Přízraky noci
Kateřina Ševčíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481663/bmid_prizraky-noci-O5B-481663.jpg
4
178
178
Přízraky noci série
1. díl >
Moggast – země, které vládne proslulý kníže Dragovit. O jeho temných praktikách kolují nejrůznější zvěsti, lidé však o nich hovoří jen šeptem v bezpečí svých domovů. Princezna Lada je přesvědčená, že Dragovit stojí za únosem její starší sestry Kazi. Když se ji vydává zachránit, rozhodně nepočítá s tím, že hned při prvním střetu s nepřítelem zemře. Smrtka jí však učiní lákavou nabídku. Lovec démonů Karden chce být slavný. Jeho vyhlídky byly mizivé, teď však dostal od Dragovita úkol, kterým by si mohl svůj sen splnit. Stačí knížeti přivést princeznu Ladu. Potulná hudebnice Noa strávila polovinu života skrýváním. Když se jí naskytne příležitost pomstít se vrahovi její rodiny, knížeti Dragovitovi, ani na vteřinu nezaváhá. Jaela život na malé vesnici nudí. Alespoň do dne, kdy v osadě propukne morová nákaza, a on musí utéct, aby ochránil svoji rodinu. Čtyři hrdinové, jeden úkol. Každý je jiný, přesto je něco spojuje. Kdo z nich vyhraje a kdo skončí jako poražený? A jsou všichni takoví, jací se na první pohled zdají být?... celý text
Přidat komentář
Autorka se moc hezky inspirovala pověstí o Krokovi a jeho dcerách.
Příběhem nás provedou čtyři postavy, takže máme čtyři úhly pohledu, jeden cíl, ale čtyři odlišné důvody k jeho naplnění.
Jednotlivé postavy jsou zajímavé, každý je úplně jiný a střídání jejich pohledů dává příběhu dobrou dynamiku. Chybělo mi ale trochu větší rozpracování jejich charakterů a vztahů mezi nimi.
Mrzí mě taky, že nebylo tolik prostoru věnováno samotnému světu a jeho fungování, protože tu byl trochu nevyužitý potenciál.
Moc se mi ale líbilo, že měla autorka odvahu na závěr, jaký zvolila.
I přesto, že mi několik věcí vadilo, je mi autorčin styl sympatický a po právě vyšlém pokračování - Temnoty hlubin, ráda sáhnu.
Autorčina prvotina, která mne velice nalákala svou obálkou a také tématem slovanské mytologie. Inspirace v našich českých dějinách mi vůbec nevadila a příběh mi jako celek přišel originální. S čím jsem ale měla problém, byl styl psaní. Vůbec jsem se nemohla začíst tak, aby mne text maximálně pohltil. Přišlo mi, že se kolikrát skáče od jednoho ke druhému a to mne ve čtení dost rušilo. Musím ale uznat, že osud rusalek si mé srdce našel a pro autorku to byl určitě povedený debut.
Přízraky noci - Kateřina Ševčíková
Autorka se v této knize silně inspirovala příbehěm Kroka a jeho dcer - Kazi, Libuše a Tety. V poznámce přímo stojí, že stěžejním dílem k této knize jsou Staré pověsti české od Jiráska. Jsou tu upravená jména, kdy věřím, že každý pozná kdo se za kým skrývá.
Příběh je protkaný různými bytostmi jako rusalka, bukavac, zmej či volchv. Upřímně ne všechny pojmy jsem znala, takže se slovníček na konci knihy hodil. Mám zase obohacenou slovní zásobu i přehled v těchto potvorách.
Co mi ale nesedo bylo tempo vyprávění. I přes originální prvky se neskutečně děj vlekl. Jeden den v knize měl snad 72 hodin. Až na pár momentů se fakt nic významného neděje a to jsou Přízraky noci útlým titulem. Oceňuji ale dramatické finále, to bylo bezva.
Na druhou stranu mohl člověk do hloubky poznal hlavní protagonisty. Poznala jsem jejich radosti i strasti, potěšení, ale i hluboké emoce a dokázala jsem se do nich skvěle vcítit.
Přemýšlím, kam knihu zařadit. Má sice něco, co jen tak v knihách nevidíme, ale ten styl psaní mi prostě nesedl. Za mne nenadchne, ale ani neurazí.
Hodně oceňuji slovanské prostředí, jména/postavy a tak.
Podobnost s Vranami vidím jen v tom, že parta lidí se spojí a jde něco řešit.
