Rupert Sheldrake

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 9 knih

Trialogy na hranicích Západu

Nevysvětlené fenomény lidské mysli

Váš pes to ví

Teorie morfické rezonance

Nové komentáře u knih Rupert Sheldrake

Přítomnost minulosti: Morfická rezonance a zvyky přírody

„Občas mi přišlo, že autor vidí morfickou rezonanci za každým rohem a občas ji skoro až násilně „procpává“ do všech oblastí nejen vědy. Ale jinak je kniha skvělým souhrnem současného vědeckého poznání, kdy - ve zkratce - zjistíme, že víme, že nic nevíme. A že čím víc víme, tím je věda zmatenější a uchyluje se k teoriím spíše z oblasti víry. Je to zde podáno na mnoha vědních oborech včetně zoologie, kosmologie, geologie, astrologie, evoluce, genetiky a dalších. Autor se nebojí nastínit i křesťanské hledisko, se kterým občas polemizuje, občas přiznává, že nové vědecké pojmy se až moc podezřele blíží právě křesťanským pojmenováním určitého stavu. Ostatně, v poslední větě knihy toto celé stanovisko zopakuje. Ve druhé části knihy se snaží autor vysvětlit některé věci jako intuice, forma a tvary, navigace ptáků apod. právě morfickým polem, které překračuje hranice hmoty. Dokládá to třeba na pokusech s krysami a jejich učení se třeba cestě labyrintem, kdy znalost cesty labyrintem evropských krys jakoby se přenesla i na měřené krysy v USA. Ale stejně - viz ona poslední věta knihy výše mnou zmíněná - dojde nakonec autor k tomu, že stejně nevíme, kdo nebo co naprogramoval i tato morfická pole (stejně jako nic netušíme o gravitačním poli, dědičnosti, černé hmotě ve vesmíru, kreativitě, fantomových končetinách či vzpomínkách). Kniha je napsaná docela přehledně, jde logicky od tématu k souvisejícímu tématu, ale nedá se číst naráz, protože někdy stačí pár stránek a v hlavě to člověku začne tak šrotovat, že si musí dát pauzu, aby všechny pojmy pobral a ujasnil si je.“... celý text
— honajz

Sedm experimentů, které by mohly změnit svět

„Vědecky napsaná kniha o opomíjených oblastech zkoumání. Jedná se zdánlivě o běžné věci, které většina lidí potkává a sama zažívá. Jsou tu také témata jako fyzikální konstanty. Ty jsou už těžší oříšek, ale i když nepochopíte z této krátké fyzikální části zhola nic z uvedených výpočtů (jako já), hlavní myšlenka je jasná. Kniha je stravitelná i pro laika, jen to není prostě beletrie. Místy se může zdát, že autor rozebírá věci z příliš mnoha úhlů. Ale jsou to nutné informace, aby se podařilo pokrýt případné námitky. Je to určitě zajímavé čtení a jiný pohled na podstatu vědy a světa.“... celý text
— Sybelle

Mylné domněnky vědy

„Sheldrake ryze vědeckými metodami (to podtrhuji) ukazuje, do jak slepé uličky se dostala současná podoba vědy. Což není ani zdaleka jen akademický problém, protože materialismus se propisuje mj. do moderního pojetí medicíny, vnímání role člověka ve světě a tvoří celou naši budoucnost. Upálit "kacíře" už dnes moc nejde, tak mu aspoň "vědečtí" kolegové hážou klacky pod nohy, jak jen to jde.“... celý text
— changaj

