Případ Marie Navarové
Arnošt Lustig
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33535/bmid_pripad-marie-navarove-HQl-33535.jpg
4
38
38
Tři režimy, příběh jedné ženy, případ jednoho advokáta. Jen výjimečná zběsilost dějinných zvratů 20. století byla způsobilá nastolit v průběhu jediného desetiletí takové podmínky, že jedna a tatáž causa byla posuzována a souzena v rámci tří funkčně diametrálně odlišných a ideologicky jinak zaměřených právních systémů. A jen výjimečný spisovatel, kterým Arnošt Lustig bezesporu je, byl schopen skutečný příběh Marie Navarové literárně převyprávět tak, aby otisk těchto zvratů v osudech lidí zůstal zachován. Přitom průvodní poznatek, že žádná změna režimu nevede ke změně etiky výkonu obhájce, která byla, je a bude pro všechny vždy jen jedna, dává na chvíli zapomenout na názor, že advokáti musí být jen samí padouši, jak se nám mnozí snaží dnes a denně namluvit.... celý text
Přidat komentář
Díky knize pana Lustiga, který se nejen krásně čte, ale i poslouchá, jsem se dočetla o ženě, ošetřovatelce Marii Navarové. V knize jsou nejen historické události, ale hrají v ní velkou roli jednotlivé postavy , jež jsou zasaženy motivy osudu - osudové drama, spravedlnosti, která se mění dle politického režimu. V pozadí nezůstává ani problematika kolaborace, mravnost, charakter člověka, svědomí. Dalo by se shrnout, že pan Lustig se v knize zaměřuje hlavně na psychologickou kresbu postav, věnuje se vnitřnímu prožívání jednotlivých hrdinů. Kniha určitě stojí za přečtení .
Kniha je čtivá i nečtivá. Samotný příběh Marie Navarové je pozoruhodný, smutný, beznadějný, urážející... Málokdo ví, co je to za historickou postavu, takže jsem ráda, že touto knihou nebude snad její příběh zapomenut. Žena na nesprávném místě v nesprávnou dobu v osudem v zádech... Kniha samotná je napsána velmi zvláštně, převládají dojmy, pocity, myšlenky, opakuje se děj, asi by se dala smrsknout na polovinu a byla by zajímavější. Komu nevadí trochu těžší čtení, určitě doporučuji, už jen kvůli tomu smutnému příběhu... Uff, taky potřebuji nějakou oddechovku s happy endem, to by se člověk zbláznil...
O čem to bylo? Byl to román, populárně naučná, nebo filozofická kniha? Já fakt nevím a nic dalšího od Lustiga číst nebudu.
Uf, co napsat... - Lustig je prostě Lustig. Na hodnocení této knihy jsem si musela dát chvilku odstup. "Bohužel" jsem tuto knihu četla po Remarquovi (Nebe nezná vyvolených), takže opět žádný "happy end". Tato kniha vám zůstane ještě hodně dlouho viset v hlavě a pustíte se do dalšího výzkumu (byla Marie Navarová skutečná postava?, Opravdu ošetřila Heydricha při atentátu? Skončila tak, jak popisuje Arnošt Lustig?....). Teď si musím dát nějakou opravdovou oddychovku :-))))
To se nedá číst. 50 stran čtu jen o tom, jak asi Heydrich přemýšlí, nic nového, stále jen jak jsou skvělou rasou a Židé podřadní. Omílá se to pořád dokola. Nuda.
Nelehké, těžké čtení, především obsahem k zamyšlení. Skutečná literatura. Historie přesahující danou dobu. Hrůzy nacizmu.
Technicky je kniha pomerne dobre zpracovana. Rozhodne je i ctiva (rozmyslel jsem na zaklade komentaru nize jestli se do ni pustit). Obcasne opakovani deje mi trochu vadilo a rekl bych, ze v urcite casti pan Lustig ujel od deje a jako by chtel naposledy rict svetu, co si mysli o te dobe...
K samotnemu pripadu M. N.nevim, co bych rekl. Mel jsem z toho pocit beznadeje. Na jedne strane je muz, ktery chce zlikvidovat Cechy, na druhe strane zena, ktera poskytne prvni pomoc nepriteli. Jeden jedna nelidsky a jedna jedna lidsky... A nelidsky je za to "odmenena".
Gabcik a Kubis jsou opravdovy hrdinove. Nas narod v moderni historii ma bohuzel malo vzoru vzdoru. I pres vsechny ty nasledky, kdyby bylo vice muzu cinu, nemuselo by se stat tolik spatnych veci.
Autor si vybral vděčný námět :
Atentát na nejvyššího pohlavára Protektorátu. Ten je těžce zraněn, šofér SS pronásleduje neúspěšného střelce ze samopalu.
