Přípravy na všechno
Elsa Aids
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460312/bmid_pripravy-na-vsechno-gDk-460312.jpg
4
91
91
Přípravy na všechno jsou milostný příběh z malé země, kde se život mění v nouzový stav, válečný deník z doby příměří, autoportrét zaostřený na nejbližší okolí. Klíčová slova: bulvár, děti, kolaps, láska, nuda, porno, samota, slevy, vzpomínky, zbytky.
Přidat komentář
pripravy ve mne vyvolaly podobne neprijemny pocit jako Houellebecq; svedectvi dnesni doby, marnost, sed a deprese. preppersky motiv vypraveni ozivil.
Vyprahlost dneška. Nevím, zda to bude někoho zajímat ještě za 20 let, ale jako vhled do duše některých současných cetiletých, bez řešení i odsudků, čiště jako podaná informace, kniha může dobře posloužit. Jazykově i stylově dobře odvedená práce.
Posloucháno na Čro.
Sexem to, milanku, nezachranis aneb kde nic neni, ani smrt nebere. Tak snad ses aspon vypsal ze spleenu.
Nedokázal jsem to dočíst. Vůbec netuším, proč bych měl číst nějaký takový příběh. Opravdu nepříjemná četba každým coulem. Marnost, porno, samota, sex a příležitostné krádeže v obchodě. Podle mne tenhle autor nepřežije dekádu. Pokud chcete dostat nelítostný obraz současnosti, a přitom se aspoň trochu pobavit (na rozdíl od tohodle románu), uděláte líp, když jako hlavní hrdina téhle knihy budete číst komentáře pod články na iDnesu. Nekupujte, nečtěte, běžte radši ven nebo si pusťte televizi. Fakt.
asi jsem zvyklá číst jiné autory .. hm těžko kritizovat... knihu jsem se nikdy nepokusila psát...ale můj názor ....prázdné,....prázdnota ......čekání na nic.......kdo ví jesli takle lídé skutečně žijí...
Hlavní hrdina opouští manželku a děti, aby začal nový život s milenkou. Ani taková změna s sebou ale nenese útěchu. Bezejmenný protagonista ustrne na místě, vyhýbá se kontaktu s okolím, jediná jeho aktivita je sledování porna a prepperského fóra. Kniha určitě není pro každého, děj stagnuje, postavy se nevyvíjí, přesto však (nebo spíš právě proto) vynikají myšlenkové proudy, které ovlivní i čtenáře. Má život smysl, kam směřujeme, k čemu vyvíjet aktivitu apod. Lehce připomíná Praskliny Kláry Vlasákové, Destrukci Stanislava Bilera či Tři kapitoly Daniela Hradeckého.
Jeden dospělý muž, děti, manželka a milenka. Bez jmen, pojmenování i těch nejbližších, odosobněně. Šachová partie, která je důvěrně známá mnohým, nic nového pod sluncem. Nemastný, neslaný muž, bez výrazného názoru nebo vymezení se hledá v druhé rodině možnou náplň dalšího bytí. Plácá se od ničeho k ničemu, povrchní vztahy se svým okolím nedokáže přeměnit v něco smysluplnějšího. Jeho osobní bublina je izolována od okolí, práce, politika, ani city do vypravěčova kosmu nezasahují a nijak ho neovlivňují.
Lze takhle fungovat a vést kvalitní život? Splývat v toku života bez jakékoliv snahy změnit směr? Na to Přípravy na všechno odpověď nepřináší, tu si musí každý najít sám v kontextu svých vlastních životních zkušeností.
Kdybych měl kdy něco napsat (něco, co odpovídá mému vnímání světa) dost by se to myslím tematicky i stylem podobalo Přípravám na všechno.
Což mě děsí.
Prázdnota všedních dní, ze které vytrhává jen vidina konce, apokalypsy, kolapsu. Jako by ta nuda a šeď, slevové akce v Albertu, pivko v zapadlé knajpě, porno s umělohmotnými ženštinami, to vše byla jen výplň, jen součást čekání na něco opravdového, na nějaký zlom. Ale jen těžko zlom k něčemu lepšímu. Vždyť co je v dnešní době možné očekávat od budoucnosti? Co jiného než kolaps, válku, teror, diktát? Ale alespoň se něco začne "dít". Alespoň budeme na čas vytrženi z ubíjející každodennosti, z pouhého zvířecího přežívání. Autor zde umně shrnuje pocity značné části dnešních třicátníků. Pocity, které jsou blízké i mě osobně.
Uff, něco tak nepříjemného jsem už dlouhou dobu nečetl. Hlavní postava vyprázdněného intelektuála, který zanevřel na všechno a na všechny a své šedé dny vyplňuje sexem, nimráním se ve vlastní nudě a sledováním fóra plného na apokalypsu čekajících frustrátů, ve mě vzbuzovala nevídané pocity znechucení. Nejhorší na tom je, že jsem se v pár momentech ve vypravěči poznal, což mé znechucení vystřelilo ještě o další patro výš.
Každopádně jsem knihu dočetl jedním dechem. Jo, každá stránka mě iritovala a každá kapitola mě nutila si pomyslně odplivnout, ale napsané to bylo sakra dobře. Autorovi všechna čest, protože umět psát tak dobře, abych Přípravy na všechno nejenomže neodložil po prvním odstavci, ale dokonce se nad tím vším zamýšlel, to už chce skill.
