Princezna popela
Laura Sebastian
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402021/bmid_princezna-popela-fQ3-402021.png
4
255
255
Princezna popela série
1. díl >
Princezna. Vězenkyně ve vlastním paláci. Zotročený lid. A nezlomná vůle bojovat do posledního dechu.“ Deset let bezmocně přihlížela, jak uchvatitelé drancují její ostrov a zotročují jeho obyvatele. Mezitím dospěla a uvědomila si, že je její svatou povinností bojovat do posledního dechu, i když to někdy znamená zradit a především nemilovat.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , CPressOriginální název:
Ash Princess
více info...
Přidat komentář
Kniha má velmi pěkný příběh a potenciál, ale ne vše mi na příběhu sedělo a ne vše mi přišlo logické. V dnešní době je tento typ příběhu lehce klišé, mírumilovný rod byl nahrazen rodem krvelačným, jehož lidé jsou marnotratní a malicherní, neváží si ničeho hezkého a intriky jsou jejich druhým jménem.
Tento fakt jsem ale dokázala odpustit, jelikož příběh zase nebyl tak špatný a osobně si tento typ klišé i možná lehce užívám.
Co mi vadilo bylo to, že hlavní hrdince a jejím přátelům vše procházelo až moc lehce a v podstatě jediné škobrtnutí (vysvětlím dále v části se spoilery) v podstatě nic nezměnilo a i když se mohlo tvářit hrozivě, vůbec takové nebylo.
Nelíbilo se mi, jak se Theodosia snažila sama sobě vsugerovat určité myšlenky, neznělo to vůbec přirozeně a vůbec její počínání mi někdy připadalo hrozně nestálé. Jednou byla velmi dobrá lhářka, podruhé skvěle pletla intriky a podobně. Zkrátka lehce jako Mary Sue.
Na druhou stranu jsem si knihu i tak užila, byli mi příjemní Theodosini spojenci, císařovna a také Sorén. Tyto postavy se mi velmi líbily a byly moc dobře popsány.
Kniha je plná dobrodružství a intrik, dochází tam k psychologickému boji v nitru hlavní hrdinky, který vás donutí přemýšlet, jak to sakra dopadne. Moc se mi líbilo dodání jazyka Astrey a doly plné magie.
SPOILERY!!
Líbilo se mi, že Theodosie litovala Cress. Ať už byla jakákoli, nezasloužila by si zemřít jen proto, že se narodila jako Kalovaxianka. Na druhou stranu to, že odhalila Theodosiino počínání bylo škobrtnutí v ději, které nakonec ale nic moc nezměnilo. Na konci se to samozřejmě provalilo, ale Cress se nechala ukecat až moc rychle. Přišlo mi to na intriky splétající dívku až příliš mírné. Její změna na konci knížky mne ale potěšila. Ještě to bude zajímavé.
Císař byl jasně negativní charakter, ale právě proto jsem si užila císařovnu, která byla dle mého pocitu velmi zajímavým zpestřením knihy.
Na druhou stranu mi ale opravdu přišlo, že jim vše procházelo až moc v pořádku, od zabití stínu po ukradení šperků z Cressiny šperkovnice. Na dvůr plný intrik a klepů mi to přišlo až moc lehké.
KONEC SPOILERŮ!!
Knihu jsem si i přes některé malé chybičky velmi užila a moc se těším na další díl a jak to vše dopadne. Doporučuji těm, kteří mají rádi tento styl knih.
Měla jsem u toho takové odlišné pocity - nezaujalo mě to tolik jako jiné knihy a bylo jasné co se tam bude dít ale zároveň jsem se od toho nemohla odtrhnout.
Tohle bohužel byla jedna z nejslabších knížek, jakou jsem za poslední měsíce četla. Děj byl neuvěřitelně předvídatelný a ničím mě vlastně nepřekvapil. Většinu času jsem se u čtení nudila, protože ani samotné vyprávění nebylo zrovna záživné. Po celou dobu jsem měla pocit, že autorka si jen přečetla všechny podobné knihy, které vyšly před tou její, vytahala si z nich, co se jí líbilo, a to poslepovala dost neuměle dohromady. Jednu hvězdičku knize dávám za opravdu nádhernou obálku a nápad s magií, která je propojena s drahými kameny.
3,5 hvězdy
Všichni píšou, že to není nic nového. No, není... Ale je to zábavné.
Jen ten rádoby milostný trojúhelník a celá ta milostná zápletka je nic moc. Víc fandím té straně Theo/Soren, ale i tak to má mouchy. Proč se do ní zamiloval? Vždyť spolu sotva promluvili a on už byl do ní hotovej. Blaise je takovej nijakej. Spíš kamarád, no. A nejvtipnější je, že nejvíc chemie měla Theo s Ericem, se kterým měla přesně tři interakce. :D No, snad to bude v dalších dílech lepší... V knížce se vyskytlo pár dalších dějových trhlin nebo spíš chyb, kterých by se dalo lehce zbavit, ale zase tolik mě neiritovaly. A úplně bych zapomněla. Je to napsané fakt čtivě. (čteno v originále)
Upřímně nechápu tak špatné hodnocení, nepřišlo mi to horší než jiné YA fantasy, které tu mají hodnocení mnohem vyšší. Dokonce bych řekla, že to bylo i lepší než některé z nich.
