Probudím se na Šibuji
Anna Cima
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385705/bmid_probudim-se-na-sibuji-Ios-385705.png
4
1320
1320
Když se sedmnáctiletá Jana dostane do vysněného Tokia, nejraději by zde zůstala navždy. Záhy se přesvědčí o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít. Ocitne se totiž uzavřená v magickém kruhu rušné čtvrti Šibuja. Zatímco mladší podoba Jany bloudí městem, zažívá podivuhodné situace a hledá cestu domů, čtyřiadvacetiletá Jana v Praze studuje japanologii, usiluje o stipendium do Tokia a společně se starším spolužákem si láme hlavu nad překladem japonské povídky. Osud jejího autora, donedávna zapomenutého spisovatele Kawašity, bude mít na vývoj událostí větší vliv, než by kdy obě Jany čekaly… Čtivě a svěžím hovorovým jazykem napsaný román mladé debutující japanoložky je o hledání cesty k odlišné kultuře, o nejednoznačnosti reálného světa a o ošemetnosti splněného snu.... celý text
Přidat komentář
Originální, zpočátku jsem si musel na dějové linky a styl vyprávění zvyknout, ale netrvalo to dlouho a kniha me naprosto dostala. Svižné vyprávění, inteligentní, vtipné a zajímavé.
Krásná kniha. Nejdříve jsem se zalekla tří různých dějových linek, které se pořád proplétaly, ale nebylo to tak zmatené, jak se na první pohled zdálo a byly také dobře navázané. Ocenila jsem autorčino pošťouchnutí vůči otaku, kdy jsem si i já prošla tím šíleným obdobím visual key muziky, naruto během aspol. (do cosplaye jsem nikdy nešla) a vlastně i "touhy" umět japonsky, abychom mohli sledovat anime v originále. Hrozně jsem se nasmála, když jsem se v těch popisech viděla. Romantická linka byla předvídatelná, ale také reálně pojatá a uvěřitelná. Navíc nepůsobila na sílu natlačená, jak to většinou bývá (protože nemůže mít knihu bez romantické linky, to by byla tragédie a tak ji tam narveme bez logiky a návaznosti k příběhu), což bylo rovněž příjemným osvěžením. Knihu, byť má spoustu zajímavých myšlenek, vnímám hlavně jako oddechovou četbu pro náročnější čtenáře.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Ze začátku jsem si říkala, co to proboha je za pakárnu.., ale pak se mi to začalo líbit. Líbilo se mi prostředí, postavy - obzvláště Klíma, i ten nápad s Janou - myšlenkou. I příběh spisovatele byl krásný, smutný, ale krásný.
Audiokniha - Anička a Anička skvělá kombinace.
Kniha je úžasná, originální, vtipná. Já můžu všechno co se týká asijských zemí :o) takže za mě top. Příběh Jany v obouch rovinách mě chytil a nepustil..... Až na ten konec. (Dala bych 5 *, ale....)
A ta dokonalá hudba mezi kapitolami. :o)
(SPOILER) Taková inťoušská detektivka s romantickou zápletkou... Kdo by řekl, že jde tak čtivě napsat příběh o tom, jak studentka magisterského oboru japanologie hledá s jedním doktorandem téhož oboru materiál na dizertaci :-) Z pera Anny Cimy je to skutečně zajímavé a od knihy jsem se nemohla odtrhnout... Jana mi navíc byla sympatická, protože jsme si dost podobné. Tedy až na to Japonsko, ale jinak povahově i způsobem výběru partnera je to moje kopie, takže o to více jsem to vše prožívala :D
Před několika lety jsem knihu poslouchala na pokračování v rozhlase Vltava a to byl teprve zážitek.... podkreslený japonskou hudbou :-) Byla jsem tedy zvědavá i na psanou verzi a moc se mi líbila. A konec je přesně takový, jaký se dá čekat v závislosti na ději, ikdyž pravda trochu rychlejší. Grafický je moc povedená, rejstřík japonských autorů, pěkné kresby a semtam nějaký znak za mě milé překvapení.
Čtivá, dobře napsaná kniha, která plynule a souběžně sleduje tři krásné příběhy. Opravdový, snový a ten překládaný. Nenásilně a neinvazivně se v průběhu čtení propojují. Moc se mi líbila i kulturně obohacující vlastnost příběhu. Konec byl za mě slabší a v některých situacích mě mrzela nedomyšlená logika (v rámci pravidel fikce). Trochu to na mě posledních padesát stránek působilo, jako že už to autorka chce mít za sebou. Celkově ale skvělá kniha, dobře propracovaná, plná detailů a situací, které čtenáře vtáhnou do světa někde mezi Prahou a Tokiem.
Dobře promyšlená kniha se skvělým humorem, který mě bavil. Navíc i velmi originální a čtivá.
