O lvíčkovi, který pořád říkal ne
Christine Beigel , Hervé Le Goff
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399334/bmid_o-lvickovi-ktery-porad-rikal-ne-foI-399334.jpg
3
61
61
Příběhy slepičí babičky série
< 3. díl >
Máte také občas chuť říkat na všechno ne a ne a ne? To vás jistě bude zajímat příběh lvíčka, který vůli své umíněnosti prožil zajímavé dobrodružství. Můžete si ho přečíst v Příbězích slepičí babičky.
Literatura světová Pohádky a bajky Pro nejmenší
Vydáno: 2019 , DrobekOriginální název:
Le Lion Qui Disait Toujours Non, 2010
více info...
Přidat komentář
Kniha má pěkné ilustrace, dobrou reklamu, ale příběh je totální nesmyslný blábol, který nedává smysl ani dospělému natož dítěti.
Zklamalo mě, že chybí jakékoliv ponaučení.
Navíc ono je důležité umět říci také ne v tu pravou chvíli. Jakoby zastrašovala děti, že nesmí nikdy nikomu na nic říci ne a tím může být až nebezpečná.
Uvedu pár výňatků:
Ale to už bylo pozdě. A tím hůř pro něho. Měl spíš dvakrát přemýšlet, než to slovo vysloví. A když je příliš pozdě, je prostě příliš pozdě.
- Opakování je matka moudrosti...
„Lvíček, který říká ne, ten je ale úúúúžasný!" rozplývala se chobotnice a vzala maličkého do svých chapadel, aby ho mohla obejmout. Chobotnice je trochu lepkavá. A polibky od chobotnice, ty lepí opravdu hodně.
„Pusinku! Pusu! Velkou pusu!"
„Nechám vás o samotě," pravil gepard a byl pryč.
- ? :-D
Ale pak si s lepkavou chobotnicí hráli tak dlouho hru na vadí nevadí, až se lvíček naučil říkat slovo ano, které je od sebe zas odlepilo.
- Dítě nemá šanci pochopit, co tím básník chtěl říci...
A tady máte od chobotnice návod, jak se naučit říkat jedno kouzelné slůvko:
Johohó!
Tento návod jsem získala od zelené kobyly, ta ho získala od puntíkaté zebry, ta ho získala od bezhrbého velblouda, ten ho získal od závodního koně s oslím hřbetem a ten ho získal od jednoho starého osla, který se nikdy nepohnul dopředu.
- Kde?
Shrnuto, podtrženo.
Tahle knížka má zajímavý námět, který ale autorka nevyužila. Bohužel ani vcelku hezké ilustrace to nezachrání.
Podle mě tohle není kvalitní čtení pro děti. Škoda.
Knihy jsou částečně rýmované. Nevím, zda je to překladem, ale rýmy jsou pro děti poměrně složité a když čtou knihu samy, mají problém s porozuměním.
Jedna hvězda za hezké ilustrace. Jen čupřina slepičí babičky mi připomíná mozek :D Příběh o ničem, poučení žádné. Téma vzdoru by se dalo zpracovat určitě lépe.
P.S. Umět říkat ne ve správnou chvíli je také důležité.
Máme doma téměř celou sérii knih autora Hervé Le Goff, vizuální podoba knih je totiž opravdu lákavá. Jde o malé krátké knihy, kde je vždy jen trochu textu a velké obrázky. No a působí dojmem, že půjde o vtipné příběhy o zvířátkách. Tolik k reklamě a proč jsme za ně utratili peníze. Na synka opravdu působily dobře, chtěl je číst (to je co říct), ony prostě lákají ke čtení malé čtenáře, kteří sotva končí první třídu. Jenže samotný text a příběh byl pro mne velkým zklamáním. Poselství v knize není žádné a vtipu jsme se taky zrovna moc nedočkali.
Hlavní výhoda těchto knih je ale ta, že se dobře píšou do "čtenářského deníku", který vyžaduje učitelka. Dítě má naoko přečteno spoustu knih, "stíháme", a můžeme se věnovat v klidu hodnotnějším knihám, které syn prostě nedočte za jeden měsíc.
Oproti kravičce, dává tygr alespoň o trošičku větší smysl, ačkoliv konec je úplně mimo a ponaučení vyšumí neznámo kam - a přitom to vypadalo tak strašně nadějně. Ilustrace jsou opět líbivé a zaujmou nejen nejmenší.
Pěkné ilustrace, ale konec toho příběhu je naprosto mimo a bez přínosu pro dítě.
Když tam byla scénka s bojácnou zebrou, která si myslela, že na ni laviček chce zaútočit, tak jsem si pomyslela na pantera z knížky O zebře, která nechtěla chodit do školy. :D Tahle kniha byla nesmyslná. Co ten konec? Hráli hru vadí, nevadí, dokud neřekl ano... Co si máme pod tím představit? :D
Geniální nápad, když máte dítě v období vzdoru. Ale ten příběh je opravdu hrozně špatný. Nakonec z toho ani to poučení nevyšlo, protože i tříleté dítě prohlásilo, že: "To je nějaká blbá knížka..."
Nalákaly mě ilustrace i námět příběhu (i ostatní díly edice), která evokovala nějaké "ponaučení". Bohužel to "ponaučení" se jaksi vytratilo nebo k němu možná ani nemělo dojít, nevím. Každopádně jsem byla spíše zklamaná.
Mně to přišlo strašně blbé, tříletému synovi strašně dobré, tak si vyberte :-D Obrázky jsou pěkné a text jsem trochu poupravila (zkrátila), takže ve finále jsem to dokázala přečíst desetkrát denně a neumřít u toho.
Škoda,že je knížka, tak krátká,ale jinak se nám knížka líbila.