Případ pohřešovaného
Dror Mišani
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301882/mid_pripad-pohresovaneho-Sq8-301882.jpg
3
66
66
V izraelském Cholomu začíná policejní pátrání po ztraceném šestnáctiletém chlapci. Vyšetřování se protahuje a naráží na nečekané obtíže: výzvy k veřejnosti nepřinesou výsledky, vyšetřovatelům nepomůže ani anonymní telefonát, který policii informuje, kde najde chlapcovo mrtvé tělo. Zásadní zlom nastane zcela nečekaně: v kavárně na Masarykově náměstí v Tel Avivu usedá ke stolu středoškolský profesor Zeev Avni a pouští se do psaní prvního textu bezprostředně inspirovaného jedním textem Franze Kafky – prvního z řady fiktivních dopisů zaslaných rodině oběti, dopisů, které zcela neobvyklým způsobem ovlivní policejní vyšetřování. Kniha rázem upoutala pozornost čtenářů i literárních kritiků, získala řadu ocenění i dvě prestižní ceny v zahraničí. Dror Mišani se zabývá teorií detektivního románu a snad i to mu pomohlo vyvarovat se vžitých stereotypů a v podobě nečekaných zvratů čtenáři nachystat nejedno překvapení.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2016
,
Argo
Originální název:
Tik ne`edar, 2011
více info...
Přidat komentář
Anotacím sice moc nedůvěřuji, ale tahle byla úplně mimo mísu. Nerozumím tomu, za co dostala kniha ta ocenění - vyšetřovatel je rozháraný jak sousedova čuba a mimořádně nedovtipný, a nebo tu hraje roli Watsona. Jediný Sherlock by mohla být Marienka, ale ta se v ději nevyskytuje až do poloviny knihy, ne-li více. Co se stalo pohřešovanému mě napadlo ihned poté, co jeho rodina dostala tajemné dopisy a NIC se nestalo.
Říkala jsem si, že takové rozvleklosti by se snad už autor nemohl dopustit, aby opakoval celé dlouhé odstavce, které se odehrály na začátku knihy, ale ono jo. To asi bude to umělecké zpracování.
Poslouchala jsem jako audioknihu a šílené hudební předěly jen mé utrpení zvyšovaly. Chjo, ano, sice je většina detektivů v knihách nadpřirozeně chytrých, ale asi je to proto, aby se čtenář neunudil s smrti. Teď teda vím, co si Avi kupoval k večeři, co si myslel úplně kdekoli a jak dlouho u něj doma nebyla na návštěvě žena, ale vůbec mi ho to všechno nezlidštilo. Šel mi na nervy pořád stejně. A ten jalový závěr, kdy Avimu Marienka vyloží v patnácti větách, co si nejspíš musí myslet každý čtenář už od onoho "tajemného" odhalení! Jedině snad že by měl Avi pravdu a v Izraeli se nepsaly žádně zajímavé detektivky. Tomu ale tak docela nevěřím, romány a humor mají podle mě povedený.
Na to, jak je kniha v anotaci na přebalu vychvalována, se jedná o poměrně standardní záležitost. Navíc postrádající osobitý drajv, což je dané především tím, že detektiv Avraham Avraham vlastně nic vyšetřovat nechce, protože v Izraeli se přece nedějí zajímavé zločiny (a proto tam dle jeho slov nevznikají zajímavé detektivky). Sám pak případ pohřešovaného vlastně ani nerozřeší, veškerá finální odhalení mu musejí spadnout do klína, aby se děj vůbec někam pohnul. Zápletka tedy otravná - spousta zádumčivých dialogů nebo zbytečných odboček, ale kriminalistická práce žádná. Příběh tak leží na bedrech vedlejší figury, přičemž její jednání pro mě bylo stejně nepochopitelné, jako pro postavy románu. Nápad dobrý, ale pořád mi uniká smysluplná motivace. Když k tomu připočtu nevýraznost hlavního hrdiny a humpolácké žonglování se závěrečnou pointou, nějak se nedokážu odhodlat k lepšímu hodnocení. Zklamáním je i blízkovýchodní prostředí, které žádnou inovaci, kromě nudy, do vyprávění nepřineslo.
