Dům v Bretani
Marta Davouze
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182632/dum-v-bretani-182632.jpg
3
423
423
Příhody z bretaňského domova série
1. díl >
Žena, která po padesátce najde lásku, o níž snila od mládí, přestěhuje se do vzdáleného místa na severozápadním okraji Francie a provdá se za muže diametrálně odlišného od toho, s nímž prožila téměř čtyřicet let. Není to román, ale humorně laděné příběhy autorky, která je navzdory cize znějícímu příjmení rodilá Češka s hlubokými kořeny v bývalé vlasti. Dlouhá léta působila jako jedna z význačných osobností v pražské kulturní sféře, byla redaktorkou, publicistkou, ředitelkou Centra Franze Kafky a organizátorkou debatních společností, vytvořila zázemí dvěma synům a jednomu příliš dokonalému manželovi… Nyní už více než deset let šťastně žije ve starobylé usedlosti na bretaňském pobřeží, založila tu uměleckou nadaci, cestuje a díky svým zkušenostem a znalostem dokáže čtenářům nejen vtipně poodhalit zajímavosti ze svého nového domova, ale s potřebným odstupem a nadhledem též zhodnotit i české prostředí, s nímž je v každodenním kontaktu.... celý text
Přidat komentář
Jak se píše v předchozím komentáři, knihu nejde srovnávat s Betty MacDonaldovou ani mým oblíbeným Peterem Maylem. Popis života v zakoupeném sídle, potkáním "námořníka" a život s ním.
Autorka píše sice velmi čtivě, ale bohužel nemá co říct. Vyprávění o životě bohaté dámy v letech na knihu prostě nestačí.
Nechápu srovnání s Betty MacDonaldovou a Peterem Maylem. Rok v Provanci se alespoň opravdu věnuje životě cizince ve Francii ve své době, tedy na přelomu 80. a 90. let, mezitím co paní Davouze sice má dům v Bretani, ale polovinu knihy cestuje po světě, je věčně s něčím nespokojená a obdivuje jedině sama sebe a svého manžela. Martě Davouze též chybí vtip a nadhled , který lze najít u Betty MacDonaldové. Je velmi náročné se s jejím vyprávěním zžít a najít něm nějakou přidanou hodnotu.
Vyprávění paní Marty o jejím novém životě po rozvodu, kdy se vydala hledat lásku do Bretaně a renovovala středověké panské sídlo Manoir de Langourian. Popisuje, jak se učila francouzsky, i cestovatelské zážitky z Maroka a Skotska a plavbě zaoceánskou lodí do Norska, píše i o vaření a chovu domácího zvířectva, nákupu auta a o zážitcích s hosty, kteří si pronajímají v sídle ubytování. Jedna kapitola je věnována její mamince.
Nenáročné čtení přináší vhled do francouzského stylu života a poodhaluje soukromí paní Marty. Škoda, že nás již opustila.
Tak to vůbec nebyl můj šálek čaje. Kromě francouzských reálií mě nic neupoutalo, autorka je možná dokonalá dáma, ale číst pořád dokola o báječném muži, domě, lodi, známých, oblečení mě prostě nebavilo.
Kniha, ke které se ráda vracím, už proto, že Bretaň je mi velice blízká, až mám podezření, že ji znám z minulého života :)
A paní Marta Devouze je pravá dáma s dobrým vkusem i co se spisovné češtiny týká, takže četba její knihy je pro mne jazyková lahůdka.
Už dlouho jsem si chtěla tuto knihu přečíst, pak jsem ji zahlédla v antikvariátě. Zaujme nejen obálkou, která láká k novým a neznámým dálkám a cílům, je výzvou. Tato všestranná a osobitá dáma spisovatelka má styl , který pohladí, vtáhne Vás do prostředí bretaňské krajiny a života. Máte chuť se tam rozjet, máte chuť se tam ubytovat, dát si čaj s výhledem na zahradu a večer se procházet a plánovat... obdivuji tu odvahu, kterou v sobě asi nikdy nenajdu, k zásadní změně, jen tak z náhlého popudu. A tak se nad stránkami blaženě usmívám a vím, že tuhle knihu nedám, zůstane v knihovně a budu se k ní vracet.
