Přítel Stesk
Zuzana Nováková (p) , Jaroslav Novák
Vzácná a přístupná připomínka temného období nedávných dějin Zkušená autorka Zuzana Nováková (roz. Renčová) se v příběhu o rodině politického vězně vyrovnává částečně i s vlastní zkušeností. Klade si v něm otázku po možnostech „svobody na svobodě“ ve státem diktovaném životě. Umně využívá mnohost perspektiv, a to i za přispění spoluautorství svého manžela Jaroslava Nováka. Právě jeho kapitoly, inspirované farářem Ladislavem Simajchlem, který se „černých ovcí“ společnosti ujal, oslavují hrdinství v době, kdy scházelo. Hlavní hrdinkou je malá Viktorie, již stesk po otci – básníkovi a „vlastizrádci“ – inspiruje k vlastní básnické tvorbě. Psát na slovácké dědině, kde je spousta práce, však není jednoduché. Básně sice pro Viktorii představují útočiště, ale zároveň staví další hradby mezi ni a chladnou matku Helenu, která navzdory svému vychování a vzdělání dře od rána do večera a pro poetickou duši nemá pochopení.... celý text
Přidat komentář
Obvykle nečtu knížky z období těžkého dětství a dospívání za komunismu ráda. Tahle mě ale nadchla.
Dojemný příběh psaný nádhernou češtinou, zabalen do překrásné obálky. Ač i v názvu je slovo stesk, z knihy jsem přesto cítila jistou naději, snad sny a tužby malé Viktorky, laskavost jistých lidí i přes hrůznou dobu.
Minimalistický počin, který i na malém prostoru vystihne emoce opomíjené hlavní hrdinky upínající se k nenarozené sestře. Napsáno je to hezky, ale Přítel Stesk může působit jako příprava na román, který toho máš říct mnohem víc. Škoda, že jej Zuzana Nováková nenapsala. Potenciál by tady byl. Takhle je to spíš jen předkrm.
Já to nedočetla, protože je to velmi smutné. A zase mi došlo, že si dnes žijeme "jako prasata v žitě" .Moje babička zažila 1. i 2. světovou válku a komunismus Já žiju v dostatku, mám tolik jídla, že tloustnu a nepřeberné množství možností trávení volného času. Jak ještě před 50, 60 lety většina lidí dřela.
Přítel Stesk byl v příběhu cítit na každém kroku. Z knihy byla velmi cítit melancholie a smutek, jenž doprovázel nepochopenou citlivou duši malé Viktorky.
Ač velmi poeticky založená, přesto mi malá Viktorka byla sympatická, chuďato malá dětská dušička se v tom musela slušně plácat. Otec v base, matka studený čumák, který ji jen využíval na práci a přišlo mi, že ji matka Helena snad vůbec nechce. Dobré čtení, ale méně poetična a dala bych vyšší hodnocení. I když možná to tam prostě mělo být, aby se správně vykreslila Viktorčina dušička.. Smutné čtení.
Přestože nemám knize formálně co vytknout, není to jedna z těch, která by ve mně zůstala. Zuzana Nováková nicméně opravdu niterně vykreslila vztah dcery k otci - "vlastizrádci" - a tak jako mimochodem umně tematizuje neporozumění v rodině a neschopnost sdílet vlastní prožitky (imho to podle mě dělá trochu intenzivněji než třeba Mornštajnová ve své novince Tiché roky - teď mě prosím nechápejte zle, autorku mám moc ráda a na její Hanu nedám dopustit, jen poukazuji na to, že téma nenaslouchání si, je v české současné próze celkem časté). Přítel Stesk je celkově rozhodně zajímavá a vrstevnatá záležitost. Zcela jistě sedne čtenářům oceňujícím lyričnost, která knihou prostupuje jednak pro to, že Viktorčin otec je básník a ona sama se svým "přítelem Steskem" bojuje skrze písmo a básně a samozřejmě i díky tomu, že sama autorka je básnířka, a navíc do jisté míry čerpala z vlastních prožitků. Mé tři hvězdy jsou proto tentokrát čistě subjektivní.
Přítel stesk určitě nebude kniha pro každého. Téma mě zaujalo, ale styl psaní bohužel moc ne. Nedokázala jsem se do příběhu vcítit a užít si jej. Musím říci, že první kniha z edice Tvář mě zaujala určitě mnohem více.
Niterná kniha. Příběh malé Viktorky, dcery uvězněného katolického básníka, je inspirován autorčinými zážitky v 50. letech 20.století. Velmi křehké a dojemné.
Po "Sběrateli sněhu" další kniha z Edice Tvář z nakl. Vyšehrad. Další příjemný formát knihy, zajímavá jemná obálka a - uvnitř silný příběh. Uvěznění katolického básníka očima jeho rodiny a zejména dcery Viktorie. Střídání běžného vyprávění, popisujícího těžký život samotné matky se třemi dětmi, s dopisy, které Viktorie píše své neexistující sestře a v nichž odhaluje svoje nejniternější pocity. Nezanedbatelná úloha pana faráře, který se zavržené rodiny ujme a čelí lidským řečem i stranickým výhrůžkám. Vše napsáno velmi čtivě a krásnou češtinou. Od dcery skutečně vězněného katolického básníka a dramatika Václava Renče ani jinou knihu nelze očekávat. Vyznění je o to smutnější právě proto, že Zuzana Renčová Nováková čerpala z vlastních životních peripetií.
Velmi čtivá knížka o smutném období našich dějin a lidech, kteří ji museli prožít.