Podzimní vražda
Mons Kallentoft
Případy inspektorky Malin Forsové série
< 3. díl >
Podzimní vražda je napínavý thriller, jehož autorem je Mons Kallentoft. Znovu se setkáme s Malin Forsovou, s kterou jsme se seznámili v předchozích detektivkách s názvy Zimní oběť a Letní smrt. Je podzim. Listí žloutne a padá, krajinu smáčejí proudy studeného deště. V příkopu u zámku Skogsa u Linköpingu leží mrtvé tělo. Když se přijde na to, že muž byl zavražděn a že se jedná o nového majitele zámku, přijíždí Malin Forsová celý případ vyšetřit. Jerry Petersson vlastnil zámek jen krátký čas a koupil ho od dlouholetých majitelů, kteří se ho vzdali jen velice neradi. Může snad averze aristokratů, jejichž předkům zámek i země kolem něj patřila po generace, mít souvislost s podzimní vraždou? Vyšetřování pomalu postupuje a na povrch se dotávají nečekané informace. Zdá se, že oběť vraždy nebyla tím, za koho se vydávala. Zdá se, že za jeho miliony, drahými obleky a luxusními vozy se skrývá něco mnohem temnějšího a nebezpečnějšího. Co je pravým důvodem tragických událostí?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2012 , HostOriginální název:
Höstoffer, 2009
více info...
Přidat komentář
Trvalo mi déle, než jsem se začetla, pak se děj trochu rozjel. Jak píší ostatní, také mi vadila opilá Malin. Nicméně za mě nic moc.
Na autorovo styl psaní si člověk musí zvyknout, ale psát umí. Ale uberu jednu * za ta stále se opakující "háďata". A hrozně mně vadí ta věčně namazaná Malín.
Za mě tentokrát o něco slabší než předchozí díly. Nějak mě kriminální zápletka nedokázala vtáhnout, snad kvůli tomu, jak byly oběti nesympatické. Už jsem si poměrně zvykla na monology poletujících duší, které mě v prvních dvou dílech irtitovaly opravdu hodně. Naopak oceňuju osobní linku Malin i ostatních, tam to je na 5*. Psychologická sonda do duše alkoholika je velmi realistická.
Začátek možná o malinko slabší než první dva díly, za mě ale stále skvělá detektivka.
Jsem moc ráda, že jsem sérii s Malin začala číst až teď, kdy už je u nás přeložených plno knih, takže nemusím čekat na vydání dalších dílů a můžu směle pokračovat v četbě :-).
Kniha se dala číst, akorát mi vadilo neustále omílání hrdinky Malin a jejího alkoholu.Samotny děj vy se dal napsat tak na 100 stránek,zbytek byla psychologická sonda do života alkoholika.Ale jinak doporučuji
Další případ Malin a jejích kolegů byl pro mne průměrný, minulé byly víc o případu. Zde šlo (alespoň jsem to tak viděla já) o závislost Malin k alkoholu a jak se "rozpadá" před očima kolegů a vzdaluje se dceři i bývalému manželovi.
Co se týče případu - tentokrát jsou náznaky k motivu vraha docela zřetelné, jedna umučená dětská duše, která se s traumatem vyrovnává ne zrovna šťastným způsobem. A to není jediný důvod k vraždám.
Také je tu vylíčen život zkrachovalé šlechty, která se stejně stále chová povýšeně a myslí si, že může vše.
Doufám, že další díl bude víc o případu než o alkoholu a Malin.
Jako detektivka by se to dalo napsat tak na 150 stránek. Ale tenhle díl už je spíš psychologická sonda. Sledujeme postupnou destrukci Malininy vůle, motivy vraha (i když jeho totožnost se "proflákne" až v úplném závěru), retrospektivní pohledy na životy obětí, které nelze úplně litovat, trable všedních dní příslušníků linköpingské "mordparty". Je tam toho prostě moc a nebýt trochu chaosu, který vzniká při retrospektivách různých osob, chybělo by jen málo k bezvadnému čtenářskému zážitku.
