Případ Neruda
Roberto Ampuero
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/191815/bmid_pripad-neruda-Z35-191815.jpg
4
37
37
Romány Roberta Ampuera, v hlavní roli se soukromým detektivem Cayetanem Brulém, se staly světovou senzací. Starý a nemocný Pablo Neruda se právě vrátil do Chile, poté co opustil svůj post chilského velvyslance v Paříži. Jeho život byl plný úspěchů, ale přesto — zbývá mu rozřešit jednu věc. Nejistota ho trýzní tím více, čím silněji cítí blížící se konec. V zimě roku 1973 pozná Kubánce jménem Cayetano Brulé a přesvědčí ho, aby se ujal pátrání, které už navždy změní Cayetanův život. Na Nerudův popud podnikne Cayetano malou cestu kolem světa, v honbě za pravdou navštíví Mexiko, Castrovu Kubu, Kolumbii i nebezpečný, za Zdí skrytý východní Berlín. Zatímco se potýká s nástrahami svého nového povolání soukromého detektiva, nemocný básník netrpělivě čeká na výsledek pátrání… a nad Chile se stahují mračna vojenského převratu. Toto dobrodružství obsáhne řadu zemí, kultur a politických idejí. Ampuerův román je nejen romantický, barvitý příběh s akční zápletkou, ale i neotřelý vhled do života velikána světové literatury — Pabla Nerudy — a politický thriller, odehrávající se během bouřlivého konce jedné éry.... celý text
Přidat komentář
Román Případ Neruda od chilského spisovatele, publicisty a univerzitního profesora
Roberta Ampuera je zajímavý a čtivý pohled do soukromí básníka, který si našel svůj pseudonym, když byl okouzlen španělským překladem našich Malostranských povídek.
Kniha hledá a citlivě odhaluje to, co mělo být navždy utajeno. Najdeme zde mnoho úvah
o smyslu života a mezilidských vztazích. Kniha: Prosím o odpuštění všechny oběti mého štěstí…Já nemohu být otcem nikoho jiného, než svých básní…Poutavým příběhem nahlédneme i do chilské reality v kritické době let 1970-1974 a zjistíme, že žádná z variant nebyla ideální, jak komunisté Gotwaldovského typu, nebo krutá Pinochetová junta. Doporučuji tuto knihu o básníkovi, který napsal také Sto sonetů o lásce..Miluji kousek země, kterou jsi pro mne ty, protože ve vesmírných paloucích nebe neznám už jinou hvězdu..
Nevím, jak moc bych si knížku užil, kdybych neznal reálie a místa, kde se děj odehrává, ale tím, že je Valparaiso v Chile moje oblíbený město, kam se rok co rok dostanu za prací, četlo se mi to samo a k tomu všemu mě to moc bavilo. Fikce jako noha, ale postavená na krásných reáliích a znalosti politický situace všech socialistických a socialistům fandících zemí. Neruda je tu vylíčený přesně tak, jak si ho za léta, co se s ním postupně seznamuju, představuju. Bavilo. Moc.
PS: Pokud se v Chile omylem, nebo z nějakého důvodu zastavíte, udělejte si na Valpo čas! Fakt to za to stojí a budou se vám potom číst líp i knížky Isabel Allende a dalších chilských spisovatelů!
Skutečně podivuhodná detektivka s civilním detektivem - amatérem a jeho poněkud rozháraným klientem - celebritou dob socialismu. Pokud tyto doby osobně nepamatujete, asi se vám bude kniha líbit o dost míň než mně. :) Autorovi vytknu jedinou věc, a tou je zmizení vedlejších postav; i když už do děje nezasahovaly, ráda bych věděla, jak dopadly Marie Antonieta s postiženou Malvou Marinou, ač asi tuším... Nepatřím k obdivovatelům Pabla Nerudy, ale zakládá-li se román na pravdě a skutečně byl takový profesionální útěkář od zodpovědnosti, je mi silně nesympatický, Zato mírně naivní detektiv Cayetano právě naopak.
Vlastně nevím, proč je kniha označena jako detektivka. S detektivkou ji pojí jen postava amatérského soukromého detektiva, jinak nic. A je to dobře, protože detektivky nečtu.
Skvěle napsané, takže i výborně přeložené.
Příběh kvapí kupředu v rytmu tanga a přitom nejde jen o příběh, text má vícero rovin, tak jak to mám rád, a skrývá v sobě mnoho myšlenek. Síla Ampuerova stylu je i ve schopnosti vykreslit místa, kam děj přivádí hlavního hrdinu a tak při četbě cítíte horko mexické metropole, závan oceánu ve Valparaísu, stejně jako chlad z propršeného východního Berlína 70. let. Čtenář se toho hodně dozví o převratných událostech v Chile 70. let i o samotném básníkovi - nositeli Nobelovy ceny za literaturu, který nosí jméno po Janu Nerudovi.