Četlo se to rychle, ale celkově zápletka nebyla nijak epická, postavy spíš nezajímavé (oceňuji příběh rusalek), avšak ke konci byl hezký dějový zvrat. Závěr mě nenadchl a poselství jsem moc neobjevila.
Musím říct, že ale jako slovanská jednohubka stojí za otevření :-)
Přiznávám, že kniha mi doma ležela už vcelku dlouho, protože jsem stále neměla nějak chuť na příběh opírající se o naše místní pověsti. Avšak při probírání knižních ležáků padl los právě na tuhle a ve výsledku mě i mrzí, že tak dlouho čekala.
Hned v úvodu příběhu mi padla pusa, protože jsem si nepřečetla anotaci a tak jsem nevěděla o tom úmrtí. Za sebe mohu říct, že nelituji nevědomosti.
Další prvek, kterým si mě kniha získala je určitě střídání hrdinů ve vyprávění, protože tím se člověk prostě dozví víc nejen o dění, ale i postavách. Bavilo mě postupné odhalování jednotlivých rozhodnutí, které vedli ke spojení hlavní čtveřice, které mnohdy sahali daleko do jejich minulosti.
Za sebe mohu knihu vřele doporučit, čte se opravdu lehce, o akci není nouze a je šikovně proložena výpravnými a plánovacími částmi, takže není moc prostor na nudu. Hlavní hrdinové jsou každý jiný a tak se v nich dobře orientuje.
Závěr knihy obsahuje jednu dost netradiční věc na poli YA a já jsem opravdu ráda, že se autorka vymanila ze standartu. Scéna dodává příběhu nejen emoce, ale i realitu, jak jen je to ve fantasy možné a že i o hlavní hrdiny je třeba se bát.
Nad touhle knihou jsem strašně dlouho přemýšlela. Mám ráda knihy, které obsahují mytologii - čtenář se dozví něco nového, často si spojí i věci, které by ho nenapadly... Ale tady se jednalo o slovanskou mytologii, která nám je nejbližší, ale mně paradoxně proti srsti. Možná za tou může povinná četba na základní škole, kdo ví?
.
Když mě ale oslovila sama autorka, kterou dlouho sleduji, nemohla jsem odmítnout. To prostě nešlo, tak moc jsem si přála jí podpořit! O pár dní později mi přišel krásný balíček, a časem přišla na řadu se čtením i samotná kniha.
.
Na začátku knihy nás přivítá kouzelná mapa, na kterou jsem se během čtení několikrát vracela. A pak vše začíná a postupně se seznamujeme se čtyřmi hlavními hrdiny. Vše se odehrává v království Moggast, které vládne kníže Dragovit. Lada, Jael, Noa a Karden se vydávají na společnou cestu, každý s trochu jiným účelem. Jeden zachraňuje sestru druhý sestřenici, někdo chce pomstu, další touží po slávě...
.
Ze začátku jsem trochu tápala. Než jsem si na hrdiny zvykla a přestala si je plést, mi malinko trvalo. Dost mi pomohlo, že se čtyři hlavní hrdinové ve vyprávění střídali. To může někomu vadit, já za to byla ráda. Vidět příběh z více pohledů se vždycky hodí!
.
Zapojení slovanské mytologie nakonec nebyl takový oříšek, jak jsem čekala. Vlastně, docela mě bavila! Líbilo se mi, jak nenápadně, ale přitom jasně autorka zapracovala známé postavy z mytologie.
.
Přízraky noci mě opravdu příjemně překvapily. Spojit fantasy a mytologii se tu krásně povedlo, a já si oprášila, co jsem zapomněla. Možná mě mrzí jen to, že od jednoho bodu se zápletka odpíchla a jela do konce. Klidně bych si přečetla pár stran navíc!
Rusalky, vlkodlaci, vampýři, ale i méně známí bukavac, lešij nebo zmej. To jsou jen některé z nadpřirozených bytostí, které se mihnou v Přízracích noci. Slovanskou mytologií je kniha doslova prošpikovaná a při čtení na vás dýchne nejen příjemně ponurou atmosférou, ale také připomene střípky ze starých českých pověstí.
