Přijď, lásko, k nám
Danielle Steel
Bernie je manažer obchodního domu, je vždy obklopený ženami, od prodavaček po exkluzívní manekýnky. Hledá svou velkou lásku, a když se mu ji podaří najít, zákeřná choroba mu ji vezme. Jak se s tím vyrovná? Najde nový smysl života a novou lásku?
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 1992 , Gemini (ČR)Originální název:
Fine Things, 1987
více info...
Přidat komentář
POZOR, komentář obsahuje spoilery! Už od mého dětství jsem si říkala, že až budu velká, musím si také přečíst něco od Daniely Steelové. S pravidelností jsem vídávala její knihy v rukou maminky mojí kamarádky a už tehdy mě děsně zajímalo, co se tam asi může psát, že paní Ch...ová nečte nic jiného... Nedávno jsem si své předsevzetí mohla konečně splnit, když jsem náhodou v bazaru zde na databázi objevila jednu jen za pár drobných. Dostavilo se však mírné zklamání. Četba byla tak nějak odosobnělá nebo jak to říci. Navíc do první třetiny knihy šlo všechno tak strašně ideálně a hladce, až jsem se přistihla, že si dokonce přeji, aby se něco pořádně pokazilo. Dočkala jsem se. Následně mi ale začala vadit zase jiná věc, a to neskutečná hloupost či naivita hlavních hrdinů. Neřekla bych ani slovo, kdyby se po smrti Liz zčistajasna vynořil otec malé Jane a začal dělat zle, se kterým nikdo nepočítal. Jenže v knize to bylo jinak. Chandler Scott přišel již za života Liz, nechal si vyplatit peníze a Berdnard s Liz jasně několikrát slyšeli dobře míněné rady právníka, ať si dítě Bernard adoptuje, jinak lze očekávat, že při případném návratu pravého otce se bude situace s penězi opakovat. Jenže světe div se, ani jeden z nich neměl sebemenší snahu věc provést! Pořád samé odklady a výmluvy: „Až Liz porodí. Až se Liz uzdraví...“ Jenže to už oběma přece bylo jasné, že se prostě neuzdraví!!! Kudla se mi otevírala v kapse, když jsem četla, jak Liz vyrábí pro každého žáčka Valentýnku, píše sladkobolné dopisy svým blízkým a podobně, protože ona tady na světě musí přece všechno stihnout zařídit, než přijde konec. Ale tu nejpodstatnější věc, jakou je právní nárok na dceru, neřešila vůbec. Jediné, co uměla, bylo neustále po Bernardovi chtít sliby, že se k její dceři Scott nikdy nepřiblíží. Neudělala pro to ale naprosto nic - ani adopci ani obyčejné poručnictví! „Nejlepší“ byla otázka právníka na Bernieho: „Když jste ji doposud neadoptoval, jak jsem Vám radil, tak jste alespoň její poručník?“ Bernie rozčíleně odpovídá: „No samozřejmě! Kdo jiný by to asi byl?!“ Právník: „A máte to písemně?“. Bernard: „To nemám.“ Tak to už bylo opravdu na ránu. Může být vůbec někdo takto pitomý, když oba byli podle knihy náramně vzdělaní, inteligentní a úspěšní?
Protože nechci odsoudit žádného autora, ani žánr bez ozkoušení, pustila jsem se i do profláknuté Steelovky....Dostala jsem, co jsem čekala - naprosto očekávatelný příběh. Něco se děje, probíhá a je to celkem v pohodě. A co pak? Necháme někoho umřít, abysme měli co řešit a o čem vyprávět. Ale napsané to rozhodně není špatně, jen já nejsem cílová skupina :-)
Asi nejsou takové romány pro mě, knížku jsem náhodně vytáhla z knihovny a přečetla. Děj mi příjde stejně reálný jako americké romantické filmy - Chudá žena s dítětem najde boháče...
Moc pěkně napsaná kniha při které jsem po dlouhé době brečela. Ukázalo se, že i po takové tragedii, kterou Berni prožil se dá začít znovu. Přečetla jsem jí jedním dechem.
Kniha je realistická ze života, vše se může takto stát, na konci knihy jsem měla smíšený pocity, jako by se to týkalo osobně... a jsem moc ráda, že člověk i když se stane cokoliv, pořád hledá naději na další život i přes všechny nesnáze.
Štítky knihy
zfilmovánoAutorovy další knížky
1998 | Prsten |
1994 | Nevýslovná láska |
2007 | Duch |
1997 | Cizí žena |
2016 | V utajení |
Po letech jsem se vrátila k této spisovatelce a musím přiznat, že je to pro mě zklamani