Poslouchala jsem audio na ČRo. Je to dobře napsané a trefně namluvené panem Isteníkem. Celkem se mi líbilo. Má to svou náladu a né každému sedne. Cítím z knihy též nihilismus i pesimismus. Jediný motiv pro hrdinu žít jsou zřejmě jeho nezletilé děti a jeho zatím funkční nádobíčko. Připomíná mi tento styl stručného psaní autorku Helle Helle. Ta má zas svérázný ženský pohled na svět. Tuto autorku baštím velmi ráda :-)
Je to tak dobré, že jsem se do čtení musela nutit. Proč? Protože je to šíleně odpudivé, děsivé, smutné, upřímné, smutné, smutné, smutné. Vypravěč je (pro mě) úplný mimozemšťan, a zároveň je mi blízký, protože na sebe řekne úplně všechno. Protože se tak divně kotácí životem ve světě, který znám a neznám zároveň (viz narážky na aktuální situaci v ČR - prolhaný premiér apod., to znám, prostředí městských periférií a komunitního centra). Protože znám některé jeho úzkosti a strachy. Protože někdy přemýšlím, jestli je možné připravit se na všechno, přestože naprosto jistě vím, že to možné není. Protože, jak se zdá, to muži - a zvlášť dnes - mají hrozně těžké.
Muž se bojí o svou zemi i sám o sebe.
Úder může přijít každým dnem,
a tak si nechal ve volné krajině za městem
vyhloubit jámu pro podzimní kryt.
Stavbu má na starost malá rodinná firma:
otec, syn a dělníci.
Zakázka je souboj s časem.
Je možné postavit bunkr během jediného týdne?
Myslím, že ne.
Ale zaměstnanci nespí
a firma to stihne.
Hlavní vchod musí být nedobytný.
Aby si to ověřil,
přichází muž na prohlídku s výbušninou
a snaží se odpálit bezpečnostní zámek.
Vchod odolá, muž křičí,
je štěstím bez sebe. (...)
Posloucham audio verzi, když nemůžu usnout. Idealni, protoze kdyz díl zaspite, tak se nemusite vracet.
V téhle knize se snaží forma nahradit obsah. Zdanlive sziravy popis pritomnosti vsak nic nenabizi (myslenky, prekvapive postrehy, ...) a nezucastneny vypravec (to je ta forma) tak jen neskonale nudí!
Nihilizmus ohlodaný až na kosť. Tuším tu Houellebecq-ovský potenciál, avšak Houellebecq medzi tie svoje depky vždy vmontuje aj nejaké intelektuálne úvahy. Tento rozprávač však už na žiadne intelektuálne úvahy silu nemá. Toto je čistá smršť rezignácie, zúžená na pohyb medzi Žabkou, krčmou, pornom, ketamínom a konšpiračnými webmi. Holá nezmyselnosť pustej ľudskej existencie, kde už ani blízke vzťahy, dokonca ani vzťahy s vlastnými deťmi, neprinášajú naplnenie. Veľmi dobre napísané, pre mňa prekvapivý objav. Smutné je na tom to, že občas tieto pocity prázdna prežívame všetci. Horšie je, keď sa stanú každodennosťou.
No ty vole! Mě tento dehumanizovaný hipsterský styl fakt znechucuje. Ale i tak jsem knihu naprosto fascinovaně dočetla až do konce. A dost se obávám nového trendu v literatruře, kterýmu nahrává i izolace způsobená částečně covidem, částečně tím, že nemáme žádný existenciální potíže a plácáme se ve vlastních duševních i tělesných výměšcích. Kniha je poutavou generační výpovědí. Ale je to výpověď natolik posthumanistická, že si musím rychle dočerpat porci lidské důstojnosti ke Karlu Čapkovi! Nicméně pár hvězd za poutavost a za ironizování a poctivé rozkrývání hipsterského pozérství.
Hlavní hrdina se záměrně stylizuje do "líšnevo čelověka" 21. století v Česku. Nesmyslnost existence a jemně stupňovaný příslib přicházející apokalypsy mu umožňují se zdánlivou nezúčastněností líčit absurdní prázdnotu dneška. Nebo stručněji: čteme stroječek na beznaděj. Ten je ale poskládaný zručně a vyvolává to, co má a co chce. Dobré, i když v podstatě už žánrové čtení.
Deníček chlápka, co asi sám sebe vidí jako postavu z Fight Clubu nebo Breaking Bad. Všechny posílá do prdele, má Velký Penis, sjíždí porno, a taky se topí ve vlastní nanicovatosti a nostalgicky se rýpe v bolístkách minulosti. Zároveň je tak trochu intelektuál, ale ostatníma intošema samozřejmě pohrdá a občas klidně krade v obchodě. Při čtení knihy máte pocit, že jste na víkendu u vašeho vyhořelého otce, který se vás nezeptá, jak se máte, a místo toho vede nekonečný sebelítostný monolog o své každodenní rutině a občas si zanadává na politiku nebo na bývalou ženu. Nechápu, v čem má být hodnota tohohle díla. Sžírající kritika současnosti my ass, tohle je jenom zatuchlej maskulinní narcismus s trochou lyriky na vrchu.
Štítky knihy
rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2020 |  Přípravy na všechno |
| 2017 | Kniha omezení |
| 2014 | Nenávist |
| 2011 | Trojjediný prst |
| 2023 |  Lazarská v zimě a jiné básně |
Viděla jsem zdramatizované. No jo, jedna ze současných spermatologických próz.