Malin, to je to co tyhle příběhy žene... pokud někdo dává špatné hodnocení kvůli její závislosti na alkoholu, tak je hodně zaostalý... ukazuje to jak dokáže být hranice slabá...
cvo se týče příběhu, tak to je to co si zaslouží snížit hodnocení... bylo to nějaké nezáživné a táhlo se to... motiv taky nic moc říkající... tenhle autor umí líp a to mi nikdo nevymluví
Tak jsem zkusil ještě jeden příběh z této série, ale jen jsem si potvrdil její klesající úroveň, takže další pokračování si už odpustím, nenašel jsem totiž vůbec nic, co by mě alespoň trochu nalákalo zkusit další díl. Nejsem asi pro tuto sérii ten správný čtenář.
Malin už je jako hrdinka otravná. Přijde mi, že každý detektiv ze severu musí chlastat. A zase to počasí, už se musím smát. Čekala jsem, že přijde s dalšími díly nějaké zlepšení, většina autorů to tak má. Tady se bojím, že když to nezůstane stejné, tak už to bude jen horší. A to jsem dostala darem celou sérii. Teď už vlastně ani nevím, zda to nebylo za trest.
Podzimní vražda mi naprosto sedla. Velmi mi vyhovuje autorův styl psaní. Takhle si představuji dokonalou detektivku.
Nevím, nevím, nevím...Když já se na tuhle knížku strašně těšila, a to se pak lehce dostaví zklamání.
Nesouhlasím s paní recenzentkou z přebalu knihy, že co je slabinou Malin, je silnou stránkou románu. Proč taky každý severský kriminalista musí chlastat? Odpouštím to jen Harrymu, ten byl aspoň první...
Těch rádoby moudrých duchovních popisů je tam moc, zkrátila bych to celé, ale závěr celkem strhující, to ano.
Nu což, dám ti na jaro zase šanci Monsi.
Malin mě pěkně sere. Její piti a vztah k dcerce a bývalému manželovi je katastrofa. Chová se jak malá holka.Jinak se kniha cetla pěkně.
Jak už tradičně jsem Podzimní vraždu přečetla na podzim. Od Malin jsem si na čas oddychla a udělala jsem dobře. Její problémy s alkoholem gradují, vztah s dcerou se láme. Moc se mi líbily její myšlenky, kde si nepřipouští problémy a pere se to v ní. Abych řekla pravdu, tato linka mě bavila daleko víc než vyšetřování vraždy. Oproti prvním dvěma dílům už tak nevnímám krátké věty, které mi původně docela vadily. V tomto díle najdeme myšlenky oběti i ostatních postav, trochu jim nahlédneme "do hlavy" a to mě bavilo. Tak zase na jaře.
více detektivky, méně Malin, prosím v dalším díle...dobré, ale konec, tedy konce bez překvapení...vnitřní hlasy dobré...alkohol na pracovišti v takovémto prostředí, no nevim nevim...tak uvidíme další díl
Štítky knihy
švédská literatura severská krimi podzim švédské detektivky
Autorovy další knížky
2011 | Zimní oběť |
2014 | Páté roční období |
2011 | Letní smrt |
2013 | Jarní mrtví |
2016 | Větrné duše |
K autorovi jsem se vrátila po delší době, předchozí dva díly se mi ale líbily. Je fakt, že na jeho styl psaní je třeba si zvyknout, ale jde to rychle. Píše v krátkých, jednoduchých větách, zpravidla tím vyjadřuje pocity a samomluvu jednotlivých postav. Proč ne. Každý z nás takto koneckonců vnitřně uvažuje. Postřehy z osobních životů hlavních postav a členů vyšetřovacího týmu nejsou na škodu, pozitivní je pro mě vždy i to, když jsou všichni sehraní a není mezi nimi žádný intrikán.
Samotný děj Podzimní vraždy je rozhodně zajímavý, ostatně nikdo nevíme, co v nás dříme a jaká letitá příkoří v nás probudí temnou stránku, i když se nám to třeba takto při čtení zdá přehnané a šílené. Jak už někdo poznamenal, sympaťáky aby v tomto příběhu pohledal. A Malinino pití do knihy vlastně taky patří, není třeba předstírat, že se to ve světě kolem nás neděje.
Celkově hodnotím velmi kladně, poslední dobou jsem četla mnohem horší knížky.