Knihu jsem dostala, na základě anotace bych si ji asi sama nevybrala, protože bych se bála, že bude příliš fantaskní. Nic takového se ale nekonalo, byť příběh obsahuje takové prvky, tak plyne přirozeně a nijak to při čtení neruší. Překvapilo mě, jak může být příběh zasazený mezi japanology zábavný a i napínavý. Opravdu hodně mě bavily i právě ty úryvky z japonské literatury, přestože jsem si doteďka myslela, že bych se k japonské literatuře nikdy ani nepřiblížila, prostě mě to nelákalo. Celkově pro mě kniha byla opravdu příjemným překvapením. Výtku bych měla ke konci knihy, který je podle mě slabší - ale já nejsem moc fanoušek otevřených konců, kdy jsem celou dobu zvědavá na to, jak to tedy dopadne...a čtenář si to má tak trochu domyslet sám :).
Dostal jsem od kamarádky Úhoře, ale zjistil jsem, že je to druhá knížka od Anny, tak jsem si řekl, přečti si napřed Šibuju. A jsem fakt totálně nadšenej. Japonsko jsem objevil před 25 lety díky Kurosawovi a nořím se do něj čím dál tím víc a i tenhle, snový příběh, který se sice odehrává v kulisách japonských, a když už pražských, tak v prostředí studentů japanologie, si myslím o Japonsku příliš není. Nejsilnější je pro mě to, jak Anna vystavěla příběh a jak obě linie příběhu snová i reálná (i když, která to je, to si musí každý vybrat) se spolu proplétají. A těší mě i otevřený závěr knihy, který umožňuje čtenáři snít dál:)
Četla jsem z čiré zvědavosti, Japonsko mě příliš nebere, takže jsem se celkem dlouho nemohla začíst, nakonec mě nejvíc zajímalo, jak dopadne příběh z té překládané japonské povídky. No, aspoň pro mě dopadl mnohem lépe než celá kniha. Magický realismus miluju pro jeho hravost, ale tady jsem se pořád neměla čeho chytit, příliš to nefungovalo.
Docela zajímavá mystery prvotina s orientálního prostředí Japonska..hlavní hrdinka je svázaná láskou k Japonsku a jeho kultuře a k japanistovi Klímovi, který zachraňuje její uvízlou myšlenku a pomáhá řešit tajemství neznámého japonského spisovatele. Neobvyklý námět slibné autorky láká k dalším jejím dílům.
(SPOILER)
Českou literaturu často nečtu. Tuhle knihu jsem si pořídila, protože ve mě plane jistá vášeň pro Japonsko a vypadla na mě v nějaké reklamě. No, nelituji ani trochu.
Kniha je napsaná dost neotřelým stylem který mě ze začátku trochu štval ale vlastně mě s každou stránou bavil víc a víc. Některé hlášky jsou strašně vtipné a tak typicky České, že to jako Češka žijící v zahraničí oceňuji asi tak 40x víc, než kdybych byla stále v ČR.
Ze začátku jsem měla docela pocit, že čtu autobiografii a to mě dost mátlo. Věděla jsem, že se má jednat o román, takže mi to splynutí autorky s postavou Jany, trochu vadilo. Ale od momentu kdy se Jana 'rozdvojila' jsem to tak přestala vnímat. Právě ono rozdvojení byl ale strašně předvítadelný prvek, a těch momentů, kdy jsem v knize přesně věděla co přijde, bylo po více. To ale neznamená, že by mě autorka nedokázala překvapit. Především mě překvapila koncem, který kniha vlastně... má i nemá? Což je prvek který oceňuji - vlastně to sedí celému osudu spisovatele, kolem kterého se děj točí.
Celý vhled této knihy do práce Japanologa a příběhu jednoho japonského spisovatele také moc oceňuji. Sice si nejsem uplně jistá, kde končí realita a začíná fikce, ale jiní to možná zvládli rozklíčovat. Nechyběla tomu ani romantika a nevysvětlitelné fantasy prvky. Hold, důkaz že literatura může fungovat i bez rozklíčování úplně všeho. Ale teď mi budou Jana, Mačiko, Akira a Klíma... hlavně Klíma, dost chybět. xD
Abych to shrnula, kniha má atmosféru a strašně dobře se čte. Taky jsem se u ní dost nasmála. Dokonce mě několikrát napadlo, že bych si ji dokázala představit jako film nebo animé. Určitě si koupím autorčinu novou knihu.
A teď nejlepší hlášky:
"... Viktor Klíma, co se motá, co má věčně naváto, a když vedle sebe jdeme, má tendenci ubývat do strany, takže mě odírá o zeď baráku..."
"Radši bych bojoval s drakem než volat v japonštině do domova důchodců."
