Nejkrutější měsíc
Louise Penny
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397956/bmid_nejkrutejsi-mesic-YcG-397956.jpeg
4
499
499
Případy vrchního inspektora Gamache série
< 3. díl >
Vítejte ve Three Pines, zapomenuté, zapadlé vísce, kde nejkrutější měsíc právě dostál své hrozbě. Jaro je idylické období: na stromech raší pupeny, čerstvě rozmrazenou půdou se prodírají první květiny. Ne všechno se však probouzí k životu... Když se pár místních rozhodne uspořádat na Velikonoce seanci ve starém domě Hadleyových, aby z něj vypudili zlo, jeden z nich zemře. Hrůzou. A patrně mu na onen svět někdo pomohl. Brilantní a empatický Armand Gamache, vrchní inspektor quebecké Sureté, přijíždí vyšetřovat další případ – tentokrát bude muset čelit jak nebezpečným démonům tohoto na první pohled idylického městečka, tak i svým vlastním.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2015
,
Knižní klub
Originální název:
The Cruelest Month, 2007
více info...
Přidat komentář
Three Pines – kouzelná vesnička, jejíž kouzlo neustále čeří jeden prokletý dům. Další detektivka psaná v klidném duchu a kde pachatelé páchají zločiny pod vlivem těch nejobyčejnějších lidských vlastností. Už se moc těším, až tam pojedu na další návštěvu.
" Je statečný, nebo vidíme blízkého nepřítele?"
"Cože?"
"Blízký nepřítel je psychologický koncept. Dvě emoce, které jsou na první pohled stejné, ale ve skutečnosti jde o protiklady. Jedna se vydává za druhou, bývá za ni zaměňována, ale jedna je zdravá a druhá zvrácená, pokřivená. Lpění se maskuje jako láska, lítost jako soucit a netečnost jako vyrovnanost."
"Soucit zahrnuje empatii, lítost, nadřazenost vůči druhému. Vyrovnanost - harmonie, schopnost věci přijmou a posunout se dál. Netečnost - necítí bolest, nezáleží jim na ostatních, necítí jako my. Zahaleni do hávu člověčenství, ale pod tím nic není."
O co bylo vyšetřování čerstvé vraždy v Three Pines poklidné, o to divočejěí byly dozvuky starého, ale stále citlivého případu. Při popisu útoků v bulvárním tisku a televizním zpravodajství jsem si uvědomil, že takovým nařčením vlastně nejde účinně čelit. Nakydané bláto zůstane a případné dementi už veřejnost nevnímá a vlastně ani nezajímá. Dávám 4,5 hvězdy, tak to zaokrouhluji na pět celých.
Přečteno za 3 dny, opět čtivé, hezky napsané, člověk se hned v myšlenkách přenese do malebné vesničky Three Pines a stává se součástí vyšetřování čarodějnické zápletky. Doporučuji.
Ďalší prípad inšpektora Gamachea je za mnou. Tentoraz som páchateľa neodhalila skôr ako vyšetrovací tím. Stretnutie so starými známymi ale bolo opäť veľmi príjemné (konečne viem, ako Ruth prišla k svojmu vtáčiemu bábätku; ako začala Peterova žiarlivosť na Clarino dielo; ako je to s agentkou Nicholovou, s Lemieuxom atď.). Pribudli aj nejaké nové tváre (pochopiteľne - aby sa mohla rozvinúť detektívna zápletka). Bavila ma tiež linka so Sûreté a v tejto súvislosti krásne sa vyvíjajúci a opísaný vzťah Gamachea s Beauvoirom. Oceňujem tiež dvojitú gradáciu v závere - tú vyšetrovaciu a tú v rámci Sûreté. A v neposlednom rade postavu Armanda Gamachea - jeho charizmu, vnútornú silu, múdrosť, trpezlivosť, láskavosť a ďalšie cnosti, ktoré z neho robia nesmierne sympatickú literárnu postavu.
Někde se vloudila chybička - myslím do naší knihovny, protože jsme nákupy téhle detektivní řady začali zcela nepochopitelně 4. a 7.dílem. Ale my to časem určitě nějak srovnáme a doženeme . . .
Takže se mi stalo, že mě zvláštní, takový nedetektivní autorčin styl zprvu docela iritoval, navíc jsem se ztrácela v postavách: rozlišit od sebe Myrnu, Ruth, Claru a Hazel mi po několika úvodních kapitolách připadalo zhola nemožné. Nedokázala jsem se začíst a nic mě nepohánělo dopředu, takže jsem zažívala mírné zklamání. Ale vytrvala jsem, jednotlivé postavy (zvláště ženské, s pány jsem takový problém neřešila) se mi postupně vylouply a vyjasnily a nejpozději v jedné třetině knihy už jsem byla beznadějně zaháčkovaná.
I když jsem měla pochybnosti o českých předcích Yvette (jméno jejího otce mi znělo spíše bulharsky a já L.P. podezírám, že mezi těmito národy vůbec nevidí rozdíl - koneckonců u Kanaďanky je to pochopitelné), vůbec to nemám autorce za zlé, naopak. A odkazem na mé milované jinany si mě už úplně omotala kolem prstu, stejně jako "lesním mužem" Gillem Sandonem.
Tak jen doufám, že podobně na tom budou i čtenáři naší knihovny.