Každá hrdinka nemůže být silná jako Aelin a právě díky své slabosti a chybám na mě Thea působí tak opravdově. Ani mě moc neštvala jako jiné YA hrdinky. Je jí šestnáct! Má právo se po deseti letech ponižování a týrání psychicky hroutit. Má právo být zbabělá. Má právo mít ráda jediného člověka, které na ni byl v tomhle krutém světě hodný. Je to snad první hrdinka, která není přemoudřelá a je tak nějak lidská. Občas si hraje na něco, co není, ale uvnitř je stále rozklepaná malá holka, kterou by byla každá v tomhle věku a situaci...
Thea se během těch deseti let přizpůsobila životu na císařově dvoře a jen čekala na záchranu. Ale po té, co přijde o posledního milovaného člověka, něco se v ní zlomí, a když záchrana opravdu v nečekané podobě dorazí, ona se rozhodne zůstat v paláci a začít bojovat za svůj lid, který dosud přehlížela. Protože není jediná, kdo potřebuje zachránit.
Thein vztah se Sórenem byl stejně instantní jako Lia a Rafe ve Falešném polibku, což bylo trochu zklamání. Nečekala jsem, že se vyvine až tak z ničeho. Sóren sám mi pak přišel trochu moc naivní a lehkovážný na válečníka, ale posloužilo to příběhu.
Kniha se četla moc dobře, nemohla jsem se od stránek odtrhnout. I když místy mi to přišlo až moc kruté a přitažené, nebo depresivní.
Kniha se četla velmi dobře. Jen mám tendenci ji přirovnávat ke Skleněnýmu trůnu, který byl daleko lepší. Celeana je lepší postavou než Thora. Přijde mi, že se neustále jen lituje a mám z ní pocit, že si hraje na něco co není a je pěkně zbabělá. Nelíbilo se mi jak se zachovala vůči Sorenovi. Každopádně jinak knihu hodnotím velmi kladně, děj byl vcelku fajn až teda na začátek. Ten mi přišel hodně chaotický. Je to příjemná oddechová, ale vracet se k ní nejspíš nebudu.
(obsahuje spoilery) Když jsem knihu poprvé vzala do ruky, naivně jsem si myslela, že to bude jedná z těch lepších fantasy knih. O to více mne zabolelo, když jsem zjistila, jak ohromně jsem se mýlila. Celá kniha pojednává o princezně, jež se snaží utéct z paláce. A ano, to je celé, co se v knize s počtem stránek 360 děje. Její kamarádka je skvělá osoba, která ji horlivě podporuje provdat se za císaře (to je ten člověk, co jí zabil matku a usadil se v jejím kralovství). A protože se hlavní hrdince zdá, že přesně toto je ta správná a opravdová kamarádka, (a to jen pro to, že se s ní jako jediná bavila) je jí ještě hrozně líto, když jí musí ublížit. (zabít) Nad touto knihou jsem brečela, avšak ne dojetím, ale tím, jak moc je to špatné. Jestli jste čekali, že po nějakém tom psychickém zhroucení se dá dohromady, obrní se a bude vystupovat jako osobnost, která si toho hodně prožila, tak vás musím upozornit na to, jak moc se mýlíte. Hlavní postava celou knihu jen čeká na někoho, kdo by ji osvobodil a přemítá nad svým příšerným osudem. (Protože přesně to dělá každá princezna, tak proč ona ne. Asi to si řekla autorka při psaní této knihy.) Samozřejmně zde nemůže chybět princ, který je dobrá duše a projevuje o hlavní postavu zájem, ale nebojte se, Theodosia není přeci jako každý druhý a projevuje i originalitu. A tak tu jedinou osobu, která jí tam bere vážně a komukije s ní, unese. Ano, to se opravdu stalo, potleskejte jí, prosím. Mohu říci, že hlavní hrdinka je mi narosto nesympatická a chová se nelogicky a tato kniha se řadí k těm šíleně průměrným až podprůměrným knihám, které neměli spatřit světlo světa.
Knihu jsem cetla mesic jeste zaroven s jinymi... Dalsi dil si urcite dam, ale nektere casti jakoby se opakovaly, zdlouhave rozepisovani, nez se konecne neco delo. Kazdopadne i kdyz je Theo mucena, pusobi trochu jako rozmazleny fracek, na druhou stranu - je ji 16 a potrebuje dozrat ;o)
Kniha je dobře napsaná. Děj běží, u ničeho se zbytečně dlouho nezdržuje. Ale upřímně, začala mě nejvíc bavit asi až v poslední čtvrtině, kdy začal děj být nepředvídatelný. Bylo tam pár zvratů a plánů, které by mě ani nenapadli. Milostný trojúhelník se v knize ani nemusel vyskytnout, podle mého názoru byl zkrátka trochu zbytečný. Láska k princi Sorénovi byla pro příběh a děj důležitá. Láska k Blaisovi byla trochu o ničem..
