Pro Čechy je nebe nízko
Mojmír Hampl
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428502/bmid_pro-cechy-je-nebe-nizko-mOn-428502.jpg
4
52
52
Proč u nás najdeme tak málo vyvěšených českých vlajek? Proč se jako Češi podceňujeme, a tím pádem hrajeme pod své možnosti? Proč je pro nás snazší bojovat, až když je výsledek téměř jistý? Proč chceme hodně svobody pro sebe, ale ne pro sousedy, a u vymáhání pravidel je tomu naopak? Proč jsou Češi podobnější Rakušanům než Slovákům? Proč se často chováme jako poddaní a černí pasažéři své země, a ne jako její páni? A proč přesto máme neuvěřitelný dar přežít a nekonečně mnoho talentů a nadějí být mezi nejlepšími na světě? A proč je před námi skvělá budoucnost, pokud si ji sami nepokazíme? Kniha uznávaného českého ekonoma a bývalého viceguvernéra ČNB nás v dobrém i špatném konfrontuje s našimi typickými vlastnostmi, mýty a předsudky, které o sobě jako Češi máme, a navrhuje, jak se z těchto stereotypů vymanit a zařadit se opět mezi nejlepší na světě. Jen si začít věřit, trochu se „odzátkovat“ a odbrzdit. Prostě rozletět se výše. Protože nebe není nízko. Je vysoko. A nemá žádný strop.... celý text
Přidat komentář
Pohled na nás na český národ očima jednoho z nás .Hodně zajímavých úvah a postřehů propojujících historii i současnost a ani humor v ní nechybí .Opravdu se autor trefil v pohledu na nás samotné a potěšilo mne, že to s námi není tak špatné ,jak si někdy sami myslíme :)
Autorovi se podařilo precizně, do detailu, vykreslit českou povahu, a to s vtipem, nadhledem a v pozitivním, motivačním nádechu. Smekám před šíří znalostí autora, kniha představuje i historický a politický kontext, uvádí zajímavé souvislosti a postřehy. V textu se zrcadlí nejen znalost Čechů a jejich povahy, ale také ostatních národů. Právě tento "odstup" a možnost porovnání s jinými kulturami dle mého názoru přispěly (trochu paradoxně - paradoxy má autor knihy rád :) ), i k lepšímu poznání nás Čechů. Autor se zároveň neomezuje pouze na popis, ale sám nabízí návrhy/doporučení, co bychom mohli zlepšit. Celkově lze s vyobrazenou charakteristikou českého národa více než souhlasit! Snad poslední poznámka - i formulační úroveň textu je na neobyčejně vysoké úrovni.
Hamplova analýza českého světa se sestává z autorových úvah, v nich zasazuje naše přemýšlení, jednání a zvyky do autorovi bohaté zkušenosti se světem okolním, globálním. A je to zamyšlení zajímavé a v mnoha ohledech inspirativní a současně bolestivé. Autor si neklade za cíl věnovat se tématu v akademickém duchu, ale spíše na úrovni fejetonistické úvahy.
Téma českého pasivního přístupu k sobě samým, kdy máme tendence hledat viníky, díky nimž se nám nedaří, tak jak by jsme zasloužili, je z mého pohledu tím nejzásadnějším co autor výborně popsal. Myšlenek a trefnych postřehů obsahuje publikace celou řadu. Za mě výborná publikace k zamyšlení nad naším směřováním i současnému stavu věcí veřejných a přístupu k nim.
