Problém bolesti
C. S. Lewis (p)
Jedna z nejvýznamnějších knih tohoto autora, která se zamýšlí nad lidským utrpením, hledá jeho smysl a potýká se s otázkami, které v souvislosti s bolestí každého člověka alespoň někdy napadají. Jde o jednu z nejlepších prací, která se intelektuálně vyrovnává s problémem bolesti a utrpení v lidském životě. První vydání
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 1998 , Návrat domůOriginální název:
Problem of pain, 1940
více info...
Přidat komentář
Tohle - a "Zázraky" - je asi nejakademičtější Lewisova kniha. Nechce nic víc (a v úvodu to říká) než podat akademickou odpověď na obecný problém bolesti. Proto může být zklamán ten, kdo předtím četl "Svědectví o zármutku" - tedy naopak osobní svědectví o prožívání jednoho konkrétního zármutku.
O tom, že utrpení je asi nevyhnutelné, máme-li poznat své nejhlubší určení, kterým míříme mimo tento svět, dnes podobně píše Larry Crabb (Rozbité sny, Přibližte se k Bohu).
Lewisovo pochopení účelovosti bolesti, pomocí níž nás Bůh vychovává k lepšímu, je jednou z tradičních odpovědí na otázku zla. Autor dílo napsal v roce 1940, dnes však tváří v tvář hrůzám Osvětimi lze jen uznat, že problém bolesti je mnohem složitější, než jak ho Lewis vykreslil.
Nedávno jsem dočetla také velmi působivé Svědectví o zármutku, Problém bolesti se mi zdá z mnoha důvodů nedotažený. Asi jsem měla příliš velká očekávání, jsem trochu zklamaná. Mnohé otázky, které si v těchto souvislostech pokládám, nejen že nebyly zodpovězeny, ale nebyly ani připomenuty.
Asi jedna z najslabších kníh od tohto autora. Nejako ma to nezaujalo, niektoré pasáže boli fajn, obohacujuce do istej miery, ale veľmi ťažko sa mi to čítalo. AJ
Jak je pro Lewise typické, dočtu se mnohé, čemu bych se snad raději vyhnula. Platí-li však jeho citace kardinála Newmana, že jsem vzbouřenec, který musí složit zbraně (a že se právě nacházím ve vzpouře, to je pro mě, bohužel, opakované empirické zjištění) - pak je velmi potřebné číst i to, a tím spíše to, čemu bych se ráda vyhnula. Myslím, že následující krácený úryvek zaznívá dnes ve všech svých aspektech ještě mnohem závažněji než v Lewisově době:
"Právě na tomto pozadí se evangelium jevilo jako dobrá zpráva. Přinášelo zvěst o uzdravení lidem, kteří si uvědomují, že jsou smrtelně nemocní. Toto (uvědomění smrtelné nemoci) se však během času změnilo. Jedním z důvodů je skutečnost, že se po dobu už téměř jednoho století soustřeďujeme na jednu ze ctností - na "laskavost" či milosrdenství - tak intenzivně, že většině lidí připadá, že skutečně dobrým není nic kromě laskavosti a že není nic skutečně špatného kromě krutosti.
Musíme-li jednu ctnost pěstovat na úkor všech ostatních, pak žádná na to nemá větší nárok než milosrdenství, protože má ze všech ctností nejušlechtilejší cíl. Domnívám se, že si každý křesťan musí ošklivit onu skrytou propagaci krutosti, která se snaží vyhnat milosrdenství z lidských srdcí tím, že je nazývá "humanitářstvím" a "sentimentalitou".
Potíž je v tom, že si "laskavost" dovedeme přisvojovat s osudnou snadností, aniž bychom pro to měli odpovídající důvody. Každý si připadá dobrosrdečný, jestliže jej náhodou právě nic neobtěžuje a netrápí. Člověk se dokáže lehce utěšit a zapomenout na všechny své neřesti, když je přesvědčen, že "má srdce na pravém místě" a že by ani "mouše neublížil", třebaže ve skutečnosti nikdy nepřinesl ani tu nejmenší oběť ve prospěch svého bližního.
Domníváme se, že jsme laskaví, a přitom jsme pouze spokojení.
Představovat si podobným způsobem, že jsme střídmí, cudní a pokorní, už není tak snadné."
Opakovaně mě (nejen nad touto knihou) těší zjištění, jak často křesťané, kteří užívají poctivě svůj rozum, docházejí bez ohledu na dobu a kulturní kontext k podivuhodně podobným výsledkům své snahy vysvětlit obsah, podstatu křesťanských pojmů. A konečně, protože pan Lewis nevládne jen bystrým rozumem, ale i bohatou fantazií, nechybějí barvitě podané, přesto rozumné spekulace o prvotním hříchu nebo o nesmrtelnosti zvířat.
Kniha se zamýšlí nad lidským utrpením, hledá jeho místo a potýká se s otázkami, které v souvislosti s bolestí každého člověka alespoň někdy napadají.
Po tom, co som precital Rady skuseneho dabla aj k Jadru krestanstvi som cakal predsa len nieco viac. Aj v tejto knihe ma v mnohom pravdu a su tam zaujimave napady a myslienky. Zda sa mi vsak, ze sa tym skutocne problematickym bolestiam vyhyba, napr. tyranie ci vrazdy malých deti... No zasa treba priznat, ze toto je oblast, ktora sa neda racionalne obhajit a pri nej moze viera mnohých stroskotat (vid. napr. Mita Karamazovie).
Autorovy další knížky
| 1991 |  Lev, čarodějnice a skříň |
| 2008 | Rady zkušeného ďábla |
| 1993 |  Čarodějův synovec |
| 1992 | Princ Kaspian |
| 1993 | Poslední bitva |
Tak tato kniha pojednává o lidských bolestech.