Síla přírody
Jane Harper
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398774/bmid_sila-prirody-kAw-398774.jpg
4
265
265
Případy agenta Aarona Falka série
< 2. díl >
Pět žen neochotně popadne krosny a vyrazí po rozbahněné cestě vpřed. Vrátí se však jen čtyři. Pro kolegyně z kanceláře to měl být výlet, který je vymaní z klimatizované komfortní zóny a povzbudí v nich houževnatost a týmového ducha. Jedna z nich se ale z pochodu australskou buší nevrátí a každá ze zbylých žen popisuje proběhlé události trochu jinak. Agent federální policie Aaron Falk se snaží zjistit, co se s Alicí Russellovou stalo. Pohřešovaná totiž o svém zaměstnavateli i spolupracovnících ví mnohé. Její kolegyně Falkovi vyprávějí o dnech prožitých na cestě — o strachu, násilí a ztracené důvěře. Vyšetřování zavede agenta hluboko do odlehlého lesa. V horách na něj čeká odhalení tajemství, spletitá síť osobních i pracovních vztahů a také zrada. Došlo však k vraždě? Jak dobře vlastně známe lidi, se kterými trávíme v práci tolik času?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Dobrodružné
Vydáno: 2019 , HostOriginální název:
Force of Nature, 2017
více info...
Přidat komentář
Střídají se dvě časové linie, to mě baví. Linka z minulosti před několika dny sleduje skupinku žen ztracených v lese. Druhá linka je pak vyšetřování zmizení jedné z nich. Ze začátku to bylo napínavé, střídání dějů bylo v zajímavých okamžicích, takže kniha nutí číst dál. Bohužel je ale děj rozvleklý. Linka v minulosti popisuje pořád dokola šly - zastavily se - pohádaly se. Linka v přítomnosti není o vyšetřování, je to spíš čekání na to, až druhá linka vše vysvětlí.
šíleně ukecaná nuda. A navíc příšerně dlouhá. Sucho bylo perfektní a parádně pracovalo se dvěma časovým rovinami, které se točily kolem hlavního hrdiny. Tady autorka zkusila podobný trik, jen druhá linka časově stará několik málo dnů je prostě nudná. Popisuje den po dni výšlap party na team buildingu, co se tam dělo a jak se to všechno podělalo. Je fajn vidět provedení zločinu a následující odkrytí toho všeho... ale cesta k tomu všemu je dlouhá, trnitá a nudná. A hlavně tím zabijí jakýkoliv pátrání. Takže hrdina akorát chodí od účastnice k účastnici a vykecává se. Být to o půlku dlouhý, bylo by to skvělý. Takhle jsem se do žádný knížky nemusel už hodně dlouho nutit. Sílu přírody jsem si po Suchu chtěl přečíst. Teď mě tohle přání docela mrzí...
Tento díl série bohužel nedosahuje kvalit toho prvního. Prostředí i zápletka jsou lákavé, ale děj je jednoduchý a méně poutavý.
Střídají se dvě časové roviny - současnost, kde probíhá vyšetřování a minulost, kde sledujeme účastnice teambuildingu jak putují buší a jak se vztahy mezi nimi postupně vyhrocují. Jejich boj s divokou přírodou v australské buši mě sice bavil, ale místy to bylo zdlouhavé, obzvlášť ty jejich hádky.
Dobře napsaný byl závěr a kladem bylo i rozuzlení. Hodnocení za mě 70 %.
Sucho mě bavilo moc, přidala jsem si Jane Harper do oblíbených a těšila se na další knížku.
Nemůžu říct, že by byla vyloženě zklamání, ale ani mě nenadchla. Podle mého názoru autorka dostatečně nevyužila potenciál tématu. Navíc mi přišlo, že se v knize řeší a proplétá zbytečně moc rovin, takž chvílemi jsem si nebyla jistá, co se má vlastně všechno vyřešit. Neupírám čtivost, ale čím dál, tím se příběh nějak rozplýval do nudnosti a bylo dost náročné ho dočíst. A klidně bych nepotřebovala vědět, jak to nakonec dopadne.