Příběh vás zavede do království Moggast, kde budete sledovat kroky čtyř hrdinů, jejichž osudy se postupně proplétají dohromady. Princezna Lada je odhodlaná porazit knížete Dragovita, který unesl její sestru. Lovec démonů Karden, ve snaze se proslavit, přijímá od knížete úkol přivést Ladu do jeho rukou. Na Dragovita má spadeno i hudebnice Noa, ve které bublá vztek a touha pomstít svou rodinu. A Jael tráví zdánlivě obyčejný život v jedné zapadlé vesničce. Jenže v momentě, kdy do jejich domu přichází dvě poutnice, jeho život se rázem obrací vzhůru nohama
Přízraky noci nabízí zajímavý příběh se silným závěrem, který ani na malém rozsahu 250 stran nepůsobí děravě. Autorka vás hned v první kapitole uvrhne do akce, na jejímž konci čeká zvrat, který, pokud si nepřečtete anotaci, rozhodně nebudete čekat. Právě ten udává tón celému zbytku knihy. Díky dobře vybudované atmosféře, střídání pohledů a jasným motivacím postav má příběh příjemný spád a nutí člověka tak otáčet jednu stránku za druhou. Jednotlivé linky i charaktery jsou příjemně rozmanité a líbilo se mi, co z nich autorka na malém prostostoru dokázala vyždímat. Možná by si místy zasloužily trochu větší prostor k budování vztahů a pozvolnějšímu vývoji, ale v rámci celku mi to až tolik nevadilo. Druhá polovina knihy je o poznání dramatičtější a přestože samotné finále příběhu nejspíše budete tušit, nechybí ani pár překvapení. Velké plus dávám autorce za neklišoidní konec, díky němuž kniha rázem zapůsobí na čtenáře jinak. A přiznám se, že bych se nebránila volnému pokračování příběhu některých postav.
Hodnocení: 80%
Za knihu k recenzi moc děkuji autorce Kateřině Ševčíkové.
Já mám slovanskou mytologii moc ráda, ale toto mě trošku zklamalo. Knížku jsem kdysi začala číst a přestala jsem a teď jsem se k ní vrátila a doufala jsem, že se to zlepší. Bohužel se tak nestalo. Hlavní kámen úrazu za mě byly postavy. Nemastné, neslané a tak se táhl i celý příběh. Za mě, co se týče příběhů o slovanské mytologii ten slabší příběh.
Tahle knížka byla moje poprvé hned v mnoha ohledech. Nikdy jsem nečetla fantasy knížku od české autorky a zároveň jsem nikdy nečetla knížku, ve které by hrála roli mytologie. I přesto jsem se rozhodla vyzkoušet Přízraky noci a světě div se, ona se mi ta knížka fakt líbila.
Čtyři hlavní hrdinové. Princezna Lada, která chce zachránit svoji sestru. Rusalka Noa, která touží po pomstě. Lovec démonů Karden, který chce být slavný. Jael ne tak úplně obyčejný kluk, který chce ochránit svoji rodinu.
V knížce se střídají pohledy všech čtyř hlavních hrdinů, což by někomu mohlo vadit, ale mě to naopak krásně dokreslovalo příběh a měla jsem možnost se o každém z našich hrdinů dozvědět něco víc. Bavili mě všichni čtyři, ale nejvíce jsem si oblíbila Nou.
Styl psaní autorky je opravdu čtivý. Příběh je nabitý akcí, neustále se něco děje, a to hned od první kapitoly. Nejvíce se mi ale líbila poslední třetina knihy hlavně její úplný konec, který jsem nečekala a byl opravdu dechberoucí.
Mockrát děkuji autorce za možnost si knížku přečíst. Vy ji určitě vyzkoušejte, protože se moc povedla a navíc se chystá volné pokračování.
3,5/5
Slovanskou mytologii já můžu vždycky. Ale tohle bylo takové nemastné, neslané. Není to špatný příběh, ale už jsem četla i lepší.
Nikdy jsem nečetla fantasy od české spisovatelky a tak jsem se na to moc těšila.
4 hlavní hrdinové, jejichž příběhy jsou úplně jiné a přeci se protnou při plnění jednoho úkolu. Princezna z vedlejšího knížectví Lada, která chce zachránit svou unesenou sestru. Rusalka Noa, která celý život touží po pomstě za svou vyvražděnou rodinu. Lovec démonů Karden, který by rád dokázal své rodině, že může být slavný a známí. No a v neposlední řadě (ne tak) úplně obyčejný chlapec Jael, který chce jen zachránit svou sestřenku před obětováním.
Hned po pár stránkách mě napadlo jedno slovo a to zaklínač. Strigy, vlkodlaci, upíři, rusalky, ale nejvíc jsem to cítila z Kardena, který loví příšery, aby pomohl lidem. Prostě Geralt jak vyšitej
Nejvíc mi byla od začátku sympatická Noa a i její osobní příběh byl ze všech nejlepší.