Teorie morfické rezonance

„Komentář k této knize bude zmatený, plný odboček, protože zmatený a plný odboček je i můj příběh s touto knihou. V první řadě chci podotknout, že jsem prozatím dočetl jen knihu samotnou, dodatky, které jsou součástí mého vydání, si ponechám na později; ovšem komentář píši nyní, neovlivněn recepcí teorie a recenzemi na knihu samotnou. Kniha mne životem provází již celou řádku let. ani nevím, jak je to dávno, co jsem ji poprvé četl. Jisté je, že když kapela K25A vydala stejnojmenné album, věděl jsem již odkud vítr fouká a členy kapely znalostí, minimálně, jménem autora zaskočil. To se psal rok 2009. Jenže! Já tehdy té knize vůbec nerozuměl, zdála se mi neskonale složitá, ale hustá - už jenom ten titul! S takovou knihou v podpaždí udělá vždycky člověk parádu, a o to mi vlastně šlo... Zbyla jen mlhavá představa o jakési ovlivňující interdruhové rezonanci. I přes tuto povrchnost mi kniha stále ležela hluboko v srdci a dobře jsem věděl, že se k ní, dříve nebo později, vrátím. Mezitím jsem zestárl, to je jisté, možná zmoudřel, nevím, ale minimálně se posunul v tom, že dnes nosím čtenou knihu v krásném plátěném obalu, již mi nezáleží na tom, aby ostatní věděli, co čtu. (Ostatně, ve většině případů jim to ani nesděluji...). Naučil jsem se knihy číst - vytrvat, poprat se i s těžkým tématem, dát autorovi šanci do poslední stránky; a taky jsem toho mnohem víc přečetl obecně. Tak jsem jednoho dne četl Maoreho Hudbu v číslech a narazil na báječné vysvětlení rezonance dvou stejných ladiček - a vzdáleně pochopil, co jsem u Sheldraka nedočetl a neuzmul... Bylo jen otázkou času, kdy se mi Teorie morfické rezonance opět dostane do ruky. A Časem jsem se i zabýval - objevil a prostudoval jsem Rovelliho Řád času, amatérsky se zamiloval do kvantové fyziky a přečetl všechny tři Rovelliho české překlady... Takto nečekaně dobře teoreticky vybaven jsem se konečně vrátil na začátek a konečně získal onu komentovanou knihu a s vervou se do ní pustil.... No. Nebýt té předchozí průpravy, nevím nevím, Rupert holt není tím správným popularizátorem vlastní myšlenky. Ale! Ta teorie má hlavu i patu, shledávám na ní ledacos platného, ne nadarmo ji RS publikuje po své návštěvě Indie, neboť to má, myslím, hlubokou souvislost, a nalejme si čistého vína: Einsteinova teorie gravitačního pole též nebyla okamžitě, a bez výhrady přijata, a dnes na ní stojí další z řádných teorií, ta o kovariantním kvantovém poli... Rezonujeme, ať se to někomu líbí nebo ne. Snad jen ten výkladový skok v závěru knihy, kdy Rupert, zřejmě pln nedočkavosti, opustí améby a rovnou se pustí za člověkem, je, řekl bych, poněkud zbrklý. Zkrátka a dobře, i když to zní (ať už zvukově, či významově) celé šíleně, budeme o tom, pokud budeme chtít, alespoň chvíli přemýšlet! A to mnohdy, jak ze zkušenosti dobře víme, docela bolí. Vesmír, tón, Óm. UPDATE 8/9 téhož roku: Myšlenková ekviriblistika, kterou nyní míním předvést je spíše paměťovým záznamem pro pozdější, retrospektivní, potřebu, než veřejná prezentace, neboť názory, které si sem zaznamenám, nejsem s to efektivně obhájit.... Inu, dočetl jsem i dodatky; nutno podotknout, že jejich výběr je veden samotným Sheldrakem, což značně snižuje jejich výpověď, ale zároveň velmi efektivním způsobem posouvají prezentaci a vnímání komplikované, a značně kontroverzní teorie. Důležitým momentem jsou dvě kritické polemiky od D. R. Newtha a L. Wolpert, s nimž lze v mnohém souhlasit a dokonce se dá vytušit, že se z nich samotný RS poučil, což dokazuje nejen v následné diskuzi s Davidem Bohmem, ale i v prezentaci experimentů a nejvíce, v příloze k českému vydaní, v přednášce z roku 1992, kde již svou teorii prezentuje srozumitelně, fakticky, zasazenou do historického kontextu, na zajímavých příkladech - teorie morfické rezonance uzrála. Jeden fakt ale zůstává v knize pouze okrajově "nakousnut", a přitom si myslím, že je pro pochopení celé teorie zcela zásadní. Celá teorie vzniká, dle životopisu RS, při pobytu v jihoindickém ášrámu, je věnována Bede Griffithsovy, benediktinskému mnichovy, žijícím a působícím tamtéž. Již v úvodu tohoto komentáře jsem zmínil Eli Maoreho, jeho definici rezonance: Vysvětlením je jev zvaný rezonance, schopnost vibrujícího tělesa rozeznít jiné těleso souhlasnými vibracemi, tedy za předpokladu, že mají přesně stejnou přirozenou frekvenci. Ale pokud frekvenci jedné z ladiček sebeméně změníte, rezonance nenastane; druhá ladička na volání svojí družky neodpoví. Po přečtení těchto dvou vět jsem v první řadě pochopil, co RS na 200 stranách nevysvětlil a rovněž mi došlo, a zde se velice omlouvám všem, kdož jsou vidoucí, že indické ÓM není pouze zvuk, ale hlavně tón - vibrace vedoucí k naladění na souhlasnou frekvenci s něčím, co neumím pojmenovat, s čímž bych měl mít stejnou přirozenou frekvenci... Jestli Rupert Sheldrake pod vedením Bede Griffithse v jihoindickém ášrámu meditoval ÓM nevím, ale osobně tomu věřím a tuším, že je zde zakopán pes celé pozdější teorie.“... celý text
— roman9739

Přítomnost minulosti: Morfická rezonance a zvyky přírody

„Sheldrake je skutečný Mudrc, který poctivě hledá pravdu nehledě na to, co zrovna připouští nebo nepřipouští současné zkostnatělé a vyčpělé paradigma. Dostává se tak sice do "undergroundu" dnešní vědy, ale zato přináší řadu převratných poznatků. Při tom všem zůstává stále ryzím vědcem, nepouští se do esoterických diskurzů, ačkoliv jeho závěry četné "nadpřirozené" jevy vysvětlují. Kéž bychom měli více takových osvícených a přitom skromných vědců - vizionářů a dokázali jim bez předsudků naslouchat.“... celý text
— changaj

Přejít na knížky autora