Přiznání taxikářů
Jiří Němčík
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/433558/bmid_priznani-taxikaru-1Wo-433558.jpg
4
76
76
Jízda taxíkem městem i lidskými osudy. Babičky o berlích, ale i lehké holky po šichtě. Studenti spěchající na vlak k mamince i opilci na cestě z baru do baru. Lidé obyčejní, excentričtí, zamlklí i hovorní. To je celé široké spektrum osudů, se kterými se na svých cestách Prahou setkal Jiří N. Taxikář. Člověk, který pozoruje a naslouchá a z nekonečného přadena osudů splétá krátké příběhy. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak vás vidí řidič taxíku, ze kterého právě vystupujete? A co se odehrává v hlavě jemu? Kolik lidí ten den už vezl a co mu všechno o sobě řekli? Začtěte se do stránek knihy, kterou jeden takový neobyčejně obyčejný taxikář napsal. Pro vás. O vás. Pro sebe. I o sobě. Možná budete překvapeni, ale rozhodně se zasmějete. Na to vemte jed!... celý text
Přidat komentář
Kniha velice ctiva.
Mozna horkou jehlou psana, nicmene. Po par zkusenostech s panem Nemcikem coby velka fanynka a jeho velice arogantnimu chovani, uz si nekoupim od nej nic a co vic, neverim mu ani slovo. Ma jiste " strevo " pro psani, nicmene uz jsem si jista, ze ne vsechno co pise musi byt tak, jak pise. Bohuzel, moc mne to mrzi. Pusobil jako velice mily a pokorny clovek, zatim je to arogantni blb.
“Podle jednoho indiánskýho příběhu jsou v duši dva vlci, jeden je zlej a druhej hodnej, a když se zeptáme, kterej z nich vyhraje, odpověď je jednoduchá - vyhraje ten, kterýho krmíme.”
Tahle knížka je pro mě velikým překvapením. Na první pohled se jedná jen o krátké příběhy jednoho taxikáře, ale ve skutečnosti jsou plné zajímavých myšlenek a životních pravd. Vůbec mi nevadila hovorová čeština, spíš naopak. Za mě určitě doporučuji!
Eh, uh... na rovinu – kdybych se ke knize nedostal v rámci volně stažitelných e-knih od Bookportu, po takové literatuře bych nesáhl. Na druhou stranu, o tom tak trochu Čtenářská výzva je, že jo. Dostat se i k žánrům a knihám, které bychom normálně ignorovali.
Tady to jednoduše tak úplně nevyšlo. Oceňuju autorovo sesbírání příběhů lidí, osobně však postrádám takové to literární něco (nechci být zlý, ale ten řemeslný um), co dodá šmrnc. A to „něco“ je to, co odděluje spisovatele od obyčejných pisálků typu blogger apod. (aniž by to slovo mělo jakkoli urážet; je to zkrátka jiný styl psaní).
Závěrem držím palce v nelehké době a doufám, že pan taxikář unese chudé týdny a měsíce bez pořádného rita :/
P.S. – Přece jen si trochu ještě rýpnu. Lehce mi vadilo, jak se přepočítával charakter člověka podle toho, kolik dal dýško (trochu to zjednošuju, vím). Možná to na mě jen tak působilo, ale když se to opakovalo u vícero minipříběhů, přišlo mi to zbytečné zdůrazňovat... howgh.
Přiznání taxikářů
Líbila se mi ta laskavost, se kterou se dívá na klienty. Hezký jazyk a vtip.