Stejně jako pánové Klimeš, Tabery nebo Szczygieł nám také pan Hampl nastavil přesné zrcadlo, a je jenom na nás, jestli se do něj odvážíme podívat. Byl k nám poměrně milosrdný, a jsem moc rád, že jsem si navzdory obálce a názvu, které se mnou opravdu nesouzní, knihu přečetl. Zdá se mi tak objektivní, jak jen to může být. Jistě, zdaleka všechno v naší zemi není optimální, a často si sám stěžuji. Jenže si pořád uvědomuji, že máme to štěstí žít v zemi, která je v nejrůznějších ukazatelích cca třicátou nejlepší zemí na světě, a to je opravdu slušné. A pro ty, kdo si myslí, že je to díky komunismu, tak bohužel, je to navzdory komunismu. Před sto lety jsme byli na cca patnáctém místě na světě, a měli jsme být daleko výš. Klidně si to ověřte. A od roku 1990 si za to můžeme zejména sami, a z té odpovědnosti se nevyviníme, jakkoli se o to snažíme. Kdy jindy, proboha, měli Češi lepší možnosti než v posledních třiceti letech?! Začínali jsme na velice podobné startovní čáře. A tady už začíná ta "vlčí mha", kterou se Hamplova kniha snaží rozehnat. Většina starší populace se totiž nevyrovnala s komunismem tak, jak by bylo záhodno, a také mnozí vidí "slovanské bratrství" idealizovaně a ideologicky odlišně než např. Borovský a Hampl. Ani v SSSR ani v Rusku byste fakt žít nechtěli, věřte tomu, nebo si tam aspoň na měsíc zajeďte na dovču, nebo do KLDR, do Číny, případně na Kubu. Všude je to jeden a ten samý příběh. Rakousko (které bylo ještě v 50. letech 20. století na naší úrovni) nebo válkou zničené Německo jste už jistě navštívili. Jenže fakta nefakta, emoce pořád pracují a převažují. Přitom by stačilo tak málo. Zrevidovat a dodělat si svoje vlastní domácí úkoly, a dlouhodobě ve volbách podporovat takové změny a nutné reformy, které zajistí dlouhodobou prosperitu naší společnosti, a tím i prospěch nás všech. Místo toho však ty problémy většinou hrneme před sebou, a řešíme pseudoproblémy, které nám navíc často servírují politici proto, aby nemuseli skutečné problémy řešit. Kdo chce, tak to vidí, a těm ostatním to nemusím vysvětlovat. Ostatně to nedokážu vysvětlit ani své vlastní mamince, a tak také pochybuji, že pan Hampl dokáže přesvědčit zabejčenou část národa, čemuž zdejší bídná čtenost tohoto díla nasvědčuje. Ale už jen za tu snahu mu patří velká chvála. Porucha není na jeho vysílači. PS: Pro ty, kdo se snaží zrcadlu nevyhýbat, bych doporučil studii šesti sociálních tříd pro Český rozhlas, která je snadno na internetu dohledatelná. Je dobré vědět, kdo jsme a kam patříme, protože pak se lépe můžeme rozhodnout, kým chceme být, a kam chceme patřit. A také proto jsou knihy autorů jako je pan Hampl velice důležité. Zrcadla jsou tady k tomu, abychom se do nich občas podívali. PPS: Na našem sídlišti žijí přibližně tři tisíce lidí. Na státní svátky již dlouhá léta vyvěšují české vlajky dvě domácnosti, naše a jedna další...
O knížce jsem se dozvěděl z jednoho komentáře na Hospodářskách a jelikož jsem některé novinové komentáře autora četl, tak jsem byl zvědavý, o čem bude kniha. Hned na úvod jí musím vypíchnout velkou čtivost, četlo se to příjemně, rychle a samotný obsah byl zajímavý. A propos, u tohoto typu knížek jde jednoznačně o obsah a ten byl zajímavý a čtenáři ukázal, že i když by se moc generalizovat nemělo, nějaké ty typické rysy obyvatelé české kotliny a moravsko-slezského území mají. Až jsem někdy musel pomyslně souhlasně přikyvovat hlavou, jak se autor tefuje. Kol a kolem, rozhodně zajímavá knížka, kterou doporučuju k přečtení.
Na jednu stranu velmi zajímavá úvahová esej o české společnosti. Velmi dobře je vystihnutá část popisující všeobecnou nedůvěru a nezájem o veřejné dění, které autor vystihl přirovnáním, že Češi se často ve vlastní zemi chovají jako „černí pasažéři“. Za nejlepší část považuji poslední třetinu srovnávající Čechy s obyvateli jiných zemí, za všechno bych vyzdvihl zejména zdůraznění některých velmi podstatných (byť na první pohled nezřetelných) rozdílů mezi Čechy a Slováky, dále výborné vysvětlení, proč do Česka (ani jinam) není přenositelná tolik opěvovaná švýcarská neutralita, a konečně jak lidé v Česku neprávem přehlíží náklonost svých polských sousedů a neváží si spojenectví s anglo-americkým světem.
