Příběhy dávného času: Staré pověsti české dnes
Petr Charvát
Nejstarší historie našeho národa optikou moderních vědeckých poznatků Nová kniha historika a archeologa Petra Charváta poodhaluje historické pozadí proslulých vyprávění o nejstarších českých dějinách. Čtivým a poutavým způsobem zasazuje děje českého dávnověku do širších souvislostí, využívá přitom poznatky archeologie, religionistiky a dalších oborů. Pátrání po Krokovi, Libuši, Přemyslovi a dalších legendárních postavách přináší mnohá nečekaná překvapení. Čtenář knihy může sledovat stopy vedoucí do Skandinávie, spolu s Langobardy putovat do Itálie, na Střední Východ či do období řecké a římské antiky. Motivy objevující se ve starých pověstech, jako dívčí válka či silný Bivoj, mají své předobrazy v mnoha kulturách a prostředích. Pozornosti se dostává též tomu, kdo soubor starých pověstí poprvé zachytil v ucelené podobě, svatovítskému děkanovi a prvnímu českému kronikáři Kosmovi.... celý text
Přidat komentář
Autorovy rozverné a diskutabilní postřehy by mohly zaujmout i čtenáře, kteří rádi sahají spíše po bulvárních titulech. Knihu si užívám, obtížně srozumitelná mi nepřipadá. Hned na začátku autor zmiňuje, že se zabývá Kosmovou verzí pověstí, ne mladšími variantami, snad proto Maškova práce chybí, jak se píše v jednom z předchozích komentářů.
Důležité upozornění na úvod! Tato kniha není vhodná pro začínájící zájemce o raný středověk. Tuto knihu profesora Charváta bych rozhodně doporučil až pokročilejším nadšencům.
A důvod? Příběhy dávného věku je dílo polemické (a to silně), pan profesor argumentuje s jinými odborníky (ale i sám se sebou), a ucelenějšího narativu se dočkáme až na stránkách věnovaných závěru knihy (proto snad to mírné rozčarování u některých recenzí). Nicméně za sebe mohu říci, že se mi tato práce líbila. Ne se všemi tezemi se dokážu ztotožnit, přesto považuji knihu za obahacující a vřele ji doporučuji (byť s výhradou, že máte už něco načteno, včetně dřívějších prací prof. Charváta).
Mysle jsem si, že jsem jediný, komu se nedá kniha číst, ale jak čtu v komentářích dále, je to asi problém obecný. Kniha je určitě zajímavá, téma je určitě zajímavé, ale musel jsem jí odložit pro nemožnost pochopení čteného textu. Možná by pochopitelnosti částečně pomohla jiná sazba.
Nebudu zastírat, že Příběhy dávného času se velmi obtížně čtou. Autorův květnatý a přitom vysoce odborný styl opravdu není pro akademické lamy. V parném létě dá zabrat i akademickým matadorům. Sama jsem četla knihu s covidem zastřenými mozkovými závity a každou větu četla dvakrát. Proto budu tak hodná a knihu pro zájemce o raný středověk shrnu.
O čem Příběhy dávného času jsou
Příběhy dávného času shrnují celoživotní bádání profesora Charváta, tolik milovaného svými studenty z pedagogické fakulty. Navzdory názvu ale dílo není vlastně ani tolik o těch starých pověstech jako o celé černočernou tmou zahalené době, ve které se měly odehrávat. Také se od vás předpokládá, že Jiráskovu knihu nebo jinou verzi starých pověstí znáte zpaměti. Třeba já zjistila, že je zdaleka tak dobře neznám. Jelikož to je pro historičku ostuda, hned jsme domů vydání odpovídající věku mých dětí pořídili.
Celá recenze zde:
https://pochopte-dejiny.cz/pribehy-davneho-casu/
Kniha je stručná a poutavá. Ať už má konkrétní čtenář jakoukoliv míru důvěry k těm teoriím, může ocenit přehled nejnovějších archeologických nálezů, které ukazují zajímavé mezinárodní, až mezikontinentální styky obyvatel Čech v době temného raného středověku: s oblastí antického Středomoří, samozřejmě s Avary, s Iránem, se Skandinávií, ale i s irskou misií.
Čtenář dostane též příležitost znovu ocenit práci p. Kosmy, který zápisem vladařského rodového kultu tvořeného starými pověstmi českými postavil kulturní základ české státnosti, která sice není z nejpevnějších, ani nejúžasnějších, ale ani tak nějak stále odmítá definitivně zmizet.
Škoda přeškoda, těšil jsem se, jak se začtu, ale vůbec se mi to nepovedlo. Knihu odkládám. Autorův způsob učeného spekulování s pomocí (někdy i hodně vzdálených) analogií, jejichž adekvátnost nemohu posoudit, je pro mě nepřehledný, kostrbatý a obtížně sledovatelný, což při velké pravděpodobnosti, že pravda těchto dávných příběhů leží někde úplně jinde, je dost demotivační. Takže jsem usoudil, že to za tu čtenářskou dřinu asi úplně nestojí. Ale nebudu hodnotit a budu se těšit na komentář někoho, kdo se opravdu dokáže začíst. A především jsem zvědav, jaké budou ohlasy autorových hodně odvážných interpretací (třeba, že Avaři vnutili českým předákům uctívat Mithru) v odborných recenzích. Jinak mě překvapilo, že autor vůbec nezmiňuje knihu Petra Maška "Prastaré pověsti české". Ten se sice zabývá různými mladšími variantami syžetů a jejich vývojem, ale spíš to na mě dělá dojem, že autor o téhle knize vůbec neví, což mi poněkud oslabuje důvěru v jeho erudici. V kapitole pokoušející se doložit trvalý kulturní vliv Langobardů na přicházející Slovany zase kupodivu vůbec nezmiňuje asi rok starý objev dokladu slovanského přejetí germánských run... Je toho však víc, co mě zarazilo – např. i velmi zjednodušující interpretace genetických výzkumů. Ale nenechte si kazit dojem, čtěte a pište. Možná tomu ještě dám druhou šanci.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2002 | Dějiny evropské civilizace I. |
2007 | Zrod českého státu. 568-1055 |
2004 | Boleslav II. |
2011 | Zrození státu: Prvotní civilizace Starého světa |
2011 | Václav, kníže Čechů |
Pan profesor Petr Charvát mě okouzlil už dávno svými názory, vědomostmi, psaním a velmi mě mrzí, že už není mezi námi.
Moc pěkně a podrobně je zde k této knize napsaná anotace.
Nemám vyšší vzdělání, nejsem čtenář žádného bulvárního plátku, posledních pár let sleduji i televizi velmi zřídka, občas se jen ráda kouknu na fotbal, večery tedy trávím s knihou a s lampičkou, nebo někdy se čtečkou knih dlouho do noci a tato kniha se mi i přesto moc líbí.
Toto čtení moc ráda doporučuji každému a nejvíce tomu, kdo se zajímá o archeologii, naší historii a rád se i něco nového dozví.
Tato kniha je další z těch, která nemá zde velkou čtivost, ale věřím, že si i tento knižní historický skvost, chtivý čtenář historie, který si chce třeba jen dobýt své vědomosti, toto čtení najde.
"Jsme všichni podílníky jednoho kulturního dědictví, a účast na jeho výtvorech připadá nám všem.
Takže nyní: a proč vůbec takový výzkum podstupovat? Jednoduše proto, že jsme Češi, a měli bychom tedy vědět, kdo jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme či chceme směřovat."
Úžasně napsané, naprosto souhlasím.