Bacha na to, knížka má tendenci vás odradit mimořádně, ale mimořádně, blbým začátkem. Řeknu vám proč. (komentář obsahuje mírné spoilery!)
1)Autorka během pár prvních stránek míchá přítomnost s minulostí. Je to takový oblíbený trend současnosti, ovšem musí se s ním umět pracovat. Což v úvodu téhle knížky neplatí. Musela jsem jí číst třikrát, abych se dobrala k výsledku, který den, že je čtvrtý, který, označený číslicí 1, proč hlavní vyšetřovatelka tvrdí, že jedna z postav je nezvěstná od minulého večera, když o pár odstavců předtím se píše, že pátrání se rozběhlo před pár hodinami. Je to zmatené a hloupé. Navážno jsem uvažovla, že na takový guláš nemám po večerech náladu a s knížkou končím.
2) Jména hlavních postav začínají na stejné písmeno abecedy. Nechápu. Autor má na výběr z víc než třiceti dalších možností, ale pojmenuje dvě z pěti žen na B (Bree a Beth-noaco, že jsou to dvojčata, bože!) a další postavy na A (Aaron a Alice). Fakt bych ocenila, kdyby se každý jmenoval jinak!
3)kniha je navazující sérií na přechozí díl. Nesnáším to! Vážně to nesnáším! Proč autorka odkazuje na něco, co se stalo v jiné knížce, když děj je úplně o něčem jiném? Navíc se jako čtenář bojím, že s autorka neudrží a plácne něco podstatného, co mi úplně zkazí dojem z té předchozí knížky, kdybych se jí rozhodla číst. Uvažovala jsem proto, že Sílu přírody odložím a půjdu první na Sucho, ale mrzelo mě, že už mám jednu knížku rozečtenou. Na autorku jsem díky tomu měla vážně vztek.
4)docela slibný, zcela obyčejný a přitom mrazivý příběh se autorka snaží okořenit sériovým vrahem. Proč? Bože, proč? Proč ta laciná cukrátka? Ten příběh se úplně obešel bez nějakého Martina Kovace, bez jeho syna vycucaného z prstu, bez přiblblých hrobů u chaty. Místo pocitu děsu jsem jen protáčela oči znechucením. Proč? Vždyt stačila ta beznaděj, že jsou ztracené uprostřed lesa. S nějakýma pochybnýma vrahounama ať se jdou autoři už konečně vycpat!
Ale to by ke kritice stačilo. Po tady tom všem se děj najednou rozjel, střídání minulosti s přítomností se začlo vážně dařit. Konec trochu překombinovaný, ale budiž. Ve výsledku slušné tři hvězdy.
Začátek byl velmi nezáživný, od poloviny knihy se mi četlo už svižně a konec jsem trochu očekávala díky narážkám na zadní straně knihy.
Zaujal mě námět knihy a dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Nikdo není bez poskvrnky a nikdo nejspíš nevíme, jak se v náročné situaci, kdy máme obrovský strach a jsme již několik dní beznadějně ztracení v divočině, zachováme. Autorka neobhajuje činy postav, pouze je pomalu poodhaluje a ukazuje, co se za nimi může skrývat. A motiv? Někdy něco, co nám bylo až doposud skryto.
Kniha mě velmi bavila od začátku do konce. Nečekejte zde krvák, ale psycho jízdu v krásné přírodě. Musím říct, že jedna z mála knih, kdy jsem se brzdila, abych ji brzy nedočetla. Snad má autorka něco dalšího v záloze!
