Přistoupili, prosím

08.02.2025

plny pocet za formu, ktera se vyborne hodi k obsahu
a ten humor!
a jeste: preklad, korektura, grafika
takhle me naposledy vtahlo nícení od myskove

"urcite texty jim nikdy nedavej
rekla mi MIRG
danstinu uci ctyricet let

to co milujes nejvic
si nech pro sebe"

19.01.2025

Konečně normální román – tzn. servírován v překotných verších, příběh smrsknut na minimum, naopak v popředí: zlomkovité registrace, úštěpky hovorů, náhlé pohnutky, trhané retrospektivy a nutkavé představy za obzorem viděného. Neotrkaná učitelka v nevědomém paktu s žáky – ne, že by byla nějak "cool" nebo "chill", ale jakoby se ještě nedokázala oprostit od atributů dospívajících: žvýkání, úleva, že nemusí hrát na tělocviku, i úděs z toho, že by někomu omylem olikovala starou fotku. Milostná linka rytmizována pravidelnými cestami vlakem i "viděním nahoty"; v této rovině je nakonec nejvýmluvnější motto: "ty mi nepiš / já se ti ozvu" – potřeba nezanechat na sobě stopy X naprostá posedlost a vžívání se do vzdálených rolí.

*
když tě vidím nahého poosmé

moje ložnice

potom stojím u okna
a sleduju jak tlačíš kolo přes dvůr

dětská sedačka je prázdná

jako by vzadu seděl malý přízrak

(s. 77)