Nové, osvěžující, propracované. Líbilo se mi prostředí, postavy, styl autorky, humor i všechny dějové linky. Příjemné překvapení a velké nadšení. Rozhodně si chci přečíst i další její knihy.
(SPOILER)
Knihu jsem si pořídila na základě pozitivních recenzí mých knižních přátel zde na DK. Většinou mi pro výběr toho, co mě bude bavit, pomůže knihu prolistovat. Jsem moc ráda, že tady, u nákupu přes internet, to nešlo :-). Když jsem totiž Probudím se na Šibuji jen tak zběžně prolistovala, připadalo mi to všechno jako jeden velký zmatek. Usoudila jsem, že takovou knihu musím přečíst co nejdříve (jestli se mi to vůbec povede!) a poslat ji "do oběhu", ať mi neblokuje místo v knihovně... Teď bych si ji tam ale nejraději ponechala, akorát že to místo fakt nemám. A říkám si, že na tuhle knížku jen tak nezapomenu :-).
Ano, i mě často rozčiluje hovorový jazyk, ale tady mi nevadil. Naopak mi připadalo, že do knihy, jako je tato, se hovorový až slangový jazyk hodí lépe než spisovná "knižní" čeština. V knize je hodně přímé řeči, zbytek textu z velké části zabírají úvahy hlavní hrdinky Jany. Studenti, vysokoškoláky na humanitních oborech nevyjímaje, opravdu nemají ve zvyku vyjadřovat se spisovně. Každopádně, autorka se drží jednoho stylu, což vnímám pozitivně. Za mnohem horší považuji, když je hovorový jazyk prokládán knižními výrazy jen proto, aby autor upoutal pozornost jenže často spíš poukazuje na jazykovou neobratnost a malý cit pro jazyk.
V Japonsku jsem nebyla, ani se tam jet nechystám, ale přitom mě ta země určitým způsobem přitahuje. Snad tím, že jde o prastarou kulturu tolik odlišnou od té naší... i když to určitě není jediný důvod. Zároveň mám moc ráda romány, z nichž se člověk poučí o reáliích jiné země, kultury či skupiny obyvatel a to román Probudím se na Šibuji splňuje bohatě.
Magické prvky mě od některých knih spíše odrazují, ale záleží na konkrétní formě, zejména jak moc se to "magično" prolíná s běžnou realitou. Zdejší forma mi maximálně vyhovovala, jelikož něco podobného znám i ze svého života a snů. Motiv rozpolcenosti, motání se v kruhu, nemožnost opustit něco a posunout se dál, řetězení pozoruhodných "náhod". A navzdory vážnosti popisovaného bádání nad osudy Kijomarua Kawašity jsem se občas musela i zasmát, hlavně na posledních stránkách. Možná, že až toho o Japonsku přečtu víc, zejména pak od japonských autorů, svoje hodnocení přehodnotím, ale teď nemůžu jinak než dát pět hvězd :-).
Změť románku a pokusu o magický realismus s velkým důrazem kladeným na intelekt hlavní hrdinky... no nevím. Hovorový jazyk mě bolel, japonské "zajímavosti" nezajímaly, čtení nebavilo.
Jo, je to (na české prostředí nezvykle) propracované a japonskými kulisami ozvláštněné, ale ruku na srdce: je to hlavně milostný román, nic víc nepředá.
Krásný příběh nabitý cestováním do neznámého prostředí konkrétně Japonska. Dlouhou cestou za poznáním nejen japonské kultury a tradic, ale také osobním životem oblíbeného japonského autora knih Kawašity nás provede mladá dívka Jana- japanoložka, ale seznámí se tam se svým druhým já, ztraceným a bloudícím, hledajícím cestu zpět z neznáma. Cestu domů.
Tohle ve mně muselo chvilku dozrát. V jedné knize jsem vlastně dostala čtyři příběhy, které byly celkem "obyčejné". Nelíbil se mi použitý hovorový jazyk. Ale sakra. Já jsem z té knihy nadšená, i když nedokážu přesně vysvětlit proč. Konec mě dostal. Miluju otevřené konce; nejprve jsem nechápala, že jako na další straně nic není, ale pak mi to secvaklo a moje představivost se rozběhla na plné obrátky. Autorku zařazuji mezi své oblíbené a doufám, že se brzy dostanu k její další knize.
Probudím se na Šibuji
Zajímavé a zajímavě podávané vyprávění. Líbil se mi styl mluvy, a rychle jsem si na něj zvykla. I dějové linky byly zajímavé a krásně na sebe navazovaly. Žádné bloumání a hloubání o tom kdo je kdo. Všechno do sebe krásně zapadá, a směřuje ke konci, který byť se nezdá je svižný a skvěle vygradovaný. Ani tomu závěru (je jaký je) nakonec nelze nic vytknout. Je to prostě tak. Za mě palec nahoru.