Příliš smutná vdova
Phillip Margolin
Nový mistrný thriller Phillipa Margolina je plný napětí s dokonale věrohodnými a překvapivými zvraty, erotickými podtóny, jež se mohou rychle změnit ve smrtelné nebezpečí, a hlubokými znalostmi vnitřního fungování amerického justičního systému. Ústřední postavou románu Příliš smutná vdova je postava Richarda Quinna - soudce natolik zásadového, že je ochoten riskovat vlastní život, jen aby v soudní síni zvítězila spravedlnost. Quinn však brzy poté, co začne předsedat případu senátorky Ellen Creasové, zjistí, že tohle není vždy přímá cesta ke spravedlnosti. Bývalá policistka Creasová, dravá politička na vzestupu, čelí obvinění z vraždy svého manžela, bohatého magnáta, který kdysi začínal jako podnikatel v pohřebnictví. Quinn však začne mít neodbytný dojem, že Creasová se mohla stát obětí komplotu. A když pak sám musí tajit strašlivé tajemství, ocitne se soudce Quinn v kleštích strachu, pocitu viny a morání povinnosti. Snaha zachovat se správně ho vtahuje stále hlouběji do bludiště podvodu a vražd.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2000 , AktuellOriginální název:
The Undertaker`s Widow, 1998
více info...
Přidat komentář
Opět něco z prostředí soudnictvi, ikdyž tady spíš sám soudce je hlavní postavou, sám vyšetřuje a přijde všemu na kloub. Četlo se to dobře.
Zásadový soudce Richard Quin, který podlehne svodům Andrey Champanové , která je pak brutálně zavražděna. Ocitne se v kleštích viny zda se má přiznat, že tuto ženu znal a strávil s ní určitý čas. Dokonale propracovaná zápletka.
Nemohla jsem se začíst.. Nejspíš tato kniha není pro mě, nedostala jsem se ani do poloviny.. Bohužel..
Štítky knihy
thrillery soudní procesy USA (Spojené státy americké) soudci, soudkyně spravedlnost advokacie právníci kriminální thrillery právnické prostředí
Autorovy další knížky
2003 | Případ jediného viníka |
2017 | Krvavé právo |
2013 | Případ pro Madison: Záhadná zmizení |
1997 | Po setmění |
1995 | Odešla, ale vzpomínka zůstává |
Někdy to tak dělávám, ani nekouknu na anotaci a hodnocení (natož svých oblíbených) a vydám se na objevitelskou detektivkovou výpravu; pořád věřím, že někde se bez povšimnutí povaluje valounek – nemusí být zlatý, stačí dobře napsaný, nápaditý, svěží, vtipný.
Nahozená zápletka mě zaujala, proto jsem vydržela. Musela jsem ale překonat obtížná místa. Houští umělých charakterů a ostrá skaliska nepřirozeně znějících dialogů mi nedala vychutnat občasné klidné cestičky, ale nakonec jsem se tím statečně prodrala, trochu poškrábaná a bolavá. Konec v podobě krkolomného přelézání propasti mě ale od autora coby průvodce odradil zřejmě navždy. Řeknu vám, kdyby v reálném životě lidé takhle uvažovali a takhle se chovali, důchodu se nikdo nedožije.