcela jinou story.
Podle mě by si tenhle příběh zasloužil větší prostor – víc dílů, pomalejší plynutí děje. Protože jak byla ze začátku psychologie vypravěčky nastavená, tedy téměř nemyslící postava vykonávající automatické úkony, tak se nějak moc rychle otrkala, rebelovala – a šlo to překvapivě snadno, protože najednou se ukázalo, že když si najde povyražení, může si po večerech chodit, kde chce. Tohle by podle mě mělo mít trochu vývoj.
Konec je ale super, originální – despotické režimy se zhroutí a zbyde z nich předmět zkoumání vědců. To je na jednu stranu ulehčující, přináší to naději, příležitost k poučení, dívat se na události takhle s odstupem. Na druhou stranu je to velmi silné, zažijeme období šíleného lidského utrpení, které si na tomto místě lze zaměnit pro představu za spoustu epoch naší historie, a o sto let později je výzkumníci věcně rozeberou na konferenci a současně vtipkují o tom, jestli stihnou svůj příspěvek přednést před obědem. Tady je vidět, že můžeme znát historická fakta, ale nikdy neznáme všechna a především se nedokážeme vcítit do toho, co někdo někdy jinde prožíval.
Za mne - výborná kniha. Prostě a jednoduše výborná, zajímavá, čtivá...doporučuji.
Před pár dny jsem dočetla knihu Příběh služebnice a stále nemám tušení, jak se o ní jasně vyjádřit, protože mne skutečně zasáhla a tím zároveň připravila o všechna má slova.
Jedná se nejen o silný příběh - o to silnější, že hlavní hrdinka, natolik hluboce poznamenaná, že není zcela schopna urovnat si v hlavě vzpomínky na události a jejich pořadí, což vytváří naprosto autentickou atmosféru - založený na myšlence světa, kde se porodnost stává jediným smyslem společnosti ale také o dokonalost plynutí autorčiných vět. Příběh samotný a autorčin styl psaní žijí možná v souladu, přesto se však místy absolutně oddělí, aby mohl vyznít celý dopad sdělení. Autorka nám servíruje úchvatná slovní spojení a ještě lahodnější přirovnání (často kombinace ženství a přírody). A v průběhu se nám dokonce pokouší vložit do hlavy otázky a vzbudit v nás touhu na ně odpovídat.
Kniha po sobě v závěru zanechá otisk, tedy alespoň u mne se to podařilo. A právě to je důkaz dobrého díla.
Pochmurná vize blízké budoucnosti, kdy přestaly existovat Spojené státy Americké a nahradila je klerofašistická moc. Lidé se stávají otroky a plodné ženy jsou pouhou služebnicí, která má rodit děti, se kterými se nikdy nesetká.
Příběh právě jedné ze služebnic, která nám přibližuje svůj současný stav z domu velitele, kde by měla otěhotnět. A zároveň nám vypráví o svém životě těsně před převratem, kdy žila svůj normální život a co jí potkalo po něm.
Silný příběh, kdy si uvědomíte, jak je svoboda strašně důležitá a jak není úplně nereálné, že by se něco takového opravdu jednou stalo.
Vyhovoval mi styl psaní, knížka se mi dobře četla. Trošku mi vadil otevřený konec, ale jelikož nedávno vyšlo pokračování, rozhodně si ho přečtu. A díky knize se konečně podívám i na seriál.
Viděla jsem kdysi dávno film z roku 1990, ten ve mne nějakým způsobem zůstal, i když už je to drahně let :-) Seriál jsem neviděla. Od knihy jsem čekala víc a bohužel jsem se nedočkala - četlo se to dobře, o to nic, ale mám radši, když se je v příběhu víc děje a zklamal mne hlavně ten uspěchaný konec.
Nerada bych žila v té době, být otrokem majetných lidí, kteří na Vás shlížejí z patra. Někdo se podvolí a někdo to nezvládne a snaží se z tohoto režimu vymanit. Je to silný příběh služebnice, která ve Vás nechá vzpomínku.
Hodně mi to připomínalo Orwella. Ačkoli to je dystopie, tak to nebylo příliš pesimistické. Vtáhlo mě to a chtěla jsem pochopit, proč je svět ve stavu, v jakém je.
Velmi mě rmoutí, že jsem nečetla knihu, než jsem zkoukla seriál. Bohužel v naší knihovně byla na ni dlouhatánská fronta. Možná mi to trochu zkazilo zážitek ze čtení. Zajímavý, neotřelý styl. Mně se to moc líbilo!
