Příšerné příběhy strýce Montaguea
Chris Priestley
Příšerné příběhy série
1. díl >
Soumrak padá, mlha houstne, vítr kvílí ve větvích Nastal ten správný čas navštívit strýčka Montaguea. Strýc Montague žije v rozlehlém ponurém domě, jen se svým sluhou Franzem, kterého nikdy nikdo neviděl. Přestože cesta do jeho sídla vede přes tajuplný les plný zvláštních šepotů a zvuků, Edgar ho navštěvuje moc rád. Strýc Montague zná totiž spoustu strašidelných příběhů, které se přihodily dětem jako on. Jenže s každou novou historkou Edgarův neklid roste. Ve vzduchu visí cosi zlověstného. Domem se nese podivné praskání a kroky, zahrada se noří do mlhy studené jako hrob. Od koho strýc Montague slyšel všechny ty hrůzostrašné příběhy a jak se do jeho domu dostaly předměty, které v jeho příbězích sehrály tak neblahou roli? Strýcova minulost je možná mnohem temnější, než by si Edgar dokázal vůbec představit... ... nenechte se zmýlit, tyhle příběhy nejsou pro žádné strašpytlíky ...... celý text
Literatura světová Horory Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , TympanumOriginální název:
Uncle Montague´s Tales of Terror, 2008
Interpreti: Jan Vondráček , Viktor Kuzník
více info...
Přidat komentář
Zajímavé příběhy. Jsem ráda, že jsem si to přečetla dříve než můj desetiletý syn. Knihu bych rozhodně pro děti nedoporučila. Ani doporučená věková hranice dvanácti let mi nepřijde dostatečná.
Rozkošně ponuré! Geniální ilustrace (přestože jsou pouze slabým odvarem např. Lepíkových příšer), překrásně nevlídná atmosféra, inspirovaná nikým menším než E. A. P., a krutá ponaučení, za která by si autor dozajista vysloužil pochvalu od samotných Grimmů. Pojďte se bát!
Nevím, jestli je to tím, že kniha je určená pro děti a mládež (což už bohužel nejsem), ale přišlo mi to takové slabší. Jednotlivé povídky se vždycky rozjedou, mají zajímavé téma a pak se jakoby rychle utnou a je konec a čtenáři připadá, že je teprve v půlce. Nejvíc se mi asi líbila poslední kapitola přímo o strýci Montague, ale do dalších dílů se zatím nepohrnu.
Pěkné, hororově a goticky laděné příběhy pro děti, které rozhodně uspokojí jejich potřebu se bát. (Kdo v dětství rád neposlouchal strašidelné historky, že?) Na druhou stranu mi přijde, že nejlepší příběhy jsou na začátku a pak už se z nich nějak vytrácí to správné napětí. Závěrečný příběh, který uzavíral rámec všech příběhů taky postrádal tu správnou jiskru. Rozhodně si nemyslím, že by byl nějak moc předvídatelný, ale...
Za přečtení ale rozhodně stojí, děti potěší a určitě se podívám na další díly, i když je asi nebudu číst celé.
Tato kniha se mi moc líbila.Velmi promyšlený děj. Příběhy byly doopravdy stašidelné nic pro bábovky někdy až moc i na mě. Nejvíce se mi líbily příběhy Džin, Příběh s duchem, Stezka. Doporučuji.
Strašidelná kniha,kterou jsem se neodvažovala číst večer.Příběhy se mi líbili a byli OPRAVDU STRAŠIDELNÉ!!!!!Nedoporučuji strašpytlům.Spisovatel měl na příběhy dobré nápady:)
Hezká a strašidelná kniha:):)(neŕǐkala už jsem že je to strašidelné??)
Čtu, ale líbí se mi.
Konec je opravdu trochu nedomyšlený, například hrdinka v povídce Zlacený rám nezemřela jako dítě. Musela by to vyprávět její sestra Agnes, jenže ta nemohla vědět vše, co se stalo.
