Příběh v historii
Elsa Morante
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46434/bmid_pribeh-v-historii-HFs-46434.jpg
4
28
28
Působivý, rozsáhle komponovaný román se odehrává v období od roku 1941 až do 60. let 20. století a jeho pozadí vypráví tragický příběh ženy a jejích dvou synů. Román, v pořadí autorčin třetí, vyvolal mnoho polemik u kritiky a velký ohlas u čtenářů na celém světě. Natalia Ginzburgová jej nazvala „nejkrásnějším románem století“, od jiných si naproti tomu vysloužil kritiku pro svůj pesimistický pohled na vztah jednotlivce a dějin.... celý text
Přidat komentář
Úžasná kniha, tak opravdová, tak plná. Postavy tak dokonale popsané, že je nejde vymazat z paměti. Autorka dokázala, že jsem se s Idou natolik ztotožnila, že mě její utrpení až fyzicky bolelo.
Název napovídá vše - my všichni jsme pouhými příběhy v historii.
Celý příběh je sestaven z příběhů lidí různého společenského postavení, kteří stojí na různých stranách - a všechny je stejně nakonec sešlape soukolí hřmoucího krveprolití. I když si myslíte, že by to přece jen mohlo "dopadnout dobře", vždycky se stane něco jiného, co vám tu jistotu vezme.
Za mě jedna z nejvíc upřímných knih, co jsem kdy četla. Až mrazivě pravdivá a přitom si uchovává jisté kouzlo.
Štítky knihy
italská literatura osudy lidí psychologické romány matky a synové osud
Autorovy další knížky
| 1990 |  Příběh v historii |
| 2022 |  Arturův ostrov |
| 1988 | Aracoeli |
(SPOILER) Poslouchala jsem italskou audioknihu v podání herečky Iaii Forte. A její přednes byl opravdu "forte", má velmi výrazný hlas, který škodil především malému Useppemu, protože z něj dělal spíš protivné než líbezné dítě, i vzhledem k jeho vadám řeči a nedovyvinutosti v mluvení. S jeho matkou Idou jsem soucítila, tahle samotářská učitelka nikdy nikomu nic zlého neudělala, a přece přišla o manžela, první syn jí utekl za jiným životem a ten druhý, ke kterému přilnula, přestože vznikl ze znásilnění, byl odmalička nešťastník, ačkoli se na svět díval upřímně radostně (a povídal si se zvířátky).
Linka s Carlem a jeho různými identitami byla poměrně zamotaná a jeho poslední scéna v knize neúměrně dlouhá, ale působivá. Možná měla vyznít i tak, že to byla poslední těžká rána pro Useppeho (vůbec mi to nejde pod prsty, chtěla bych napsat normálně Giuseppeho, ale okamžitě slyším v hlavě to umíněné dítě, které říká "No, Useppe", protože v šesti letech nechápe, jak se jmenuje).
Příběh v historii je napsaný nicméně moc hezky, i když s jistou a mnohokrát vyčítanou melodramatičností. Přílišné množství postav zemře tragickou smrtí, nikdo nenajde klid, v podstatě tam není naděje. Zajímavé je, že se nedozvíme, kdo je vypravěčka.