Na druhou stranu mám velký problém s autorovým hodnocením vnitřních poměrů v Česku. Zde mám pocit, že autor vše až příliš posuzuje jen pohledem ekonomických statistik, ale zcela přehlíží rozměr sociální. Jakkoli samozřejmě nemohu zpochybnit autorovu ekonomickou erudici, tak se nemohu ubránit dojmu, že jde o hodnocení z pohledu zajištěné vyšší střední třídy, které mylně považuje za průměr a mylně je zobecňuje na celé Česko. Autorem zlehčovaná (až vysmívaná) opatrnost Čechů při nakládání s penězi a s tím spojený finanční konzervativismus (kde autor spatřuje podobnost s Němci a Rakušany) například vůbec nezohledňuje, že reálné příjmy mnoha českých domácností jsou velmi nízké a že opatrnost při nakládání s penězi pro mnoho Čechů (právě na rozdíl od Němců či Rakušanů) není volba, ale nutnost. V této souvislosti se autor až příliš ohání finančními statistikami o srovnávání příjmové chudoby, jejichž metodiky i závěry však již byly vyvráceny (zde bych autorovi doporučil seznámit se s meta-analýzami sociologa Daniela Prokopa). Za velmi smělé považuji autorovo prohlášení o tom, že exekuce ve skutečnosti nejsou problémem, aniž by v této souvislosti odkázal na nějaká tvrdší data (zajímalo by mě, jak by se autor jako ekonom vyjádřil k tomu, že dle údajů Exekutorské komory ČR se jen v roce 2019 exekuce týkaly skoro 8% české populace - dle mého laického názoru se jedná o poměrně značný zásah do potenciálu kupní síly i do výše daňových odvodů…). Autor samozřejmě připouští, že například stav bývalých Sudet je neútěšný, zároveň to však považuje za jakousi anomálii v rámci jinak bohatého Česka, což velmi ilustruje věta týkající se hodnocení Sudet: „Přitom to evidentní vizuální i hlubší podpovrchový problém je, což snad potvrdí každý, kdo s otevřenýma očima jezdí třeba jen v létě a v zimě na domácí hory“ (str. 156); což naznačuje, jakoby autor Sudety považoval za místo, kam normální Češi jen jezdí na hory, ale ne už za místo, kde normální Češi také trvale žijí a mají své starosti (zdalipak se zkusil autor zamyslet nad tím, jak obyvatel českého pohraničí, který rovněž cestuje s otevřenýma očima, hodnotí např. Prahu?)
Celkový dojem: Úvahy zajímavé a čtivé, mnohdy inspirující, ale v mnoha bodech velmi nedotažené. Působí to na mě jako pohled městského liberála určený výhradně čtenářům z okruhu městských liberálů, nicméně lidé žijící mimo tuto sociální bublinu budou názory pana Hampla (byť obecně erudované) zřejmě vnímat jen jako hraběcí rady. Zájemcům tohoto žánru bych za sebe doporučil spíše Slepé Skvrny od již zmiňovaného sociologa Daniela Prokopa, v nichž jsou problémy Česka – včetně jejich porovnání se zahraničím – popsány mnohem realističtěji (a bohužel pesimističtěji).
Asi jsem čekala něco jiného, nebo možná víc. Kniha na mě nepůsobí jako jeden celek, ale několik rozličných kapitol, až člověk přmýšlí, jak jsme se dostali od jedné k druhé a co je spojuje. Je nutno také poznamenat, že je to subjektivní hodnocení a je zde spousta zobecnění. Tvrzení o tom, jací jsme či nejsme, jsou podložena autorovými zážitky, ale nikoli sociologickými studiemi. Tudíž jiný autor by mohl některé věci vidět jinak, nebo by mohl Čechy porovnávat s jinými národy, a deklarované vlastnosti by vypadaly jinak. Některé kapitoly byly čtivější, jiné méně. Kniha není špatná, jen je třeba ji brát s nadhledem, jako subjektivní pohled jednoho člověka na základě jeho zážitků a zkušeností.
