Poslední Mohykán
James Fenimore Cooper
Příběhy Kožené Punčochy série
< 2. díl >
Poslední Mohykán, druhý, zcela samostatný díl slavné pentalogie o zálesákovi Kožené punčoše, se odehrává v době bojů mezi Anglií a Francií na americkém kontinentu. Cooper zde líčí osudy dcer plukovníka Munroa, které se snaží dostat za svým otcem do pevnosti William Henry. Stanou se však zajatkyněmi Indiána Maguy. Po jejich stopách se vydají zálesák Sokolí oko a dva Mohykáni – Čingačgúk a jeho syn Unkas, poslední svého rodu – aby obě dívky zachránili.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2014 , OmegaOriginální název:
The Last of the Mohicans, 1826
více info...
Přidat komentář
Ačkoliv jsem měl knížku doma od dětství, nikdy jsem si ji tehdy nepřečetl. Sáhnul jsem po ní na odreagování se od těžší literatury a práce až dnes a (byť se jedná spíše o dobrodružný žánr pro náctileté) nemohu si stěžovat. Je to vlastně takový romantický historický román z 19. století. I když je film (1992) asi svižnější a emociálně vypjatější než knížka (navíc podkreslen fantastickou hudbou), v knize jsou naopak logicky více vykreslené jednotlivé postavy, historické pozadí i situace a pozice indiánských kmenů. Ta tehdy ještě byla relativně silná. Odlišná zápletka nevadí, aspoň jsem (znalý filmu) byl při čtení v závěru překvapen. Knížku považuji cennější o to, že se asi celkem věrně věnuje událostem a době (francouzské indiánské válce v půli 18. století) odjinud pro nás tolik neznámým.
Velmi zajímavá a dobrodružná kniha, díky které se čtenář může přenést do doby bojů mezí Angličany a Francouzi v polovině 18.století, ve kterých nemalou roli hráli i indiáni. Může nahlédnout do života a zvyků indiánských kmenů, pestré přírody, do tajemného a nebezpečného pralesa a jako pomyslnou "třešinkou na dortu" je putování a osud dvou dcer plukovníka Munroa přes prales do pevnosti William Henry.
Jediná Cooperova kniha, kterou jsem z celé pentalogie přečetla. Mám dojem, že i kniha nejlepší.
Surovost života a nevyhnutnost smrti, absence dobrých konců a nutnost jednoduchých a rychlých rozhodnutí, zkratka v příběhu, dobové reálie a zakotvenost příběhu. I když jto není dílo a priori určené dospělým, stále má co říct. Nechybí mi šťastný konec pro Coru, jen na alegorii ilustruje autor celkové vymírání indinů kmen po kmeni. Jako lidi jsme děsná zvířata. Je jedno, jestli se tomu říká čest, odvaha, bláznovství nebo hrdinství.
Za dvě stě let se toho fakt moc nezměnilo. Historie varuje a stále se opakuje, příběhy nekončí šťastně a život jde dál. Je třeba žít a nemyslet na to, že Day Lewis je rozporuplý charakter, ale bravurní herec. Pro knihu trojka, film určitě za čtyři. Doteď mi zvoní v hlavě ústřední smyčcová linka.
Miluji film a proto jsem se pustila do knihy, jinak mi tento žánr moc neříká... Tedy, doposud neříkal :-) Po přečtení téhle knihy jsem přehodnotila a určitě se tomuto žánru bránit nebudu. Ikdyž se film značně od knihy liší, moc se mi kniha líbila (co si budeme povídat, na filmu je nejkrásnější ta hudba...) a moc dobře se mi četla.
Kniha se mi líbila, protože se podle mého názoru jedná o velice barvitý popis života v divočině a svérázné společnosti lidí na hranici tehdejší civilizace. Postavy se dobře doplňují - jedna část (major, plukovníkovy dcery) představují pohled civilizovaného člověka, a druhá (Sokolí oko, indiáni) pohled lidí přírody, přičemž se navzájem příliš nechápou.
Román je velice čtivě napsán, a navíc ukazuje neidealizovaný pohled na koloniální boje v Americe. Myslím si, že vůbec nevadí odsunutí historických událostí do pozadí. Trochu sporná je podíl Montcalma na masakru u pevnosti Wiliam Henry, ale to na kvalitě románu nic nemění.
I když mám knihu od dětských let z edice KOD, četl jsem ji až v dospělosti a příběh se mi líbil. Posléze jsem kouknul i na film, ale ten je knihou skutečně jen inspirován.
