Jarní mrtví
Mons Kallentoft
Případy inspektorky Malin Forsové série
< 4. díl >
Čtvrtý případ inspektorky Malin Forsové. Květnové slunečné ráno. Obyvatelé Linköpingu si vychutnávají první jarní paprsky na terasách restaurací. Vlaštovky krouží na obloze a barevné tulipány dokreslují poklidnou atmosféru. Matka s dvěma holčičkami jde k bankomatu. Vtom vše pohltí prázdnota, tlaková vlna smete idylu a nechá za sebou jen změť, křik a bolest. Bomba rozmetala nejen banku, ale všechny jistoty. Výsledkem jsou dvě mrtvé holčičky a těžce zraněná matka. Kdo je viník? Teroristé? Nebo jde o vyřizování účtů mezi gangy? Byla terčem rodina dívek? Jarní epizoda Kallentoftovy řady nás znovu svádí dohromady s inspektorkou Malin Forsovou, svobodnou matkou, která si zrovna nelibuje v krajkách a která má co dělat, aby se svou utajovanou intuicí a schopností slyšet mrtvé (tentokrát holčičky zabité při atentátu) obstála ve světě dedukce a hmatatelných důkazů. Pro Forsovou je případ osobnější než jindy. V době výbuchu stojí před rakví své matky v kapli Vzkříšení a snaží se něco cítit. Bojuje s tím, aby znovu nehledala útěchu v alkoholu. Její dcera chce odejít na elitní školu daleko od ní, a když se vrací z Tenerife Malinin otec, vyplouvá na povrch tajemství, které před ní rodiče dlouhá léta skrývali.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2013 , HostOriginální název:
Vårlik, 2010
více info...
Přidat komentář
Nadpřirozeno. Již v prvním díle jsem se s ním setkala, pak přeskočila pár dílů a vrhla se na tento a tady už mi forma hovorů z nadpřirozena moc nesedla. Ale jinak to bylo čtivé a ke konci napínavé. Za mě tak 70 procent.
I tady první kniha od nové autorky, napětí fajn, opět vyšetřovatelka trochu mimo, ale asi to k dnešní době patří. Stejně si musím přečíst něco podobného od českého autora, jestli i naši vyšetřovatelé jsou na tom psychicky tak špatně. Trochu mysteriózní, ale je dobré si přečíst něco v jiném stylu. Za mě dobrý!
Bohužel se mi knížka nelíbila. Nesedl mi styl psaní, postava věčně nadržené a zahořklé Malin mi byla velmi nesympatická, dvě třetiny děje se odehrávaly v Malininých snech a myšlenkách a v promluvách mrtvých dětí. Zdlouhavé, natahované, na samotné vyšetřování by bohatě stačila jedna třetina stránek.
S Malin Forsovou se dá velmi snadno ztotožnit. Je to žena z masa a kostí. Na nic si nehraje. Je tak trochu hysterická, trochu vyčerpaná z práce a sama ze sebe a taky trochu alkoholička, žádná vyumělkovaná bytost. Hodně mě zajímal její osud a to jak se s ním dokáže poprat a samozřejmě její práce policistky. Hodně mi přirostla k srdci. Mons Kallentoft měl moc dobrý nápad s využitím hlasů mrtvých. Svým způsobem to knihu hodně osvěžuje. To oceňuju. Pan spisovatel stvořil uvěřitelný svět a s uvěřitelnými lidmi v něm, který můžeme každý den vidět na ulici kolem sebe, pokud tedy opomenu bombový útok a vraždy. To samozřejmě vidět nemusím. Ale nebyl zrovna dobrý nápad začínat sérii nějakým čtvrtým dílem. Skočila jsem do neznámé vody po hlavě a to já obvykle nedělám.
Malin je zpět a snad opět v normálu. Stále slyší hlasy mrtvých, stále vnímá jejich přítomnost, stále jde za svým instinktem. Autor hlavní postavy dále rozvíjí, čtenáři odhaluje stále více z jejich soukromí. V tomto směru jde hodně do hloubky, čímž lépe chápeme pohnutky vedoucí k následným rozhodnutím. Jdu i do dalšího pokračování.
Po mírném zklamání v předchozím díle opět spokojenost-Malin se snaží být lepší matkou, odolává démonu alkoholu a nadto řeší poměrně komplikovaný případ smrti dvou děvčátek, to vše proloženo lyrickými pasážemi promluv mrtvých. Kallentoft je bezesporu zajímavý autor píšící netradiční krimi.
Oproti předchozím částem série, zde ubylo zmínek o obchodním řetězci Ikea. Bohužel se to nedá říci o stále trvajících, rušivých hlasech ze záhrobí, které se snaží navozovat rádoby mystickou atmosféru. Jinak příjemná oddychovka.
50%
Pokud jste členy nějakého teraristického kroužku, vaše srdce zaplesá. Háďata vystřídali varani. Promluvy obětí směrem k Malin mě v knihách MK dlouhodobě ruší, zejména po jazykové stránce - patos, nesourodost, fňukavý tón, neustálé omílání téhož. A navíc čtenáři poví i to, co Malin neslyší nebo si to nespojí. Vzniká pak taková plytká odpolední detektivka, kde se čtenář moc nevynervuje, může si v klidu dopít lattíčko a ještě u toho stihne zkouknout pár dílů nejnovější řady Ordinace. Kalentoft se přitom snaží, aby zabral ožehavá témata. Jenže jeho záběr je příliš široký, nesoustředěný, roztěkaný a pojmenovávání problémů černobílé a moralizující. Malin je navíc čím dál víc na zabití - sice už se snaží nepít, ale všechno je jí na obtíž. Pozitivní věci vyžadují otevření se, každá maličkost je pak na překážku a dovádí hrdinku až před práh hospody. Jako odpočinkovka ok, jinak slabota.
