Populární knihy
Nové komentáře u knih Dror Mišani
Případ pohřešovaného
„Tentokrát se mi kniha nelíbila, do čtení jsem se musela nutit. Připadala mi strašně zdlouhavá, i když počet stránek tomu neodpovídal. Prostě další knihu si určitě v dohledné budoucnosti nepřečtu.“... celý text
— smardice
Případ pohřešovaného
„Anotacím sice moc nedůvěřuji, ale tahle byla úplně mimo mísu. Nerozumím tomu, za co dostala kniha ta ocenění - vyšetřovatel je rozháraný jak sousedova čuba a mimořádně nedovtipný, a nebo tu hraje roli Watsona. Jediný Sherlock by mohla být Marienka, ale ta se v ději nevyskytuje až do poloviny knihy, ne-li více. Co se stalo pohřešovanému mě napadlo ihned poté, co jeho rodina dostala tajemné dopisy a NIC se nestalo.
Říkala jsem si, že takové rozvleklosti by se snad už autor nemohl dopustit, aby opakoval celé dlouhé odstavce, které se odehrály na začátku knihy, ale ono jo. To asi bude to umělecké zpracování.
Poslouchala jsem jako audioknihu a šílené hudební předěly jen mé utrpení zvyšovaly. Chjo, ano, sice je většina detektivů v knihách nadpřirozeně chytrých, ale asi je to proto, aby se čtenář neunudil s smrti. Teď teda vím, co si Avi kupoval k večeři, co si myslel úplně kdekoli a jak dlouho u něj doma nebyla na návštěvě žena, ale vůbec mi ho to všechno nezlidštilo. Šel mi na nervy pořád stejně. A ten jalový závěr, kdy Avimu Marienka vyloží v patnácti větách, co si nejspíš musí myslet každý čtenář už od onoho "tajemného" odhalení! Jedině snad že by měl Avi pravdu a v Izraeli se nepsaly žádně zajímavé detektivky. Tomu ale tak docela nevěřím, romány a humor mají podle mě povedený.“... celý text
— Alma-Nacida
Možné násilí
„!Může obsahovat spoilery!
Je to slušný jako první díl. Jen ten úplný závěr je takový divný a skoro jsem se musel pousmát té ironii Avrahamovy věty: "Chápeš, že ho to dítě možná zachránilo?" No nevím, možná před provazem na doživotí...
Literárně to na mě působí víc jako společenský román, kde je detektivní linie vlastně jen taková stafáž pro vztahy Avrahama k jeho okolí. Chyběl mi tam větší ponor do psychiky Chajima Sary. Nějak moc se to odbylo. Na to jak pečlivě Avraham vážil každý detail, tak nějak moc rychle smetl ze stolu hodně podivné (takřka sociálně patologické) Sarovo chování. No a ta věta, kterou cituji výše, ta jako by tomu jinak výbornému románu dávala takový až nechtěně vtipný podtext, který ale vychází z té podle mě nedotažené linie Sarova případu. Ale jinak spokojenost. Líbí se mi právě to, že to podle mě vlastně není klasická detektivka, ale mnohem víc román (v klasickém pojetí) s detektivní zápletkou.
Ty odkazy na první díl byly podle mě výborně zakomponované do celku románu a skvěle vystihovaly tu rozpačitou náladu a rozpoložení, ve kterém se policejní oddělení a především tedy Avraham a Ilana nacházely před novým případem. Doporučuji především zájemcům o kvalitní román z prostředí současného Izraele, ne už tolik náruživým čtenářům detektivek - ti tu asi nic moc nového nenajdou.“... celý text
— puml
Možné násilí
„Na základě komentářů tady jsem měl větší očekávání. První díl jsem nečetl (a popravdě, už asi ani nebudu) a tak mne nejvíce zaujal úplně odlišný styl nebo systém práce vyšetřovatelé v Izraeli. Je to úplně něco jiného, než jsem četl doposud nebo jak to funguje u nás ;-) Četlo se mi to celkem lehce, ale jednotlivé postavy byly na můj vkus vykresleny dost málo a hlavně příběh se mi jevil nesouvisle, někdy až chaoticky či nelogicky nebo jako když v něm části chybí. Původně jsem ani žádný komentář psát nechtěl, ale vzhledem k tomu, že do teď jsou tu v podstatě jen samé pozitivní, tak jsem musel, aby tu také zazněl názor z druhé strany :-)“... celý text
— PanKrbec
Případ pohřešovaného
„Na to, jak je kniha v anotaci na přebalu vychvalována, se jedná o poměrně standardní záležitost. Navíc postrádající osobitý drajv, což je dané především tím, že detektiv Avraham Avraham vlastně nic vyšetřovat nechce, protože v Izraeli se přece nedějí zajímavé zločiny (a proto tam dle jeho slov nevznikají zajímavé detektivky). Sám pak případ pohřešovaného vlastně ani nerozřeší, veškerá finální odhalení mu musejí spadnout do klína, aby se děj vůbec někam pohnul. Zápletka tedy otravná - spousta zádumčivých dialogů nebo zbytečných odboček, ale kriminalistická práce žádná. Příběh tak leží na bedrech vedlejší figury, přičemž její jednání pro mě bylo stejně nepochopitelné, jako pro postavy románu. Nápad dobrý, ale pořád mi uniká smysluplná motivace. Když k tomu připočtu nevýraznost hlavního hrdiny a humpolácké žonglování se závěrečnou pointou, nějak se nedokážu odhodlat k lepšímu hodnocení. Zklamáním je i blízkovýchodní prostředí, které žádnou inovaci, kromě nudy, do vyprávění nepřineslo.“... celý text
— trudoš
