Princezna popela

15.10.2019

Příběh se mi zalíbil. Byl takový svižný a odpočinkový.

07.10.2019

Pokud hledáte nejhorší knihu roku 2019, tak tady vám ji představuji v plné parádě (*fanfáry*). Tohle je totiž mega průšvih.

První věc, která mi je nesympatická, jsou pro mě zbytečně překombinovaná a složitá jména postav, národů, zemí atd. Nedá se to zapamatovat, nedá se to vyslovovat, nic prostě. Uvedu nějaké příklady: Sorén, kalovaxiáni… atd.
Když už si člověk na tyto jména, tak nějak zvykne, tak se mezi nimi objeví Dagmar. Protože to se k sobě přece hodí že jo. Bohužel bylo několik jmen také převzato z jiných knih, např. výše zmiňovaná Theodosie, Thora či Cress.

Když už jsem se dotkla jiných knih, tak nejenže byla převzata jména, ale bohužel i celý příběh. Objevilo se několik částí, které mi opravdu stejnou situací připomnělo nějakou jinou knihu, kterou už jsem četla. Nejčastěji se zde vyskytovaly části podobné (ne-li prakticky stejné) z Kletby vítězů, Zrady vítězů, Hry o trůny a ze Skleněného trůnu.

Celou dobu, co jsem Princeznu popela četla, jsem přemýšlela, zda je kniha tak špatná sama o sobě, nebo za to z části může i překlad. Jelikož v té češtině je ten příběh tak zvláštně napsaný. Nejenže se zde vyskytují zvláštní , složitá jména, ale občas se v psaném textu objevilo i nějaké to slovo, které mi do celého stylu psaní té knihy nepatřilo. Buď bylo opět zbytečně složité, jako kdyby autorka chtěla povznést formu na umělecky? vyšší úroveň. Akorát se to tedy úplně nevyvedlo. A nebo naopak mi to ve výsledku ve větě nedávalo smysl a nejradši bych to nahradila úplně jiným slovem.
Co se tam často vyskytovalo, byly něco jako oxymoróny - nebo-li prostě navzájem se vylučující spojení slov. Jako příklad uvedu ty. které se vyskytovaly nejčastěji: čas ubíhal pomalu, ale rychle; nebo bylo to blízko a zároveň daleko. To bylo prostě tak divný, že si člověk říká: tak co teda?

Rozhodně si to ale nebudu ověřovat tím, že bych si přečetla knihu v originále. Na to se mám moc ráda. :D

Co se týká hlavní postavy...uhm. Hlavní hrdinka je neskutečně na pěst, neskutečně hloupá a otravná. Za celo dobu jsem měla pocit, že trpí schizofrenií nebo minimálně roztrojením osobnosti, jelikož pro sebe měla tři jména a chovala se vždy podle toho, jak si zrovna z nich říkala. Celý začátek fňukala, jak čekala, že jí někdo zachrání. V jedné kapitole bylo slovo zachránit div ne častěji jako tečka za větou. Následně se zase musela chovat jako největší hrdinka světa, vymyslela si totálně stupidní plán, který vlastně doteď nechápu.
Kolem ní se vyskytovalo hodně málo lidí, kteří se s ní byli schopní bavit, byli na ní hodní a pomáhali jí. A ona byla vážně tak hloupá, že místo toho, aby si toho vážila, tak jim podrazila nohy a zradila je, protože ten její dokonalý plán že! Co pak udělala na konci mě rozsekalo úplně, totální nelogické a povrchní chování.

Milostný trojúhelník...ano už zase. A já se ptám, proč? Tenhle byl vyloženě špatný, předvídatelný, nelogický a naprosto otravný!!
Celá kniha je vlastně plná klišoidních situací, které už se v young adult objevili tisíckrát. Už je to opravdu ohrané. A ano konec knihy jsem takřka odhadla.

Tuto knihu bych prostě nedoporučila snad ani svému nepříteli.

