Pro Siri s láskou - Máma, její autistický syn a překvapivě laskavá pomoc technologií
Judith Newman
Novinářka a spisovatelka Judith Newmanová s decentním humorem popisuje život jedné, v mnoha směrech netradiční, rodiny. S empatií a osvěžujícím důvtipem vykresluje vlastní obavy, selhání, ale i radost z malých vítězství a obyčejné prožitky matky syna s poruchou autistického spektra. Vedle osobních zkušeností otvírá čtenářům problematiku vzdělávání, dospívání a pracovních možností pro lidi s poruchou spektra, nebo pokroky vědy a léčby autismu.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika Rodina
Vydáno: 2018 , XYZ (ČR)Originální název:
To Siri With Love: A Mother, Her Autistic Son, and the Kindness of a Machine, 2017
více info...
Přidat komentář
Tahle knížka se moc nedá hodnotit. Vím, co se mi na ni nelíbilo, ale vždycky to přetluče úleva, že mám zdravé děti. Nicméně překlad a korektura, tam mám výhrady. Skombinovat, Juliusovi, oddělování číslovek desetinnou čárkou, takže ze 79 tisíc je 79 celých... Nebo když osoba v jednom odstavci opakovaně nazvaná Berry, se v dalším odstavci - opět opakovaně - najednou jmenuje Barry. Dost odfláklý. Knihu jsem dočetla, ale že bych z ní byla nadšená, to úplně ne.
Autorovy další knížky
2005 | Deník postarší prvorodičky aneb Jak se žije mamosaurům |
2018 | Pro Siri s láskou - Máma, její autistický syn a překvapivě laskavá pomoc technologií |
1997 | Ale bude to dámy, jenom mezi námi |
1995 | Žena v druhém poločase |
Zajímavě a poutavě napsané, velmi dobře se mi kniha četla, vysvětlení, jak technologie pomáhají taky super. V knize jsou i úvahy, proč autistů přibývá (žádný důsledek očkování!). Kniha mě ale taky dost zneklidnila v tom smyslu, že čím víc budou lidé na spektru ve společnosti přijímaní jako taková zajímavá skupina, která vlastně má i spoustu schopností využitelných pro společnost...a že vlastně to není vada, ale snad v něčem i přednost být autista...a to spojení s technologiemi...mnohem více dnes možností, aby komunikovali- to je super, aby měli děti- a to už mi tak super nepřipadá. Protože tím bude autistů stále více. Jistě, ti, koho se to týká, budou tleskat a říkat, že svět bez emocí je vlastně přehlednější, jinak všude vládne chaos a to je podle nich špatně (chaos je to pro ně z toho důvodu, že oni nejsou schopni tomu porozumět). Takže další rozrůstající se minorita, která pomalu a jistě bude většinové společnosti vnucovat svá pravidla. Myslím, že to není správné, nechci žádnou diskriminaci, ohledy jistě, to je samozřejmé, právo na co nejplnohodnotnější život - ANO, ale netvrďte mi, že porucha je vlastně něco normálního.