"Vytáhl z kapes všechny knihy, které posbíral. Připadal si jako mobilní knihovna. Zatímco ostatní vyšetřovatelé shromažďovali důkazy a otisky prstů, on shromažďoval knihy. Ne každý by souhlasil, že je to krok správným směrem."
Kniha mě příliš nenadchla. Jedná se o první knihu od této autorky, kterou jsem četla, možná je tedy nedostatek mého nadšení způsoben i tím, že nejsem na její styl zvyklá. Při četbě mi vadil způsob vyprávění, který bez sebemenšího předělu přeskakuje mezi různými časovými rovinami a mění bez varování "vyprávějící" postavu (POV), často i třeba jen na jednu dvě věty. Jednotlivé postavy v Three Pines mi připadaly velice ploché a nepříliš odlišné jedna od druhé. Co se týká samotné zápletky, často jsem se ztrácela v machinacích uvnitř policejního sboru a při odhalování vraha jsem se nemohla zbavit dojmu, že inspektor neuspěl díky pečlivé práci či geniálnímu mozku, ale spíš přišel k podezřelému i důkazům jako slepý k houslím (a věšteckým kartám). Do knihy se mi vůbec nedařilo začíst a vlastně jsem ji dočetla jen kvůli četným referencím k provincii Québec, kde jsem určitý čas pobývala.
... přemýšlel, že básník nenazval duben nejkrutějším měsícem proto, že decimuje květy a narašené stromy, ale protože to někdy neudělá. Jak těžké musí být pro ty, kdo nekvetou, vidět všude kolem sebe nový život a naději...
V pořadí již čtvrtá knížka, kterou jsem od L. Pennyové četla a pořád jsem nadšená. Nejde ani tak o detektivní zápletky, které mě samozřejmě taky hodně baví, jako spíš o styl psaní. Z každé knihy na mě dýchá pohoda, krása a klid. Je taková lidská. Zajímavé psychologické postřehy, které nutí k zamyšlení. A jako třešnička na dortu francouzská kuchyně...
Další brilantní dílo madam Pennyové. Jako vždy napínavé, nepředvídatelné a zajímavé dílo, s bezvadným nápadem. Velice u těchto knih oceňuji krásný popis, vždy se umím vžít do dané situace nebo na konkrétní místo, přesně, tak jak to umí tato dáma popsat. Velmi doporučuji. Chystám se přečíst všechna díla s Armandem.
Detektivku jsem si přečetla, ne kvůli tomu, že i my tady máme brzy duben, takže i Velikonoce... ; ) Ale proto, že si tuto autorku, díky jejímu stylu psaní, zamilovávám víc a víc. Ani tentokrát se nemusíte brodit potoky krve, přelézat hromady zavražděných a přesto má kniha grady a dost velké napětí. Dokonce si autorka v příběhu pohrála s motivem čarodějnictví...
Do malebné vesničky, se podívat rozhodně nepojedu! Autorka ji popsala tak krásně, že tam podle zdejších komentářů, chce jet téměř každý, kdo detektivku přečetl. ; ) Takže tam budou mít asi pěkně narváno. Ale divit se tomu vážně nedá... ; )
Knížku doporučuji.
Třetí pokračování Případů vrchního inspektora Gamache se sice opět odehrává v idylické vesničce Three Pines, celé se ale točí okolo strašidelného domu Hadleyových, démonů a je plné tajemství jednotlivých obyvatel i členů vyšetřovacího týmu.
Trošku déle mi trvalo se do knížky začíst, každopádně se opět jedná o příběh bez potoků krve s nečekaným odhalením ať už pachatele či situace v quebecké Sûreté.
Autorka mě baví čím dál víc. U první knihy Zátiší jsem byla mírně rozpačitá, ale druhá už mě chytla a třetí, tedy tato, je opravdu famózní. Obě linie příběhu jsou zajímavé, autorka mě stále držela v napětí a k tomu bonusem jsou skvělé myšlenky. Proto mívám u sebe mobil a zajímavé pasáže si fotím a poté zaznamenávám do zápisníku.
Už třetí díl a stále mě to baví. Baví mě i verše a citáty, které autorka do příběhů vkládá a také to, že se vždy ještě navíc dozvím něco nového. V tomto díle z oboru psychologie (blízký nepřítel).
Miluju Agathu Christie a styl Louisy Pennyové je podobný klidným přístupem a uvažováním hlavního hrdiny inspektora Gamache. V tomhle díle byla oproti předchozím hodně zajímavá spíš jeho ,,soukromá" linie, než samotný vyšetřovaný případ, ale i ten měl co do sebe.
První i druhý díl byly bezva, ale tenhle třetí mě naprosto dostal a očaroval. Pochopila jsem, že paní spisovatelka má takový humor a vhled do lidského srdce. Začtěte se a užijte si to.
Do knížky jsem se tentokrát vůbec nemohla začíst. Připadala mi zbytečně zdlouhavá a případ celkem nezajímavý. Nicméně do dalších dílů této série se rozhodně pustím.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány čarodějnice Velikonoce vesnice jaro vyvolávání duchů, seance zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2014 |  Zátiší |
| 2014 | Vražedný chlad |
| 2015 | Nejkrutější měsíc |
| 2017 | Hladový duch |
| 2017 | Pohřběte své mrtvé |
Poklidně plynoucí detektivka v úžasném prostředí. Je to velice slušně napsaný detektivní román, kde je vražda trochu v pozadí.