17.08.2019

Takhle, nemůžu se ubránit nápadné podobnosti se sérií od Aveyardové Rudá královna, Králova klec atd., s tím, že Aveyardová nápad uchopila asi o něco šťastněji. Nicméně zklamaná nejsem, jde YA nebo Paranormal Romanci, nikoliv o čistou fantasy. Četlo se to dobře, zvládla jsem ji zhltnout za jedno odpoledne a večer, až vyjde dvojka, koupím si ji, ale na plnej počet to není.

04.08.2019

Chci další díl

26.07.2019

Kniha se četla poměrně rychle, dobře a dokázala mě vtáhnout k sobě do děje. Ukázal se mi nový svět, který byl hodně zajímavý a neotřepaný. Nápad byl vážně dobrý a líbil se mi.
Hlavní hrdinka s několika jmény - Thora anebo Theodosie mi celkem sedla a bylo mi jí místy vážně hodně líto, jak ji neskutečně ponižovali. Násilí, oblečení, koruna? Byla ještě dítě, kdy to všechno začalo a upřímně její trýznitel byl dost vysokého kalibru. Musím taky říct, že ta holka snad celou knihu nedokázala stát za jedním svým názorem. Pořád něco přehodnocovala, až nesmyslně a hlavně zbytečně. Dokázala mít pochopení s protistranou. Byť to chápu vůči jedné osobě, tak přeci jenom...? Mohla být taky starší, možná by to smýšlení nabralo jiný směr. Navíc jsem jí nevěřila určité výkyvy. Deset let pod zámkem a bolestí a při jednom banálním rozhovoru hrozí, že se najednou zhroutí? Ne. Tohle jsem nespolkla.
Těžko říct, kdo byl další hlavním hrdinou, jelikož jich tam bylo celkem dost. Začnu s císařem - sadistickým slizkým trýznitelem, kterého jsem měla po krk. Nestačila jsem se divit, s čím dokázal přijít. Ničil všechno a všechny. Bez svědomí, bez srdce, pouze s prosperitou a sobeckostí.
Prince Sórena jsem si za to oblíbila, byla to jen nalomená postavička, loutka svého otce, která nezmohla vlastně nic. Vlastně jsem mu věřila a nelíbilo se mi, jak se k němu ve finále Thea zachovala.
Blaise mi padl do oka skoro hned. Už jen to, že sdíleli s Theou dětství, bylo tam přátelství, tak se mi to jevilo jako dobré znamení. Líbil se mi, jak se snažil pomoct, i jak se musel držet a ovládat. V něm ještě něco bude, což už nám bylo drobkem nastíněno, proto se celkem těším, až se to dozvím.
A ještě bych chtěla zmínit Crescentii. Zdála se jako naivní a zaslepená blbka, která si myslí, že je všechno růžové a točí se všechno kolem šatů, líčidel a zamilovanosti k princi, ale opak byl pravdou. Zas taková blbka to nejspíš nebyla. Dokázala vycenit zuby a zaseknout drápy až do krve - až na samém konci, tudíž ji dost dlouho vydržela maska na obličeji a mě tím hnula žlučí. Jak jsem již zmiňovala, chápala jsem, že se Thea u téhle holky rozmýšlela a váhala, pořád měnila názory, protože přeci jenom deset let jí byla něco jako přítelkyní, však ke konci knihy jsem měla jasno. Velká škoda, opravdu velká, že tam bylo... jen takové "lehké poškození".
Kdybych knihu rozdělila na třetiny, tak první úvodní, kde jsme se seznamovali s chodem měla příjemné tempo. Druhá byla pomalejší, hodně se opakovalo, hodně hlavní hrdinka polemizovala, rodily se plány, však žádné přípravy. Náhle jsem přešla do poslední třetiny, která nabrala neskutečné tempo - připadalo mi to jako kdyby najednou autorka zjistila, že vlastně píše o ničem stále dokola a musí to hned ukončit, aby to nějak mělo smysl, aby se to nějak hnulo. Bylo to unáhlené a to mě trochu mrzí. Najednou se hodně v ději posunulo, hodně bylo řečeno, konečně měla Thea jasno, byť občas si dovolila zase klopýtnout. Byl to velký pokrok všemi směry.
Samozřejmě v téhle knize nechybí malá tenká linka romantiky. No, snad to nestojí ani za řeč. Uměle vytvořená s princem, která najednou byla vlastně pravá - ta věc mi přišla nevěrohodná a naopak jsem litovala prince. Tohle si nezasloužil. Byla tu však i další linka s Blaisem, která se vynořila nečekaně, bez jakýchkoliv náznaků a mělo z toho být něco velkého. Tohle jsem ale bohužel taky nehltala. Tenhle rádoby pomyslný milostný trojúhelník se vůbec nepovedl. Parodie. Nebylo to dobře ztvárněno, ať už záměrem anebo neschopností autorky - další věc, která mě mrzí.
Kdybych to měla shrnout, nápad potažmo příběh se mi líbil, měl obrovský potenciál, ale v určitých věcech příběh či spíš jeho vyjádření dost kulhá. Mělo to dost much. Jelikož to snad bude mít druhý díl, určitě si ho přečtu, protože mě prostě zajímá jak to bude dál. Skončilo to lehce napínavě, takže mě to nutí zjistit víc. Co se týče hodnocení, bylo to pro mě těžké. Středem bych to nechtěla označit, jelikož bych si případala jak císař krutá :D, ale na 4 hvězdy to taky rozhodně nemá. Nejspíš to mezi - 3,5*, ale i tak doporučím. :)