Pohodové a vtipné čtení nejen o životě na bretaňském venkově. Paní Marta musela být velmi temperamentní, přímočará a rázná žena se spoustou nápadů, které dokázala okamžitě realizovat a dotáhnout do konce. Psala jen tak mimochodem, ale čte se to dobře. Už se těším na Loď. :-)
Je to vlastně takový veřejný deníček bohaté ženy v letech, ve kterém tím pádem s pochopitelnou radostí zmiňuje mj. i svoje úspěchy, skvělé známé, bezva manžela i lichotky jí určené. Dům, o kterým je řeč je ve skutečnosti zámek, nádherné sídlo. Kniha pro toho, koho zajímá autorka (první žena Vladimíra a máma Jakuba Železného)
Pobavilo: "Za karlínským viaduktem začíná Orient" :)
Tak nevím, mám audioverzi a účel byl vystřídat jiné audioknihy plné napětí a krve. Paní Kolářovou mám ráda, ale tady mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla na její přednes. A v polovině mě to už tak nějak přestalo bavit, spíš se děj zvrhnul v popis toho, na co autorka má, kde všude byla, co všechno zná. Nějaký přijatelný děj se vytratil. Tak jsem si našla recenze, zda-li má vůbec smysl poslouchat dal. Nevěděla jsem (kulturní barbar ) kdo je autorkou. Takže už mi nyní je pár věcí více srozumitelných, jako poslech, když nemůžu v noci spát přijatelné, ale jestli doposlouchám nevím. Spíš ne.
Knížka se mi moc líbila a ano, dala jsem ji na jeden zátah. Líbilo se mi, jak je tady popsán život v cizině. Teď, když je cestování obtížnější, je tohle čtivo jako balzám na duši. Chápu, že né každému sedne humor autorky, ale mě se líbil. Ano, byly tam pasáže, u kterých jsem si říkala, že už to autorka trošku přehání, ale těch bylo opravdu minimálně. Pokud tedy chcete cestovat aspoň knižně, když je to teď těžší, tak vám tuto knihu doporučuji.
Celkem pohodová kombinace Betty MacDonaldové a Petera Maylea s lehkým kulturním přesahem. To vše do uší od Daniely Kolářové je k procházce ideální.
Příjemný poslech audioknihy namluvené Danielou Kolářovou, vtipné postřehy z cestování, budování nového života v cizině, nové lásky v pokročilejším věku. Paní Marta, byla žena vzdělaná a určitě nežila v nedostatku, ale její názory mohly některé rozzlobit. Ve mě nabudila chuť cestovat a tak už se těším na letošní dovolenou. Určitě si poslechnu i Loď v Bretani.
Příběhy z Bretaně popisuje paní Marta Davouze ze svého osobního pohledu. A protože je to Dáma s velkým D, může někoho iritovat spousta maličkostí a třeba i pocit nadřazenosti autorky, ale stálo by za zvážení, jestli se často nejedná o čtenářské neporozumění.
Já osobně pro tuto knihu sáhnu ráda kdykoli a vždycky mne obdaří dobrou náladou a vždycky zatoužím rozjet se do Bretaně.
Poslouchala jsem jako audioknihu namluvenou Danielou Kolářovou. Již podruhé s odstupem několika let a zase to bylo moc hezké a příjemné ... prostě relax jak má být. Paní Martu zde člověk pozná zcela jinak než jen jako bývalou manželku Vladimíra Železného a nebo maminku moderátora Jakuba Železného. Byla plná energie a vitality, vzdělaná žena, ale velmi přirozeně přijímala i svůj věk a to si myslím, že je v dnešní době moc důležité. Zkrátka a dobře, do Bretaně si někdy musím zajet :-)
Moc milá kniha, v níž autorka líčí příběhy z Bretaně, kam se přestěhovala a kde poznala svého druhého manžela. Kniha mi utíkala velmi rychle a příběhy byly milé, vtipné a zajímavé.
Je pravdou, že jsem cítila z vyprávění určitou zášť vůči exmanželovi, ale je to asi pochopitelné. Je rovněž zřejmé, že paní Marta se do Bretaně zamilovala, a opět, není divu. Někdy mě ale až zamrzel hate na Česko. Naštěstí manžel-sympaťák se naší krásné země zastal a hned jsem si ho tak oblíbila :)
Mezi moje nejmilejší příběhy z knihy patří ten, kdy autorka bez vysvětlení vystoupila z auta a nechala chudáka manžela jezdit pořád kolem dokola :))
Knihu určitě doporučuji, pohladí vás po duši a zavzpomínáte si na autorku, která byla velmi významnou známou osobností, alespoň pro mě.
Štítky knihy
Francie umělci cestování autobiografické prvky Bretaň senioři
Autorovy další knížky
| 2016 |  Loď v Bretani |
| 2013 | Dům v Bretani |
| 2015 | Vypadni z mýho života! |
| 2017 |  Celej Franz! |
| 2014 |  Zrcadlení |
Posloucháno v autě, někdy mi ani nevadilo, že jsem o něco přišla, odpočinkové.