Vyhnanci
Jane Harper
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531089/bmid_vyhnanci-65b91cb3ef2dc.jpg
4
49
49
Případy agenta Aarona Falka série
< 3. díl
Třetí a poslední případ agenta Aarona Falka. Za teplé jarní noci během rušné vinařské slavnosti zůstalo v kočárku ležet osamělé dítě, zatímco jeho matka zmizela v davu a víckrát ji nikdo neviděl. Ani o rok později ke zmizelé Kim Gillespieové nevedou žádné stopy, které by napovídaly, co se tenkrát stalo. Případ je odložen, a jak čas plyne, vytrácí se naděje na jeho vyřešení. Rodina a přátelé Kim Gillespieové se rok po tragédii sejdou hluboko v srdci jihoaustralské vinařské oblasti, aby přivítali nový přírůstek do rodiny. K oslavě se připojí i federální vyšetřovatel Aaron Falk. Zatímco se nechává okouzlovat přírodou a ochutnává místní lahodné víno, začíná tušit, že tato pevně semknutá komunita je možná roztříštěnější, než se zvenčí zdá. Mezi Falkovým nejbližším přítelem a pohřešovanou Kim vyjdou najevo jisté spojitosti a navíc na povrch vyplouvají dávné skutečnosti.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2024 , HostOriginální název:
Exiles, 2022
více info...
Přidat komentář
Autorka si me ziskala prvnim dilem serie. Jeji popisy australske prirody to bylo to, co me okouzlilo.
Vyhnanci byly trochu jini, ale porad fajn cteni.
Přes Sucho, Sílu přírody jsem se s agentem Falkem, dostala až za Vyhnanci... A musím uznat, že i tentokrát to bylo dost dobré, místy napínavé.
Autorka má neuvěřitelný smysl pro detail - popis místa, děje... A ač to může být pro někoho únavné, zdlouhavé, nudné..., já jí to nemám rozhodně za zlé. Díky tomu vše získává na větší autentičnosti..., má představivost se víc a víc rozpíná, jako sluncem vyprahlá pustina... ; )
Takže ani tentokrát autorka mou zvědavost při čtení nezklamala..., svůj styl psaní udržela... A třebas do budoucna, s další - možnou knihou..., navnadila. ; )
No nic, no. Na straně 78 definitivně s knihou končím. Velké zklamání. Zejména začátek knihy, kdy se tak nešikovně prolínají dvě časové roviny vyprávění, že je to jeden "velký hokej". A všechno podstatné už řekla čtenářka "soukromá". A má recht.
Na DK aktuálně 77% od 41 hodnotících.
Některé autorčiny knížky se mi sice líbily víc a u Vyhnanců byla místa, kde se děj trošku táhnul, i tak to ale pro mě bylo příjemné čtení. Styl, jakým píše Jane Harper mám moc ráda a mrzí mě, že to byla zatím poslední z dosud vydaných knížek.
Velmi nelíbilo: každá novější kniha od autorky je podle mne horší a horší. Sucho bylo skvělé, Ztracený v pustině rovněž, Síla přírody byla už tuctová, ale Přeživší naprosto ve stejném duchu (formě, šabloně, hromadě lidí na malém místě, místní a náplavy, rodiny, staré a nové hříchy a potenciálně zločiny) jako Vyhnanci strašní.
Autorka zaostřuje na jedinou rok starou zápletku (zmizení Kim), která se kombinuje se starou nejasností, a té se dokáže držet na více než 400 stranách. Nevyšetřuje se při tom nic, jen o tom samém dokola všichni diskutují, aniž by cokoli relevantního věděli či se dopídili ověřených faktů. A už o ničem jiném. Neumím si představit, že by se takto někdo v reálu choval - přítomnost má navrch, odehrává se tam festival a křtiny, přitom všichni jen omílají rok starou záhadu. Ty nekonečné, dokola se motající plky, mi tak lezly na nervy, že jsem už rychle prolétla k závěru, jak že se z toho autorka vymotá, když to vůbec nikam nevedlo. No, deus ex machina, přečteme si pasáž ztracené Kim a jejího manžela, a tam to v krátkosti všechno je - a nemá to pražádnou souvislost s předchozími 400 stranami, nic nevedlo k tomuto závěru a nikdo na nic z toho nepřišel. Totální zbytečnost.
