Případ Marie Navarové přehled
Arnošt Lustig
Tři režimy, příběh jedné ženy, případ jednoho advokáta. Jen výjimečná zběsilost dějinných zvratů 20. století byla způsobilá nastolit v průběhu jediného desetiletí takové podmínky, že jedna a tatáž causa byla posuzována a souzena v rámci tří funkčně diametrálně odlišných a ideologicky jinak zaměřených právních systémů. A jen výjimečný spisovatel, kterým Arnošt Lustig bezesporu je, byl schopen skutečný příběh Marie Navarové literárně převyprávět tak, aby otisk těchto zvratů v osudech lidí zůstal zachován. Přitom průvodní poznatek, že žádná změna režimu nevede ke změně etiky výkonu obhájce, která byla, je a bude pro všechny vždy jen jedna, dává na chvíli zapomenout na názor, že advokáti musí být jen samí padouši, jak se nám mnozí snaží dnes a denně namluvit.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Případ Marie Navarové. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (19)
Díky knize pana Lustiga, který se nejen krásně čte, ale i poslouchá, jsem se dočetla o ženě, ošetřovatelce Marii Navarové. V knize jsou nejen historické události, ale hrají v ní velkou roli jednotlivé postavy , jež jsou zasaženy motivy osudu - osudové drama, spravedlnosti, která se mění dle politického režimu. V pozadí nezůstává ani problematika kolaborace, mravnost, charakter člověka, svědomí. Dalo by se shrnout, že pan Lustig se v knize zaměřuje hlavně na psychologickou kresbu postav, věnuje se vnitřnímu prožívání jednotlivých hrdinů. Kniha určitě stojí za přečtení .
Kniha je čtivá i nečtivá. Samotný příběh Marie Navarové je pozoruhodný, smutný, beznadějný, urážející... Málokdo ví, co je to za historickou postavu, takže jsem ráda, že touto knihou nebude snad její příběh zapomenut. Žena na nesprávném místě v nesprávnou dobu v osudem v zádech... Kniha samotná je napsána velmi zvláštně, převládají dojmy, pocity, myšlenky, opakuje se děj, asi by se dala smrsknout na polovinu a byla by zajímavější. Komu nevadí trochu těžší čtení, určitě doporučuji, už jen kvůli tomu smutnému příběhu... Uff, taky potřebuji nějakou oddechovku s happy endem, to by se člověk zbláznil...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Případ Marie Navarové v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 59x |
ve Čtenářské výzvě | 21x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 49x |
v Chystám se číst | 48x |
v Chci si koupit | 12x |
Štítky knihy
politická perzekuce atentát na Heydricha oběti komunismu poslední kniha autora oběti nacismu morální hodnotyAutorovy další knížky
2002 | Démanty noci |
2001 | Colette z Antverp |
2007 | Dita Saxová |
1968 | Hořká vůně mandlí |
2003 | Krásné zelené oči |
Ke knize jsem se dostala přes nedávno čtené Sny a sekyry Jiřího Padevěta, jedna z minipovídek mě tak zaujala, že jsem vyhledala další literaturu.
Nečekejte literaturu faktu; na tragickém, a kdyby to nebylo tak smutné, řekla bych tragikomickém osudu Marie Navarové vystavěl Arnošt Lustig úvahy o lidském dobru, zlu, svědomí, o vlastenectví, o lidské krutosti i pomáhání. I o tom, že mezi dobrými a zlými skutky může být někdy tenká hranice.
Hrůzy Protektorátu a nacismu, pak poválečný hon na kolaboranty skutečné i domnělé, a nakonec další hrůzy poúnorového režimu se trojnásobně podepsaly na ženě, která měla nejen tu smůlu, že pomohla po atentátu zraněnému Heydrichovi, ale i aktivně pomáhala jako manželka vězeňského lékaře na Pankráci vězňům. A současně se stýkala s Němci. A třikrát za to byla stíhána, pokaždé však byly její činy posouzeny jinak...
V nějaké recenzi jsem četla, že v této knize opustil autor téma holocaustu, není to tak úplně pravda, a ani si to u tohoto autora nedovedu představit. Popis pronásledování a vyvražďování Židů prostupuje celou knihou, scény mučení v Malé pevnosti a koncentračních táborech jsou drásající a úvahy o utrpení, hrdinství a nenávisti až patetické, ale Arnoštu Lustigovi to samozřejmě odpouštím, on se svým osudem nemohl psát jinak...
*
„Němečtí nacisté proměnili Čechy ve vlastence. Ten nejinteligentnější z nich, Reinhard Heydrich, to nevěděl, ale tušil. Měl pravdu. Jedinou pravdu své existence smrtihlava.“