Na knížce si cením odkazů na české pověsti od Aloise Jiráska. Každý určitě nepřehlédne Bivoje, který se utkal s divočákem nebo tři dcery knížete, které mají zvláštní nadání. Je toho určitě víc a líbí se mi, že to autorka oprášila a zapojila do své knížky.
Bohužel si myslím, že děj byl uspěchaný (250 stránek není moc) a celkově to knížce spíš ublížilo. Ráda bych se dozvěděla více o každé postavě a i o tom, co s nima bude dál. Občas to bylo i trochu zmatečné. Například, když Noa vzpomíná, ale v knížce to vlastně není nijak oddělené od přítomnosti.
Celkově má kniha velký potenciál a moc se mi líbila, ale stálo by za to jí věnovat více stránek a vymyslet možná i propracovanější zápletku, která tady byla průhledná.
Tady s hodnocením opravdu váhám a je to prostě něco mezi 3,5-4
Na to, že to je fantasy odehrávající se ve vymyšleném světě s nějakou historií a se čtyřmi hlavními postavami, je kniha příliš krátká. Ráda objevuji vymyšlené světy a jejich historii, ale tady se tomu autorka nemohla, na pouhých 260 stranách, plně věnovat (a přitom má hezkou mapu). Také nebylo dost prostoru pro vývoj postav a vztahu mezi nimi.
Hlavní dějová linka byla klasická, porazit záporáka a zachránit svět (tady to tak úplně nevyšlo). Místy mi to vážně připomínalo Šest vran, ale ty byly o dost lepší. Líbila se mi slovanská inspirace a asi se jedná o mou první českou fantasy.
Jinak dvě scény mezi Noou a Dragovitem mi dost připomínaly Hanebné pancharty.
Přízraky noci vznikly z pera české autorky Kateřiny Ševčíkové. Musím autorku pochválit jak dobře knihu napsala a jak ji krásně dopodrobna popisovala.
Příběh je vyprávěn z pohledu čtyř hlavních postav. Já osobně nemám moc ráda, když je v knize tolik postav. Sice mi to tady nevadilo, ale trvalo mi si na to zvyknout. (To samozřejmě není chyba autorky, ale moje)
Příběh je psaný slovanskou mytologií a autorka se nechala inspirovat pověstmi českými o třech Krokových dcerách. Za mě vážně super nápad a bylo to úžasný. Příběh byl velmi čtivý a užívala jsem si ho. Samozřejmě jsem se zamilovala do Kardena, který je lovec démonů, ale všechny postavy mi byly sympatické.
Příběh vás pohltí už od prvních stránek, jelikož je zde hned akce. Celý příběh je plný zvratů a akce. Pokud máte rádi tenhle žánr, tak určitě stojí za to si knihu přečíst. Jinak autorka chystá volné pokračování, takže se máme na co těšit.
(SPOILER)
Postavy jsou bezduché. Do příběhu jsem se nedokázala začíst a text jen zběžně prolistovala. Kniha má potenciál, ale bohužel ho nevyužila.
O třetí sestře byly jen letmé zmínky, ale zapojena bohužel nebyla. To se dá říct o více postavách.
Celkově byl prostor pro jednotlivé postavy velice malý a spíš na mě jejich skupinka působila dojmem "potkali jsme se na zastávce, autobus nepřijel, tak jsme šli spolu pěšky".
Co se smrtky týče a jejího podfuku.. To byl poslední hřebíček do rakve.
Autorka občas používá slova, kterým nerozumí. Například žlutolící oči jsou nesmysl, také význam slova skrupule a drožka je autorce nejspíš neznámý, jinak by je neužívala tak, jak je užívá.
Občas si kladu otázku, proč někteří lidé píší knihy, když jejich text je jen suchým popisem toho, co se děje, vůbec nevyužívají to široké spektrum možností, které literatura nabízí. Popisy soubojů jsou dlouhé, otravné a působí na mě dojmem starých počítačových her (spíš arkáda než adventura).
Na fantasy by člověk neměl uplatňovat stejná měřítka jako na historii, ale protože spousta lidí má představy o středověku a dobách před přijetím křesťanství ovlivněné právě tímto žánrem, myslím, že nebude na škodu upozornit na pár drobností.