Asi moje chyba, ale čekala jsem něco maličko jiného. Víc témat typu "černí pasažéři", méně historie. Jinak je znát, že autor projel velký kus světa a má značný přehled, dočtete se plno zajímavostí, ale ani po přečtení závěrečného desatera mi není moc jasné, jak začít se zvedáním své české hlavy k nebesům. A v současné korona-situaci na většinu svého národa moc hrdá nejsem :(
3,5*
Z teto knihy jsem byl nadsen tak, ze jsem ji cetl planovite jen po par strankach a presto to uteklo jako voda. Myslim, ze by mel kazdy Cech pri narozeni dostat tuto knihu povinne do kolebky ;) Bravo pane Hample!
Byl jsem na začátku trochu skeptický, no aby ne, patřím přece do národa, o kterém autor tak zaníceně píše.
Ano mám stejný pocit o našem patriotismu, jako má autor, prostě když se podíváte na vyvěšování vlajek, na státní symboly, ano uvidíte je při nějaké sportovní události, ale tím náš patriotismus začíná a bohužel i končí.
Strašně se mě líní název a také fráze only sky is the limit. Bohužel nikoli pro nás, kteří se umíme perfektně podceňovat, nevěřit ve své schopnosti...
Krdyž autor popisuje, jak udělal prezentaci pro zahraniční hosty, tak jsem si stejně jako jeho český kolega říkal, to přece nemohlo na nikoho zapůsobit, to jseou jenom obyčejná fakta.
Ale pak mě to došlo, pro někoho kdo nezná kromě Prahy a pár sportocvů nic o nás, tak na nás nahlíží úplně jinak, když se dozví fakta z prezentace.
Černí paséři, ach jo, kolik já jenom znám černých pasežerů a bohužel nemusím chodit vůbec daleko, vídám je denně, kritizovat ale umí naprosto perfektně.
Opět krásná a trefná ukázka z pera jednoho z největších čechů Karla Čapka : Zatracená vláda, už zase mě nehoří doutník..... Poznáváte někoho? já tedy ano.
A pak se s autorem schodnu i na další pasáži z knihy, a ta je věnovaná souznění s jinými národy, kolem našich hranic. Ano nejraději a nejlépe se cítím v Rakousku, ač se to mnoha lidem nebude zdát, jsou nám opravdu nejbližší.
takže jestli chcete překonat své limity a šáhnout si na nebe, pak rozhodně čtěte tuto skvělou knížku.
Čekal jsem od autora trochu větší kontinuálnost. Celé to bylo hodně roztěkané a neutříbené. Ty hlavní myšlenky jsou skvěle nadhozené a do detailu probrané (černé pasažérství; nedůvěra v sebe sama; vymlouvání se na dějiny - resp. na komunismus...), jen je opravdu škoda, že to není moc uspořádané. Někdy mi navíc přišlo, že si autor některé špatně či dobře české vlastnosti vybírá tak, aby mu skvěle pasovaly do právě probírané tématiky, což taky nepůsobí dobrým dojmem.
"Ale nechodit na schůze (společenství vlastníků) jen proto, že se s tímto klubem nechcete dohadovat, nebo vždy raději doma v klidu počkat, jak to dohodnout jiní jsou neproduktivní strategie. Přenést odpovědnost, zbavit se břemene, nestarat se a pak nadávat, to je právě nejtypičtější projev černého pasažérství..."
Str. 101
Musím si ji přečíst ještě jednou. Tak moc se mi líbila, nemohla jsem se čtení nabažit, přímo jsem ji hltala. A teď mám strach, že jsem si z ní zapamatovala tak málo a chci si pamatovat úplně všechno.
Jako když sníte dobré jídlo tak hltavě, že si neužijete jeho chuť...
Autorovy další knížky
| 2019 |  Pro Čechy je nebe nízko |
| 2018 |  Vyčerpání zdrojů – skvěle prodejný mýtus |
| 2009 |  Rozvojové země: Potřebují pomoc, nebo volné trhy? |
Zajímavě podaná kniha, nicméně ne se vším, co autor píše, souhlasím. Dost mi vadí jeho nekritický pohled na UK a USA.