A ta nejdůležitější vědomost nalezena v této knize: pokud chcete, aby se do vás zamiloval princ, pozvracejte ho.
Tento příběh je vlastně strašně jednoduchý - máme hrdinku, jejíž role je přesně definována, máme hrdinu, jenž se mění v klaďase a máme jednoho klaďase od začátku..milostný trojúhelník na sebe dlouho nenechá čekat..děj plyne přímočaře jednoduše kupředu, forma není žádný zázrak, některé okolnosti jsou zbytečně opakovány neustále dokola, ale přesto kniha funguje, baví a slabou čtyřhvězdu u mě zaslouží..
Četla jsem spoustu komentářů, kde lidem vadilo Theino chování. Nerozhodná, zbabělá, zradila jediné lidi, kteří jí projevili náklonost? Nemyslím si. Ano, na začátku je Thea zlomená a myslí si, že než hrát svoji roli poražené, jí nic jiného nezbývá. Ale vždyť jí bylo šest, když jí před očima zabili matku! od šesti ji nějak formovali. Aspoň do zlomového okamžiku. Pak postupně získává odhodlání a živí svou nenávist, která postupně vytlačuje strach. A že zradí přátele? A koho? Cress? To že byla kamarádka? Přesně jak Thea řekla, pro Cress byla jen exotické zvířátko. Zvířátko pro rozmazlenou slečnu, která chce být císařovnou a nic jí v tom nezabrání. A Sóren? Jo, tam to bylo podlé, ale kdybych si měla vybrat mezi ním a svým lidem, lid by zvítězil.
Na Princeznu popela jsme se těšila a musím říct, že jsem byla lehce zklamaná. Čekala jsme věci akce nějaké napětí a celkem se to vleklo. Konec se mi líbil byla asi nejlepší. Jinak styl příběhu byl super kdyby se to dalo líp rozepsat bylo by to na pět hvězdiček.
Ale jo, proč ne.. Během chvil, které mám se to dalo přečíst a utekl mi tak alespoň čas.
Pokud přemýšlíte, že byste si knihu rádi přečetli, tak to nedělejte !!! Budete tak akorát zklamání.
Nejsem náročný čtenář, kdo by si prohlédl moje hodnocení ostatních knih, viděl by, že většina má 5 hvězdiček, je opravdu málo knih, které by měly méně. Tato kniha podle mě na pět nemá. Přišlo mi to trošku zvláštní, hlavní hrdinka...nevím přesně jak to popsat, asi tak, že byla dost poznat pomalá změna její osobnosti, a přesto mi dál přijde jako zbabělec. Nevím, jak bych reagovala já, ale v některých chvílích mi byla Theo dost nesympatická a v jiných chvílích jsem jí naprosto chápala. Jenom si nejsem jistá, jestli je to v tomto momentě pozitivní.
Je pravda, že to celkem ubíhalo, vtáhlo mě to do děje. A přesto, ano, znovu je tam to "Přesto" a to je důvod, proč tam ty hvězdičky prostě chybí. To "přesto" tam je a vždycky tam bude.
Ale přečtu si další díl. Už jenom ze zvědavosti jak to dopadne se Sórenem.
Obecně tenhle žánr moc nečtu a fantasy jsem za poslední roky přečetla opravdu pomálu. Ale docela se mi to líbilo. Nebyla to nějaká extra třída, něco, z čeho bych si sedla na zadek, na druhou stranu to bylo relativně příjemné čtení. Nebyla tam akce, ale děj nestagnoval, autorka nám neustále připomínala, kde a v jaké situaci se hlavní hrdinka nachází, což bylo jedině dobře. Motiv s magickými kameny je mega hustý a líbilo se mi, že hlavní hrdinka nebyla nějakou neporazitelnou bojovníci, ale spíš se věnovala tomu, co ji na dvoře naučili dokonale - intrikám. Trochu mě mrzí ten milostný trojúhelník. A musím uznat, že mě druhý díl docela začíná zajímat.
Bohužel se s tímhle druhem knížek roztrhl pytel a Princezna popela patří k těm nejslabším.
Čtivé to není. Zápletek ohraná. A i když to ze začátku nevypadalo až tak hrozně, bylo to strašně zdlouhavé...
Princezna popela
Tato kniha má podle mě skvělý námět, je zajímavá a rozmanitá, ale nic nového. Je to však zábavné a nenudíte se u toho. Hl. hrdinka není moc sympatická, není tak silná, ale byla to příjemná změna, protože ve skutečnosti není možné, aby všechny hrdinky byla tak statečné a nebojácné, potom co byly celý život týrány a zesměšňovány.
Romantická linka není tak špatná, ale zase ne nijak výjimečná. Vemte si třeba Sórena - jak se mohl do Theodosie tak rychle a z ničeho nic zamilovat?
Celkově byla kniha opravdu čtivá a má krásnou obálku.