Druhá knížka od autorky a ode mě opět pochvala. Harperová opravdu umí! Nejen příběhově, na což většina knížek spoléhá, ale i formálně. Děj je přiměřeně dávkovaný, prolínání minulosti s přítomností v tomto žánru asi klasika, čím déle však člověk čte, tím začíná příběh nabírat na tempu – kapitoly se zkracují, pro navození napětí končí přesně na těch správných místech, dobrá je i psychologie jednotlivých postav. V textu je skutečně cítit dynamika a pohyb, žádné statické popisy a nudné promluvy, což oceňuji.
Australská divočina opět v trochu jiném, ale stejně nebezpečném a vražedném podání. Pointa v předchozím Suchu byla možná o trošičku výraznější, nicméně já jsem spokojená a určitě doporučuji.
Ano. Lehké pohodové čtení. Ač se na to nezaměřuji, v poslední době se v knihách i detektivních seriálech setkávám s teambuildingem nějak častěji a docházím k názoru, že je to vážně "riskantní" záležitost.
Kniha se mi docela líbila, taková letní oddechovka. Normálně moc nemusím střídání dvou dějových linií, ale tady mi to zase tolik nevadilo.. Člověk od začátku tuší, že to nebude úplně tak, jak se na první pohled zdá a to tajemno mám ráda.. :-) nebyla moc akční, hezky se četla a rychle utekla :-)
Konecne jsem plne pochopila pojem ,,oddychova kniha”... protoze se mi opravdu libila a skutecne jsem si u ni odpocinula - zajimave prostredi, nekomplikovane postavy, prijemne plynouci dej a napeti tak akorat, abych mela neustale chut se s knihou rochnit v odpocinku :) vrele doporucuji, vubec to nebylo spatne... :)
Firemní teambuilding, 5 žen a jejich napjaté vztahy, k tomu těžký terén, nepříznivé počasí a to je asi tak všechno. Bylo to pomalé, nezáživné, bez emocí, jediný polibek to nezachránil.
Zajímavá detektivka s pomalejším rozjezdem, vyšetřování není příliš záživné, ale konec všechno nahradí...
Že by se teambuilding, který má tmelit kolektiv, takhle mohl vymknout kontrole, by mě ve snu nenapadlo. Navíc překvapení, že v Australii mají i zimu.
Ale jo, příjemné počteníčko tak na jedno odpoledne. Žádná divočina, nenáročný, zhruba v polovině začnete tušit, jak to asi mohlo být, ale stejně se zájmem čtete dál.
S potěšením jsem přečetl další knihu Jane Harperové odehrávající se ve vzdálené Austrálii. Docela mě překvapila popisovaná zimní deštivá příroda, majestátní a nelítostná. Jako člověk zhýčkaný nedostižným značením Klubu českých turistů a s představou buše z filmů o Krokodýlu Dundeem jsem byl hodně překvapen zcela jinými kulisami příběhu. Aaron Falk opět pokročil na dlouhé cestě duševního vyrovnání se se svojí minulostí a konec je otevřený pro další pokračování jeho příběhu. Knížka se mi docela líbila, dávám 3,5, takže zaokrouhluji na 4 hvězdy.
Zajimava kniha, zajimavy pribeh o zenach z jedne firmy. Tema prirody se mi libi, proto jsem si knihu koupila. Na detektivky moc nejsem, ale precetla jsem jednim dechem.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Sucho |
| 2019 |  Síla přírody |
| 2022 | Ztracený v pustině |
| 2023 | Přeživší |
| 2024 | Vyhnanci |
Jo, tohle bylo dobrý :-) Trochu jsem se obávala do knížky pustit po přečtení těch komentářů níže - ale mně to nepřišlo ani rozvleklý, ani zamotaný, naopak, bylo zajímavý postupně odhalovat charaktery, příběhy a životní traumata jednotlivých hrdinek. Nechtěla bych být v kůži ani jedný z nich. Knížku jsem přečetla na dva zátahy - nemohla jsem se odtrhnout, bylo to napínavý :-)