16.07.2019

Princezna popela pro mě nakonec bylo příjemné překvapení. Ano, našly by se tu nelogičnosti, hlavní hrdinkou jsem měla občas chuť zatřást, ale v závěru jsem si čtení vážně užila. Líbila se mi jak nepředvídatelnost příběhu, tak svět, který autorka vystavěla, a dokonce i samotná hrdinka, která prostě byla reálná a uvěřitelná. Fascinovala mě její ochota se obětovat pro dobro věci a vůbec nejvíc jsem si ji oblíbila proto, jaké nespravedlnosti se jí dostávalo. Protože nic mě nedokáže rozhořčit víc než právě ta. Jedna z věcí, která mě na knize zklamala asi nejvíc, je romantický trojúhelník. Možná ale ani nejde ani tak o ten jako spíš o to, že se Thea někomu vyznává z lásky, aniž by tomu předcházel nějaký pořádný vývoj. Na pokračování jsem přesto docela dost zvědavá.

19.06.2019

Hodnotím průměrně. Na to, že je knížka poměrně tenká, jsem ji četla déle, než jsem čekala. Občas jsem se do čtení i trochu nutila. Přišlo mi, že tam nebylo moc děje. Líbilo se mi pár postav a celkový námět, ale příběh silně pokulhával. Dočetla jsem a zkusím dát šanci druhému dílu, třeba překvapí a začne se tam něco dít.

07.06.2019

A mně se to líbilo...

Děj? Moc ne. Postavy? Meh. Uvěřitelnost. NO, je to YA fantasy, co chcete?

Ale když to porovnám s takovým Sklěneným trůnem od Maas, s kterým to má společného asi nejvíc, tak tady je hrdinka uvěřitelná a reálná (až by jí člověk občas chtěl ulevit trápení a prostě ji kuchnout, ale to k tomu patří) a nevypadá, alespoň zatím, že by se chystala zase levelovat jako nějaká Mařena z počítačové hry.

Děje kniha vážně moc nemá, ale první díl slouží jako rozjezd, nastínění světa (moc zajímavý), postav a vztahů mezi nimi.. a těch vztazích by se dalo zapracovat, autorka měla přes 300 stran a stejně mi ten jejich vývoj přišel jaksi zrychlený.

Kniha má všechny dnes povinné náležitosti YA Fantasy. Milostný trojúhelník je zbytečný (trochu připomíná Hunger games), ale zase je dobře rozjetý. V okolí existuje snad jediná doopravdy dospělá postava, ta zlá, protože boj proti autoritám.

