Případ naruby
Raymond Chandler
https://www.databazeknih.cz/img/books/85_/85489/bmid_pripad-naruby-Wif-85489.png
4
173
173
Phil Marlowe série
< 7. díl >
Marlowa tentokrát najal vlivný právník a zadal mu zdánlivě tuctový úkol – pověsit se na paty přitažlivé rudovlásce, která hledá úkryt v Kalifornii, a podávat hlášení o jejím pohybu. Nebyl by to ale Marlowe, aby se spokojil s jednoduchou zápletkou, navíc když se kolem motá podezřele mnoho advokátů, policistů i vyděračů. Marlowe začíná pátrat na vlastní pěst, jaké tajemství se za krásnou tváří mladé ženy skrývá.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1999 , RiopressOriginální název:
Playback, 1958
více info...
Přidat komentář
Marlowe celou knihu valil charitu. Peníze nebral, rozdával cigára a léky na sucho. Nejvíc potěšil Henry Clarendon IV. Jak člověk stárne, ubývá radostí. A tenhle kulich to zvládal úplně božsky. Dobrá oddychovka.
Poslouchal jsem jako audioknihu, bohužel načtenou strojovkou, ale i tak to za to stálo. Marlowe zestárl, ale pořád je ranař, který pro suchý vtip nejde daleko a nad ránou heverem dlouho nepřemýšlí. Ale nějak mi přijde, že už mu ta jeho osamělost nepřipadá tak fajn jako zamlada. Pro ženské dělá větší kraviny něž kdy dřív, ale je pro ně pořád stejně neodolatelný - škoda jen, že jenom pro ty vyšinutý.
Bohudíky zmizela ta šablonovitost z předchozích dílů a příběh byl poměrně nepředvídatelný.
Závěr mi přišel trochu odbytý a tak jako by mu něco chybělo, o to víc mně potěšil závěrečný hovor z Paříže.
Možná někdy v budoucnu zkusím něco od Parkera, ale touto knihou moje putování Philem Marlowem prozatím končí. Děkuji pane Chandlere.
Užívám si Chandlera znovu po mnoha letech, ovšem ze začátku jsem se trochu bál. Zbytečně. I tenhle Marlowův případ, který prý nepatří mezi autorovy nej, byl pro mě úspěšným návratem do jedinečného světa západního pobřeží poloviny dvacátého století a do nezávislého, nekompromisního a nepodplatitelného charakteru hlavního hrdiny.
Z druhé police vlevo nahoře na mě už dlouho shlíží kompletní sbírka Chandlerových románů plus biografie, konečně jsem ten starý papír provětral.
95 % (aktuálně 142 hodnocení, 79 %).
Poslední román Raymonda Chandlera přivádí soukromého detektiva Phila Marlowa do letoviska Esmeralda, aby odhalil, co skrývá a před čím utíká mladá žena Betty Mayfieldová. Marlowův drsný, cynický humor, který přesně zapadá do prostředí, v němž se detektiv pohybuje, je jednoznačným rozpoznávacím znamením, vydělujícím Chandlera z plejády ostatních spisovatelů detektivních románů. Charakteristické je také to, že vlastní zločin autora zase až tolik nezajímá a stojí tak trochu kdesi na okraji všeho dění, jehož se účastní, řídí ho a ovlivňují jednotliví účinkující. I jim je věnována náležitá pozornost, především jejich vzájemným interakcím, vedoucím ke konfrontaci a katarzi. Sympatické je, že Phil Marlowe zestárl společně se svým autorem. V Playbacku není ranařem, sršícím mladickou energií, ale unaveným, frustrovaným detektivem, který však přesto neslevil nic ze svých zásad a svého přesvědčení. Je to osobitě napsaná detektivka, která ani po letech neztrácí na čtenářské přitažlivosti.
Kniha Playback je mým prvním knižním setkáním s páně Chandlerem. Po spíše "vlídných" britských detektivkách mne táto překvapila téměř permanentně nevlídným až tvrdým prostředím. Každopádně se kniha četla docela dobře a vzhledem k tomu, že jsem si ji vypůjčil v nádražní knihobudce (svojí rozečtenou jsem si zapomněl vzít) na cestu, hlásím spokojenost...:-)
Chtěla jsem ohodnotit pouze dvěma hvězdičkami, ale díky celkem zdařilému konci dávám nakonec tři.
Pocity z knihy, rozpačité. Sáhla jsem po ní z prostého důvodu odpočinout si na chvilku od četby knih, které se týkají silných témat a velmi mě zasáhly. V tomto případě není nic jednoduššího, než vzít do ruky útlou detektivku. A jak říká můj tatínek, Chandler je jistota.
