Příhodná chvíle, 1855
Patrik Ouředník
Nová kniha Patrika Ouředníka – autora prózy Europeana, přeložené za pět let do jednadvaceti jazyků – reflektuje jeden z výrazných fenoménů 19. století: zakládání „svobodných osad“ v Severní a Jižní Americe Evropany, toužícími po jiném společenském kontextu. Stovky utopických pokusů měly jeden společný rys: odmítnutí jak politické revoluce hlásané komunisty, tak sociálního reformismu, o který usilovali socialisté. Kniha uvádí na scénu dva vypravěče a obsahuje tři části. První část knihy tvoří zpověď italského anarchisty, který se před lety pokusil o založení svobodné komunity v Brazílii. Rychle vyjde najevo, že jeho velkolepý projekt ztroskotal, ale není jasné proč. Ve druhé části přebírá slovo jeden z osadníků, který popisuje vleklé spory, malicherné půtky, boj o moc, nekonečná hlasování, problematické uvedení do praxe dobrovolné práce, „volné lásky“ atp. Závěrečná část nabízí čtyři možná vyústění příběhu – která, což nás od Ouředníka nepřekvapí, žádnými vyústěními vlastně nejsou. Podobně jako ve svých předchozích knihách, i zde autor žongluje se stereotypy a konvencemi, jejichž jsme více či méně jasnozřivými zajatci. Ale vzdor svému pesimistickému ladění je Ouředníkova kniha nepřímo i holdem těm, kteří bezděčně a plni dobré vůle jako první formulovali žádost: „Zastavte svět, chci si vystoupit“.... celý text
Přidat komentář
Obsahem i formou má hodně co říct. Vážím si Patrika Ouředníka jako autora za jeho nekonvenčnost.
První část naprosto skvostná, prostředek zajímavý, občas vtipný, ale ten závěr se čtyřmi alternativními konci jsem moc nevzal.
Ale celkově hodně slušný nadprůměr.
To je hezký, že budeme v komunitě svorně pěstovat volnou lásku, ale když ženský nechtěj...
Vím, že tam někde je, ta údernost, kterou má Ouředník ve zvyku vyzdvihovat lakonickými větami. Jsem však již zhýčkaná jeho Europeanou.
Kniha, která usiluje o zrušení zákonů, norem či dalších jiných ustanovení. Snaží prosadit svobodu pro každého člověka. Aby člověk mohl dělat co chce a kdy chce bez jakýchkoliv omezení. Setkáte se zde jak se stoupenci komunismu, socialismu a i s anarchisty.
Ukázka:
O anarchii toho vím vlastně málo: že člověk musí zůstat svobodný za všech okolnosti, že má odmítnout rukovat do armády a že manželství není nutné ani potřebně a volná láska, že je důstojnější pro muže i ženu. A že žádná autorita vlastně neexistuje, to že je jen konvence. Ale co je to svoboda člověka, tomu pořád nerozumím.
Po přečtení knihy, jsem dospěla k názoru, že každá forma vládnutí (komunismus, socialismus, anarchismus aj.) má své mouchy. Velké či malé. A žádná není dokonalá nebo lepší než nějaká jiná.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2006 | Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku |
2005 | Šmírbuch jazyka českého |
2017 | Antialkorán aneb nejasný svět T. H. |
2018 | Konec světa se prý nekonal |
1999 | Neřkuli |
Od autora jsem doposud s touto přečetla zatím jenom tři knihy, jedno jsem už ale tušila, že zklamat mě nemůže. Podobně jako Kundera žije a tvoří ve Francii, na rozdíl od něj však na Česko nikdy nezanevřel, naopak jeho tvorba do dnešních dní vychází i česky a tématu Čech a češtiny se průběžně věnuje, podobně jako tématům jiným. Skoro mě mrzí, že Francii dal přednost před Českem, protože je mimořádným autorem, který geniálně pracuje se slovem a neméně geniální dokáže zachytit politické nešvary doby současné i minulé. Ale odešel v době, kdy to bylo pro mnohé jediné možné řešení, a navíc měl ve Francii kořeny.
P.O. skvostně parafrázoval a převyprávěl hlavní ideové fenomény a střety z doby zakládání "svobodných osad" v USA. Historický a ideologický přesah je ale obrovský. P.O. nejde po emocích, ale po idejích. A přece právě ideje a ideologie vzbuzují emoce či spíše vášně. Pobavil mě popisovaný střet ideologií odpovídající střetu národnostních kultur a evolučních politických tendencí - komunistů, socialistů, buržoazie a kapitalistů či anarchistů. Posledně jmenované spojil s Italy, a jak vím, právě tam ještě před 10 lety působila politička spojená historicky se stranou propagující anarchismus. Nevídané, v 21. století, chtělo by se říct. P.O. nevaří z vody. Jeho glosy jsou trefné i poučné a vidění historie přesné a nezkalené. Je ojedinělý tvůrce, znalec historie, politiky, společenských a sociologických jevů. Brzy budu mít v knihovně samostatnou ouřednickou poličku :-). P.O. svá díla bohužel vydává jen na papíře. Přesto nelituji, protože právě jeho díla jsou ozdobou mé knihovny. Taky se nemůže stát, že by se mi mohly ztratit, jako ty z knihovny elektronické.