Poněkud netypická detektivka, ve které si hlavní vyšetřovatel není sám jist tím, co dělá a seká jednu chybu za druhou. Přehlcen detektivkami se supermazaným nebo geniálním detektivem a z druhé strany nekonečně chytrým a prohnaným zločincem, je Mišanovo dílko takový návrat k normálu, protože se domnívám, že zejména začátek každého případu je do určité tápání ve tmě. Mě to bavilo.
U této knihy jsem vydržel asi do strany 120 a pak jsem ji musel odložil. Nebavila mě a rozčiloval mě i styl psaní. Na příběhu není nic výjimečného, působí na mě spíš chaoticky, postavy nevyzní moc realisticky. Autorův styl psaní na mě působí jako ze slohové práce žáků základní školy, spoustu popisu, málo přímé řeči, dlouhé odstavce ve styl :"Pak šel tam a tam, potkal toho a toho. Zeptal se ho na to a to a on mu odpověděl, že to a to ..." Chybí tomu šťáva !!! Asi je to pro jiné čtenáře ...
Kniha, která vás občas štve, ale nutí vás k četbě, dokud nejste na konci. Je velmi dobře a čtivě napsaná. Co vás možná bude prudit, jsou postavy. Vyšetřovatel působí jako úplně neschopný, jeden ze svědků - učitel - jako úplný blázen... Celkově jde ale o moc zajímavou knihu, i když jako detektivka asi nesedne úplně každému čtenáři detektivek. 80%, 10.5.2018.
Velmi zajímavý případ detektivky, která se místy mění v psychologický thriller. U některých postav dlouho nechápete motivaci, a když ji pochopíte zjistíte, že jste se pletli. Vyšetřovatel Avraham Avraham dělá jednu chybu za druhou a vlastně se divím, že mu případ nesebrali. Neudrží návaly vzteku a chová se místy opravdu podivně.
Dror Mišani ale vytvořil příběh, který jsem celou dobu hltal značně nadšeně. Je to jeho literární debut, takže místy mohly některé věty odsýpat lépe, ale nic to nemění na tom, že kniha vás strhne svou strukturou. Případ totiž popisuje z dvou úhlů pohledu. To sice způsobí, že kniha rozhodně není strhující svým tempem, ale klidnější tok vyprávění je vyvážen doprovodným příběhem.
Co si pamatuji, byla to první izraelská detektivka, kterou jsem četl, a hned zásah na komoru. Doporučuji všem, kteří si chtějí rozšířit žánrový obzor.
Tak trochu jiná detektivka. Mám ráda příběhy tohoto typu. Nečekané rozuzlení. Doporučuji přečíst.
Trochu netradiční detektivka, která mě však velmi zaujala a udržela v napětí až do konce. Pokračování příště by mě docela zajímalo.
Detektivka s melancholickým vyšetřovatelem a stylem alá Avraham Jehošua a David Grosman. Snad trochu rozvláčnější a detailní drobnokresba situací a postav může tradičního detektivkáře nudit, ale mě to bavilo.
V hebrejštině se detektivky nepíší, protože v Izraeli se z hlediska zločinnosti neděje nic zajímavého. Dozvíme se to hned úvodem a netřeba se proto divit. Co rozhodně zajímavé je, je prostředí a reálie a opravdu povedená postava středoškolského učitele, jehož žena je buď světice, zoufalá matka, anebo úplně pitomá, že ho něčím nepraštila hned, jak se seznámili. On detektiv taky nic moc, jakož i všichni ostatní domácí. Hosty zastupuje policistka z Bruselu, která je tam jen na chvíli a ještě nestačila zpitomět. Slyšela jsem jako audioknihu, která je výborně načtená, má spád a potřebnou dynamiku a skvělou hudbu, která připomíná bondovky. Přijde-li "pokračování příště", mě by teda zajímalo.
Práce autora, coby literárního kritika a vědce, silně ovlivnila celý příběh. Spíše než hlavnímu tématu se někdy věnuje oktajovému dění.
Případ pohřešovaného
Tentokrát se mi kniha nelíbila, do čtení jsem se musela nutit. Připadala mi strašně zdlouhavá, i když počet stránek tomu neodpovídal. Prostě další knihu si určitě v dohledné budoucnosti nepřečtu.