Přítomnost minulosti: Morfická rezonance a zvyky přírody

30.04.2024

Občas mi přišlo, že autor vidí morfickou rezonanci za každým rohem a občas ji skoro až násilně „procpává“ do všech oblastí nejen vědy. Ale jinak je kniha skvělým souhrnem současného vědeckého poznání, kdy - ve zkratce - zjistíme, že víme, že nic nevíme. A že čím víc víme, tím je věda zmatenější a uchyluje se k teoriím spíše z oblasti víry. Je to zde podáno na mnoha vědních oborech včetně zoologie, kosmologie, geologie, astrologie, evoluce, genetiky a dalších. Autor se nebojí nastínit i křesťanské hledisko, se kterým občas polemizuje, občas přiznává, že nové vědecké pojmy se až moc podezřele blíží právě křesťanským pojmenováním určitého stavu. Ostatně, v poslední větě knihy toto celé stanovisko zopakuje. Ve druhé části knihy se snaží autor vysvětlit některé věci jako intuice, forma a tvary, navigace ptáků apod. právě morfickým polem, které překračuje hranice hmoty. Dokládá to třeba na pokusech s krysami a jejich učení se třeba cestě labyrintem, kdy znalost cesty labyrintem evropských krys jakoby se přenesla i na měřené krysy v USA. Ale stejně - viz ona poslední věta knihy výše mnou zmíněná - dojde nakonec autor k tomu, že stejně nevíme, kdo nebo co naprogramoval i tato morfická pole (stejně jako nic netušíme o gravitačním poli, dědičnosti, černé hmotě ve vesmíru, kreativitě, fantomových končetinách či vzpomínkách). Kniha je napsaná docela přehledně, jde logicky od tématu k souvisejícímu tématu, ale nedá se číst naráz, protože někdy stačí pár stránek a v hlavě to člověku začne tak šrotovat, že si musí dát pauzu, aby všechny pojmy pobral a ujasnil si je.