Malin je tentokrát pro mě více než přijatelná, protože je střízlivá. Autor posílil její instinkt a celou iracionální složku příběhu; Malin má sny napovídající, kudy se při vyšetřování vydat, a mrtvé - anděle - vidí i ona, nejen oni ji.
Sama nazvala tento případ dětskou skládačkou - a děti jsou ústředním tématem knihy. Malé děti - oběti zločinců, dospělé děti - oběti svých rodičů. Netýká se to jen podezřelých, ale i vyšetřovatelů, Malin obzvlášť. Vztahy rodiče - děti tvoří těžiště knihy, zápletka je opravdu poněkud v pozadí, ale její vyřešení je na těchto vztazích postaveno.
Celkově vzato vidím tento díl jako lepší než předchozí.
Zatím asi nejslabší díl, ale i tak jsem si čtení užila. Na autorův styl psaní jsem si zvykla a mám ho ráda. A to samé platí i o vyšetřovatelce Malin a dalších hlavních postav.
Konečně se přestalo řešit počasí ,ale zato se vyřádil v rodinných vztazích.
Bez té všechny omáčky by vyšetřováni vyšlo, tak na přilohu nedělního blesku.
Pro mě zatím nejslabší díl .
Tak já nevím, třetinu knihy Malin řeší sebe a svůj chlast, druhou sebe, dceru a rodiče a ve zbytku se tak nějak věnuje vyšetřování. Do poloviny na nic nenarazí, a pak najednou do sebe začne vše zapadat. Kniha zbytečně dlouhá, natahována, monology jednotlivých postav až nereálné. Trochu si zaspoileruju, tak kdo nečetl, dál nečtěte. Je nutný, aby ty dvě mrtvý 6letý holčičky (když už musí do všeho kecat) mluvily tak, jako kdyby vystudovaly každý dvě vysoký školy? Je nutný nám ústy sociální pracovnice sdělit příběh rodiny, a pak pro jistotu, kdyby někdo nepochopil ještě jednou ústy jednoho z bratrů? WTF? Dva vyšetřovatele se spolu opijou a my tam čteme věty typu: "Jeho dech voněl whisky" Zbytečný natahování děje, aby kniha měla víc stránek.
moja prva kniha od tohto autora...a musim povedat, ze som celkom spokojna, kniha je ukazkou typickej poctivej vysetrovatelskej prace, ked sa sleduju viacere stopy a teorie , koniec je trochu akcnejsi....co mi vadilo a vidim , ze nie som jedina, boli " hovory zo zahrobia " - myslim, ze kniha by sa bez nich obisla . Autor ma typicky poeticky jazyk, nezvykly pre detektivny zaner, na ktory som si musela zvyknut- ako priklad uvadzam zvrat " cítí vůni rozespalého chlorofylu " ...
Malin ako hlavna postava ma bohuzial nijak nezaujala ani mi nebola sympaticka....
První kniha od tohoto autora. Zanechala ve mně zvědavost ohledně Malin a jejího života. Dobře vykreslena postava vyšetřující policistky. V díle se navic prolíná nevyřešené otazka citového vztahu matka/dcera vs. hlavní dejová linka příběhu. Spíše negativně vnímám detektivní zápletku - velmi brzy lze tušit, kdo stojí za vraždou děvčátek. Nadto mi nesedly v knize jejich monology -nemůžu se zbavit pocitů,ze bez nich by bylo dílo na lepší úrovni a ztížilo by se i odhalení vrahů....Nicméně je to subjektivní hledisko, a pokud vám nevadí číst příběh,kde se ubližuje malým dětem a kde jsou v rodine vztahy převážně asociální az psychopaticke, bude se vám kniha líbit. Další knihu bych však ráda četla, abych se dozvěděla víc o Mali ....a třeba bude i hlavní děj mene morbidni a autor dá více prostoru ctenari jako detektivovi☺
Určitě jsem kdysi četla Zimní oběť a podle svých záznamů tady i jednu nebo dvě další knihy ze série, ale upřímně řečeno... splynuly mi s dalšími podobnými detektivkami. Je to takový dobrý průměr, určitě se to dá číst, ale za rok nebudete vědět, o čem to bylo. Trochu rozpačitá jsem byla z "duchařské" úrovně příběhu, přišlo i to jaksi patetické. Nicméně Malin je zajímavá postala, která si získá sympatie čtenáře.
Po knížce jsem sáhla kvůli čtenářské výzvě. Nemohla jsem se do ní začíst. Příběh zajímavý, napínavý,ale rušilo mě promlouvání mrtvých dětí. Někde v půlce mě to začalo bavit a zajímat a už jsem byla tak zvědavá na výsledek vyšetřování, že jsem to zhltala na počkání. Ačkoliv jsem asi čekala víc, tak hodnotím kladně.
Příběh tolik naplněný zlem, který dokáže vygradovat do naprosto vyrovnávajícího a smírného závěru, mne, musím říci, zaujal nejen jako detektivka - mělo to větší šíři a hloubku, než bych od tohoto typu knihy čekala. Nezklamalo mne to, a budu s respektem hledět na varany...
možná to bylo těmi dvojčátky, možná stylem jak to bylo psáno, každopádně ve mně kniha zanechala silný dojem
Autorovy další knížky
2011 | Zimní oběť |
2014 | Páté roční období |
2011 | Letní smrt |
2013 | Jarní mrtví |
2016 | Větrné duše |
Velké očekávání a žádný výsledek. Tento díl mě velmi zklamal, zatím nejhorší, co jsem četla. Bylo to nudné a zdlouhavé. Žádné napětí, žádná akce, nic.