Příslib úsvitu
Roman Kacew
V předkládanem autobiografickém románu se současný francouzský spisovatel vrací do doby svého dětství a citového zrání.
Přidat komentář
Nepamätám sa, kedy naposledy som čítal knihu, ktorá by bola tak sladká a trpká zároveň.
Vztah k matce chlapce určitě ovlivní. Opravdu mu pak jeho partnerské lásky můžou připadat nedostačující. Dalším mým velmi silným vjemem z knihy byl popis lachtanů či tuleňů na pláži a pohled do jejich očí.
Román popisuje pouto mezi matkou a synem, jehož formovaly její přání, sny o Francii a přesvědčení o tom, že její syn bude jednou slavným spisovatelem a velvyslancem. Proto se sama omezuje a vše, co má, investuje do synova vzdělání a výchovy (balet, šerm, jízda na koni, zpěv, střelba, tenis...). Formuje i jeho vztah ženám, který je ovlivněn jejími romantickými představami o carských důstojnících a vzorem je Vronskij. Závěrečná část knihy popisuje autorovy válečné zážitky a jeho zmrtvýchvstání díky matčinu apelu přicházejícímu skrz dopisy ze záhrobí. Zajímavý pohled do života přistěhovalců z východu v předválečné Francii.
Tohle je silný autobiografický příběh o síle mateřské lásky, která je považována nejen v říši člověka, ale i ve světě zvířat za nejsilnější ....
Život tohoto prozaika - světoběžníka - je tu popisován s láskou, úctou, ale i humorem, protože jeho matka byla opravdu až do svého konce neobyčejná žena ....
Na úsvitu života se syn stal matčiným příslibem .... ovšem jeho život nebyl pouze úsvitem - přišel den, naplněný tvořivostí ....
Ale přišel také soumrak a posléze tmavá noc - a zde už autor tápal .... hledal znovu tu bezmeznou mateřskou lásku.... a vzhledem k jeho konci se domnívám, že již nenalézal....
Svou působivostí mi kniha připomněla román H. G. Carilsle " Krev mé krve ".....
Rodičovská láska dokáže byť poriadne komplikovaná a občas sa stáva, že činy a túžby rodičov, ovplyvnia formovanie života ich detí dramatickejšie, ako by sa možno nazdávali. Niekto sa v snahe ulahodiť rodičom vzdá umeleckých ambícií, iný zasvätí každú voľnú chvíľu tomu, aby „splatil dlh“, splnil prvé i posledné, čo sa od neho očakáva, a naplnil tak isté fantázie a predstavy. Spisovateľ, vojenský dôstojník, diplomat... Inými slovami, Romain Gary v úlohe, ktorú mu ako akási „scenáristka života“ krôčik po krôčiku nadiktovala jeho odhodlaná, vecná a praktická matka.
Autentický príbeh Prísľub úsvitu je sondou do vzťahu matky a syna – na jednej strane obmedzujúceho a do istej miery kontrolujúceho (čo neskôr vyústilo do problematického vyrovnávania sa s vlastnou samostatnosťou i neľahkého nadväzovania zrelých ľúbostných vzťahov), na druhej strane milujúceho a neskutočne obetavého. Je svedectvom materinskej lásky, dôkazom vzájomnej náklonnosti, no i akýmsi vysvetlením a obhajobou netradičného vzťahu, ktorý si medzi sebou vybudovali, uistením, že nešlo o odraz rôznych freudovských komplexov, no úplne obyčajný (i keď poriadne zamotaný) vzťah, ktorého neľahká podstata pramenila v matkinej potrebe zabezpečiť synovi život, aký sama nemala – vzťah, ktorý bol jediným pevným bodom Garyho života.
Ich spoločné nažívanie bolo neraz dusné i drsné, tŕnisté a komplikované – poznačené chudobou, chorobami, vojnou aj akýmsi ťaživým tieňom predurčenia, no prešpikované citom a Gary ho i napriek mnohým úskaliam dokázal podať elegantne, s láskou a dojemne, neraz s nádychom humoru a vycibreného „sebavýsmechu“, spôsobom, vďaka ktorému sa nedalo inak, len húževnatosť a silu jeho matky obdivovať. Jej zanietenosť a nezlomnosť ducha, vrelosť a nekonečnú lásku.
Romain Gary vo mne vyvolal údiv i očarenie, pobavil aj rozčaroval, no hlavne sa pre mňa okamžite stal akýmsi synonymom Irvina Yaloma - autora, ktorý ma hneď pri prvom strete absolútne uchvátil a zlákal sofistikovaným štýlom i rozprávačským umom. Jednoducho krása.
Dotěrná až zničující péče židovských matek o jejich syny je pověstná a v literatuře mnohokrát zobrazená (Ch. Potok, P. Roth, A. Oz a další). Příběh z této knihy však představuje extrém i v kontextu jiných podobných. Jenomže autorova matka, neúspěšná ruská herečka (svým původem a profesní dráhou mi připomínala postavy z románu Bludné hvězdy Šoloma Alejchema), je ztvárněná v této knize ne jako otrava, ničící život svého jediného potomka, ale naopak - jako jediný pevný bod vypravěčova života, jehož ztráta jej už navždy vychýlila ze směru.