A reálie? Austrálie z toho vlastně nekouká, naopak mi autorka stále více podkopává moji víru (a jistou zkušenost) s naprostou pohodovostí milých Aussies. Místopis taky nic. Věřila jsem v potenciál místních vinic, ale ne, autorka je zmínila jen na pozadí asi v celkem pěti větách, ale vůbec jsme se na ně nepodívali, natož na vinařství jako zajímavou oblast, přímo se nabízející (nevím, co autorka nastudovala a proč - podle jejího vlastního doslovu, když se z toho do knihy nedostalo zhola nic. Ani to výborné víno nezpropagovala...
Podobně jako v Přeživších ani tady se navíc autorce nepodařilo kloudně popsat klíčové místo děje - útes, nádrž, buš, mýtinu a nejbližší okolí. Stejně tak málo uvěřitelný byl v malém městečku celý festivalový uzavřený areál se stánky, pouťovými atrakcemi a ruským kolem, se vstupy turnikety (co se tam odehrávalo po většinu roku mimo opulentního festivalu, zůstalo záhadou).
Naprostá ztráta času a příště, pokud nějaké bude, už budu hodně váhat, zda znovu pokoušet další autorčinu knihu.
Suma sumarum: autorka zaostřila na pár lidí (příliv jmen a vazeb, v nichž se čtenář chtě nechtě ztrácel), použila ovšem zcela nevhodnou rozlišovací schopnost (ne lupu, ale elektronový mikroskop), která vůbec nesvědčila celému ději. Divné záhady a zločiny, zcela neuspokojivě vysvětlené a zcela bez vazby na celý dialogový děj. Sluníčkový umělý konec.
Ztráta času. 50%
A proč vlastně "vyhnanci", tato záhada pro mne zůstává.
Na této knížce mě snad víc než celá zápletka a její rozuzlení bavila ta úžasná atmosféra, kterou Jane Harperová vykreslila skutečně dokonale.
Za mě super, já mám autorku ráda, i její styl. Nejsou to klasické detektivní příběhy, ale pořádná rodinná dramata s přesahem.
Nemůžu říct, že by mě to vyloženě vtáhlo do děje. Téma sice bylo zajímavé, ale napsáno to bylo takovým poměrně pomalým tempem a ne s příliš osobním přístupem. Největší problém mi však dělaly vstupy z předchozího roku. Raději bych to měla formou nové samostatné kapitoly (což bylo jen párkrát), než jako zmínky během řeči v rámci současnosti. Byla jsem z toho totiž dost zmatená, než jsem si pokaždé dala do souvislosti časové linie.
Trvalo desítky stránek než jsem se sžila se stylem, jakým je to psáno. Nicméně ještě za polovinou jsem se stále nedozvěděla nic nového. Žádné pořádné vyšetřování. Spíš neustálé opakování již známých faktů, tisíckrát omílaných dokola. Takže jsem začala i tak nějak ztrácet trpělivost se čtením. Na konci jsem zjistila, že tam vlastně ani moc stop k objevování nebylo. Nic s čím by mohl čtenář sám pracovat. Na nějaká vodítka padla zmínka, vypadaly důležitě, ale chyběla spojitost, aby jim mohl být dán větší důraz. Naopak to, co nakonec bylo rozhodující, bylo zmíněno na okraj a jen stěží to někomu mohlo připadat dost podstatné k zapamatování. Což mě dost mrzí.
