Přijít za svítání. Pít červánky a čerpat sílu. Vybrané eseje z let 2002-2022
Václav Cílek
Tato kniha představuje "to nejlepší z Václava Cílka". Jde o výbor, který mapuje dvacetiletou spolupráci jednoho z našich nejúspěšnějších esejistů s nakladatelstvím Dokořán - od jeho prvotiny Krajiny vnitřní a vnější (2002), která se stala bestsellerem, až k dosud poslední autorské knize esejů Jak přejít řeku (2020). Cílem bylo nejen vzdát autorovi zasloužený hold, ale zejména přiblížit jeho tvorbu novým čtenářům. Eseje jsou uspořádány do pěti tematických oddílů, jež mají představit hlavní oblasti, které prostupují Cílkovým dílem: krajina jako celek; genius loci konkrétních míst; setkávání s lidmi, zvířaty i bájnými bytostmi; popis současného světa s jeho problémy a obav, kam se to řítíme; a nakonec texty o tom, jak z toho ven, které dávají naději. Autor pro knihu Přijít za svítání vybral ilustrace Evy Brodské a Bohuslava Reynka a fotografie Hany Rysové. Jak píše Cílkův oblíbený Jorge Luis Borges: není ani tak důležité číst další knihy jako se vracet k těm, které jsme již četli.... celý text
Přidat komentář
Jako výběr z hroznů, povedené.
Velmi by mne zajímal Cílkův vztah k víře. V esejích jsou často náznaky, krouží kolem, ale nikde se přímo nevyjádří. Rád bych si od něj přečetl teologickou esej.
Cílek neurazí, ale ani nenadchne. Jeho knihy jsou o třídu lepší než tradiční, populárně naučný bulvárek, ale o dvě třídy horší než skutečná odborná literatura. Je zajímavé, jak v kapitolce o Kounovských řadách autor vůbec nepřipouští, že by řady mohly být mladšího (středověkého? nebo dokonce novověkého?) původu. Přitom ústní tradice v okolí mluví o tom, že kamenné řady byly vytvořeny cca před 200 lety jako hranice pozemků.
Autorovy další knížky
2018 | Ruka noci podaná – Základy rodinné a krizové připravenosti |
2011 | Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur |
2007 | Krajiny vnitřní a vnější |
2019 | Česko na křižovatce |
2012 | Tři svíce za budoucnost |
Cílkovy eseje jsou příjemné čtení, které si beru na dovolenou pro klidná odpoledne a čtu si je ve stínu v kavárně pro takové to milé rozjímání. Všímá si spousty věcí, které by mne, prostého člověka, prostě nenapadly a tak si to moc užívám.