Nenáviděný nabob a okolo něj plno čumilů. Marie Navarová, jediná z davu a nešťastnou náhodou v centru děje. Zřejmě od malička vychovávána k poskytnutí pomoci postiženému, tak bezprostředně učiní.
Samozřejmě si v dané chvíli neuvědomí možné následky.
V prvé řadě ji velice rychle objeví Gestapo. S velkou slávou jí udělají reklamu a hodlají předat na tehdejší dobu vysokou peněžní odměnu. Žena odmítá a žádá o poukázání peněz na charitu.
Přitom množství podivných existencí ze celkem NIC, odcházejí z Pečkárny s penězi za malichernosti od "Jidášů".
Po osvobození je u soudů jako doma-obviněna z kolaborace. Plno konfidentů změní "kabát" a začínají politickou kariéru, zejména v KSČ.
Žena pozná i vězení, po propuštění hledá zaměstnání, kvůli přibližujícímu se důchodu. Končí v n.p. Zelenina na Benešovsku. Umírá nešťastná s vědomím, že si prožila zpackaný život.
Arnošt Lustig si vybral vděčný námět.
Co je vůbec svědomí ?
Byl to jiný Lustig, než jsem zvyklá. Kniha je plná úvah, myšlenek, děje je malinko. Mnohé myšlenky se opakují. Jsem však ráda, že se mi dostala do rukou, její čtení nutí člověka přemýšlet. O tom, co bylo. O tom, jak lidé/soudy/mocní mohou být zlí. O tom, jak je někdy těžké být i nadále člověkem, který se na sebe může ráno podívat do zrcadla
Zatím mám přečtenou asi třetinu. Je fakt, že od p. Lustiga jsem nic jiného nečetl, takže nemůžu srovnávat, ale občas je ten tok myšlenek zamotaný, přeskakující a občas člověk neví, kdo co říká. Ale to může být styl psaní autora, takže to rozhodně neberu za chybu nebo výtku. Co mě ale dost zarazilo je skutečnost, že se má jednat o literaturu faktu (s přihlédnutím k autorovým popisům pocitů jednotlivých aktérů), a přitom nesedí věk, resp. datum narození pí. Navarové. Pokud se narodila 6.6.1908 jak je napsáno na začátku knihy, tak stěží v roce 1942 měla 44 let, jak je psáno a několik stránek dále.. taky mě zarazil fakt, že se v roce 1920 měla poprvé provdat (ve 12ti letech!?). Jestli dobře počítám, tak by rok jejího narození měl být 1898, aby to sedělo. Zajímavé, že to nikdo nerozporoval, matematika je asi těžká disciplína při čtení literatury:o)
Nečetlo se mi to dobře. Jednotlivé myšlenky, ale i celé pasáže, jsou omílány pořád dokola a dokola. Prostě mě to moc nebavilo a dalo mi dost práce to celé dočíst...
Vynikající kniha vynikajícího autora (bohužel poslední). Věčné téma nespravedlnosti, morálky, pomsty, historických okamžiků. Jde z toho mráz po zádech, hlavně pro tu pravdivost - tak to prostě v životě chodí. Vinu a nevinu posuzují zase pouze lidé se všemi svými chybami. V kontextu s válečnými a poválečnými událostmi jde opravdu o život.
Knihu velmi doporučuji - člověk si uvědomí hodnoty života a to, že dnes řešíme především hlouposti.
Příběh ženy, která byla v nevhodnou dobu na špatném místě, nejlépe asi vystihuje rčení - Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán. Jak nesnadné je zachovat si čest a lidskost v soukolí zrůdné tyranie (tyranií). Výborně zachycená hlavně doba okupace, ta všudypřítomná tíseň. Otázky viny a neviny posuzované nejen přes paragrafy (leckdy zločinné), ale z pohledu morálky a spravedlnosti. Velmi deprimující byla část vyprávěná z pohledu Heydricha. "Válka je jako žena. Nepředvídatelná. Má rysy, které překvapí. Svět bez žen by byl nemožný."
Z množství zajímavých myšlenek aspoň jednu: "Svoboda a důstojnost a cit pro spravedlnost, nutkání chovat se a žít správně, člověka povyšuje mezi šlechtice existence."
Zajímavá a poutavá kniha o ženě, které osud připravil nejednu životní zkoušku. O tom, že nic v životě není černé nebo bílé, a o tom, jak těžké je pomáhat v dobách zlých a ještě horších. Jsem ráda, že jsem si právě tuto knihu mohla přečíst. Všechny postavy v ní jsou barvitě vylíčené na pozadí skutečných událostí. Povedené dílko. Jen advokát na mě působil až moc idilicky, až svatě, tak snad to nebylo jen tím, že vznik knihy podpořila nejedna advokátní kancelář:-) Ztráta jedné hvězdičky za často opakující se pasáže.