Všechny ty stránky před závěrem, který to konečně odhalil, byly o rodině a přátelích, o vztazích a minulosti a přestože to zabíralo většinu knihy, tak to v mých očích nebylo v dostatečně zajímavé a poutavé formě. Samozřejmě rozuzlení bylo výborné, pravda vyšla najevo, ale to bylo na knize asi to nejlepší. Padesát stránek z více jak čtyř stovek.
Tak jak jsem byla nadšená z první knihy Sucho, tak z posledních dvou autorčiných děl jsem poměrně zklamaná. Její vyprávěcí styl mi nesedí, je nudný a pomalý, nic mě neudržovalo v napětí či ve zvědavosti, abych byla natěšená na čtení. Tohle pro mě uzavírá kapitolu a od této autorky už raději nic číst nebudu.
U detektivních příběhů Jane Harper nikdy nemáte důvod si stěžovat na přehnaný děj, nesmyslnou zápletku nebo nedostatečné vysvětlení rozuzlení. I v závěrečném díle série s Aaronem Falkem autorka výborně vykreslila atmosféru i postavy, rozuzlení je logické, tady není co vytknout. Čtenář se dozví i jakým směrem se bude ubírat hlavní postava, takže ani toto nezůstane otevřené. Jediným mínusem této knihy je lehce stagnující děj uprostřed příběhu, tam to trochu přešlapuje na místě.
Pokud hledáte uvěřitelné detektivní příběhy, napsané vyspělým literárním stylem, doporučuji knihy Jane Harper.
(SPOILER) Mě to moc neuchvátilo. Četlo se sice dobře, ale detektivní příběh nebyl nijak oslňující. Zdlouhavě líčené okolnosti děje nyní a tehdy byly navíc mnohdy chaotické, že člověk nevěděl, které části se zrovna autorka věnuje a čekala jsem tedy větší bombu, než co jsem v podobě rozuzlení dostala. Členové početné rodiny, u které hlavní hrdina byl, se chovali tak předpisově, že pro mě prostě šustili papírem a konečné řešení s nehodou a barvou bylo už tak přitažené za vlasy, že to na mě bylo moc. Soukromý život Aarona byl také ukončen po pohádkovsku, takže jestli neumřeli, žijí šťastně dodnes.... Jako u mnoha knih musím opět napsat, že na tolik stran bylo málo děje - kdyby se osekaly vycpávkové texty, mohla by z toho být svižná kniha v poloviční délce.
moje první seznámení s autorkou, ale určitě ne poslední. nádherná atmosféra, podmanivý styl vyprávění. tempo uspávací, ale tady to záhadně vůbec nevadilo. ruším Krušné Hory, na léto jedu do Austrálie...
Pátrat ve vzpomínkách jednotlivých aktérů, které po delší době již mohou být částečně zkreslené, může vyvolávat nejrůznější konspirační teorie a není jednoduché dobrat se pravdy. Opět tu je perfektně zobrazená atmosféra prostředí. A i když to není vinou autorky ani příběhu, ubírám hvězdičku za chyby, které mi při čtení prostě vadí (např. - s oběma kamarádi - či - že ses mohl přijet- )
Tak tohle bylo opět úžasné. Aji jsem uronila na konci slzu nechtělo se mi s Aaronem loučit. Konec byl perfektní, vše vysvětleno i Aaronův život krásně dopadl.
Autorka neumí psát špatně, takže každé hodnocení nižší, než 4 * by bylo neadekvátní, nicméně ve svém nejnovějším románu mě trošku zklamala neúměrná délka knihy, děj vyjma začátku a konce jen staticky přešlapoval na místě a pitvaly se vztahy a vzpomínky, které vyprávění nikam neposouvaly.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Sucho |
| 2019 |  Síla přírody |
| 2022 | Ztracený v pustině |
| 2023 | Přeživší |
| 2024 | Vyhnanci |
Mně se to líbilo. Propracované s překvapivým koncem.