Děj se neskutečně táhnul, vlastně se stále skoro nic nedělo, žádné velké napětí. Rozhodně se mi nestalo, jak to u detektivek bývá, že bych se dostala do stavu, kdy si stále musím říkat: “už přečtu jenom jednu kapitolu a knihu odložím”... naopak, musela jsem se donutit, abych knihu dočetla.
Co musím ocenit, bylo velmi barvité líčení a popis vlastně všeho. Místy jsem měla pocit, že jsem se ocitla ve filmu, před očima jsem měla jasný obraz prostředí, ve kterém se děj odvíjel, postav i jejich přesných dialogů. Dovedu si představit, že by byl celý příběh zfilmován ve stylu amerických filmů ze 60. let. Scénárista by s textem asi neměl moc práce, tu již odvedl pan Chandler, a film by mě asi i bavil. Příjemné zpestření a oddych od všudypřítomné severské krimi. A stejně jako Kmotr99 mám pocit, ze by se celý film odehrával převážně v noci.
Nejsem zklamaná, ale asi si na chvilku dám od pana Chandlera pauzu.
Najímám si Chandlera, abych se:
- nachechtal hned v první větě, to jiný nesvede;
- dočkal, jak Marlowe zase dostane přes makovici, to se mu stává;
- překvapil, že si párkrát, tj. 2x vrzne, asi na rozloučenou (v posledním románu);
- nudil tím, co jiný detektivkář jako zbytečné vynechá, zato Chandler popíše, aby nahnal stránky a vyznělo to ještě zbytečněji;
- dohadoval, čím tato těžkopádná historka dokazuje ono autorovo proklamované mistrovství? 15/19
Můj druhý Chandler - a Marlowa začínám mít v oblibě. Sám sebe trefně charakterizoval v rozhovoru s hotelovým detektivem na konci knihy:
"Snažím se chránit pověst hotelu. Koho se snažíte chránit vy?"
- "To nikdy nevím. A když to mnohdy vím, nevím, jak to provést. Dělám jen neohrabaně to i ono, a jdu lidem na nervy. Mnohdy to všechno pěkně zvorám."
Často jsem se přistihoval, že ačkoliv k tomu Chandler nedával žádná vodítka (a občas vše nasvědčovalo spíš o opaku), většinu scén jsem si představoval v noci. Jak z obrazu Edwarda Hoppera Noční ptáci. Prostě ta "stará dobrá Amerika", se všemi jejími problémy a paradoxy.
Z úcty k Chandlerovi se to dá překousnout...ale na tři nej - romány z knihy Třikrát Phil Marlowe už to bohužel nemá...
Na knihu jsem se poměrně těšila, bohužel pro mne se jednalo o roztahaný, nezáživný a ve finále jednoduchý příběh o 170 stránkách. Pořád jsem čekala na nějaký zlom, kdy děj nabere na otáčkách a budu hltat každou další stránku. Bohužel se tak nestalo. Za mne hodnotit jinak nemohu, než jednou hvězdičkou.
Není to úplně špatné, jen takové utahané. Sociální kritiky je zde poněkud více než v jiných knihách, některé úvahy jsou vynikající (třeba stařík z hotelu přemítající nad tím, že Bůh si občas vybere špatný den), ale samotný případ se tak nějak vleče, jezdí se sem a tam, a nakonec to skončí neskončí, asi jako v královně Koloběžce. Úrovně předchozích dvou knih to nedosahuje.
Takovou blbost už jsem dlouho nečetl (a doufám, že už ani nebudu)! Přitom si matně vzpomínám, že kdysi jsem četl pár Chandlerových knih s Marlowem a ty se mi líbily - tak nevím? Zde se ale (slovy Woody Allena) jedná "sbírku oslovských klišé", která ze všeho nejvíc připomíná pokleslou fantasy (jen se teda odehrává v reálném světě). Horší už je asi jen červená knihovna..
Zase jeden Šerlok, co má svou práci rád. A možná i něco. Něco, který si každý musí najít sám.
Skvělá detektivka a první kniha kterou jsem od Chandlera četla a myslím, že je moc povedená.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Hluboký spánek |
| 1967 |  3x Phil Marlowe |
| 1965 | Dáma v jezeře |
| 1976 | Poslední útočiště |
| 2011 | Sbohem buď, lásko má |
áno, oddychovka. a Phil Marlowe ako čistý ľudomil, to sa podarilo. v každom prípade lepšie ako celá krimi produkcia našich telekanálov, hoci v tom strašnom zošitovom vydaní z roku 1973, ktoré tu ani nie je zaznamenané, je to prudko odpudzujúce balenie.