Hodnocení v rámci žánru epické fantasy, jasný odpad, v rámci romance, tak 2/5, ale v rámci žánru a s ohledem na podobné skvosty YA literatury... kniha potěšila.

28.05.2019

Kniha neurazila, necetla jsem ji jednim dechem, možná jsem jen měla velka očekávání. Ale pokračování si určitě přečtu.

16.05.2019

Kniha s opravdu netradičním dějem mě nadchla. Je vidět, že autorka měla vše pečlivě naplánované, nebyly zde žádné zbytečně protahované pasáže, ani nesrovnalosti v ději. Kde bylo třeba napětí, bylo dokonale popsané tak, že se čtenář bez problémů dokáže vžít do situace.
Zaujalo mě, jak princezna dokáže bez problémů hrát na všechny strany a přitom věří jen sama sobě.
Určitě stojí za to, si knihu přečíst a já se moc ráda pustím do dalšího dílu.

12.05.2019

Kniha mě opravdu velmi mile překvapila a nadchla. Knížku jsem zhltla doslova jedním dechem! Kdybych neměla v době čtení práci, měla bych ji za sebou během jednoho odpoledne – tak moc mě příběh bavil. Myslím si, že tento díl byl takovou nutnou a povedenou předehrou pro (doufám) ještě větší jízdu v dalším pokračování a já se již druhého dílu nemůžu dočkat! :))

24.04.2019

Bylo to vzrušující čtení prodchnuté napětím co se vlastně stane, ale samozřejmě bylo dost očekávatelné, že uteče. Jinak mě docela zaujala nedůvěra hlavní hrdinky v nic a nikoho a to že i přes to o co všechno přišla byla ochotná obětovat toho ještě víc.
Jenom mě celkem rozhořčilo to, že jsem celou knihu čekala, že si řekne že potkat znovu svou matku není důležitější než vlastní lid a využije tu moc k vraždě císaře, ale ještě předtím prohlásí:"Já nejsem princezna popela, ale královna ohně ", a ono nic.
Tudíž musím uznat, že kniha byla poměrně nepředvídatelná.

22.04.2019

Ok, budu za exota, ale za mě opravdu ne. Obálka je fantastická a anotace lákavá. Bohužel autorčino podání bylo mizerné. Já, jako čtenář, potřebuji té postavě věřit její přerod, chci to s ní prožívat v jejím úžasném světě s magickými kameny. Tady je mi Theodesie absolutně lhostejná a téměř v celé knize jsem chtěla vzít kudlu a ukrátit jí trápení. A uvěřit jí, že z fňukny se stává protřelá "konspirátorka", je prostě nad mé síly. :( Milostná linka - zase nakopnutý trojúhelník - bleh. Když jsem byla v půlce knihy, chtěla jsem to zabalit. Prakticky jsem o jejím světě mnoho nevěděla - ne tak, aby mi záleželo na tom, aby se jí podařilo je zachránit. Nic - nada. Konec to trochu zachránil, ale momentálně nevím, jestli se mi do druhého dílu chce.

18.04.2019

Krásná kniha u které si odpočinete.

17.04.2019

Kniha je velmi čtivá, ačkoliv nápadem na příběh neohromí... Lepší průměr.

Jediné mínus, co mi drásalo nervy bylo, jak moc se Thea lituje. Strašně moc ublížená, jako bychom to sami nevěděli.

14.04.2019

Byla bych s knihou mnohem spokojenější, kdyby vyšla v pevné vazbě s přebalem a hlavní hrdinka nebyla taková ubulená fňukna.

Takhle je pro mě pouhým průměrem, který nepřekvapil, ale úplný brak to taky nebyl... Podobnost se Skleněným trůnem radši nekomentuji.

09.04.2019

Nápad na knihu byl super, je pravda, že občas Thea (hlavní hrdinka) nevěděla co chce. A to mě fakt štvalo. Ale i tak to byla super knížka.