Vystavění celého fikčního světa je velmi podobné fantasy světu počítačových her, ač se má děj odehrávat v jakémsi slovanském dávnověku, je to dost zvláštní slepenec, kde jsou prvky různých dějinných epoch poskládány tak, jak se to autorce zrovna hodilo. Představa světa, kde je několik království s pevnými hranicemi a velkými městy připomíná spíš vrcholně středověkou pokřesťanštěnou Evropu než doby předkřesťanské. Proč se asi děti učí o kolonizaci, o zakládání měst na zeleném drnu, proč se učí, co byla lhůta a lokátor,... protože ani velká opevněná města, ani přesné hranice tehdy ještě nebyly.
Nejnesmyslnější je však vylíčení panovnického hradu. Předkřesťanský středověk, kde jsou obrazárny s portréty ve zlatých rámech? Vážně? Kde jsou salonky, křesílka, vázy, kytice, skříně, koberce, ba dokonce i toalety s keramickými umyvadly? Vážně? Středověk, kde se lidé ohřívají o hrnečky čaje? Chtělo by to trochu prostudovat středověkou každodennost a dějiny hmotné kultury.
O inspiraci slovanskou mytologií nemůže být moc řeč, jde jen o inspirace tím, co někteří mylně považují za slovanskou mytologii a co je daleko víc jen naše romatická představa. Rovněž Kroq/Krok, Kazi/miera, Teta/Theodora, Lada/Libuše a Svatoplukovy pruty, prvky z pověstí, nejsou dál nijak využity. Dragovit je pojmenován podle veletského vládce, jehož si podrobil Karel Veliký. Název Gockov byl inspirován Chockovem (Gützkow), kde působil Ota Bamberský a kde se měla nacházet nová, drahá a umělecky bohatě vyzdobená svatyně.
Přízraky noci pro mě byly velkým překvapením. Miluju knihy protkané slovanskou mytologií a tady s tím autorka pracovala na tisíc procent.
Kniha je vyprávěna z pohledu čtyř hlavních hrdinů. Všichni mají podobné množství prostoru, takže je zvládnete poznat a vcítit se do jejich jednání. Musím říct, že jsem očekávala klasický styl zápletky, kterou známe z young adult fantasy. Nějaká ta láska mezi nenáviděnými protějšky a tak dále. Autorka na posledních stránkách knihy naprosto vyvrátila vše, co jsem čekala a konec a finální zápletka mi opravdu vyrazil dech.
Kniha je opravdu čtivá. Konec je uzavřený, ale tak hezky, že se na něj dá klidně navázat a myslím, že autorka něco takového možná chystá. Necháme se překvapit. České fantasy občas pokulhává za tím zahraničním, ale Katka Ševčíková se zařadila k těm autorům, kteří českou fantastiku zvedají na úctyhodnou úroveň.
Po této knize jsem pokukovala již delší dobu, protože jsem na ni na instagramu viděla poměrně pochvalné recenze a navíc ta obálka je prostě krásná.
Líbilo se mi, že v příběhu jsou zapracovány prvky ze slovanské mytologie a pověstí. Narážky na pověsti o Kazi, Tetě a Libuši či Bivojovi, které znám z dob strávených ve školní lavici mě velmi zaujala.
Celý příběh je vyprávěn z pohledů čtyř hlavních postav, které se ve vyprávění střídají, přesto že mi tento styl většinou úplně nevyhovuje zde mi to nevadilo. Nejspíše hlavně díky tomu že na sebe jednotlivé části navazovali a neopakovali se jen proto aby se ukázalo vše i z jiného pohledu. Děj velmi příjemně plynul, rozjed byl velmi svižný, protože jsme vhozeni o již rozjetého příběhu. Druhá polovina je trochu pomalejší, celkově více vysvětluje o co vlastně jde a díky pohledu z více stran jsem se toho mohla dozvědět mnohem více. Celkový pohled příjemně doplnili i občasné pohledy zpět do minulosti jednotlivých postav. Bylo velmi zajímavé sledovat jak jednotlivé postavy šli za svými cíly a přesto jak moc velké mezi nimy byly rozdíly tak se snažily svoje osudy aspoň na chvíly spojit. V příběhu nechyběli ani nečekané zvraty, které za mě byly velmi dobře zpracované. Mě samotnou v určité chvíli vývoj děje velmi překvapil. Nejvíc mě zaujal konec, protože něco takového jsem po celém příběhu opravdu nečekala.
Děkuji Albatrosmedia za možnost si tuto knihu přečíst a za mě určitě velké doporučení.
Tuto knihu jsem měla na seznamu přání, které chci koupit, ale vždy měla přednost jiná, takže když jsem měla tu možnost ji získat a přečíst, neváhala jsem.
