Přibývající měsíc

Rabíndranáth Thákur mě notně zklamal. Jeho lyrika na mě nepůsobila.
Mám to připsat tomu, že jsem nežila v Indii, a tudíž mi básníkův lehký náznak neevokuje vlastní zkušenost tak jako domorodcům? Banyány, sítiny, mangovníky atd. jsou pro mě pojmy z přírodopisu, ne vjemy a vzpomínky. Ale u čínské poesie jsem žádný takový problém neměla. Vadil mi také volný verš a celkově mi básně nepřišly ani poetické, ani realistické - spíš nic než cosi mezi.
Velkou část motivů básník čerpá ze svého dětství a mnoho básní se věnuje něžnému vztahu, který měl buď autor, nebo "lyrický subjekt" s maminkou.

Ačkoli jsem si knížku pořídila v antikvariátu za deset korun, přijde mi to jako promarněná hřivna. Mojí babičce, která v životě nepřečetla téměř nic, se ale sbírka líbila natolik, že mi ji zabavila dřív, než jsem ji stihla dočíst.