Právě kvůli v komentářích několikrát zmiňovanému Mannově filmu z roku 1992 jsem si knihu po více jak čtvrt století znovu přečetla. Nu, tak nadšená jako před lety jsem z ní nebyla (je vidět, že byla určena jiné věkové kategorii), ale pořád ji považuji za velmi dobrou a poutavě napsanou (byť ne tak pěkně jako např. některé romány Roberta Merla nebo Ludmily Vaňkové, srovnávám, protože je to rovněž kategorie historický román). Ve filmu se mi nelíbilo, co provedli s Alicí a mjr. Heywardem, v knize jsem s jejich osudem spokojená. Taky jsem nezaznamenala jedinou zmínku o nějakých rozepřích mezi Angličany a rodící se americkou civilizací, které se objevily ve filmu, zřejmě aby předznamenaly události, které za 20 let vyústily v boj za nezávislost (no budiž, jen toho Heywarda jako Otevřenou ruku nebo dlaň, což značí člověka dobrého, čestného a laskavého, do toho neměli zatáhnout, mám totiž z příběhu filmu dojem, jako by autoři zkřížili Vinetoua s Patriotem a úplně náhodou se jim do toho připletli Francouzi). Drobné výtky ke knize by se týkaly spíše překladu nebo spíše toho, kdo upravoval dřívější překlad ze 30. let do modernější češtiny, příliš mnoho překlepů a i chyb; a Bůh ve smyslu Boha křesťanského a židovského se píše s velkým písmenem, tak se psal po celou dobu i za totality, jinak je to nějaký bůh například lásky, slunce nebo stád...
Překvapivě skutečně krásné dílo, které se rozjede. Malinko zvláštní, ale moc barvitý jazyk, který by dorostencům mohl dělat problémy. Stejně tak kouzelné dialogy jsou možná příliš pěkné pro "obyčejnou" dobrodružnou westernovku. Asi také díky tomu je tato kniha o stupínek výše a Karel May je proti Cooperovi potulný pohádkář.
Poslední Mohykán je totálně oddechová četba, u které se krásně zrelaxujete. Je vidět, že je pro mladší čtenáře, protože příběh je značně jednoduchý a to, jak se snadno dostávali hlavní hrdinové z nesnází, tak bych ten příběh opravdu neviděl. Unkas vždycky najde ztracenou stopu a to tak jednoduše, že se člověk jenom diví. I ostatní věci jsou takové zjednodušené, že by se ve skutečnosti asi stát nemohly. Že by Sokolí oko a spol. dokázali vždycky tak snadno a jednoduchým trikem oklamat partu Hurónů? To asi ne ale to v tomhle případě vůbec nevadí. Tady jde o indiánský příběh a ten tu prostě je a sám za sebe můžu říct, že jsem měl z celé party asi nejradši právě Dlouhou karabinu a zdálo se mi, že právě on dostával v knize mnohem víc prostoru než onen známý poslední Mohykán Unkas.
Kniha je velice poutavá, není nic, co bych jí vytkl. Přesto se musím dopustit paradoxní poznámky, že i přes mé výborné hodnocení (5*) se jedná o jeden z mála případů, kdy si troufám tvrdit, že film (mám na mysli verzi z r. 1992) předčí knižní předlohu. Knižní předloha je v několika ohledech odlišná od zfilmované verze. Obě dvě verze jsou úžasné, více mě však nadchl film.
Výborná kniha. Jen některé části popisující krajinu mohou být pro někoho až příliš dlouhé. Pokud někdo viděl film, tak kniha je o dost delší, podrobnější a v zápletce odlišná. Především vztahy postav. Jinak knihu i film(z 1992) řadím vyjmečně na stejnou úroveň.
kniha mě (oproti filmu, který miluju) zklamala... měla jsem z ní dojem, že kdyby hlavní postavy trochu míň žvanily, rozhodně by víc lidí přežilo...
Knihu jsem četla jako malá na základce.Četla jsem jí jen jednou a moc mi neutkvěla v paměti.
Skvělá historická romance, která člověka zaujme nejen poutavým dějem, ale i prostředím, kde se odehrává. Americká divočina 18. století, kdy Anglie soupeří s Francií o vládu nad územím, je ještě velmi málo dotčená civilizací, stejně jako mnozí z jejích obyvatel. Hlavní postava - Sokolí oko - navíc výborně funguje jako prostředník mezi jednotlivými soupeřícími stranami. Zákony, kterými se řídí, nejsou sociální, ale přírodní a lidské. Jeho nestrannost tak dává čtenáři nadhled a činí dílo o to zajímavějším.
Četl jsem to jako KODovku s ilustracemi Jaromíra Vraštila. Ta kniha není jen dobrodružná, má hodnotu i jako solidní historický román, což se zas tolik neví,
Jeden z mála pořádných dobrodružných románů z doby osídlování Severní Ameriky. Indiáni jsou ještě v kondici a pořádně červeným kabátům zatápějí...:-)
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno 18. století Indiáni divočina pro mládež Severní Amerika sedmiletá válka (1756-1763) historické romány dobrodružné rományAutorovy další knížky
1963 | Stopař |
1991 | Lovec jelenů |
1967 | Prérie |
1964 | Průkopníci |
1973 | Lodivod |
Ze začátku jsem se do knihy nemohl začít a chtěl jsem svoje hodnocení snížit. Pak se ale příběh rozvinul, zejména pro mne od okamžiku setkání Maguy s Corou a já se do příběhu "dostal". Cooper je bezesporu klasik jak americké tak světové literatury, už jenom pro to vylíčení indiánů.
Ten nečekaný konec knihy mne dostal. Myslím si, že je omyl, že tato kniha je vnímána jako dětská literatura. Ten příběh uchvacoval, uchvacuje a bude uchvacovat děti i dospělé.