A nelituji. Kniha mě bavila od samého začátku až do konce a příběh mě zcela pohltil. Konec byl správně napínavý a nedokázala jsem přestat číst. Autorka mě ve finále překvapila a takový konec jsem nečekala.
Z postav jsem si nejvíce oblíbila Kardena, o kterém by mi nevadila celá kniha i vzhledem k tomu, čím se živí a setkání s dalšími bytostmi bych si užila. Ženské postavy mi byly v knize sympatické a myslím, že budou jedny z těch, které si budu pamatovat. Kdo mi trochu občas lezl na nervy byl Jael, ale nic co bych nepřežila. Celá skupina měla skvělou dynamiku.
Svět mě bavil a přála bych si vědět o něm více, potkat více bytostí - sama autorka se inspirovala naší mýtickou historii a mě to bavilo. S tím souvisí i jedna malá výtka a to, že bych si přála právě více z tohoto světa a nevadilo by mi, kdyby kniha byla delší a já se mohla více dozvědět i o postavách.
Těším se na volné pokračování. Tuhle knížku zařadím mezi ty nejlepší, co jsem tenhle rok četla a jsem spokojená
V poslední době se s knihami o slovanské mytologii roztrhl pytel. Mě to ale vůbec nevadí, protože mě stále hodně baví. Líbí se mi, jak k ní každý z autorů přistupuje jinak. Zde se ještě autorka inspirovala pověstmi českými (o třech Krokových dcerách), kterou velmi zajímavě zpracovala.
Já se do knihy ihned začetla, protože je velmi akční hned od začátku. Žádného pozvolného úvodu se nedočkáte, hned jste hozeni do situace, od které se odvíjí celý příběh. Mně to vyhovovalo, protože nemám ráda zbytečné okecávky, u kterých se akorát nudíte. Druhá polovina kniha je trochu pomalejší, ale zase je zde prostor pro lepší seznámení s hlavními postavami a jejich minulostí. Bohužel tu chybí podrobnější informace o světě - o jeho fungování, minulosti a jak vlastně knížectví fungují.
Co musím vyzdvihnout je, že k propojení všech hlavních postav došlo velmi brzo. Když jsem zjistila, že zde vystupují čtyři hlavní postavy, dost jsem se polekla, protože mi to ihned připomnělo Zloděje dýmu, které pro mě byli velkým zklamáním.
Všechny postavy jsem si oblíbila, každá je úplně jiná a má svůj vlastní cíl. Nedokážu říct, koho mám nejraději. Uměla bych si představit samostatnou knihu o každé z nich, protože ke každé postavě mám spoustu otázek. Třeba jak přesně funguje Ladin dar vidění (někdy jsem se v příběhu ztrácela a pořádně jsem ho nepochopila) či více se dozvědět o Rusalkách a jejich životě.
Občas byli některé věci předvídatelné, ale pokud by se nestaly, tak by se děj
zaseknul na místě.
Závěr byl za mě hodně překvapivý, i přestože to k tomu tak nějak směřovalo celou knihu, vůbec jsem nečekala, že by se něčeho takového autorka odvážila. Perfektní!
Příběh je inspirovaný naší mytologií a pověstmi. Objevují se tu různé bytosti. Někdy jsem měla trochu problém se v nich vyznat, uvědomit si, co umí, ale k tomu je tu na konci slovník, kde je hodně vysvětleno. I když se přiznám, že tohle jsem zjistila až někdy v půlce knihy, takže jsem zezačátku lehce tápala Mám asi radši, když je to vysvětleno přímo v textu.
Je to vyprávěno ze 4 úhlů pohledu. Musím říct, že v tomhle směru se to autorce povedlo, a já se v postavách neztrácela. Každá postava měla co říct a v určitou chvíli vyprávěla svůj příběh, aby ji čtenář mohl trochu lépe poznat.
Líbilo se mi to, přestože většinu knihy jsem necítila nutkání porušit rozpis kapitol a číst dál, jak se mi někdy stává. Přestože tu byla akce, tak to bylo takové oddechové. To se ale změnilo asi kolem strany 200, kdy se stalo něco, co jsem absolutně nečekala a vyrazilo mi to dech, v tu chvíli jsem knihu musela dočíst okamžitě, jelikož jsem chtěla všemu porozumět, protože jsem byla totálně překvapená.
Celou knihu je vidět, jak můžou lidé zaujímat různé postoje na jednu věc. A že nic není jen černobílé.