Jéh, tenhle román je na tom asi jako moje epický páteční večery. Hodně se na ně těším, pravidelně se připravuju na něco velkýho a ono je pak vyvrcholením dát si popůlnoční burger. Prostě neproměněnej potenciál. Člověk by řek, že když má něco v názvu slovo PŘÍPAD, tak se hned v první kapitole alespoň ze slušnosti skácí někdo k zemi, ale tady né, tady přichází (obrazně) první mrtvola až někdy ke konci a to, prosím pěkně, ještě dotyčný zemře vlastně na stáří. Fůů, takže si to shrneme, k dispozici máme nemocného básníka, poměrně nezajímavýho detektiva a žádnou!!! mrtvolu. O Pablovi Nerudovi jsem toho vlastně doteď moc nevěděla a nyní, díky této knize, si mohu do svého čtenářského deníčku zapsat, že byl dost na ženský, jako fakt hodně, třeba víc než Mesarošová na postarší milionáře a obvykle je opouštěl v těch nejméně vhodných situacích. Jako životní zkušenost nic moc, ale dost dobře se o tom četlo a tyhle pasáže patřily k mým oblíbeným, stejně jako ty o chilském způsobu života a hlavně teda jídle.
Z Případu Neruda jsem cítila hodně podobnou atmosféru jako z těch mála ostatních latinskoamerických knih, které jsem četla. Kniha není ani tak o nějakém jasném příběhu či zápletce, ale spíš o atmosféře, pocitech, poetice, vášni. Vzhledem ke kombinaci celkem značeného rozsahu knihy a absenci dějové linky, jsem si tak její čtení bohužel příliš neužila.
Nechybí tomu atmosféra, ale nápad. Na začátku mě ovanul přímořský vzduch jako v Nádherných troskách, ten nicméně velmi rychle odvanul a zůstalo lehké nedýchatelno. Každopádně příjemný vhled do jiné kultury, ač ne příliš hluboký. Revoluce a politické situace již notoricky známé. Nedočetl jsem to. Stačilo by 150 stran.
Příběh je místy politický, ale i psychologický, historický a chvílemi dokonce sarkastický, což na první pohled do této knihy vůbec nikdo neřekne. Z toho vyplývá, že Případ Neruda i sám autor umějí překvapit. Ovšem titul je celkem obsáhlý a vinu za to nese především časté a detailní popisování celého okolí, které Cayeta obklopuje. Proto není pro každého a čtenář, který se rozhodne život o Cayetovi přečíst, by měl být připraven na dlouhé večery po jeho boku. A bohužel tím u mě velmi klesl, jelikož čtivost tomuto titulu chybí.
Pardon, přečíst nelze....! Alespoň pro mě znamenala zhruba 40.-45. strana maximum toho, co jsem ochotná přečíst a reálné zjištění, že tímhle tedy ztrácet čas nechci.
Překvapivě zajímavá kniha: čtivá, napínavá, psychologická, historická, politická i sarkastická. O Nerudovi jako básníkovi se nedovíme téměř nic (takže pořád nevím, proč si zvolil za pseudonym příjmení našeho barda), protože román pojednává o něm jako člověku, jeho postavení a působení ve světě, a hlavně o jeho vztahu k ženám. Ocenila jsem autorův nadhled nad latinoamerickou náturou a rozdíly i mezi jednotlivými národy a zeměmi (pěkně např. srovnal vnímání času: "Němci jsou přilepeni k hodinkám, Kubánci je nepotřebují a Chilané je sice nosí, ale nedůvěřují jim"...). Styl psaní je poněkud rozvláčný, ale úplně z něj proto čiší ta "latino" atmosféra. Nebýt neskonale alergická na pojmy (a jejich reálná použití) z dob komunismu (revolucionáři, ideologická indoktrinace, soudruzi), kterými se to v knize oprávněně (Chile v období před pádem Allenda - puč 11. září 1973, NDR, Castrova Kuba, připomínka Che Guevary apod.) jen hemží, hodnotila bych román asi úplně na 100%.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány básníci Chile chilská literatura historické romány hispanoamerická literatura diktatura
Případ Neruda
V předtuše, že tuhle knížku budu mít dočtenou hodně rychle, jsem začala jen tak lehce prolistovávat, a... předtucha se vyplnila. Rámcový obrázek jsem si stihla udělat během dvou a půl hodiny válení na sluníčku. Výsledný dojem: promarněná příležitost napsat čtivý a dramatický román, odehrávající se na pozadí krvavého vojenského převratu v Chile a osvětlující jednu z lidských stránek slavného básníka. No, nevyšlo to. Styl "lážo plážo latino" detektivce nebo thrilleru, nebo co měl autor vlastně v úmyslu stvořit, evidentně neprospívá, a postavy /na to, že většina z nich skutečně žila/ taky moc nedýchají životem. Nakonec jsem tu hromadu papíru dojela rychločtením a přitom si představovala, co by z takového materiálu vyrobil třeba Frederick Forsyth.