Nejprve jsem viděla 2 sezony serialu než jsem se pustila do knihy a byla jsem zvědavá, jak moc se bude lišit od seriálového pojetí, zvlášť když je mezi nimi 30letý rozdíl. A překvapená jsem byla! Téměř se to neliší (samozřejmě až na technické vymoženosti současnosti a jak se v knize popisuje konec pro Ofglen a Moiru). Kniha končí cca s koncem první sezóny seriálu pokud se nepletu. Čtení bylo v některých pasážích skutečně těžké, protože mám sama malé děti a představa nedobrovolného odloučení od nich je neskutečně těžká. Co mě rušilo bylo, že se služebnice nazývaly Glenova, Fredova... Držet se v tomto případě originálu Offred, Ofglen by mi přišlo sympatičtější.
A ono je nějaké pokračování knihy??? Zatím se pustím do shlédnutí 3. sezony seriálu.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie děti ženy kanadská literatura zneužívání znásilnění feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál nepochopení kasty, kastovní systém teokracie světová literaturaAutorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Překvapení. Seriál jsem neviděla a ani mě moc neláká, moc na filmy/seriály nejsem a radši si to přečtu. Tohle mi doporučily dětné kamarádky na základě seriálu, že to je sice o ženských, mateřství a dětech, ale má to dobrej podklad, co by mě mohl zaujmout. Když mi to řekly asi tři nezávisle na sobě, dala jsem tomu šanci.
A jako dobrý. Fakt jsem nečekala, že mě celkem zaujme příběh, v němž ze značné části jde o rození dětí, což je činnost, která ve mně budí především nezájem až odpor. Ze začátku mě to tedy moc nechytilo, nějak jsem k hlavní hrdince nemohla najít cestu - působila jako ta nezajímavá a zpracovaná nádoba na děti, což ale asi bylo autorčiným cílem. Pak se najednou začala měnit a začala být sympatická... i když jsem přesně nepochopila, co byl ten impuls, kdy se začala proměňovat - první zakázaná návštěva u Velitele? Čert ví. Závěr pak byl parádní, zhltala jsem ho za večer a zatraceně mě zajímalo, jak to s dívkou dopadne. A ten dodatek z konference... super. Vědomí, že ten odpornej režim skončil, tomu dává určitou naději.
Co mě ale bralo nejvíc, bylo vzpomínání hlavní hrdinky na časy, kdy k té šílené změně režimu došlo. A vědomí toho, že podobné problémy by se našly i v současnosti a že bychom si neměli dělat iluze, že po světě nechoděj i dnes kreténoparchanti, kteří by ty problémy nejraději vyřešili nějakým gileádským způsobem. Otevíraly se mi všecky kudly v kapse a jen jsem dumala, jestli bych v takové situaci radši šla do kolonií nebo k děvkám. Nebo rovnou radši kulku do hlavy.
Sociální sci-fi je můj nejoblíbenější druh scifi, a přiznám se, že jsem zatím nečetla žádnou s tak odporným a zvrhlým režimem. Dokonalost je v detailech a tady mi přijde, že to autorka měla skvěle vymyšlené a vykreslené. Už jen to, že ženám vezmeme jméno a uděláme z nich majetek aktuálního velitele. Jo, dobře měli v Gileádu promyšlenej ten mlejnek na mletí žen (a z namleté hmoty uplácáme buď stroje nebo chodící dělohy, ale v žádném případě nic s mozkem).
A hlavně to všecko musíme zabalit do líbivýho hávu, jakože teď, děvčata, konečně budete mít bezpečno, klid, každá toho svýho, nebudete se muset protloukat světem a prodávat se jako houska na krámě, všem už bude dobře, jen buďte hodné a poslouchejte a dělejte to, po čem stejně každá z vás v skrytu duše touží. (Mám obrovskou chuť zařvat něco sprostýho. :)
Sečteno, podtrženo - rozjezd sice slabší, ale pak se to četlo dobře a mělo to spád. Perfektní nápad a perfektní zasazení do "historie", respektive současnosti. A perfektní účinek. Takže s klidem čtyři hvězdy. A celkem údiv - tohle je asi první jasně "ženská" knížka, kterou můžu spokojeně dobře hodnotit. Dobrá práce, paní Margaret!