Nebo takový hrdina v povídce o té babce s těmi jabloněmi (nevzpomenu si na jméno), nemohl to Montaguovi vyprávět, protože byl zakletý v jabloň.
Jinak se mi knížka líbila.
Nejhorší je asi Démon z kostelní lavice (chudák kočka). Naopak nejlepší zatím Nedveře.
Otevřené konce mi zase vůbec nevadily, byla jsem někdy i ráda, že jsem nevěděla, jak to dopadlo.
Shrnutí: DOPORUČUJI!
Strašidelné historky s jednoduchými a přitom výbornými náměty. Bohužel, určené především mládeži - vadily mi hlavně nedotažené zápletky, u kterých jeden přemýšlí, jestli mu něco neuniklo, nebo je to opravdu konec. Ignorovat „proč, jak a kdo“ dokážu jen do určité míry, tady už to přerostlo v umělecké vyhýbání se odpovědím na základní motivace. Oceňuji však autorovu schopnost nespoléhat se v atmosféře na potoky krve, vyhřezlé vnitřnosti a otevřené mozky. Bez toho všeho se Chris Priestley bez problému obejde. Přitom mu nedělá problém být ke svým postavám nemilosrdný a jedním dvěma tahy nahodit přesně tu správnou hrůzostrašnou atmosféru.
Nejlepší dětská a zároveň děsivá knížka, co jsem četla. Ze všech dílů se mi nejvíc líbil asi tenhle, i když je pravda, že tenhle díl jsem četla jako první.:D I tak to ve mě zanechalo skvělé pocity a otevřené konce u téhle knížky mi vůbec nevadily. Dodávaly knížce ještě děsivější působení.:)
Tak tohle jsem vůbec nečekala :). Ze začátku mě kniha vůbec nebavila a první příběh taky moc záživń nebyl, ale pak se mi to začalo líbit a zbytek knihy jsem dočetla za jeden večer :)! Určitě to stojjí za přečtení ;)
Knížku mi půjčila kámoška, že jí ještě nečetla a ať to přelousknu a řeknu jí, jaké to je. No, co vám budu povídat, přečtla jsem to jedním dechem a srdce se mi mohlo ustrnout, že už je konec....... zkrátka miluji pochmurnou atmosféru a příběhy s otevřeným koncem mě mohli dovést k šílenství :D Nejlepší, dle mého názoru, byly povídky Zlacený rám a Stezka. Jen tak mi něco dech nevezme a tady se to autorovi vskutku podařilo. :)
Tyhle příběhy jsou nádherné. Každý dokáže rychle vtáhnout do děje a pak v nejlepším skončí. Přečetla jsem celou triologii a trochu mě mrzí, že už nejsou další knížky.
Absolutně perfektní. Náderné ilustrace, včetně přebalu. Příběhy jsou poutavé, strašidelné a myslím, že potěší čtenáře všech věkových kategorií, zvláště pak 11-15 let :)
Moc se mi líbila jak obsahem, tak obálkou. Kdyby byla v souboji obálek, tak bych jí bez jediného zaváhání dala na první místo.
Dobrá kniha, jenom mi připadá trochu nedomyšlené, že nakonec Montague říká, že mrtvé děti mu říkají příběhy o své smrti a přitom tam je několik příběhů, kde ty děcka neumřou.
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
2011 | Příšerné příběhy strýce Montaguea |
2015 | Příšerné příběhy vánoční |
2012 | Příšerné příběhy z temného tunelu |
2011 | Příšerné příběhy z Černé lodi |
2014 | Pan Krátur |
Velmi dobrá kniha na hallowen a pro přívržence žánru strašidelných příběhů. kniha se dobře četla, ale když toto čtete večer v posteli a jenom vám svítí lampička, všude nějaké stíny , tak nedoporučuji. Sice to je jen kniha , ale byla jsem upřímně vystrašená jak malé děcko. Ale přes den je zábava si to přečíst a nepřemýšlet nad tím co se tam děje.(tak aspoň to dělám já:)) pro děti do 10 asi také nedoporučuji.