Příspěvek k dějinám radosti
Radka Denemarková
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166111/bmid_prispevek-k-dejinam-radosti-quJ-166111.png
4
123
123
Sex, Edvard Beneš a nezávislost vlaštovek v novém groteskním románu jedné z nejvýraznějších autorek současné české literatury. Život čtyř hlavních postav v průběhu staletí určuje nenápadný dům pod Petřínem, dům se zakusuje do kopce. Lze najít pro skutečnost novou definici? Lze najít pro lásku a nenávist novou definici? Minulost se pozve před rozbřeskem na návštěvu. Vykopne dveře, odmrští plášť. Pod ním je nahá. Paměť těl je něco jiného než paměť mysli. Mysl je výběrová, tak ráda se líbá s fantazií. Pravdu umlčují hrdost a sebeláska a pýcha, pošlapávají ji jiné myšlenky, chřadne, protože si s ní nevíme rady. Ale paměť těla neklame. Paměť těla vede sem, do domu pod Petřínem, do tohoto nenápadného domu, který je výbušninou, který je minovým polem, který je napěchovaný třaskavinou of sklepa po půdu, všechny zápalné šňůry míří sem, pod tuto střechu malostranského domu, a hrozí, že s domem do vzduchu vyletí nejen kopec za ním. Naše životy jsou v jistém smyslu neřešitelné. Projít životem jako slušný člověk se zdá být nejtěžší zkouškou.... celý text
Přidat komentář
Pro mě náročné čtení, s přestávkami 3 měsíce, ale stejně jsem měla potřebu přečíst do konce, abych pochopila ty vlaštovky
Připadalo mi, že by stačil tak poloviční počet stran. Je to na čtení docela složité. Námět je perfektní, jestli je to podle skutečných událostí, tak super. Řekla bych, smysluplně využité ( asi židovské) peníze. Nápad s opeřenci originální. Asi bych si to musela přečíst víckrát, abych to vstřebala. Ale teď si od toho musím odpočinout.
Když se prokoušete prvními stránkami, kdy se asi nebudete orientovat v čase a prostoru, tak vás pak knížka nepustí. Doporučuji vydržet. To co je tu níže vytýkáno - všude vlaštovky, zdůrazňování "jen", pláštíkový červ atp. Vám dá totiž v té druhé půlce smysl a už tak vadit ve čtení nebude. Tahle knížka mi zůstane hodně dlouho v mysli. Jinak i když čtení zpočátku nebylo jednoduché, nedokážu si představit, že by byla psaná jinak, aby si zachovala svoje kouzlo a napětí.
Většinou zbožňuju knížky, které se vymykají a jsou originální. Po několika stranách jsem ji skoro přestala číst, protože jsem se v příběhu neuvěřitelně ztrácela, a lyrické pojetí v hlavní roli s vlaštovkami mě neuchvátilo. Nakonec jsem ji přečetla, místy jsem se nemohla odtrhnout, ale hlavně kvůli konci dávám jen tři hvězdičky. Souhlasím s dalšími komentáři - vadila mi překombinovanost, která mě vedla až k vyčerpanosti, samotný příběh byl ale dechberoucí.
Pokud se budeme bavit jen o ději, mohl to být slušně napínavý thriller, taky se s nimi poslední dobou roztrhl pytel a jsou čtenáři vyhledávány. Protože je ale autorkou Radka Denemarková, je tady něco navíc, nádherný způsob vyprávění, plný náznaků a obrazů, donutí vás přemýšlet, bude provokovat...
Samotný námět a příběh knihy mě chytil a nepustil. Ale styl, jakým je kniha psaná, je na můj vkus překombinovaný. Některé věci se mi zdály tak nějak... ne na svém místě. A jiných bylo na tom místě až moc.
Moje první setkání s tvorbou Radky Denemarkové... Jsem překvapená intenzitou knihy, která i po přečtení ve mně zůstává. Autorka se nebála jít do tabuizovaného tématu, nebála se zasáhnout až na dřeň, vyprávění má spád, kniha se čte sama, definuje ji až úsporný vyprávěcí styl. Motiv vlaštovek, ústřední a stěžejní, mě neoslovil - chápu myšlenku (volnost, nezávislost atd.), ale ono přehnané zdůrazňování, na každé straně, pomalu v každém odstavci, knize uškodilo. A nejlepší pasáž? Určitě zápisy o Edvardu Benešovi...
Krásná obálka, zajímavé téma, detektivní podtext, spousta metafor, nádherný jazyk. Zpočátku jsem byla nadšená, četbu jsem si užívala jak mlsání literární lahůdky. Ale čím déle jsem četla, tím víc jsem byla tou přemírou všeho unavená a zdeptaná. Zřejmě nejsem ten pravý čtenář pro tuto překombinovanou kvalitní četbu.
Krásná kniha, jazyk, jakým je napsaná, mě pohltil. Příběh (tak trochu variace na 1Q84?) v ničem nezaostává za jedinečným autorčiným stylem. Nebude to čtení pro každého, ale kdo se jednou začte, už ji nepustí. Knížku si budu dlouho pamatovat a určitě se k ní ještě vrátím.
Kdo by od něžného obalu i motivu vlaštovek očekával, že ho čeká oddychový příběh, ten nezná Radku Denemarkovou. V návaznosti na Kobolda se v knize opět řeší podobná témata - obchodování se ženami, jejich útlak, znásilnění, vztahy žena-muž, žena-dítě, žena-žena.... Jedná se v podstatě o detektivní příběh, kdy se trojice žen rozhodne vzít situaci do svých rukou a vypořádat se s muži po svém. Patologické spojenectví, které drží pohromadě stejná zžíravá zkušenost - znásilnění.
Denemarková tíhne ke stále větší abstrakci, strohosti, úspornosti. Žádné slovo není navíc. Na mysl mi však vyvstává otázka, zda brzy nepřestanou být její romány takžka nesrozumitelné.
I tak knihu hodnotím velmi kladně, člověku trvá delší dobu, než se jí dostane pod kůži, porozumí, o to déle pak ale zážitek zůstává. Nutí nás zamyslet se, přemýšlet o nás samých, o společnosti, ve které žijeme, vychováváme své děti - a to je podle mého názoru úkol dnešní současné literatury.
Pro mě rozhodně kniha letošního podzimu. Doopravdy hluboký zážitek, který budu ještě dlouho zpracovávat. Denemarková je úžasná spisovatelka, čtenář si musí její texty zasloužit, ale stojí to za to. Ty nejlepší věci v životě nikdy nepříjdou snadno a vyžadují námahu, stejně tak to je s literaturou....
Autorovy další knížky
| 2006 |  Peníze od Hitlera |
| 2018 |  Hodiny z olova |
| 2023 | Čokoládová krev |
| 2011 | Kobold |
| 2005 | A já pořád kdo to tluče |
Silné téma, zajímavé zpracování. Zpočátku se mi zdálo, že jsou to nějaké nesourodé příběhy, ale pak se vše pospojovalo a nešlo to opustit.