Bohužel se mi kniha nepodařila přes velké úsilí dočíst. Neustálé omílání stejných myšlenek, které jsou jen zabaleny do jiného hávu slov. Paní Navarová se sama sebe ptá, jak hrát na obě strany a přitom nebýt děvka, její manžel, jestli je mu nevěrná, právník, zda ho nepověsí za zápěstí v průvanu. Chápu, že to je opravdu složitá situace a tím i dobrý námět na knihu, aneb jak se první pomocí dostanete do maléru, ale zpracováním mi to přijde jako podprůměrná telenovela typu Ulice.
Zajímavý příběh práva, respektive bezpráví za nacismu a posléze komunismu, jasný důkaz toho, že ani jeden z těchto režimů neměl mít v našem světě místo.
Tato kniha mi dala vše, co od knih Pana Lustiga vždy očekávám. Velmi pěkná kniha, která je popisem nejen hlavní hrdinky a jejich nejbližších, ale i popisem doby, kterou si musel český národ projít. Jediná osobní výtka je ke skutečnosti, že popis poúnorových událostí je zde velmi krátký,chtěla bych se dozvědět trošku více z osudu této ženy v tomto období.
Případ Marie Navarové líčí příběh jedné ženy, ale odvíjí se zde příběh celého národa. Dne 27.května 1942 je spáchán atentát na říšského zastupujícího protektora Reinharda Heydricha, v tomto osudném okamžiku je na místě i Marie Navarová, která poskytne Heydrichovi první pomoc. Tato událost předurčí její další osud. Od odměny, kterou dostane za pomoc, přes vyšetřování, když nechce poskytnout popis atentátníků, až po uvěznění v Malé pevnosti v Terezíně. Šťastný konec života byl této ženě odepřen i přes to, že se společně s manželem dočká konce války. V nových poměrech je souzena za kolaboraci.
Vedle hlavní postavy Marie Navarové a jejího manžela, je důležitou figurou právník Jan Novák, který se případu ujme i v nesvobodných podmínkách, jakými protektorát a republika po Únoru 48 byly.
Kniha je psaná velice čtivě, není zde příliš dialogů, čtenář je mnohými úvahami vybídnut k přemýšlení nad tím, kdo je hrdina a kdo je zrádce a kam patří ta početná skupina lidí, kteří, aby přežili ve všech dobách, raději mlčí. Nad skutečným příběhem se tak představuje neradostný osud našeho národa. Vedle toho se ukazuje, že i v těch nejhorších režimech si člověk může zachovat morální čistotu, což byl případ jak Marie Navarové, tak jejího právníka Jana Nováka. Kniha zcela určitě stojí za přečtení.
Štítky knihy
politická perzekuce atentát na Heydricha oběti komunismu poslední kniha autora oběti nacismu morální hodnotyAutorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
Ke knize jsem se dostala přes nedávno čtené Sny a sekyry Jiřího Padevěta, jedna z minipovídek mě tak zaujala, že jsem vyhledala další literaturu.
Nečekejte literaturu faktu; na tragickém, a kdyby to nebylo tak smutné, řekla bych tragikomickém osudu Marie Navarové vystavěl Arnošt Lustig úvahy o lidském dobru, zlu, svědomí, o vlastenectví, o lidské krutosti i pomáhání. I o tom, že mezi dobrými a zlými skutky může být někdy tenká hranice.
Hrůzy Protektorátu a nacismu, pak poválečný hon na kolaboranty skutečné i domnělé, a nakonec další hrůzy poúnorového režimu se trojnásobně podepsaly na ženě, která měla nejen tu smůlu, že pomohla po atentátu zraněnému Heydrichovi, ale i aktivně pomáhala jako manželka vězeňského lékaře na Pankráci vězňům. A současně se stýkala s Němci. A třikrát za to byla stíhána, pokaždé však byly její činy posouzeny jinak...
V nějaké recenzi jsem četla, že v této knize opustil autor téma holocaustu, není to tak úplně pravda, a ani si to u tohoto autora nedovedu představit. Popis pronásledování a vyvražďování Židů prostupuje celou knihou, scény mučení v Malé pevnosti a koncentračních táborech jsou drásající a úvahy o utrpení, hrdinství a nenávisti až patetické, ale Arnoštu Lustigovi to samozřejmě odpouštím, on se svým osudem nemohl psát jinak...
*
„Němečtí nacisté proměnili Čechy ve vlastence. Ten nejinteligentnější z nich, Reinhard Heydrich, to nevěděl, ale tušil. Měl pravdu. Jedinou pravdu své existence smrtihlava.“