Nevychovávala z něj slabocha, mamánka, zbabělce, ale naopak: vzdělance, umělce, galantního rytíře, diplomata …. Připravovala jej na bohatý, plnohodnotný život; až o mnoho let později se ukázalo, že ten ochranitelský vliv měl pro chráněnce tragické důsledky. Příběh (jistě značně autentický, ale pochybuji, že zcela) je plný dramatických momentů, prokládaných tak vtipnými epizodami, že jsem řičela smíchy. Třeba kapitola XII je nejvtipnějším popisem voyerismu a nejnapínavější sexy scénou, jakou jsem kdy četla!
Aby však bylo jasné: autorova máma nebyla žádná „psychicky labilní“ osoba, jak ji zde kdosi nechápavý v komentáři označil, ale mimořádně praktická, podnikavá, věcná až tvrdá žena. Život se s ní nemazlil, ale přesto v něj věřila. Všechny své naděje, touhy, ambice projektovala do svého syna a – protože přece jen je nějaká spravedlnost na světě - většinou se vyplnily. A že její rady mohou být platné i dnes, pomalu sto let poté, co odzněly, alespoň jednu zde odcituji: „Měj se na pozoru před ženami, které mají několik kožichů. Ty budou čekat, že dostanou další.“
Nádherná knížka o lásce, o mateřské LÁSCE tak veliké, až je těžké ji unést.
Autor vypráví o svém životě s maminkou, jak spolu odešli z Ruska nejdříve do Polska, potom zakotvili ve Francii. Některé příhody jsou tak legrační, že jsem se smála nahlas, a zároveň tak dojemné, že mi přitom tekly slzy.
Ano, smích skrz slzy, to není klišé, aspoň ne u téhle nezapomenutelné knihy.
Úžasná autobiografická sonda do nitra Kacewa, který měl velmi těžké dětství s bezmezně milující a psychicky nestabilní matkou, které "láska" (neboli neuvěřitelné psychické zneužití dítěte) znemožnila Romanovi vytvořit si zdravou sebelásku, sebehodnotu, schopnost autenticity a znemožnila mu tím dokonale prožitek plnosti svého života a zdravou seberealizaci. Nikdy nemohl být pak již dost dobrým, dost plným, dost "milovaným". Byl díky této obětavé matce do konce svého života velmi osamělý (doporučuji k tomuto tématu jeho knihu Život s krajtou). Dojímavé a silné. Kacew trpěl depresí a v r. 1980 si vzal život. Úžasné na něm je, že jeho knihy jsou depresivní a humorné zároveň. Humor se snaží odlehčit setrvalou linii těžkých chmur v pozadí. A je to paráda.
Jedná se o autobiografické vyprávění. Kniha se mi moc líbila a knihu doporučuji.
Rozesmálo mne, když mamka spisovatele si přála, aby spáchal atentát na Hitlera. To bylo úsměvné.
Moc hezké vzpomínky, prosycené mateřskou i synovskou láskou. Autor měl neuvěřitelně pestré dětství a mládí, byl vychován v duchu starosvětských hodnot, přitom je velmi tolerantní k chování jiných, dokáže i těžké chvíle podat s humorem a nadhledem, včetně vlastních chyb. Jedny z nejpůsobivějších stránek byly ty, které zachycovaly jeho snahu odletět do Anglie.
Ruská herečka Nina Borisovskaja byla matkou slavného francouzského spisovatele a válečného hrdiny Romaina Garyho, který o ní napsal autobiografickou prózu, plnou dojetí i smíchu.
„Život vám za úsvitu mateřskou láskou dává slib, který nikdy nedodrží. Když vás po takové lásce nějaká žena obejme a přitiskne k sobě, je to už jenom upřímná soustrast.“
Romain Gary (1914–1980) byl významný francouzský spisovatel, diplomat a aviatik, který díky velké literární mystifikaci jako jediný autor v historii získal hned dvakrát prestižní Goncourtovu cenu. První v roce 1956 za román Kořeny nebes, druhou za knihu Život před sebou, který v roce 1975 vydal pod pseudonymem Émile Ajar. Román vyvolal literární senzaci a už v roce 1977 byl zfilmován se Simone Signoretovou v hlavní roli.
Gary napsal na třicet knih, česky zatím vyšly: Evropská výchova, Tulipán, Lady L., autobiografický Příslib úsvitu. Pod jménem Émile Ajar Život s krajtou, Život před sebou a Soukromá linka důvěry.
Zdroj: ČRo Vltava
Humorně laděný životopis je zároveň hodně dramatický a také romantický. Dětství v Polsku, první láska, stěhování do Francie, chudoba, méněcennost, válka, nemocná matka. A jak to vše dopadlo? To už si přečtěte sami. Mně se líbil nejen konec, ale úplně celá kniha.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) životopisy, biografie zfilmováno Francie písmo, dějiny psaní tvůrčí psaníAutorovy další knížky
| 1993 |  Život před sebou |
| 2018 |  Světlo ženy |
| 1986 | Příslib úsvitu |
| 1984 | Život s krajtou |
| 1984 | Soukromá linka důvěry |
Autorovo dětství v tehdy polsko - židovském Vilnu (dnešní Vilnius), dospívání v Nice a válečná léta prožitá u letectva v severní Africe a Anglii. Vzpomínky na sousedy, přátele i letmé, avšak o to intenzivnější lásky. A nad tím vším, jako bohyně a strůjkyně osudu, autorova láska největší - matka, která se mu obětovala a které se obětoval. Naplnil a předčil všechny její ambice, ale stačí to ke štěstí? Čtivý styl, sympatická sebeironie, láska k Francii, jak si ji matka ve Vinu vysnila, a především víra v lidskost.