O kravičce, která chtěla zhasnout měsíc
Christine Beigel , Hervé Le Goff
Příběhy slepičí babičky série
< 1. díl >
Zvířátka jednoho dne nemohla usnout a nevěděla, co si počít. Až kravičku napadlo řešení: musíme zhasnout měsíc! Jak se jim to podařilo a co všechno pro to musela udělat? To se dozvíte v Příbězích slepičí babičky.
Literatura světová Pohádky a bajky Pro nejmenší
Vydáno: 2019 , DrobekOriginální název:
La Vache Qui Voulait Eteindre La Lune, 2009
více info...
Přidat komentář
Noo , tak to bylo velké zklamání. Po dočtení příběhu jsem si říkala, jestli jsem to přečetla dobře o tom čůrání. Ilustrace pěkné, potenciál tam byl, ale úplně bez pointy. Děs.
Hodnocení dávám vyšší proto, že je dcera od svých 4 až do nynějších 5 let miluje, nejspíš čistě kvůli občasnému vtipu. Obsahově ale většinou totální slátanina :)
Trošku variace na velikou řepu. Konec je přesně zakončení, které bude připadat vtipné jenom dětem. Ale asi proč ne.
Máme doma téměř celou sérii knih autora Hervé Le Goff, vizuální podoba knih je totiž opravdu lákavá. Jde o malé krátké knihy, kde je vždy jen trochu textu a velké obrázky. No a působí dojmem, že půjde o vtipné příběhy o zvířátkách. Tolik k reklamě a proč jsme za ně utratili peníze. Na synka opravdu působily dobře, chtěl je číst (to je co říct), ony prostě lákají ke čtení malé čtenáře, kteří sotva končí první třídu. Jenže obvykle jsou texty v těchto knihách opravdu katastrofální a příběhy bez pointy. Akorát tato kniha je celkem výjimkou a naštěstí tentokrát není text nesmyslně rýmovaný a tedy dítě zvládne knihu samo solidně číst a něco z toho mít. Dokonce měl tento příběh trapnou pointu, kterou si syn i zapamatoval. Akorát já si jen říkala, jakou strašnou hloupost jsem to koupila.
Hlavní výhoda těchto knih je ale ta, že se dobře píšou do "čtenářského deníku", který vyžaduje učitelka. Dítě má naoko přečteno spoustu knih, "stíháme", a můžeme se věnovat v klidu hodnotnějším knihám, které syn prostě nedočte za jeden měsíc.
Asi už jsem buď moc stará a nebo moc mladá na takovéto pohádky, ale to co je v knize napsáno je ... katastrofa, nesmyslný - co to má být? Dceři je text zatím ukradený, ale ilustrace jsou prý moc hezké - jediná pozitivní věc na této knize pro nejmenší, kterou můžeme vyzdvihnout.
Pěkné ilustrace, hodně zvířátek ale konec opět (jako i u ostatních příběhů slepičí babičky) dost mimo. Naštěstí dětem v věku dvou až tří let je dost jedno, co je tam ve skutečnosti napsané a tak je možné si příběh smysluplně upravit ;)
Katastrofa. Zatímco knížky o lvíčkovi a vlkovi, jakkoli pitomé, měly alespoň jasné poselství (děti, neodmlouvejte a čistěte si zuby), u této jsem hlavní myšlenku nepochopila. Zvířátka lezou na hlavu jedno druhému (tygr na slepičku, velryba na tygra, žirafa na velrybu atd.) a kráva, která se po nich vyšplhá až nahoru, počurá měsíc, aby přestal svítit. Nebýt anotace, vůbec bych nevěděla, jakému nešvaru se kniha věnuje.
Nevím, jestli hodnotit z pohledu rodiče nebo dítěte. Dětem se knížka dost líbila (4,5 a 2 roky). Já z ní nadšená nejsem. Nedává smysl (ani v rámci pohádky) a překlad mi přijde dost kostrbatý.